Cesta k cíli často nevede přímo!

Také máte někdy pocit, že se na vás ženou ze všech stran názvy technik, kterým vůbec nerozumíte, a tím pádem nevíte, o co vlastně jde? Co teprve, když jde o něco tak zajímavého, že to účinkuje nejen na psy a koně, ale třeba i na pavouky? Zajímalo by vás to? Pak je tento rozhovor pro vás přímo jako stvořený!

K dnešnímu povídání jsem si vybrala sympatickou Martu Mannelovou, která se jako jediná v Čechách věnuje metodě Tellington TTouch. Sama má dva psy – pracovní kokřici Suri a téměř čtyřletou kříženku ridgebacka, kterou před cca rokem s partnerem a dcerou adoptovali. No, a právě od ní se dozvíme nejen to, co to vlastně Tellington TTouch je, ale také jak složitá cesta k němu vedla, co vše nám pomůže vyřešit a mnoho dalšího. A víte, jak se třeba tato metoda používá na tarantule?

Tellington TTouch metodu začala Linda Tellington Jones rozvíjet už před víc jak 45 lety. Inspiroval ji tenkrát izraelský přírodovědec Moshe Feldenkrais, který věřil, že využíváme jen přibližně deset procent mozkových buněk a že prováděním jemných nenavyklých pohybů jsme schopni stimulovat nové mozkové buňky, otevírat nevyužité neurální cesty a aktivovat buněčnou inteligenci.

Od tohoto osudového setkání neuplynulo dlouho a začala se tvořit metoda založená na jemných specifických dotecích a pohybech.
TTouch pracuje na fyzické úrovni, ale touto prací ovlivňuje i mentální a emocionální bytí. Snaží se přivést zvíře do fyzické, mentální i emocionální rovnováhy, což se přímo odráží i na jeho vnímání světa kolem sebe a reakcích na něj.
Doteků je několik desítek druhů, práce na hřišti má mnoho variací a pomůcky se neustále rozvíjejí. Snažíme se, společně se zvířetem hledat to nejvhodnější a nejnápomocnější a proto potřebujeme mít pestrou nabídku a možnost mnoha kombinací. Právě její tvárnost a rozmanitost je tím, co mě na ní hodně baví.
Cílem je pomoci opatrovníkům najít to pravé a naučit je, jak to dělat správně, aby se zvířetem mohli pracovat sami.

První kniha o TTouch se v Čechách objevila v roce 2000 a další pak v roce 2008. Nejsem si ale úplně jistá, jak moc jsou tyto dvě knihy dostupné.
Od roku 2014 se snažím povědomí o TTouch rozšířit i já a v roce 2018 nakladatelství Plot vydalo další knihu, která je novější verzí té původní a je stále v prodeji.

Já celkem nerada říkám, že TTouch něco vyřeší. Rozhodně ho ale vnímám jako nástroj, který může v řešení hodně pomoct. A protože je to velmi užitečný pomocník, hodí se ho vyzkoušet zakomponovat do práce na všech možných problémech. Z těch nejčastějších to jsou nejrůznější obavy a strachy, nepřiměřená reakce, tahání na vodítku, pooperační a poúrazové stavy, chronické potíže, péče o drápky, hyperaktivita nebo potíže s česáním a stříháním.

TTouch není ale výsadou jen pro psy s nějakým zádrhelem. Je to úžasný pomocník pro navození relaxace, prohloubení důvěry a udržení celkového povědomí o tom, jak se náš pes cítí ve svém těle.

Ano, bandáž je součástí TTouch. A ano, může pomoct psům, kteří mají obavy z petard. Dlužno ale říct, že to není zaručené řešení pro každého psa a tak jako je řada psů, kterým bandáž prokazatelně pomáhá, bude nemalá řada psů, kterým nepomůže vůbec nebo jim dokonce bude nepříjemná.
Přestože je bandáž na těle přiložena velmi volně a psa nijak nestahuje ani neomezuje v pohybu, tělo o ní ví. Může simulovat pocit obejmutí, bezpečí, uzemnění, uvědomění si těla a jeho místa v prostoru. Může jemně upozornit na nesprávné držení těla. Dá se využít i jako předkrok při zvykání na postroj nebo obleček i jako senzorická pomůcka.

Jak to často bývá, přivedla mě k ní moje fenka Suri. Pořídili jsme si ji v dobách, kdy jsme žili v Anglii. Je to pracovní kokršpanělka, dnes už téměř dvanáctiletá dáma. Se Suri jsem jen těžko nacházela společnou notu. Řešili jsme mnoho problémů a na moje tehdejší způsoby výuky reagovala odmítavě a popudlivě.

O TTouch jsem se dočetla v místním magazínu pro pejskaře. Brala jsem to jako poslední možnost a šla do toho s tím, že to stejně nepomůže.
Po týdnu intenzivního teoreticko praktického školení jsem prošla nemalými změnami jak u sebe, tak i u Suri. Celý proces pro mě byl hodně emotivní. Byl to přerod ze starého já do nového. Suri po návratu domů začala reagovat jinak na mě i na prostředí kolem sebe. Byl to postupný proces, nešlo to hned, ale krok za krokem jsme se posouvaly obě od vztahu plného neporozumění a frustrace k důvěře a pochopení. Původně jsem neměla v plánu stát se TTouch trenérkou, ale metoda mě natolik zaujala, že jsem neodolala.

Učila jsem se hlavně v Anglii, ale také v Itálii. Tenkrát bylo pro kvalifikaci trenérky potřeba projít tříletým teoreticko praktickým programem. Profesně se TTouch věnuji od roku 2014.

