Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Cena Statečné psí srdce za rok 2019

Slavnostní předávání cen jubilejního desátého ročníku se konalo 22. září 2020 v sále Starého purkrabství na Vyšehradě. Ceny bývají pravidelně předávány na přelomu března a dubna, což letos bohužel znemožnily vládní opatření v rámci epidemie COVID-19, a tak organizátoři přesunuly odměňování psích hrdinů na září.


Cena Statečné psí srdce za rok 2019
red. 26.9.2020 2315x PR články

10. ročník ankety zahrnoval tradičně kategorie:

Záchranný čin služebních a záchranářských psů

Záchranný čin neslužebních psů – laiků

Spící srdce (ocenění In memoriam)

Pomáhající srdce (ocenění dlouhodobě pomáhajícího psa)

Cena partnerů

 

Slavnostní předávání cen jubilejního desátého ročníku se konalo 22. září 2020 v sále Starého purkrabství na Vyšehradě. Ceny bývají pravidelně předávány na přelomu března a dubna, což letos bohužel znemožnily vládní opatření v rámci epidemie COVID-19, a tak organizátoři přesunuly odměňování psích hrdinů na září.
Anketu vyhlašují novináři zaobírající se kynologií ve spolupráci s organizací ANIMAL EYE a záchranářským magazínem Rescue report (vyhlašovatelem ankety Zlatý záchranářský kříž). Vítězové jednotlivých kategorií Statečného psího srdce automaticky postupují do nominace Zlatého záchranářského kříže – prestižního ocenění, které v minulých letech oceněným předával prezident České republiky.
Moderování se ujala herečka Bára Štěpánová a ceny psím hrdinům předávaly osobnosti, jako například spisovatelky Bianca Bellová a Bára Nesvadbová, moderátorka Michaela van Erne, či podporovatel našeho projektu, milovník psů a známý bojovník proti nelegálním exekucím Petr Němec. 

 

Hlavním partnerem akce je společnost Sokol Falco,
Hlavním mediálním partnerem je nejprodávanější a nejčtenější hobby magazín na českém trhu, časopis Receptář.

 

 

 

Vítězové a jejich příběhy

V křesťanském kalendáři je Velký pátek asi největším svátkem roku. Tento den je připomínkou utrpení a smrti Ježíše Krista a tento den loňského roku se mohl stát dnem utrpení pro jednu rodinu, která mohla přijít o matku, manželku, dceru. V ten den v 03:35 hodin přijali operátoři tísňové linky PČR oznámení o pohřešování mladé ženy, která po rozepři s manželem odešla z domova a zanechala dopis na rozloučenou.

Do místa bydliště pohřešované ženy byly vyslány policejní hlídky z okolí, dva psovodi se služebními psy a na pomoc přilétla i posádka vrtulníku s termovizí z Letecké služby Praha. Po získání základních informací o pohřešované se rozběhla pátrací akce. Policisté propátrali nejbližší okolí bydliště mladé ženy a poté okruh pátrání rozšířili. Od rodiny získali několik typů na místa, kde by se mohla žena vyskytovat. Na základě těchto informací si psovodi tato místa rozdělili a začali je propátrávat. Služební pes psovoda pprap. Miroslava Salavy, který prověřoval prostor v okolí obce, kde pohřešovaná žila, zachytil pachovou stopu, po které postupoval asi 500 metrů okolím domu pohřešované. Tato stopa byla ale následně vyhodnocena jako pachová stopa patřící jedné z blízkých osob pohřešované, která po ní pátrala před příjezdem policie. Další směr pátrání se proto začal ubírat lesní cestou, směrem k hustě zalesněnému prostoru, vzdáleném asi 500 metrů od bydliště pohřešované. Vzhledem k rozloze lesa se psovod rozhodl postupovat po horizontu zalesněného prostoru směrem od bydliště pohřešované. Zhruba 300 metrů od okraje psovod podle chování psa zaznamenal, že narazil na pachovou stopu člověka a ta je po několika desítkách metrů dovedla ke starému dřevěnému srubu. To, že Noris odvedl svým nosem dobrou práci, zjistil psovod u vstupních dveří srubu. Pod přístřeškem se choulila osoba odpovídající popisu pohřešované. Žena ležela obličejem k zemi, na oslovení nereagovala a byla apatická. Psovod pprap. Miroslav Salava se snažil zjistit, zda není zraněná, ale komunikace byla obtížná. Po několika pokusech mu žena sdělila, že užila větší množství analgetik a opět přestala komunikovat. Nalezením pohřešované vzhledem k jejímu zhoršujícímu se stavu akce neskončila. V hustě zalesněném terénu se totiž operačnímu středisku nedařilo kvůli špatnému signálu radiostanice lokalizovat polohu ženy a jejich zachránců a ve tmě, členitém terénu a hustém lese se lokalizace nevedla ani za pomoci vrtulníku. Až následně druhý psovod dané místo nalezl a pohřešovanou ženu, intoxikovanou a podchlazenou oba policisté vynesli v náruči z prostoru na otevřenou louku, kde jí mohlo být poskytnuto lékařské ošetření a zajištěn převoz do nemocnice. Jako poděkování za svůj skvělý čich a houževnatost, která vedla k záchraně života si tedy převzal Noris a jeho psovod pprap. Miroslav Salava zasloužené ocenění.

