Basenži je životní styl!

I nám v redakci se líbil styl, jakým nám Mgr. Jana Šikulová představila své milované plemeno. Neváhali jsme tedy a oslovili ji i na úvodní rozhovor na téma „basenži“. Víte třeba, co přesně označuje název „primitivní plemeno“ nebo proč mnohými zatracované flexi vodítko je tím pravým požehnáním pro basenži? Nebo které kynologické disciplíny s ním lze provozovat? Odpovědi na tyto a další otázky naleznete na následujících řádcích.

Celým předposledním měsícem v roce nás provází exotický basenži. Mgr. Jana Šikulová nás s ním velmi poutavě seznámila již v portrétu plemene. Jak se ale s takovým primitivním basenžim doopravdy žije, dá se vůbec nějak rozumně vychovat, jak ho zaměstnat a ke komu se třeba hodí? To jsou otázky, které jsme jí ještě následně položili. A nejen ty… 

Jani, výběr plemene, které bude člověka provázet v dobrém i ve zlém, ovlivňuje mnoho faktorů. Proč to tehdy před lety u tebe na celé čáře vyhrál právě basenži?

Kdysi jsem četla v jednom psím časopise, že vidět basenži běžet je estetický zážitek. To je už patnáct let a tehdy jsem cítila, že tento druh duševní potravy potřebuji. Netrvalo to tenkrát dlouho a fenka Heather se k nám nastěhovala s velkou pompou. Nezůstala dlouho a přišla Tami, která byla skutečně jako moje sestra. Její ztrátu dodnes oplakává celá rodina. Jedna moje kolegyně o Tami říkala, že je to zakletý člověk. Teď mám basenži dva – je to lepší. Basenži není pro každého, jsou to smečkoví psi, něžní i drsní, někdy skvěle poslušní a druhý den úplně mimo – letí lesem za zvěří a můžete si vyřvat hlasivky. Mít takového psa je vzrušující, povznášející, krásné i těžké.

Basenži se řadí do V. skupiny FCI mezi tzv. primitivní plemena, co toto označení vlastně znamená?

Primitivní plemeno je takové, které je poněkud méně domestikované než jiná plemena, která byla vyšlechtěna za konkrétním účelem. Basenži je tak trochu od všeho kousek – trochu lovec, trochu ochránce, trochu společník, trochu blázen v krásném kabátě. Znaky domestikace basenži má, ale méně než jiná plemena. Je nezávislý, neštěká (to podpořili ve psech lidé), hárá jednou za rok a jsem si jistá, že by se sám v přírodě uživil buď lovem, nebo sběrem odpadků.

Tento krásný pes určitě na první pohled zaujme nejednoho milovníka zvířat. Potenciální zájemce o něj by se ale určitě neměl nechat unést jen jeho přitažlivým vzhledem. Pro koho se tedy basenži hodí a kdo by na něj měl raději ihned zapomenout? 

Ano, basenži je opravdu ozdobou svého pána. Ale pouze takový, který neobtěžuje nežádoucím chováním, chová se jako vzorný občan a vzbuzuje pozitivní ohlas všech kolem. A to je úkol pro pána nebo paničku. Pokud se mu věnujete a pochopíte jeho specifické potřeby ohledně výcviku, denního režimu a potřeby společnosti (někdy mimořádně velké, jindy nulové), tak máte na patnáct let skvělého psa. Basenži je velice dlouhověké plemeno – rekordy se šplhají až někam k dvaceti třem letům. Jsou to zdraví psi, kteří i ve vysokém věku potřebují pohyb a režim. Lovci tělem i duší. Když chodíte do práce, je lepší mít jich víc, zabaví se a netrápí se samotou. Ale to je skutečně bludný kruh – nemáte čas na jednoho psa a já vám doporučím koupit si dva, tři nebo devět těchto afrických šelem?

Jak náročná je obecně socializace a s tím související následná výchova?

Basenži je náročný i nenáročný. Jako každé jiné plemeno psa. Pokud postupujete chytře, laskavě a s ohledem na to, jak specifické plemeno jste si koupili, máte vyhráno. Setkala jsem se mnohokrát s tím, že i skvěle socializovaný basenži jedináček se kolem druhého třetího roku stal poněkud asociálem. Může útočit, utíkat, ničit domácnost. Oni tou dobou skutečně dospívají. Hodně basenži ve třech letech přestanou bavit například výstavy. Mají jiné zájmy a velí jim i příroda. Tam opravdu pomůže toliko smečka, ta to může srovnat, když pánovi dochází nápady. O tom, co dovede vymyslet štěně basenžiho, by se dala napsat celá kniha. Jsou opravdu vynalézaví a mají hodně energie, když jim dáte čas a prostor, můžete se divit.

