Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Choďák je mou srdeční záležitostí!

Máme zde poslední rozhovor ze série věnované těmto psům! Rozhovor, který je opravdu moc pěkný a to zejména proto, že si tentokrát povídáme s člověkem, jenž se plně a pilně věnuje sportovní kynologii a má k výcviku s těmito psy rozhodně co říci. Jste zvědaví?


Choďák je mou srdeční záležitostí!
Panýrková Iveta 30.5.2019 4451x Rozhovory o plemeni

Tentokrát si budeme povídat se sympatickou a choďáky milující Šárkou Skřivanovou. Toto plemeno ji totiž provází již dlouhých dvacet pět let a tito psi ji opravdu velmi baví. Nevěnuje se však chovu, nýbrž sportovnímu výcviku dle NZŘ a IPO nyní IGP. A jak se tedy s choďáky cvičí, se dozvíme na následujících řádcích...

Šárko, proč jste si pořídila zrovna chodského psa? Co vás na tomto plemeni okouzlilo?

Vždy se mi líbil dlouhosrstý německý ovčák, ale v době, kdy jsem uvažovala o pořízení svého prvního „pořádného“ psa, jsem nevěděla, kde sehnat chlupaté štěně pěkné v exteriéru a hlavně kvalitní v povaze, se kterým bych se mohla věnovat sportovnímu výcviku. Pak jsem v časopise uviděla obrázek chodského psa a bylo rozhodnuto – krásný ovčácký pes, menší kohoutkové výšky než NO, chlupáč a popis jeho vlastností a povahy – to bylo přesně to, co jsem od svého budoucího parťáka očekávala. První choďák, kterého jsem viděla naživo, byl Birri Chodský pes a nebylo co řešit. S chodskými psy žije naše rodina již dvacet pět let a okouzlují nás stále svou kontaktní povahou, svým nadšením pro všechno, co si vymyslíme, svou akčností a závislostí na pánečkovi (či paničce).

Máte dva psy – mohla byste nám je blíže představit?

Nejmladším členem naší smečky je Kenny Valaimdar (Axík), je mu deset měsíců a teprve se v životě rozkoukává.

Dále máme jeho otce Zeeka Bryvilsár (Sidík), kterému je téměř devět a půl roku. Užívá si s námi už pomalu seniorský věk a práci přenechává svému synovi. Věnovali jsme se spolu všestrannému sportovnímu výcviku a občas absolvovali nějakou tu výstavu.

Život i domácnost s námi sdíleli i Axíkův děda Garny Cidabro (Robin) a praděda Endy Bryvilsár (Edík). Oba se též úspěšně věnovali sportovnímu výcviku. Dalším člen naší rodiny byl i Qwart Prima Nova (Gasík) – první potomek Endyho. Toho jsme si brali jako společníka a parťáka pro Edíka a s ním jsme si užívali výstavy, kde byl velmi úspěšný. Tři poslední jmenovaní již bohužel s námi nejsou. Všichni tito pejsani byli a jsou hlavně členy rodiny a úžasní parťáci pro život.

Jak jste se již zmínila, věnujete se sportovnímu výcviku. Čemu konkrétně?

Se svými psy se věnuji hlavně všestrannému sportovnímu výcviku dle (NZŘ + IGP – dříve IPO). S prvním psem Edíkem jsme zabrousili i do záchranařiny a občas se zajedeme ukázat i na výstavu – v současné době již jen na klubovou a speciální. Ale bereme to spíše jako setkání s přáteli. Se třemi choďáčky, se kterými jsem cvičila, máme složeno téměř padesát zkoušek z výkonu včetně těch nejvyšších.

Choďák je mou srdeční záležitostí!

Proč jste si vybrala zrovna tento sport?

Sportovní výcvik se mi líbí právě proto, že je všestranný a pes se předvádí v několika úplně odlišných disciplínách. Klidná a samostatná práce na stopě, kontaktní, přesná a radostná poslušnost a nakonec razantní a bojovná obrana – takové tři v jednom.  

Která z těchto disciplín vašeho psa a vás baví nejvíce a proč?

Mě vždy nejvíce bavila poslušnost, jelikož tu mohu nejvíce ovlivnit. Co psa naučím, to pak předvede na place. Při poslušnosti je nejvíce vidět souhra psa a psovoda, jak jsou na sebe vzájemně navázáni. Na plac si to vždycky jdeme spolu užít a myslím, že i mé psy tato disciplína baví. Jinak mají moc rádi i pachové práce.

Choďák je mou srdeční záležitostí!
Zeek Bryvilsár nar. 2. 2. 2010. Výstavy: V1, 10x Res. CAC, 6x CAC, BOB, 2x Nejlepší pracovní pes klubové výstavy, 2x Vítěz memoriálu Ing. Jana Findejse, BOB, Vítěz memoriálu Ing. Jana Findejse 2013, Vítěz memoriálu Ing. Jana Findejse 2015, Nejlepší pracov

Jakého úspěchu si nejvíce ceníte a proč?

Asi nebudu vyjmenovávat konkrétní úspěchy. Pro mě je největším úspěchem to, že cvičení mé psy baví a že si to spolu krásně užíváme. Samozřejmě mám radost z trojkových zkoušek, ale psi to tak neberou – prostě si jdeme zacvičit, a když to dopadne, je to fajn. A zatím to vždy dopadlo.

