Barevný jorkšír – skutečné plemeno nebo rarita?

Fandíte také malým společenským plemenům? A líbí se vám třeba jorkšírský teriér? A tušili jste, že existuje v celé škále různých barev, ovšem ne vždy uznaných FCI? Pojďme se tedy na to společně podívat…

Jorkšírský teriér bezesporu patří mezi jedno z nejoblíbenějších plemen psů, kdo ho však trochu sleduje, ví, že se vyskytuje i v nejrůznějších barevných variacích.  Dají se pořídit jedinci třeba hnědí, zlatí nebo i v dalších barvách. A jsou to tedy vůbec ještě jorkšíři? A jak je možné, že je inzerenti uvádějí jako štěňata s PP?

Odpověď jsme hledali a nejspíš asi i našli. Máme totiž pro vás připravený další skvělý rozhovor, který vám pomůže vyznat se právě v barevných jorkšírech. Dozvíte se, co vše stojí za chovem, proč není plemeno stále uznané a ani u nás v ČR zařazené do registru. Hlavně však dostanete cenou radu, jak se v tom všem vyznat a při koupi štěněte nenaletět podvodníkům. To vše nám přiblíží Inka Cibulková – předsedkyně Colorful Yourkshire Terrier Clubu.

Colorful Yorkshire Terrier Club (CYTC) je nezávislou dobrovolnou organizací sdružující chovatele, majitele a přátele plemene psů jorkšírský teriér všech barev s průkazem původu. Posláním CYTC je vytváření podmínek a všestranné péče k udržení a rozšiřování čistokrevného chovu plemene jorkšírský teriér všech barev s průkazem původu a zvyšování úrovně chovu a jeho čistoty, jakož i uspokojování potřeb chovatelů, majitelů a přátel těchto plemen psů. Při této své činnosti se řídí pravidly FCI.

Tak jak narůstal počet barevných jorků, rozrůstal se i okruh jejich majitelů a chovatelů a s tímto přišla samozřejmě i potřeba chov barevných jorkšírských teriérů zdokonalovat, vést, třídit a stejným způsobem podchytit i jejich majitele a chovatele. Z tohoto důvodu jsme v roce 2012 požádali o registraci prvního klubu věnujícímu se všem barevným variacím, doposud označovaným jako různá plemena, s cílem sjednotit barevné variace pod jedno nové a uznané plemeno. Jeho působení však započalo až v únoru roku 2013.  Zakladatelkou tehdejšího občanského sdružení jsem byla já, ovšem za velké podpory paní Marcely Preinl (dříve Vaňková). Plemeno je však stále neuznané FCI a ač lze sledovat značný nárůst i kvalitních jedinců, je ještě stále ve vývoji.

Spolupráce našeho klubu CYTC s jihoafrickým klubem IEYTC spočívá zejména ve společné databázi evidence psů, vzájemné podpoře vývoje plemene, řešení problematiky případných defektů, ale také ve vzájemné kontrole vedení plemenné knihy a výroby průkazů původu. Co se týče zaměření a cílů jihoafrického klubu, tak se jedná prakticky o tentýž klub, jen na jiném kontinentě.

Aktuálně vedeme v databázi přes čtyřicet aktivních členů věnujícím se chovu. Členem se může stát jakýkoli příznivec plemene barevný jorkšírský teriér.

Představte si klasického jorkšírského teriéra uznaného organizací FCI. Vybaví se vám malý pejsek s váhou 1,8 – 3,1 kg, s dlouhou hedvábnou srstí, krátkým nosem, s ušima do tvaru V, kvadratické postavy (od kohoutku ke kořeni ocasu dlouhý tak, jak je od země ke kohoutku vysoký), s jemnými tlapkami, ladnou chůzí, vznešeným pohledem a s ocasem vlajícím a neseným jako prapor. A teď si představte, že nemusí být jen ve zbarvení „modrá tříslová“, ale může se vyskytovat i v řadě jiných barev, a to například zlatý, hnědý, melírovaný nebo třeba tříbarevný.

