Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Cane corso je hlavně parťákem pro život!

Víte, že Česká republika drží jedno tiché prvenství? Moc lidí o něm neví, nebo jim to třeba nedochází. Představte si ale, že u nás žije jedna fenka plemene cane corso, která jako jediná na světě splnila kritéria náročné zkoušky IGP-FH! A právě její majitelku jsme požádali o rozhovor!


Cane corso je hlavně parťákem pro život!

Se sympatickou Petrou Heinrichovou si nebudeme povídat poprvé. Vyzpovídali jsme ji totiž již před lety, a to tehdy, když se právě s cane corso zúčastnila MR ZVV3, což nám přišlo jako naprosto úžasná věc. A nezůstalo jen u toho. Navíc se toho u nich doma za těch pár roků docela hodně událo, čtyřnohá smečka se poněkud rozrostla a přišly i další úspěchy na poli pracovním. Ale o tom už nám bude Petra vyprávět raději sama…

Petro, tak co se u tebe za ty čtyři roky od našeho posledního rozhovoru odehrálo nového?

Cane corso je hlavně parťákem pro život!

Stále se věnuji plemenu cane corso, ale smečka se mi i trošku rozrostla. A stále mě moc baví. Cvičím s nimi, skládám zkoušky, závodíme. I štěňátka jsme odchovali. Moje první canička Eliška (Allison Gulieta´s paradise) mi zpřístupnila tenhle psí svět a já jsem jí za to pořád velmi vděčná. Závodila se mnou sedm let, čtyři sezóny na úrovni MR. Třikrát se účastnila MR ZVV3, jedenkrát se kvalifikovala na MČR IGP-FH. To je něco, co se nepovede mnoha psům. A ona ještě dokázala v jedné sezóně startovat v ZVV3 a pak hned i v IPO3.  Byla a je velmi všestranným psem.

Strašně moc mě zajímá, co vás dvě přimělo si ze ZVV3 „odskočit“ do IPO3, dnes tedy k IGP? A jak se vám tam dařilo?

Cane corso je hlavně parťákem pro život!

Eliška byla sice připravovaná hlavně na závody podle ZVV3, ale IGP zkoušky měla složené.  Když se tedy objevila příležitost, vyjely jsme spolu na Slovensko, kde si to zkusila prvně a čtrnáct dní po VS v ZVV3 tam na klubových závodech vyhrála IPO3. Pak jsme to zkusily ještě jednou, na podzim, to zase dva týdny po MR ZVV3 nastoupila na CACIT Strančice v IPO3, kde skončila na 5. místě.

Před lety, když jsem tě s Eliškou viděla na MR ZVV3, tak se mi její veselá práce moc líbila. Byla ale taková, jak se říká, upovídaná, což pro start na IGP není vhodné. Jak jste se s tímto popraly?

Ano, máš pravdu. Štěkala na poslušnosti u určitých cviků podle NZŘ. Moje nezkušenost, že jsem ji to tak naučila. A ty „naštěstí“ v IGP nejsou. Ale jsou tam jiné nástrahy…Třeba z tři hodiny staré stopy se musela dostat zpět jen na hodinu starou stopu, což není úplně jednoduché. A právě na té stopě předvedla velmi rychlý „postup“, kde mi „přeběhla“ dva předměty a přišla tak o hodně bodů.

Vy jste neuvěřitelně všestranná a hlavně dobře sehraná dvojice. Dostat se s tímto plemenem na MR ZVV3, odskočit si mezi ipaře a ještě odčuchat stopařské mistrovství, to tedy musím smeknout. Jak lze toto vše vůbec zvládnout?

Cane corso je hlavně parťákem pro život!

Měla jsem obrovské štěstí na psa. Eliška je jediným cane corso na světě, které dosud splnilo IPO-FH. Ale mám také obrovské štěstí na lidi, kteří mi ji pomáhají připravit. Bez nich by nebylo nic.

A to se Eliška vlastně na MR mezi stopaře dostala dvakrát. Když jsme totiž ukončily kariéru v tříoddílovkách, má se končit v nejlepším, bylo mi však líto ji úplně odstavit. A ani jí se ještě do důchodu nechtělo. Tak jsem si řekla, že když je ještě „rozčuchaná“, mohla by zkusit IPO-FH splnit. To byla poslední vrcholová zkouška, která jí chyběla „do sbírky“. Termín jsme nikde nenašli, ale na Slovensku se šlo přihlásit přímo na MR SK. S drzostí a s pocitem, že Eliška zvládne všechno, jsme teda vyrazily zazávodit si na Slovensko. Zkoušku tam nejenže splnila, ale skončila mezi dvaceti jedna psy celkově na 6. místě. Odčuchala to tam pro mě neskutečně, byl to pro mne jeden z mých nejsilnějších zážitků po jejím boku. Stopa je opravdu královskou disciplínou. 

Cane corso je hlavně parťákem pro život!

Takže další sezóna už byla jasná – zkusíme si zazávodit mezi stopaři i v ČR.  Přihlásila jsem ji na VS v IGP-FH. Na její už opravdu poslední závod. Dostat se přes VS na MR je poměrně těžké (jsou tam přísná výběrová kritéria i konkurence), nepočítala jsem s tím, že by to vyšlo. Eliška však měla jiný názor. VS vyhrála a kvalifikovala se tak přímo na MR.  Vybojovala si to, nebylo to vůbec lehké.

Na Slovensku to moje Eliška odčuchala neskutečně. Byl to jeden z mých nejsilnějších zážitků po jejím boku vůbec!

Nyní máš ještě druhou fenku. Vyhovuje ti tedy tohle plemeno? Proč a čím?  A když už jsi okusila vrcholový sport, nepokukuješ po plemeni, které je pro něj trochu vhodnější?

