Chov BSP je v České republice na vysoké úrovni!

Líbí se vám bernský salašnický pes a rádi byste se dozvěděli něco více o jeho chovu v České republice? A jste třeba zvědaví, jak si u nás stojíme ve srovnání se zahraničím, co se povedlo nebo co by bylo naopak fajn ještě zlepšit? Pak určitě pokračujte ve čtení!

Martina Kopecká objevila bernské salašnické před téměř třiceti lety vlastně náhodou. Ovšem od té doby se již od nich neodloučila a rozhodně tohoto kroku nelituje. Za tu dlouhou dobu ve své chovatelské stanici Codeli Girls odchovala řadu úspěšných vrhů, ráda vystavuje u nás i v zahraničí, věnovala se sportovní kynologii a dalším volnočasovým aktivitám se psy a také působí jako hlavní poradce chovu klubu KSSP, z. s. A právě chov tohoto v současné době velmi oblíbeného plemene je hlavním námětem našeho společného povídání.

Prvotní myšlenkou byl rodinný pes více než střední velikosti s delší srstí, kterému nebude vadit pobyt venku a který nás bude doprovázet na všech akcích. Při jednom z cyklo výletů jsem náhodou objevila bernského salašnického psa, kousek od nás pobíhalo za plotem deset krásných trojbarevných medvídků.  Slovo dalo slovo a během chvíle měl náš výlet jasný cíl. A od té doby bych neměnila.

Prvního bernského salašnického psa jsem si pořídila před 29 lety. Následoval výcvik a výstavy, kde byla naše první fena Anita velmi úspěšná, ale bohužel mne horší hodnocení HD zastavilo při možných plánech na chov. O to více jsem se začala zajímat o plemeno, historii, zdraví a genetiku. Po tragickém úhynu naší první feny následovaly zakladatelky chovu Cora a Deli (které také daly, tehdy dle naší malé dcery, která ještě neuměla moc mluvit, název naší chovatelské stanice „Codeli Girls“). Chovatelská stanice Codeli Girls byla založena v roce 2007.

Určitě to jsou všichni, ale máte pravdu, opravdu někteří mi zůstali v srdci o trochu více. Rozhodně to byla fena Indy van´t Stokerybos, importovaná z jedné z nejprestižnějších chovatelských stanic v Evropě. Svojí povahou a vzhledem byla prostě jedinečná a neopakovatelná, skvělá matka, parťák, nemluvě o počtu úspěchů na výstavním poli a spoustu skvělých odchovů. A také nikdy nezapomenu na psa Camerona Codeli Girls, který pochází z linie zakladatelky chovu, seběvědomý, ale přesto zcela nekonfliktní pes úchvatného vzhledu, úspěšný jak na světové výstavě psů v Salzburku, tak i na prestižní výstavě Cruft´s v Anglii. Stal se otcem spousty krásných štěňat. A určitě jsou tu i další neméně významní psí kamarádi…

Dříve jsem velmi aktivně praktikovala sportovní kynologii v oblasti poslušnosti, obran i pachových prací. Nyní jsem členkou kynologického oddílu, ráda se účastním i dalších akcí pořádaných našimi přáteli. Aktivně se také podílím v chovu skrze funkci hlavního poradce Klubu švýcarských salašnických psů a zastupuji náš klub v organizaci IWG, která dbá na zdraví a budoucí vývoj tohoto plemene.

Vážím si každého chovatelského úspěchu, jen přes malé úspěchy se dá totiž dojít k těm větším. Cesta chovatelství je hodně strmá a často nás velmi překvapí. Ale pokud bych měla jmenovat, tak na poli výstavním to jsou 3. a 5. místo na prestižní výstavě Cruft´s v Anglii. Světový vítěz třídy veteránů a třídy otevřené, klubový vítěz, vítěz Šampionu šampiónů FCI II, vítěz Šampion šampiónů BIS 3. místo, BIG 3. místo, JBIG 1. místo… A spousta dalších, nerada bych na některé zapomněla.

