Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Borderka je především pracovním plemenem!

Dovedete si vůbec představit, jak je možné, že border kolie nadprůměrně zvládá tolik různých sportů? A proč třeba pase stíny či auta? A opravdu je tak inteligentní, jak se o ní říká? Jsou to otázky, které vás zaujaly? Pak je tento rozhovor určený právě vám!


Borderka je především pracovním plemenem!

Tentokrát si povídáme s trenérkou, rozhodčí a závodnicí v jedné osobě – sympatickou Sabinou Koubkovou, která ví o borderkách snad úplně vše. Na každou naši otázku měla naprosto skvělou odpověď. Díky tomu se tentokrát dozvíte mnoho zajímavých věcí, které jste třeba o tréninku tohoto plemene ani netušili a mohly by se vám v začátcích při výchově a výcviku moc hodit. Můžete se tedy vesele pustit do čtení, protože to opravdu stojí za to!

Sabino, jak jste se dostala ke kynologii a který pes byl tím vaším prvním?

Za to vděčím své mamince, která se psům věnuje od malička. Já jsem vždycky tíhla k velkým plemenům, pes pro mne byl jedině německý ovčák, jenže do bytu mamka tak velké zvíře nechtěla, takže v mých deseti letech nám pořídila malého německého špice. Než ho přinesla, tak jsem se vztekala, že takového psa nechci, ale jakmile jsem tu kuličku v náručí viděla, tak jsem jí naprosto propadla a Brendička z Temných nocí se stala mojí celoživotní láskou. 

Výhoda a zároveň nevýhoda borderek spočívá v tom, jak jsou empatické a přizpůsobivé!

Kolik máte doma momentálně psů a proč jste si vybrala zrovna border kolie?

Borderka je především pracovním plemenem!

U nás je to s počty těžké. Já mám vlastně dva psy, můj syn má dalšího a mamka další dva. Takže počet se tak nějak pohybuje od jednoho do pěti dle toho, které u sebe zrovna mám. A pokud jde o borderky, tak my si je vlastně nevybrali, to spíš ony si vybraly nás. Mamka byla řadu let proti nim, prostě se jí nelíbily. Já ve chvíli, kdy jsem o borderce začala uvažovat, jsem jela na MS v agility, kde ze 102 large psů startovalo 95 borderek a tak i já toto plemeno zavrhla. První borderku jsme si tedy záměrně ani nepořídili. Jenže mamce se zranil pes a neměla s čím na táboře cvičit, tak jí Tonda Grygar půjčil půlroční fenečku a stejně jako já tehdy propadla Brendičce, tak mamka najednou propadla Liz. Slovo dalo slovo a najednou u nás Liz zůstala. Výhoda (a zároveň nevýhoda) borderek spočívá v tom, jak jsou empatické a přizpůsobivé.

Já už vím, jak to je u vás s chovem, vím také, že se plemeni věnujete přes dvacet let, ale zkuste našim čtenářům objasnit, zda jste či nejste chovatelkou? A proč vás více než chov láká sport se psem?