Vítěz kategorie Záchranný čin neslužebních psů – laiků

Jméno psa: Tony
Plemeno: Australská kelpie

Cenu přebírá: Pavla Gašpárková


Mnohé tragédie začínají úplně tuctovou, banální situací. Obyčejný sychravý zimní den, kdy se lidé choulí do límců a utírají si kapesníkem nosy. Všední den a obyčejná situace mohla skončit tragicky pro 41letou Pavlu Gašpárkovou z Prahy, pokud by neměla to štěstí v podobě svého čtyřnohého strážného anděla. Že toho svého naštěstí má se Pavla přesvědčila 25. ledna 2019. Ten den jí nebylo vůbec dobře a když si chtěla udělat večeři, dala si na plotnu vařit rýži, jenže po chvíli tvrdě usnula. Po několika desítkách minut tvrdého spánku ji totiž její mladý pes australské kelpie Tony začal aktivně budit. Když Pavla procitla, byla už v bytě hustá šedá mlha, ve které se nedalo ani dýchat a spálený hrnec s rýží hrozil každou chvíli vzplanutím otevřeného ohně. Malý chlupáč Tony tedy svou pohotovou reakcí s největší pravděpodobností zachránil život, či zdraví mladé ženy, svůj a svého dalšího psího kamaráda, který s nimi žije. Za toto své chytré a pohotové hrdinství všedního dne si mladý Tony jistě ocenění zaslouží.

Vítěz kategorie Spící srdce (ocenění In memoriam)

Jméno psa: Kim
Plemeno: Belgický ovčák malinois

Cenu přebírá: nprap. Patrik Topinka

 

