Bejlinka je pejskem mých snů!

Kdo se pohybuje v dogfrisbee, určitě si nemohl nevšimnout mladé závodnice Martiny Bolehovské, která v tomto sportu soutěží od svých necelých deseti let. Na každých závodech překvapuje množstvím triků, které s disky umí, souhrou se svým psem a také úžasně dlouhými hody, které předvádí v distančních disciplínách. Jste zvědaví, na co jsme se jí zeptali?

Dogfrisbee je jeden ze sportů, kde o kvalitní konkurenci není nouze, a i na běžných závodech můžete soutěžit v kategoriích, které čítají i ke stovce účastníků, často s mezinárodním složením. Prosadit se pak v takovém sportu není vůbec jednoduché, tím spíš, pokud jde o mládežníky. Martina Bolehovská to však dokázala a každý rok jde mílovými kroky dopředu. Talent ani píle ji rozhodně nechybí a ve spojení s mimořádným vztahem se svými psy tvoří skvělý tým.

Vyrostla jsem v rodině plné psů. Jen co jsem se naučila chodit, běhala jsem venku se štěňátky a s dospělými pejsky. Mé zkušenosti v tuto dobu byly asi tak malé jako já, kdežto cílevědomost mě několikanásobně přerostla. Vždy jsem vše chtěla dělat sama a po svém. Psi byli po mém boku během každého mého kroku, já si s nimi hrála a dávala jim všechnu svou dětskou lásku. Ve čtyřech letech se uskutečnila má první výstava právě se štěňátkem Xavikem, to, že jsem vyhrála pohár, bylo takovou třešničkou na dortu. Do první třídy jsem se věnovala pouze junior handlingu, ve kterém jsem pokračovala až do konce. Poté jsem dostala Denýska a začala neuvěřitelná cesta.

Při nástupu do první třídy bylo mým největším přáním mít vlastního pejska a hrát na housle. Moji rodiče už v minulosti welsh corginku měli a věděli, jak jsou super i pro takto malou holčičku, takže hned toto plemeno prošlo do užšího výběru, kde na konec vyhrálo nad šeltií. Potom jsme našli vrh již starších štěňátek. Byla to láska na první pohled. Denýsek se do mě zamiloval od první chvíle a teď již necelých třináct let stále stojí po mém boku. Welsh corgi pembroke je úžasným plemenem k dětem. Hodně toho ve výchově odpustí. Denýsek je obrovský srdcař a pro mě by položil i život, je krásné se vždy vracet domů, když víte, že tam na vás někdo takový čeká.

Z počátku jsme zkoušeli kynologii, ale s Denýskem jsme potřebovali něco trošičku jiného. Na táborech máme vždy kombinaci dogfrisbee a agility, na kterém mě baví pamatovat si všechny překážky a že se výsledek neskládá pouze z fyzické zdatnosti, ale musíte u toho hodně přemýšlet, jen Bejlinku tento sport vůbec nebaví a dělá si z něj pouze srandu. Dalším sportem je dogdancing, z něhož hodně využíváme triky do sestavy, jen mě tento sport nenadchl, protože potřebuji hodně zapojit i fyzickou stránku. Canicross mě hodně baví a jsem ráda, že jsme se konečně postavili v minulé sezóně alespoň jednou na start, je to dobré na udržení kondice během zimní pauzy. Když jsme měli sníh, jezdili jsme i na běžkách.

Vždycky jsem se s Denýskem ráda postavila na start, to jeho nadšení na začátku bylo vždycky úžasné. Jen to s ním bylo hodně těžké, jakmile ucítil hárající fenu nebo jinou welsh corgu, bylo téměř nemožné udržet ho na hřišti, natož po něm chtít, aby ještě chytal disky. Přesto se ale vždy pokoušel naplnit má očekávání. Denýsek mě toho honě naučil, nikdy nic nevzdávat, vždycky je možné najít něco, na co můžeme být pyšní. Každá cena byla pro nás obrovskou motivací.