Já vlastně chovatelkou nejsem vůbec, poněvadž chovatelskou stanici má jen mamka, takže já se můžu vymlouvat takto. Ale každý, kdo nás zná, tak nás stejně spojuje jako rodinu Koubkovic, nikoliv jako Sabinu, nebo Evu. Mne baví sportovat se psy, resp. hledat cesty a vymýšlet postupy. Baví mne posouvat hranice jak psů, tak své, tak i mých klientů. Samotný chov mi fenu vyřadí na nějaké čtyři měsíce. To je pro mne strašně moc dlouho a vždy zvažuji, zda chci opravdu třetinu roku oželet. Jako ne že bych byla úplně soutěživá, ale ráda vyhrávám, no... Myslím si, že každý by se měl věnovat tomu, čemu rozumí. Stejně jako jsem přesvědčená, že ne každý může být dobrým trenérem, tak ne každý může být dobrým chovatelem. Teď to vlastně vůči nám zní tak, že máme špatný chov, ale tak to nemyslím. Myslím to tak, že mojí silnou stránkou nejsou rodokmeny různých borderek, příbuzenské vazby nebo genetika. Takže pokud mám v plánu mít štěňata, tak se vždy obracím na přátele kolem sebe, aby zkontrolovali rodokmeny vybraných psů, napsali mi rizika, pozitiva. Já prostě vidím, když pes a psovod dělají nějakou tréninkovou chybu (že stačí jen posunout o pár centimetrů ruku a pes to udělá správně, že si stačí stoupnout o pár centimetrů vedle, apod.), ale oči na to „ano, tento pes se hodí na tuto fenu“ prostě nemám a jakmile se mne někdo ptá, zda by si štěně z tohoto a tohoto spojení vzal, říkám všem, že nejsem chovatel. Je přeci lepší než poradit špatně, radši uznat, že nevím a že i já se chodím ptát k moudřejším.

Mohla byste nám maličko představit své psy?

Borderka je především pracovním plemenem!

Naše nejstarší borderka se jmenuje Hottie GrAnt Bohemia Alké a je jí dvanáct let. S Hottie cvičí hlavně mamka (OB3, IPO3, MoD, fly16, …) a i teď ve svých dvanácti letech stále závodí. Ať už v noseworku, či dokonce ve flyballu. Hottie žije pro mamku a mamka pro ni. A ač je to již dáma v letech, tak ten věk jí opravdu nikdo netipuje.

Další borderkou je En Hvězda Els a je to pětiletá dcera po Hottie. Ano, obvykle pokud kryjeme a máme štěňata, je to z důvodu, že si sami chceme nechat. Možná i proto si tak pečlivě vybíráme plemeníka. En je zrozena k běhu, takže jejími top sporty jsou flyball a coursing (fly16, Mistr ČR a nyní se kvalifikovala na Světový pohár ve flyballu v Belgii). Ale okrajově se věnuje opět i dogdancingu a obedience (v dogdancingu má pár jedniček – nějak ten pes zapomíná, že krom cvalu existuje i klus a v OB závodí v OB2). Jediným chlapem ve smečce je Faroth Hvězda Els, kterému jsou čtyři roky. Je to rovněž syn po Hottie. Fík pro byl změnu zrozený k tomu, aby byl všemi milován. Je přesvědčený o své kráse a o tom, že svět byl stvořený kvůli němu. V dogdancingu má splněno HtM3 a MD3, ve flyballu Fly16, v OB závodí v OB2, v pasení HWT. Další bordeří slečnou je tříletá Paixy Alkyra. Pixla je nejmladší členkou naší smečky. Je to anděl s ďáblem v těle. Její optimismus je neskutečně nakažlivý, prostě všechno je úplně skvělé. A jakákoliv aktivita je tou nejlepší na celém světě. Opět je to psisko, které dělá víc sportů flyball (fly16, kvalifikace na Světový pohár), coursing (Mistr ČR) a dogdancing (MoD1). No, a do pětice je tu ještě naše šestiletá kříženka Kešu. Kešku jsem viděla na FB a tak nějak propadla jejímu pohledu a tak jsem si ji v roce přivezla.

„Baví nás flexibilita různých sportů! Každý má něco do sebe, každý může doplnit jiný sport a díky jednomu sportu máte otevřené dveře zase ke druhému!“

Věnujete se celkem širokému spektru psích sportů. Takových těch vhodných pro borderky, jako jsou třeba flyball, obedience, dogdancing, coursing, ale je tam také sportovka. Proč taková volba a co se vám na jednotlivých sportech líbí?

Borderka je především pracovním plemenem!