Při sestavování chovných párů preferuji typ v přímém spojení se zdravotními výsledky, pohyb a dlouhověkost. Pro své feny se snažím vybírat protějšky, kteří jsou typickými představiteli plemene a vyváží případné nedostatky feny, dbám na to, aby došlo i ke genetickému obohacení plemene. Mojí snahou je odchovat štěňata s předpoklady dobrého zdraví, ale současně i typu plemene a pro další chov vybrat ty nejlepší jedince.

Chovná základna tohoto plemene je oproti jiným plemenům poměrně široká, čítá okolo čtyř stovek chovných jedinců (někteří však nemusí být bohužel aktivní). I u nás však najdete jak jedince ideálního typu, tak i jedince, kteří jsou lehčí či mají některé výraznější nedostatky a bylo by dobré, aby pro některé chovatele nebyla nejdůležitějším hlediskem výběru pouze vzdálenost od krycího psa. Na druhou stranu musím potvrdit, že pokud si odmyslím dobu „covidovou“, tento požadavek již není většinou prioritním.

Kvituji zvyšující se aktivitu chovatelů poslední doby se zájmem oživovat domácí krev importy či zahraničním krytím. Opět odmyslím-li si dobu, kdy nebylo možno vyjet (často ani mimo okres), vidím zvyšující se snahu o větší variabilitu.

Ohledně výběru států bych určitě volila ty země, kde výsledky zdravotních vyšetření podléhají přísným kritériím a dá se na ně spolehnout, či země, kde se testuje DNA. Mezi tyto země patří Švýcarsko, Německo, Rakousko, Slovensko, Belgie, Holandsko, Francie (zde je populace velmi široká, ale pouze část chovatelů je sdružena v chovatelském klubu, členství svědčí o jakési prestiži a plnění pravidel. Ostatní chov v této zemi je velmi volný a lze v něm nalézt i jedince se zdravotními indispozicemi.) Dále pak Švédsko, Norsko, Finsko, Maďarsko. U ostatních zemí bych doporučovala velmi dobře studovat rodokmeny, případnou příbuzenskou plemenitbu a výsledky zdravotních vyšetření (v některých zemích může být výsledek určitých zdravotních vyšetření vyhodnocen prakticky každým veterinárním lékařem, jedná se převážně o HD a ED.) Případně je šikovné se orientovat na chovatelskou stanici s tradicí.

S potěšením mohu konstatovat, že tím, že dbáme na maximální přirozenost rozmnožování, je převážná část psů-samců velmi dobrými krycími psy schopnými akce. Současně však s přirozeným krytím přichází i zvýšené riziko pohlavně přenosných chorob, jako jsou streptokoky, stafylokoky, mycoplasmata atd. Počet nezabřezlých fen se pohybuje okolo třiceti procent, většina padá na vrub již zmíněným pohlavně přenosným chorobám (těm lze však předejít včasným vyšetřením fen před krytím a průběžným vyšetřením psů) a nesprávnému načasování krytí. Zamyslet se nad výše uvedenými fakty bych doporučila především chovatelům, kteří se potýkají s nezabřezáváním svých fen či majitelům psů po vícerém nezabřeznutí fen. Až na výjimky jsou feny výbornými matkami, které v průměru rodí okolo 6,5 štěněte/vrh. K císařským řezům dochází většinou pouze v případech uvízlého plodu.

Ano, jednoznačně pozorujeme zvýšení počtu bezpapírových štěňat. Tento nárust je výrazně spojený s covidovým obdobím a navýšením ceny štěněte, která však u jedinců bez PP vzrostla také a tím se stala zajímavým přivýdělkem pro majitele neuchovněných či „bezpapírových“ jedinců. Klub velmi vítá aktivitu ČMKU s možností označit štěně v průkazu původu jako „Není určen k chovu“, které bude částečně varovat o riziku v případě neoprávněného využití pro bezpapírový chov. A tudíž chovatel bezpapírových štěňat se bude jen ztěžka prokazovat před potencionálním kupcem svých štěňat a vydávat je za čistokrevný chov, ale „pouze jen bez průkazu původu“.  Chtěla bych tímto apelovat na budoucí majitele štěňat, že cena kupní je jen minoritní částkou, kterou je třeba vynaložit na krmivo, veterinární péči a ostatní potřebné záležitosti spojené s pořízením štěněte a že „nějaká“ ušetřená tisícikoruna nevyváží možná rizika spojená s koupí štěněte bez průkazu původu. Prosím, uvědomte si, že tato štěňata mohou pocházet od jedinců, kteří nebyli typickými představiteli plemene, mohli mít např. vrozené či vývojové vady, a proto již nemohli být připuštěni do chovu s PP. Vaše následné náklady, které budete muset vynaložit, mohou být pak několikanásobně větší než ušetřený rozdíl v ceně.