Příběhy policejních psů se milovníkům psů poslouchají hezky zvláště tehdy, když jsou s dobrým koncem. Zvláště hezky se poslouchají povídání o pátrání po ztracených lidech, při kterých jim psi v řadě případů doslova zachránili život. Jsou ale i případy pátrání, které končí smutně a některé o to hůř, když o život přijde nejen pohřešovaný, ale i někdo z těch, kdo se ho pokoušejí zachránit. Vše začalo výletem party mužů, kteří se kochali krásou krajiny nad jihomoravskou řekou Oslavou u vyhledávané stavby Gloriet poblíž obce Sedlec. Výletníci si užívali noc a krásný výhled na hvězdné nebe, ale jen do chvíle, než začali postrádat jednoho z přátel. Naposledy ho viděli, když šel na hranu prudkého srázu k řece. Protože se kamarád neozval ani na opakované volání, začali prohledávat nejbližší okolí. Když jej několik hodin marně hledali, obrátili se již za světla na policii s prosbou o pomoc. Policisté dorazili brzy a vzápětí nato povolali tři kolegy se psy. Psovodi si rozdělili plochy pro pátrání, a asi ten nejstrmější svah z hřebenové cesty dolů k řece připadl na psovoda Patrika Topinku a jeho belgického ovčáka Kima. Skvělý Kim ověnčený mnoha tituly z národních i mezinárodních soutěží služebních psů začal jako vždy pracovat s plným nasazením, ale protože pátral na prudkém svahu s kluzkými plotnami, pohyboval se obezřetně. „Když jsme byli asi patnáct metrů nad řekou, náhle zavětřil a vyběhl nahoru směrem k vyhlídce. Na chvilku jsem ho ztratil z dohledu, neboť to bylo místo za skálou. Pak už jsem jen viděl, jak nekontrolovatelně sjíždí a chvílemi padá, až skončil v kamenité řece. Zůstal strnule stát ve vodě, snad dva metry od břehu. Na žádný povel ani na oslovení nereagoval,“ vybavuje si psovod kritické chvíle. Když došel ke psovi do řeky, ten jen slabě zareagoval a pomalu vyšel s páníčkem na břeh. Tam si mu lehl k nohám. Psovod se snažil informovat policejní kolegy a požádat o pomoc. Jenomže v hlubokém údolí Oslavy nebyl signál. Stav psa byl vážný, ale jít se psem v náručí podél řeky se nedalo a o výstupu do svahu už vůbec nemohl uvažovat. Nezbylo než psa vzít do náručí, přebrodit řeku a tam se snažit vystoupat do mírnějšího svahu. To už ale nad nešťastným místem létal policejní vrtulník, který našel již nežijícího turistu zaklíněného mezi skálou a stromem, a to právě v místě, kde Kim zřejmě muže cítil a kam se usilovně snažil dostat. Piloti vrtulníku chtěli pomoct s transportem Kima, který chvílemi ztrácel vědomí, jen co vyprostí hledaného muže. Jejich snaha však byla marná. Psovodovi se s pomocí turistů podařilo dostat psa k hřebenové cestě na protějším břehu. Při vynášení Kima, který byl odevzdaný a místy upadal do bezvědomí, se střídali. Bohužel, na cestě, kam pro něj právě přijíždělo policejní auto, Kim vydechl naposledy. Nepomohla ani snaha o jeho oživování. Přímo v akci tak skončil život tvrdého a pracovitého psa. Osudným se mu stala jeho úporná snaha nalézt a pomoci člověku. Určitě stojí za zmínku, že ještě během svého života Kim zachránil zdraví a možná i život jinému člověku a to řidiči, který po těžké havárii v šoku vběhl do lesa, kde ho pak přes dvě hodiny hledaly desítky lidí, až jej nakonec vyhledal a zachránil právě Kim. Jeho statečnost, odvahu i smrt ve službě stojí jistě za to připomenout i tím, že mu bylo uděleno ocenění Statečné psí srdce In memoriam.

Vítěz kategorie Pomáhající srdce

Jméno psa: Dan

Plemeno: Zlatý retrívr

Cenu přebírá: Miroslav Suchý

 