Hodně často slýcháme, proč se nevěnujeme jen jednomu sportu. Je to asi tím, že nemáme rádi stereotyp. Baví nás flexibilita různých sportů. Baví nás, jak se sporty doplňují. Líbí se nám, že jeden sport vyvažuje druhý. Není to o tom, že bychom se psy trénovali dennodenně, myslím, že se psy trénujeme kolikrát míň než lidé, kteří dělají jen jeden sport. Ale prostě se snažíme trénovat efektivně. A asi se nám to i daří.

No, a jak jsem psala na začátku, vždy jsem tíhla k NO (později k belgičákům, či holanďanům), takže sportovka je pro mne srdcovou záležitostí. Proč se mi líbí? Já ani nevím. Líbí se mi hezká chůze u nohy, líbí se mi obrany. A stopy jsou holt nutným zlem. Asi se mi líbí i akčnost a preciznost.

Flyball je pro mne druhým srdcovým sportem. Je to jediný týmový sport a když chytnete super partu, tak jsou ty společné víkendy prostě dokonalé. Líbí se mi ty adrenalinové situace, kdy dobíhají psiska do cíle téměř současně. Líbí se mi, že na flyball můžu vzít jakéhokoliv psa a pracovat s ním tak, aby ustál na dráze dalších sedm natěšených psů – to je přeci úžasné, jak se dokáží psi soustředit a tolerovat se.

Dogdancing je pro mne krásný svou variabilitou – chci se věnovat precizní chůzi u nohy? Není problém – budu dělat heelwork. Chci se věnovat skokům, odrazům a zajímavým trikům? Opět není problém – budu dělat freestyle. Prostě dogdancing dává možnost každému a jakmile má člověk trošku fantazii, může si sám vymyslet, co vlastně bude dělat.

A takhle bych mohla pokračovat s každým dalším sportem. Každý sport má něco do sebe, každý sport může doplnit jiný sport a díky jednomu sportu máte otevřené dveře ke druhému. Stačí mít dobrý vztah se svým psem, mít otevřenou mysl, všímat si detailů a pak to prostě jde. A je jen na každém z nás, kam se chceme posouvat a co pro nás je tou pomyslnou metou.

Mimo závodění jste také rozhodčí pro flyball a dogdancing. Jak se to tak stane, že se člověk najednou ocitne na druhé straně? A co vás na tom baví?

Jejda, víte, že ani nevím, co mne na tom baví? Asi je to o tom, že vidíte ten sport z jiného úhlu. Často slýchám „proč ten člověk skončil tak a tak, vždyť nám se to líbilo“. Jenže lidé právě nevidí ten pohled rozhodčího. Občas si říkám, že by si každý měl vyzkoušet nějakou akci pořádat a zároveň si projít školením pro rozhodčí. Člověku se okamžitě rozšíří obzory.

U flyballu je rozhodčích potřeba opravdu velké množství. Poněvadž mne ten sport baví, přijde mi automatické, že bych mu měla něco vrátit a to být rozhodčím je tím nejmenším.

Jaké nejčastější chyby při posuzovaní těchto sportů vidíte a naopak v čem přišel posun a co vás těší?

Borderka je především pracovním plemenem!

Dogdancing

Nechci, aby to vyznělo špatně, ale za největší chybu považuji to, že lidé nejdou k trenérovi. Úspěšnost zkoušek se pohybuje kolem 25%, což, si přiznejme, není moc. Jenže obvykle to není tím, že by pes nebyl šikovný, ale tím, že člověk nezná řád a udělá zbytečné chyby. Hodně lidí koukne na youtube na video někoho jiného a dle toho se připraví na zkoušku. Jenže takto to bohužel obvykle nevyjde. Myslím, že by stačila i jen jedna návštěva trenéra, který opravdu dogdancing dělá a tým by měl hned na zkouškách větší šanci.