Metoda se dá využít napříč živočišnými druhy a to včetně lidí. Původně začala u koní a odtamtud se dál vyvíjela a rozšiřovala k dalším. Většina doteků má název po zvířeti a to právě proto, že na těchto zvířatech zkoušela Linda Tellington Jones to či ono položení ruky poprvé. Takže máme doteky jako třeba mýval, želva, šimpanz nebo lama.

Pracovala jsem s mnoha zajímavými zvířaty. Moc ráda vzpomínám na práci s exotickými zvířaty, kde jsme měli hady, ježky, želvy, surikaty, papoušky, dikobraza, skunky, ale třeba i škorpiony, obří stonožky nebo tarantule.  Setkání s nimi pro mě bylo zásadní v tom, že jsem se díky nim přestala bát pavouků. Práce s koňmi mě také velmi bavila a často přiváděla k úžasu a velké pokoře.

Ano, to je Lady Gaga, tarantule. Když jsem se poprvé dozvěděla, že je budeme mít na školení, zvažovala jsem, že to dopoledne vynechám. Byla jsem ale zvědavá a tak jsem přišla. Chtěla jsem pracovat s ostatními zvířaty a Lady Gaga se vyhýbat. Ale nakonec zase vyhrála zvědavost a já se přišla dívat na ostatní, jak s ní pracují. Než jsem se nadála, našla jsem se sedící na židli naproti Stephenovi, opatrovníkovi těch zvířat, a ten mi o Lady Gaga začal vyprávět. Co má ráda, jak se projevuje, když se jí něco nelíbí a jaký je to pocit si na ni sáhnout. O pár minut později držel moji dlaň ve své, položil mi na ni tarantuli a přikryl druhou svojí dlaní. Doteď si pamatuji tu směs pocitů, které se ve mně odehrávaly. Byl to pro mě tak silný zážitek, že jsem se od té chvíle přestala bát pavouků.

Ano, má. Cesta k cíli často nevede přímo a i u TTouch to platí. Velmi dobrým způsobem, jak hledat skulinku k psovi je skrz práci na TTouch hřišti nebo děláním Freework, kde pes pracuje sám, bez vlivu člověka.
Pokud pes odmítá kontakt, bude se to odrážet i v dalších aspektech jeho bytí, v jeho reakcích na různé podněty a situace. Nutné je vzít v potaz i jeho zdravotní stav. Každý bubák, který přestane být bubákem, psovi nesmírně uleví a to i v situacích, kde bychom to třeba ani nečekali. TTouch je metodou, která se velmi dobře kombinuje s dalšími nenásilnými metodami. Dá se psovi představovat krůček po krůčku bez tlaku na výkon psa nebo jeho opatrovníka.

K dotekům potřebuji hlavně ruce, ale lze využít i štětce, houbičky, masážní rukavice, prachovky, peříčka a jiné příjemné materiály.
Kromě toho také používáme zmíněné bandáže nebo řadu věcí s divnými názvy, jako jsou třeba B-line, Connector nebo Freedom handle. Na TTouch hřišti pak často uvidíte třeba Labyrint, různé povrchy, lávky, nízké překážky a schůdky.

Mnoho klientů mě oslovuje proto, že se chtějí o metodě dozvědět víc. Někteří se o ni zajímají kvůli svému psovi, jiní pro využití ve své profesi nebo jako zpestření společného času. Velmi často za mnou jezdí na individuální konzultace lidé s pejsky, kteří příliš reagují na různé podněty, mají separační úzkost, špatně cestují autem, bojí se zvuků apod.

Přestože se TTouch často spojuje s nějakým zádrhelem, je to metoda, kterou stejně tak dobře využijí i opatrovníci psů, u kterých žádný zádrhel neřeší. Jemné dotyky pomáhají prohlubovat důvěru, regenerovat, prokrvovat, relaxovat, urychlovat hojení…
Není nutné si na ně vyšetřit hodinu denně. I pár minut nadělá mnoho dobrého.

V Čechách a na Slovensku se TTouch profesně věnuji bohužel jen já. Pevně doufám, že do budoucna nás bude víc, ale zatím tomu tak není.
Pravidelně se objevuji v různých koncích republiky s teoreticko praktickými workshopy. Mimo to je možné si udělat i online kurz, který je v češtině a provázím jím já.

Jeho důležitost pro mě spočívá v tom, že pomáhá prohlubovat důvěru, navozovat pocit klidu a relaxace a mnohdy nám poskytuje něco, co můžeme dělat v situacích, kdy se zdá, že toho mnoho dělat nejde.

Za tu dobu, co ho znám, se prostě stal součástí mé každodenní interakce s našimi psy. Ale vždycky to není jen o nich. TTouch ovlivňuje i nás, kdo ho provádíme. Aktivuje obě naše mozkové hemisféry a všechny čtyři mozkové vlny. Mám nespočetněkrát vyzkoušené, že když mi není úplně do smíchu nebo je toho prostě nějak moc, sednou si k Suri nebo k Amy a dělat s nimi TTouch mi pomáhá se zklidnit, uvolnit a přepnout.

Iveta Panýrková

Foto: 

http://www.ttouch.cz

https://www.facebook.com/ttouchdotekycz

https://www.facebook.com/groups/976177042405815

https://www.instagram.com/tellingtonttouchcz/

Nejbližší akce se koná tady: https://fb.me/e/5sW6OzTh0

Online kurz:
https://www.psichologie.cz/kurzy/tellington-ttouch/?gclid=Cj0KCQjwhLKUBhDiARIsAMaTLnGjZsTYPbNPMhjSWthrqmU9pKGfYHVUmvS1vGP6oV5TInjlcHIa1qAaAvIzEALw_wcB#tab-course-section__overview

Podcast: https://www.pejskarium.cz/tellington-ttouch-rozhovor-s-martou-mannelovou/