Měla jsem veliké štěstí, že mi dogfrisbee závodníci věřili a svěřili mi své pejsky. Bylo tomu tak, protože Denýsek měl krátké nožičky a já začala házet dál a dál a on už diskům nestačil. Přineslo mi to opravdu hodně, vyzkoušela jsem si házet různým plemenům od chodského psa přes kříženku setra a border kolie až po samotnou border kolii. Získala jsem nové zkušenosti, protože každý pes je jiný a je zvyklý na různé hody. Bezpochyby bych nebyla tak daleko, jako jsem teď, bez těchto úžasných lidí.

Začátky byly pro mě opravdu těžké, konkurence je veliká a já se často pohybovala ve spodní části výsledkové listiny. U dogfrisbee jsem zůstala hlavně díky lidem kolem, kteří mě stále motivovali různými způsoby, půjčovali pejsky a předávali mi své cenné zkušenosti. Můj největší dík patří Lucce Schönové, která se mě ujala a vše mě s velikou trpělivostí učila. Díky ní jsem v květnu 2015, tedy těsně před mými desátými narozeninami, nastoupila s Denýskem na svůj první závod, kde nás ocenili cenou Miláček publika, tuto cenu si budu pamatovat do konce života.

Bejlinka, celým jménem Baileys Manthy Prague, je čerstvě sedmiletá fenka. Je to pejsek mých snů. Bohužel jsme potkaly špatného člověka, který nám naši cestu velmi zkomplikoval, od určitého okamžiku se Bejlinka bála téměř všeho, dokonce i padajícího listu. Se všemi nástrahami ale úspěšně bojujeme a snad jsme na dobré cestě. Bejlinka postupně začíná věřit lidem, pejsky se naučila varovat s předstihem, že o žádný bližší kontakt nestojí, některé strachy ale stále přetrvávají. Bejlinka je všestranný pejsek, který umí tak trochu od každého, ale nejvíce se věnujeme dogfrisbee.

Border kolie se mi zdá jako super varianta pro člověka, který má aktivní život, dokáže psovi věnovat dostatečnou pozornost při výcviku a dokáže ho jak mentálně, tak i fyzicky unavit. Border kolie se mi zdá jako všestranný pes zapálený úplně pro všechno. Moje očekávání rozhodně naplnila, Bejlinka je vlastně úplně taková, jakou jsem si ji přála, i když má špatnou zkušenost. Je akční, je schopná aportovat úplně vše, všechny mé plány se mnou absolvuje s nadšením a do všeho vždy dává nejméně sto dvacet procent. Nejdůležitější věcí, kterou musí každá border kolie umět, je za mě odpočívat a být v klidu.

Dříve jsme trénovaly častěji, přibližně třikrát do týdne. Teď jsem třetím rokem doma pouze o víkendu, takže je to komplikovanější, a protože dny nejsou nafukovací, snažíme se trénovat alespoň dvakrát za týden. Během sezóny trénujeme minimálně, protože obě tak dosahujeme lepších výsledků. Hlavně ale na trénink už pak nemáme téměř žádný čas. Nejintenzivnější tréninky máme na táboře, ze kterého si odvážíme vždy spoustu nových nápadů.

Nejvíce triků jsem se naučila s Denýskem, doháněla jsem tím body. Baví mě výzvy, proto když mi někdo ukázal nový trik, který jsem ještě neuměla, stále jsem ho opakovala, až jsem se ho naučila, moc děkuji všem, kteří mi nové triky ukazovali a učili mě je. Ráda si během tréninku pustím písničky a jen tak zkouším skládat za sebe všechny triky, které umím. Triky jsou něco, co dělá freestyle zase o něco zajímavějším a nápaditějším.

Freestyle se nazývá královskou disciplínou, která vyžaduje největší koordinaci a trénink. Je zde několik povinných prvků, ale přesto každá sestava vypadá úplně jinak. Celý freestyle vás posuzují čtyři rozhodčí, každý z nich se zaměřuje na něco jiného a vy máte k dispozici maximálně deset disků a musíte vyhodit minimálně osmnáct hodů.

Distanční disciplíny jsou čtyři, Quadruped, Super Pro Toss & Fetch, Dogdartbee a Timetrial. Každá disciplína je v něčem odlišná, ale mají několik věcí společných. U většiny máte k dispozici pouze jeden disk, dále je pozice hráče statická a nehodnotí se využití hřiště, ale jiné parametry.