U takového štěněte také nemáte zaručený původ. Víte, zda si kupujete štěně, jehož předkové byli opravdu bernští salašničtí psi? Očekáváte nějaké povahové rysy a vzhled? A víte jistě, že se do některé z předchozích generací nepřimíchalo jiné plemeno a že z vytouženého štěněte nevyroste např. pes nevrlý, malý, velký, zcela jiných proporcí či vlastností? Žádný ze zodpovědných chovatelů vám nezaručí vše, příroda má stále větší moc než my lidé, ale kupujete-li si čistokrevné štěně s PP, jsou zde předpoklady dobrého zdraví i predispozic a rizika spojená s koupí tohoto štěněte je nepoměrně nižší. Odpovědní chovatelé chovající štěňata s průkazem původu FCI musí také vynaložit výrazné finanční prostředky na odchov, chov, zdravotní a jiná vyšetření tak, aby byl zaručen co nejlepší genetický potenciál, tedy cena štěněte musí být vyšší než u štěněte bez průkazu původu.

Zvláště bych pak chtěla varovat budoucí majitele před koupí štěněte „s jakýmsi průkazem původu“ niko-li však FCI (vždy si, prosím, toto ověřte). Tato štěňata se nemohou účastnit výstav ani později vstoupit do chovu s průkazem původu FCI. Bohužel se již takové případy vyskytly.

Ano, účastním se výstav jak domácích, tak i mezinárodních, světových a evropských. Mám možnost také jako hlavní poradce chovu porovnat celou naši chovatelskou základnu se zahraničím. Ráda konstatuji, že stále více jedinců je srovnatelných. Rozhodně nestojíme v pozadí, řadila bych Českou republiku na vyšší průměr. Za poslední léta se velmi zlepšila síla kostry a stavba těla, která nám dříve velmi chyběla. Naproti sousedním zemím jsme na tom lépe s postavením končetin a nesením ocasu. V minulosti jsme zápasili s povahou, i zde jsme však ušli velký kus cesty. Přála bych si, abychom měli méně psů „lehčího typu“ a vylepšili jsme mechaniku pohybu.

Vezmu-li to opravdu za těch 29 let, jsme opravdu někde jinde, jak na poli výstavním, tak i na poli chovných jedinců. Dříve ty nůžky byly velmi rozevřené, objevovalo se tu výrazně lehčích typů s jemnou kostrou, úzkým hrudníkem a naopak pár typických jedinců, podsaditějších se širokými hrudníky, dobrou mechanikou pohybu schopnou zvládnout původní určení tohoto plemene. Je zde vidět velký kus cesty, snaha a úsilí, které museli chovatelé vložit do své činnosti.

Budoucnost chceme stavět na zvýšené výměně informací o chovných jedincích a spolupráci jak v evropském, tak i v celosvětovém měřítku. Jde i o zpřístupnění celosvětového registru tohoto plemene, který s sebou nese i spoustu dalších výhod z hlediska navrhování párů a vybírání chovných jedinců. Jsme také součástí skupiny, která se zabývá výskytem hystiosarcomu u bernského salašnického psa a který testovaní jedinci mohou využít pro plánování vrhu s ohledem na tento faktor. Zároveň je tato studie základním kamenem pro výzkum již zmíněného sarcomu u lidí, protože byla prokázána vysoká podobnost. Jsme rádi, že i v tomto smyslu je potvrzeno, že člověk a pes jsou věrnými přáteli.

Chovatelům bych popřála pevné nervy a štěstí v chovatelské činnosti a všem co nejvíce krásně prožitých dní se svým čtyřnohým kamarádem!

Moc děkuji za rozhovor.

Michaela Weidnerová

Foto: archiv Martiny Kopecké

https://www.codeligirls.cz/