Na co se podle vás chodský pes nejvíce hodí?

Chodský pes je velmi kontaktním plemenem, pracuje rád a hodí se na jakoukoli aktivitu, kterou může provozovat se svým pánečkem (je to takový závisláček). Pokud pánečka baví tanec se psem – bude tancovat, pokud ho baví házet disky – bude chytat disky, běhat u kola nebo u koloběžky, pást ovce, běhat agility, hledat drogy atd. atd. Jemu je to celkem jedno, hlavně, že bude s pánečkem a bude švanda.

Za největší úspěch považuji to, že cvičení mé psy baví a krásně si to spolu užíváme!

Myslíte si, že je toto plemeno vhodné i pro začátečníky?

Řekla bych, že i začátečník (alespoň zpočátku pod dohledem zkušenějšího) choďáka v pohodě zvládne. Důležitý je pozitivní přístup k výcviku a vhodná motivace. Pokud výcvik probíhá formou hry, tak choďáka zvládne i mládežník, či začínající psovod.

Prozraďte nám, jak se s chodským psem pracuje? Co je pro něj nejvhodnější motivací a jak je na tom s drivem?

S chodským psem se dle mého pracuje velmi jednoduše a snadno. Je to kontaktní pes, a když mu dáte najevo, že jste s ním spokojení, tak se může rozkrájet. Je celkem lehce motivovatelný. Našim klukům udělá velkou radost balonek a nepohrdnou ani pamlskem. Co se týká chtivosti a dravosti při výcviku – tam ne všichni jedinci jsou stejní. Stejně tak jako je tomu u jiných plemen – někteří jsou línější, pohodovější, jiní jsou dravci od přírody (ani maliňáci nejsou všichni stejní). Některým chvilku trvá, než se rozkoukají. Myslím si, že chtivost do práce se dá podpořit vhodnou motivací a pozitivním přístupem k výcviku. Co se týká dravosti např. u obran, tak tam je to u choďáka o něco slabší než u jiných pracovních plemen. Přeci jen tam chybí ta opravdovost, tvrdost a výbušnost. Ale i tak je obrany moc baví, jen to berou trošku po svém. Choďák všeobecně psychicky dospívá maličko později než třeba NO, či BO. Proto není třeba ve výcviku obran spěchat, raději pomaleji a na pohodu. Ale najdou se i jedinci, kteří obrany v krvi prostě nemají.

Jak vnímáte plemeno jako takové? A myslíte si, že stoupá ve své oblíbenosti?

Pro mě je choďák takovou srdeční záležitostí – je to člen rodiny. Byl to můj první pes, se kterým jsem začala opravdu cvičit a jezdit po výstavách, a který mě přivedl do řad kynologů a přátel choďáků. Je to takový stále rozesmátý chlupáč, se kterým je nám moc fajn a krásně se nám s ním žije. Oblíbenost plemene určitě stoupá každým rokem. Členů v klubu rapidně přibývá a počet narozených štěňat strmě stoupá. Snad to ale nebude jen módní záležitostí a bude to plemeni ku prospěchu.

Zajímá mě, co pro vás znamená prozatímní uznání FCI? Co jste cítila, když jste se to dozvěděla?

Prozatímní uznání je hlavně vyvrcholením dlouholeté práce vedení KPCHP, chovatelů a ostatních členů klubu a je to splněný sen pana Ing. Jana Findejse. Je vidět, že klub celá léta dobře pracoval a toto je zaslouženou odměnou. Měla jsem tu čest účastnit se přehlídky chodských psů před zástupci vědecké komise FCI na zámku Ohrada a byl to úžasný zážitek. Ze všech účastníků čišela radost, hrdost, že mohou být u toho a zároveň napětí, aby se vše vydařilo a „aby to dopadlo“. A nakonec to klaplo a to je fajn.

Nejen vzhled, ale i povaha a pracovní upotřebitelnost dělá choďáka choďákem!

Co byste popřála svému milovanému plemeni do budoucna?

Myslím, že členská základna je dnes tak široká, že plemeno se o budoucnost bát nemusí. Jen se mi zdá, že se dnes chovatelé zaměřují v chovu spíše na exteriér a trošku se upozaďuje povaha. Přitom nejen vzhled, ale i povaha a pracovní upotřebitelnost dělá choďáka choďákem. A právě teď, kdy byl chodský pes prozatímně uznán FCI a zařazen do I. skupiny – plemena ovčácká, pastevecká a honácká, tj. pracovní plemena, by se na povahy zvířat nemělo zapomínat. Za sebe bych si přála, aby byli choďáci více prezentováni i na poli pracovním (nejen výstavním), aby bylo více vidět, jak má chodský pes úžasnou a vyrovnanou povahu a že zvládne i náročnější výcvik (a je jedno, v jakých disciplínách se jedinci prezentují). Myslím si, že práce a zaměstnání povahu jen upevňují a plemeno bude psychicky odolnější. Ale to je čistě mé osobní přání.

Děkuji vám za rozhovor

 

Foto: archiv Šárky Skřivanové

Kam dál ...