Basenži je nezávislý, neštěká, hárá jednou za rok a jsem si jistá, že by se sám v přírodě uživil buď lovem, nebo sběrem odpadků.

Přestože se chovatel sebevíc snaží vybrat pro své štěňátko ty nejlepší možné majitele, občas se to prostě nepovede a bohužel se pak stává, že pejsek skončí v útulku. Ty sama se v této oblasti hodně angažuješ, chtěla bys nějak apelovat na všechny zúčastněné?

Děkuji za tuhle otázku. Asi je to i dílem internetu a sociálních sítí, že se o těch chudácích v útulcích dovídáme. Připadá mi, jako by toho bylo čím dál tím víc. Klíčovou roli hraje rychlost pomoci. Pokud se basenži ocitne v útulku, je nutné dostat ho odtamtud co nejrychleji. Jsou to psi jednoho pána a potřebují svoji smečku, svoje druhy. Bez toho to vzdávají a jejich trápení z opuštění se dá úplně nahmatat. Prosím každého, aby si dobře zajistil péči o svého psa, pokud by pán onemocněl nebo umřel. Moje zásada je, že pes musí mít jednoho pána, ale je to kratochvíle a zodpovědnost pro celou rodinu a také pro chovatele. Ale v laskavých rukou se basenži posléze přizpůsobí a za záchranu je velmi vděčný.

Ráda bych se zmínila o americké organizaci B.R.A.T. Je to zkratka Basenji Rescue and Transport. Velmi jejich práci obdivuji. Jednají rychle, mají prostředky, dobrovolníky, skvělou síť dočasných domovů a jsou našemu plemeni skutečně oddaní. Kéž bychom něco takového měli pro celou Evropu. Připadá mi vtipné, že organizace, která pomáhá opuštěným a odloženým basenži má zkratku, která je zároveň anglickým výrazem pro slovo „spratek“.

Absolvovala jsi také vzdělávací program Basenji University. Dozvěděla ses něco nového, a o co vlastně šlo?

Jedná se o propracovaný a krásný systém e-learninových kurzů pro majitele, chovatele a výstavní rozhodčí, který vytvořil Basenji Club of America. Strávila jsem tím dost času, užila si studium, hodně se dozvěděla a za každý kurz jsem dostala krásný certifikát.

Se svými psy se věnuješ celé řadě sportovních aktivit, které jsou podle tebe pro basenži vyloženě vhodné a kde se naopak uplatňují jen velmi těžce  nebo vůbec? 

Všechny své čtyři basenži jsem vystavovala a vystavuji, běhají dostihy a coursing a stále dokola se učíme pachové práce. Nyní mám dva veterány, ale ještě donedávna nebyl víkend, který bych netrávila někde na psí akci. Podotýkám, že psy třikrát denně venčíme, z toho jedna procházka je minimálně hodinová.

Výstavy jsou pro tak krásné a elegantní plemeno vhodnou aktivitou. Někdy si říkám, proč jsou druhý den tak mrtví, když si pouze párkrát oběhli kruh. Je to pro ně hodně vjemů, pachů, někdy nervů. Ideální zábava a ten úžasný pocit, když ta vaše elegantní gazela dostane CACIBa? Nepopsatelné.

Coursing a dostihy doporučuji vážně až po roce věku, kdy je kloubní soustava plně vyvinutá. Jinak je to pro plemeno jako je basenži oboje skvělý výdej energie a u coursingu se i přirozeně zapojuje hlava.

A podporovat nos, by se mělo u každého psa. Čuchat je pro ně přirozené, a když se v tomto angažují, tak tak nějak laicky řečeno nezakrňují.

Zmiňuješ celou řadu kynologických disciplín, co třeba konkrétně coursing versus dostihy? Upřednostnila bys jeden nebo druhý a proč?

Coursing byl původně nácvikem lovu drobné i větší zvěře. Honitba v páru na volné louce. Správně se vyslovuje „kursing“, slýchám i „kersing“, ale to je nesprávné označení. „Kursing“ je pochopitelně počeštěné, ale agility také vyslovujeme s „g“, je to slovo latinského původu. To je jen drobnost. Ve skutečnosti na coursingu teprve pocítíte, jaký basenži vážně je. Ta krása pohybu, elegance, síla, spolupráce a inteligence se nedá přehlédnout. Basenži tam rozvíjí svoji mrštnost, obratnost, přidávají na rychlosti a „nahazují svalstvo“. Při závěrečném killu mají v očích neskutečné nadšení.

Dostihy jsou také skvělé, ale basenži musí umět startovat z boxu a snést těch možných pět dalších psů na oválu. Je nutné vybrat si kvalitní dráhu (pár jich je i v České republice). Je to sport oproti coursingu poněkud jednostranný, protože se běží do oválu konkrétním směrem, ve vysoké rychlosti a s danými zatáčkami. Osobně jsem byla vždycky pyšná na všestrannost svých psů, kteří nebyli nikdy diskvalifikování ani na oválu, ani při coursingu.