Flyball

Flyball je v posuzování zcela jiný. Je tam vše jasně dáno, posuzovat pomáhají minimálně další čtyři rozhodčí, je tam elektronická časomíra, která nám hlídá střídání psů. Flyball se rok od roku zrychluje. Líbí se mi, že velká část družstev se zaměřuje na detaily, posouvá psiska kupředu. Co mne naopak mrzí, že tím, že se flyball zrychluje, již častokrát není tak otevřený pro všechna plemena. Lidé často mají pocit, že když nemají psa, který běhá za čtyři sekundy, že vlastně na flyball nemají. Ale tak to právě vůbec není a doufám, že se nedostaneme do stadia, kdy budou na turnajích běhat jen borderky, maliňáci, sportmixy a ta otevřenost flyballu se uzavře.

Buď si člověk pořídí borderku, protože chce dělat nějaký sport nebo naopak začne dělat sport, protože si pořídil borderku a zjistil, že jen procházky jim nestačí!

Vím o vás, že také trénujete a trénovala jste velké množství psů. Zaměřujete se při tréninku na jen border kolie nebo i na jiné psy?

Vzhledem k tomu, že se věnuji výcviku různých sportů, tak se mi pod ruku dostává velké množství borderek. Přeci jen je to plemeno v současné době opravdu módní a častokrát buď si člověk pořídí borderku, protože chce dělat nějaký sport nebo naopak začne dělat sport, protože si pořídil borderku a zjistil, že jen procházky jim nestačí. Přesto ale samozřejmě trénuji i jiná psiska. Stejně jako mne nebaví dělat jen jeden sport, asi by mne po chvíli psychicky ubilo, kdybych trénovala jen jedno plemeno. Takže variability se vždy budu držet zuby nehty.

Zajímalo by mne také, zda trénujete vyloženě sportovce s ambicemi nebo i začátečníky?

Borderka je především pracovním plemenem!

Trénovaní psů (a buzerování lidí) mne živí (a baví), takže nemůžu říct, že trénuji jen začátečníky nebo jen sportovce. Trénuji toho, kdo mne chce poslouchat a kdo má pocit, že mu mám co předat. Ano, jsem ambiciózní a neumím nic dělat jen na půl, takže pokud ke mně někdo chodí, snažím se ho posouvat ke zkouškám, závodům. Ale na druhou stranu už jsem trošku starší a moudřejší, takže chápu, že ne každý žije pro vítězství a každý má i jiné priority než závody se psy.

O borderkách se říká, že když se nudí, tak pasou. A pasou prakticky vše. Co s takovým chováním? A dá se to považovat za problémové chování?

Já si nemyslím, že pasou, když se nudí. Myslím si, že pasou, protože je to jejich přirozenost. Chyba pak ale není ve psovi, ale v majiteli, který tomu psovi včas nevysvětlí, co se pást má a co ne. Chápu, že ne každý se chce pasení věnovat, i když mne to mrzí, ale člověk by si měl uvědomit, jakého psa si pořídil. Pořídil si psa, který byl po generace veden k tomu, aby pásl. Proč se pak lidi diví, že tedy pase?

„Mrzí mě, že si lidé neuvědomují, jakého psa si pořídili. Tento pes byl po generace veden k tomu, aby pásl, tak proč se pak lidi diví, že pase?“

Samozřejmě, pokud borderka pase stíny, auta, lidi, prostě cokoliv, beru to jako problémové chování. Bohužel je škoda, že majitelé obvykle toto chování začnou řešit, až když už se z toho problém stal. Málokdy za mnou přijde někdo se štěnětem a sám přizná, že mu něco pase. Možná je to tím, že si lidé neuvědomují, že to pasení je. Co s takovým chováním? Najít si trenéra, který jim poradí. Není potřeba hned jít pást ovce. Samotné pasení totiž není samospasné. Zázrak v pasení ovcí spočívá v tom, že se člověk naučí, jak se psem pracovat. Ono když se na vás valí třeba deset rohatých oveček, tak to sakra bolí a člověk si rozmyslí, jestli to tomu psovi dovolí nebo ne. Ale opravdu není potřeba se vymlouvat na to, že můj pes pase auta, protože v okolí nemáme nikoho, kdo by nám pomohl pást ovce. Stačí si jen najít dobrého trenéra a začít pracovat se psem individuálně.