Během online závodu Quadrupedu se nám povedlo mít chycený a změřený disk na 69 metrech. Na počátku sezóny jsme si posunuly závodní rekord na 63,9 metru. Během tréninků disky možná létají dál, ale většinou žádný hod neměřím. Přece jenom na závodech do toho ještě vstoupí nervozita a je to úplně o něčem jiném než doma. V Quadrupedu mám spoustu malých cílů, které mě snad brzy dovedou k mému vysněnému cíli, ke kterému se každým rokem blížím. Chtěla bych minimálně přehodit fotbalové hřiště. 

Já závodím s disky WirbelWind a Hero Xtra Distance. Jsou středně silné a vydrží nám celou sezónu ve velmi dobrém stavu. WirbelWind disky využíváme během freestylu a Hero Xtra máme na distanční disciplíny, zejména na Quadruped. Oba druhy si jsou dost podobné. Vyhovuje mi jejich tvar i hmotnost. Jsem s nimi velmi spokojená.

Zvolit správnou velikost, aby pes tolik nenamáhal krční páteř. Pro malé pejsky je vhodné zvolit menší velikost, ale může se vám stát, stejně jako mně a Denýskem, že váš pes malé disky chtít nebude. Také je velmi důležité zvolit správnou měkkost, dokonce tím ulevíte i své peněžence. Odolnější disky jsou sice o něco dražší, ale za to déle vydrží a vy si na každý hod nebudete muset pořizovat nový disk. Nejdůležitější je ale hrát dogfrisbee s disky určenými výhradně na psí sport.

Bylo to neuvěřitelné, postavit se na start mistrovství světa jako nejmladší účastník. Atmosféra, kterou tvořily týmy z různých zemí, byla ohromující. To, jak vás podporují, i když se vám nedaří, zažijete málo v kterém sportu. Z polské Poznaně si odvážím spoustu zážitků, zkušeností, nových vědomostí, ale hlavně silnějších přátelství s cizinci. Přála bych si, aby toto zažil úplně každý, ať už z pohledu diváka, tak i hráče.

Vážím si každého úspěchu, kdy jsme já i Bejlinka dokázaly předvést nejlepší výkon, na který jsme v daný okamžik měly. Nejhodnotnější pro mě je asi úspěch z mistrovství světa, kde Bejlinka nebyla úplně ve své kůži a ve velmi silném větru a nepřízni počasí se nám podařilo získat 39. místo ze 75 kvalifikovaných týmů, jako jediný juniorský tým. Dalším velmi hodnotným úspěchem pro mě je dvojnásobné získání titulu vicemistra České republiky v Quadrupedu žen, kde jsme se do finále probojovaly jako jediný český tým. Mám radost, že spolu stále posouváme naše hranice a nedáváme to ostatním úplně zadarmo.

Letošní sezóna bude o něco klidnější nežli ta minulá. Určitě se na jejím počátku zúčastníme alespoň jednoho online závodu. Náš první offline závod letos nebude na hřišti v České republice, ale pojedeme si změřit síly do Maďarska a později i do Švýcarska, dále pojedeme, jako každý rok, téměř na všechny závody v České republice. Pojedeme si odechnout na dovolenou s chodskými psy, během které prozkoumáme nová místa v České republice a pojedeme na stejný tábor, na který jezdíme už více než deset let. Sezóna bude gradovat jako vždy na konci prázdnin, kdy opět vyrazíme do Maďarska na mistrovství Evropy a hned v září na mistrovství České republiky. Zbytek asi necháme na osudu, co vše letos zvládneme a dokážeme.

České dogfrisbee určitě přivítá nové hráče. Obrátit se může na jakéhokoliv trenéra nebo přímo na mě. Mapa zkušených trenérů je umístěna na stránkách www.discdogklub.cz. Kolem dogfrisbee je spousta úžasných lidí. Pro každého nováčka to je příležitost udělat si nové kamarády, ať už mezi českými hráči nebo zahraničními, kteří do Česka jezdí ve velmi hojném počtu. V dogfrisbee závodí závodníci všech věkových kategorií.

Děkuji ti za rozhovor a přeji mnoho štěstí v plnění tvých snů!

Text: Marie Trauškeová
Foto: archiv Martiny Bolehovské, Alena Kromková, Alicja Matejuk, Markéta Malinčíková