Zaujaly mne i ty pachové práce, vůbec si neumím představit primitivní plemeno při podobné činnosti. Prozradíš nám o tom víc?

To je běh na dlouhou trať, který vlastně nemá konce. S mými psy stopujeme léta a na žádné závody to nevidím. Je to vysoká škola kynologie a vynikající činnost pro psa. Je dobré podporovat psa k používání nosu doma, na zahradě i na procházkách. Basenžiho vždy jen trochu a na chvíli, potom pochválit a nechat toho. A ruku na srdce, kolik z majitelů psů má v předsíni nebo v autě používanou stopovačku a kšíry? Málo. To je škoda. Basenži mají skvělý nos, ale motivace a ukočírování přirozených pudů je v rukou psovoda.

Používáš nějakou speciální metodiku tréninku?

Vlastně ano. Vše jsem musela přizpůsobit specifické povaze plemene a faktu, že moji psi jsou sehraný pár, a když jednoho někde uvážu a věnuji se druhému, musím odstínit nežádoucí rozptylování. To je někdy oříšek. Takový je zkrátka basenži. Navíc jsou velice mazaní – jako liška. Moje vynalézavost stran čtverečků pomalu naráží na svoje hranice a to se musíme stále vracet na začátek. Nicméně nás to baví. Škoda, že se v České republice více lidí s basenži nevěnuje čichání. V zahraničí – zejména v Austrálii čuchají „krysičky v krabičkách“ (Barn Hunting) a podle videí jsou v tom tito psi vynikající. Jejich metodiku tréninku hltám, ale netroufám si nikomu radit, jak na to. Sama se to teprve učím.

A teď uhodím hřebík na hlavičku. Co basenži a zvěř?

To je správná otázka. Podle mě je nelze zájem o zvěř úplně odnaučit, ani bych to nezkoušela. Basenži může být spolehlivý, ale v této věci nikdy na sto procent. Je nutné psa zaměstnat, hodně venčit, pozorovat jeho chování v terénu. Některý je šílený touhou lovit, jiného to tolik nezajímá. Basenži nemají cit pro provoz aut a tak je vždy riskantní, že dojde ke středu s auty. Přirozeně sice nemá potřebu svému pánovi utéct, ale jeho perimetr při stopování je ohromný – v řádu několika kilometrů. V civilizované zemi je to velký problém.

Pobavila mne tvá průpovídka: „Flexi vodítko – ďábelský nástroj v rukách idiota, ale pravé požehnání pro basenži!“ Jak to myslíš?

Kdo své basenži, jako já, nepouští na volno, ten mi dá zapravdu. Vždy podotýkám, že flexi vodítko je pomůckou na větší procházku, kde není možnost volného výběhu. Každý basenži by ale měl umět chodit na normálním vodítku, na stopovačce a u nohy. K flexi vodítkům se váže celá řada veselých příběhů, které jsou k popukání, zejména u tak oddaných majitelů, kteří mají tři a více psů na flexi vodítkách. Zamotané nohy, zamotaní psi, zamotaná flexi vodítka, přimotaní cizí psi, majitel na zemi zamotaný do lanek, které pálí jako oheň, tři flexi vodítka a srnky na cestičce, vykloubená ramena, následné šrouby v kotníku a tak bych mohla pokračovat…

A co nějaká úsměvná historka nebo nezapomenutelný zážitek, o které bys, nemít po svém boku minimálně dva basenži, určitě přišla? 

Spoustu zážitků bych neměla, nemít tak skvělé a primitivní plemeno psů. Když jsem žila s Tami v centru Prahy, byly jsme oblíbenou podívanou bezdomovců na Národní třídě. Jeden na Tami volal: „Ty seš nádhernej, člověče! Jak vymalovanej!“. Nebo příběh o tom, jak panu velvyslanci praskly gatě, když se něžně skláněl ke štěněti basenži, které mu právě počůralo peršan?

Taky bych neměla spoustu přátel. Zajeďte se někdy podívat na sraz Basenji Klubu Bohemia, který se poslední léta konává v červnu v penzionu Strážek. Uvidíte desítky basenži lítat na volno po celém kempu, při klubové výstavě budete vidět handlery, jak odhání jiné basenži z kruhu ven, protože se tam přimotali a patří bůhvíkomu, poznáte neskutečné lidi, jejich přenádherné psy a pochopíte, že basenži není pes na zahradu, to je životní styl. 

Co bys popřála plemeni do budoucna?

Přála bych si lepší povahy a také jenom samé oddané a zodpovědné majitele. Ale pozoruji plemeno už dvacet let a vidím to pozitivně.

Foto: archiv Mgr. Jany Šikulové, Mirka Rueda Rodriguez a Katka Beránková