Cane corso je hlavně parťákem pro život!


Ne, neplánuju změnu plemene. Tohle plemeno si určitě nikdo nepořizuje s vidinou, že jednou pojede na MS. Je to a vždycky bude hlavně parťák pro život.  Tréninky s nimi jsou hlavně o tom společně stráveném času. Je to baví a unavený pes je hodný pes. Až za tímhle jsou nějaké závody. Spíš doufám, že se někdo další s caníkem přidá, když si přečte, že to jde.  

Pojďme se podívat na tvoji druhou fenku. Mohla bys nám ji trochu představit?

Jmenuje se Kačenka. Oficiálně tedy  B´Kathleen Shigeru (Allison Gulieta´s paradise – Jorg Atison). Je to Elišky dcera a teď jí bylo šest let.  

Máte již složené nějaké zkoušky? A je vůbec možné tyto dvě holky po pracovní stránce nějak srovnávat?

Cane corso je hlavně parťákem pro život!

Jsou jako oheň a voda. Každá úplně jiná. Eliška je veselá, dobře naladěná, vždy připravená k akci. Ale také byla zbrklá, dělala zbytečné chyby. Káča je vážná. Musím si zasloužit, aby se mnou chtěla pracovat.  Ale když se to povede, pak moc chyb nedělá. Zatím má splněno IGP3, ZVV3, FH1, ale pořád ještě hledáme, co jí vyhovuje. Třeba stopy. Čuchala, ale nebylo to ono. Tak jsem s ní začala čuchat na volno, bez stopovačky. I na zkouškách, nejen v tréninku. Pak za stopu IPG3 dostala 98 bodů, na ZVV3 100 bodů.  Jsou to pro mě trošku nervy, ale jí to tak sedí. Já jsem tou, která se musí přizpůsobit, aby to fungovalo.

Již loni to byl vzhledem ke koronaviru celkem špatný rok. A letos to nevypadá o moc lépe. Přesto se zeptám na vaše plány pro tuto sezónu…

Cane corso je hlavně parťákem pro život!

Vloni měla Káča plánovanou mateřskou pauzu. Odchovala vrh. Letos pokračujeme v tréninku. Pokud se zadaří a okolnosti to umožní, je přihlášená na VS ZVV3. A dál bude čuchat. Eliška si užívá svého zaslouženého důchodu. Je pořad vitální, plná sil a šéfuje naší domácí smečce. Do té patří ještě náš nejmladší Venda – celým jménem Avenger Moravská kometa. Je synem Elišky z druhého vrhu. Ten na zahájení svojí kariéry teprve čeká, připravujeme ho na IGP a doufám, že letos vyjedeme na nějakou akci i s ním.

Cane corso má být silným, sebevědomým psem, který byl historicky zvyklý spolupracovat s člověkem a chránit jeho i majetek!

Je celkem jasné, že psy molossoidního typu je třeba velice kvalitně krmit (hlavně v růstu) a majitel rovněž musí opatrně nastavit zátěž a rozumně dávkovat délku procházek. Jak toto i vzhledem k výcviku řešíš ty?

Cane corso je hlavně parťákem pro život!

Myslím si, že lidé někdy mají mylnou představu o tom, jak ty „tréninky“ vlastně probíhají a už předem to odsuzují jako nevhodné pro molossa. I když se s nimi cvičí od malička, má to svá daná pravidla. Psi se nechávají dospět a dozrát.  Pracuje se s nimi častěji, ale krátce. Nechodí na překážky, neskáčou předčasně skoky. Lekce se prodlužují přiměřeně věku a možnostem. Nic, co by zdravé štěně nějak ohrožovalo. Je to hlavně zábava. Přes hry a odměny se seznamují s požadavky.  Velmi to zjednodušuje i normální, běžný život s velkým psem. Protože moji psi jsou zvyklí spolupracovat a mají dost zábavy, nevím třeba, co je to psí puberta. Chodím sama ven se třemi psy a jsou bez problému ovladatelní atd.

K plnému zatížení se dostanou nejdříve kolem druhého roku věku, ale spíš ještě později. Pak je ta zátěž už samozřejmě vyšší, ale to už jsou také zvyklí trénovat pravidelně. Snažím se je udržet v kondici co nejdéle. Nechávám je kontrolovat veterinářem, dostávají v sezoně doplňky stravy, rozcvičuji je, abych předešla zraněním. A asi to funguje.

Tak a na závěr mám ještě jednu otázku. Komu bys takové plemeno, jakým cane corso je, doporučila? A měla bys i nějaké rady do začátku?

Cane corso je hlavně parťákem pro život!

Empatickým lidem, kteří chtějí psa, ale ctí jeho osobnost. Cane corso má být silným, sebevědomým psem, který byl historicky zvyklý spolupracovat s člověkem a chránit jeho i majetek. V dnešní době už nemá většinou šanci ochraňovat statky a stáda. Ale stále chce zaměstnat, chce spolupracovat se svým pánem. Neměl by jen zdobit dvůr a ležet na gauči. Ten sport s ním je pak jednou z cest, kde se může uplatnit jeho velké srdce i povaha. Stojí to za to aspoň zkusit.

 

Děkuji za rozhovor

Iveta Panýrková

 

Foto: archiv Petry Heinrichové, manželé Kralovi, Lenka Rytychová, Dasha Šebelová

Rádi byste si připomněli i náš první rozhovor s Petrou Heinrichovou nebo vám úplně utekl? Žádný problém! Vrátit se k němu můžete zde:
Jde to i s exotem!
Jde to i s exotem!

Znáte cane corso? Moloss a celkem mladé plemeno, které bylo FCI definitivně uznáno až roku ...

27.10.2017Rozhovory o výcvikuRozhovory o plemeni

Kam dál ...