Bude tomu již dvanáct let, co Miroslav Suchý následkem úrazu míchy zůstal upoután na invalidní vozík. Když se před šesti lety rozhodl požádat o asistenčního psa, netušil, jak šikovného a oddaného čtyřnohého parťáka dostane. Nejprve chtěl sice ovčáka, případně černého labradora nebo černého retrívra, a navíc nejraději fenku. Od podání žádosti uplynul necelý rok, když se šel Miroslav poprvé seznámit s vycvičeným asistenčním psem. K jeho údivu jeho nový psí pomocník nebyl ani jedno z toho, co si přál. Čekal ho totiž zlatý retrívr, a ještě k tomu pes. Jmenoval se Dan. Hned napoprvé si ale spolu padli do oka a dnes si Miroslav nedokáže představit, že by tu s ním Dan nebyl. Má totiž skvělou povahu a jak majitel říká – vzájemně se doplňují. Nyní to bude už pět let, co mu Dan každodenně pomáhá a jelikož má Miroslav špatnou hybnost rukou, je ta práce o to náročnější. Dokáže podat svému majiteli věci, které mu upadnou na zem, svléct mu bundu či mikinu, otevřít šuplík i dveře. Je Miroslavovi také velkou psychickou podporou. Bývaly dny, kdy Miroslav nevyšel třeba měsíc ven, ale od doby, kdy mu do života vstoupil Dan, jsou spolu většinu času na procházkách. Dan doprovází svého majitele opravdu všude, včetně nákupů, kde mu podává věci a nebojí se jít ani k lékaři nebo na úřady. „Dnes jsem strašně rád, že jsem se tehdy rozhodl si pejska pořídit. Mám toho nejbáječnějšího psího parťáka, který mi oddaně pomáhá každý den,“ říká Miroslav Suchý a jistě nikdo nebude pochybovat, že zlatý sympaťák Dan si za svou dlouholetou, věrnou a spolehlivou pomoc a službu ocenění zaslouží. 

Vítěz kategorie Cena hlavního partnera

Jméno psa: Atty z Annenských zahrad

Plemeno: Flat Coated retrívr

Cenu přebírá: Viktorie Vrátilová

 

Atty je fenka nad zlato. Takto to totiž říká její panička Viktorie Vrátilové. Atty je devítiletá vodicí fenka Flat coated retrívra čokoládové barvy. Atty umí své paničce asistovat při všem, co dělá, a také se sama naučila rozpoznat a signalizovat další její zdravotní potíže. Zejména hlásí nástup migrény nebo blížící se ztrátu rovnováhy své paničky. Se svou majitelkou je 24 hodin denně a už sedm let je to její nejlepší přítelkyně, která jí změnila život. I když je Atty drobného vzrůstu (váží jen 18 kilogramů), plní své úkoly vodicího psa na jedničku. O tom svědčí i fakt, že se svou paničkou už šestkrát vyhrály Mistrovství ČR ve výkonu vodicích psů. Bezpečně svou majitelku dovede kamkoliv jde, vyhýbá se překážkám i lidem, dokáže najít přechod, označit tlačítko na semaforu, najít zastávku a vyvést Viktorii z obchodního centra, kde se zamotá a sama by těžko našla cestu ven. V dopravním prostředku nebo v parku umí pro svou paničku najít volné místo k sezení a při procházkách obejde každou louži, nerovnost ve městě i v přírodě. Umí také podat spadlé věci a najít předmět, který majitelka ztratila. Při své práci je precizní a nenechá se nikým vyrušit. Mimo to je své paničce opravdovou kamarádkou a společnicí. Před nástupem migrény ji upozorní olizováním spánků a pravé části čela. Když vycítí, že panička ztratí rovnováhu, stoupne si šikmo před ní a chvilku počkají, nebo jí najde místo k sezení. Asi před třemi lety začala Viktorie více padat, Atty tomu přizpůsobila tempo své chůze a dává pozor, aby příliš netahala, a také ji vodí na chodníku blíže k budovám. Dokonce jsou i dny, kdy ji nechce pustit z domu, protože ví, že by se mohlo něco stát. Mimo to jí také prohřívá ztuhlé svaly na krku a nohách. Také se jednou stalo, že Viktorie dostala alergický záchvat po celeru a špatně se jí dýchalo – Atty jí okamžitě podala taštičku s léky a běžela pro její maminku. A jak říká majitelka: „Je i výbornou psycholožkou, vycítí, když jsem smutná a snaží se mě rozveselit, když jsem nervózní, nebo mě něco bolí, tak mi skočí na klín dá mi pusu, přitulí se a klidní mě. S Attynkou mám pocit absolutního bezpečí. Je to radostné naplnění volného času. Zažíváme s ní všichni doma pocit absolutního štěstí, bezmeznou lásku. Je nad moje sny a představy. Atty je zkrátka nad zlato,“ a nepochybně si zaslouží uznání a spoustu dobrot, které v rámci ceny partnerů obdrží. 

Kam dál ...