Již několikrát jsem se u borderek setkala s extrémy v chování. Pes byl například až moc tvrdý, anebo naopak se bál takřka vlastního stínu. Dá se nějak říci, proč k tomu dochází a lze s tím něco dělat?

Borderka je především pracovním plemenem!

Teď se mnou možná někteří majitelé či trenéři nebudou souhlasit, ale myslím si, že největší zlo spočívá v tom, že se o borderkách hlásá, že jsou citlivé. Na FB se dočtete, že na borderku se nesmí houknout, apod. Pořád si říkám, kde se tento názor vzal. Neznám pastevce, který by si pořídil borderku a šel na ni v rukavičkách. U pasení se pracuje s velmi vysokým tlakem, který borderky ustojí. Proč se tedy najednou na ni nesmí v běžném životě houknout? Za mne nejsou citlivé, jsou empatické a neskutečně chytré. Dokáží si situaci utvořit pro sebe tak, aby jim vyhovovala. Často údajně citlivé a hroutící se borderky jsou prostě jen herečky. Samozřejmě, že každý pes je jiný. Já osobně mám radši silovější jedince. Častokrát jemná borderka jen potřebuje delší čas na to, aby dozrála. Mnohdy se setkávám s tím, že pes dostane nálepku v roce, že je citlivý a najednou mu jsou tři roky a majitelé se zaseknou v době před dvěma lety. Borderky jsou prostě chytré. Nechci z nich dělat nadpsy, ale stejně jako mi všichni dají za pravdu, že teriéři jsou tvrdohlavější, tak je potřeba si uvědomit, že borderky umí skvěle manipulovat s lidmi. Moc se mi líbila věta jednoho trenéra, který chvíli pozoroval jednu paničku s borderkou a pak jí říká: „Ty jsi ovce a ona je pes, musíš být ale ty psem a ona ovcí!“

„Stejně jako mi všichni dají za pravdu, že teriéři jsou tvrdohlavější, tak je potřeba si uvědomit, že borderky umí skvěle manipulovat s lidmi.“

Co byste na závěr rozhodně poradila lidem, kteří o koupi border kolie teprve uvažují? A je možné se na vás třeba někdy obrátit o radu či pomoc?

Borderka je především pracovním plemenem!

Co bych jim poradila? Aby si uvědomili, že si pořizují pracovní plemeno. Plemeno, které nebylo chováno pro svou krásu, ale pro svou inteligenci a pracovní schopnosti. Že nejdůležitější je v začátku naučit borderku odpočívat. A že rady na Facebooku fakt nejsou těmi nejlepšími. A pokud si pořizují psa na patnáct let, ať se nebojí alespoň v začátku do něj něco investovat, protože se jim to vrátí mnohonásobně, a že pokud u nich trenéři něco kritizují, není to z důvodu, že by je to bavilo se po lidech vozit, ale protože chtějí to nejlepší pro ně a jejich psa. Trénuji na několika místech republiky, pořádám víkendové semináře či tábory, takže určitě cestu ke mně dokáže najít kdokoliv. Naopak ráda poznávám nové tváře a moc ráda uvidím posun kohokoliv, protože to mne žene dál dělat to, co dělám.

 

Děkuji vám moc za rozhovor.

 

I já děkuji a přeji všem, aby měli tak skvělé parťáky, jako mám já.

 

Iveta Panýrková

Foto: archiv Sabiny Koubkové

Doporučujeme z našeho e-shopu
Novinka
Sušené krůtí krky
ZB000462
od 20
Novinka
Sušené hovězí plíce
ZB000458
od 21
Novinka
Sušené hovězí srdce
ZB000453
od 26
Legendy československé kynologie
Skladem
ZB000002
od 129
Novinka
Obojek SOFTY
Vyberte barvu
Obojek SOFTY
ZB000096
od 0
Kam dál ...