Paradoxně se budeme vracet přes klasicky zbarveného jorkšírského teriéra zpět k jeho předkům. Zlaté a hnědé (nebo-li čokoládové) jorkšíry dokonce nalezneme i s rodokmenem vydaným ČMKU, stejně jako klasické zbarvení blue/tan. Známými příbuznými předchůdci barevných jorkšírských teriérů jsou i skotský teriér, skye teriér, cairn teriér, west higland white teriér a o jeho dlouhou hedvábnou srst se pravděpodobně zasloužil maltézáček. Jorkšírský teriér byl uznán v anglickém Kennel Clubu jako samostatné plemeno roku 1886. V roce 1898 byl založen Yorkshire Terrier Club. Následoval mohutný rozvoj plemene a jeho neuvěřitelná popularita. Postupem doby se ze psa loveckého, užívaného též k lovení myší, krys a dalších hlodavců, případně hlídacího, stal pes společenský, chovaný zejména pro jeho krásu.

Jak lze již z jeho původních předchůdců vyčíst, byl jorkšírský teriér šlechtěn z několika různých plemen a s různým genetickým základem. Párováním jedinců s bílými znaky vyšlechtili manželé Biewerovi tříbarevného jorkšírského teriéra, jehož vznik byl zapsán v Německu v roce 1984 pod názvem Biewer Yorkshire Terrier a´la Pom Pon. Jak lze přepokládat, při šlechtění varianty tricolor se objevilo zbarvení golddust (zlaté, zlatobílé a bílé), jenž nechala zapsat paní Kirsten Maria Sanchéz v Německu, chocolate (hnědé) přicházející do Evropy z USA, posléze biro (hnědobílé) v Maďarsku a nevyjímaje ojediněle početnou mutaci a to lila (hnědá ředěná modrou), taktéž z USA a také genotyp merle na všech barevných odstínech, o jehož uznání jsem se zasloužila já osobně, tedy ČR. Takřka jistotu nevmíseného dalšího plemene však vždy provází jeho barvě nadřazené pálení, tedy tan, avšak není výjimkou se setkat s barevným jorkem bez pálení.

Celkový vzhled plemene se postupem času měnil, přestože typ zůstával stejný, ale téměř se nezměnila jeho povaha. Pravý teriérský temperament, pohyblivost a veselost, to vše zůstalo zachováno. Právě pro tyto vlastnosti se stal barevný jorkšírský teriér tolik žádaným společníkem a průvodcem dnešního člověka.

Plemeno Colorful Yorkshire Terrier je zatím velice mladé a ve většině případů nevyvinuté. Jak napovídá již původ, v Evropě je rozšířenější barevná variace s bílou barvou, Amerika má vyšší početnost ve zbarvení hnědém, ale díky lukrativnosti, povaze a velikosti se plemeno rychle šíří po celém světě.

Ano, jen s rozdílem barvy a kéž by to tak bylo i v praxi…

ČMKU jakožto jediné zastoupení FCI pro ČR je u nás bohužel nevede ani jako neuznané plemeno. V okolních státech již některé barevné mutace FCI uznává, ale České republiky se toto netýká. Rodokmeny barevných jorkšírů vydávají ve většině případech kluby. Kromě našeho klubu CYTC se nejčastěji setkáte s kluby německými, kde sice naleznete záznam předků psa, nikoli však vždy jde o vhodného jedince k dalšímu chovu, protože tyto kluby nepožadují bonitace, a tím tedy ani netřídí jedince vhodné a nevhodné k další reprodukci.

Příležitostí k výstavám nezaštítěným ČMKU je dnes už poměrně mnoho. Nabízí se možnost klubových výstav jak českých, tak i zahraničních klubů s českým zastoupením přímo na území ČR nebo si majitel může dojet do zahraničí, kde jsou již i výstavy pořádané FCI, na kterých lze vystavit rovněž i jiné barevné variace našeho plemene.

Bonitace, tudíž dobrý zdravotní stav, váha v rozmezí 1,8 – 3,1 kg (u feny však minimálně 2 kg a čím více, tím lépe), souměrná stavba těla, stojící uši, správný skus a celkově plnění standardu plemene.

Jde o kategorii PET, kdy dáváme možnost majitelům psů bez PP, tudíž bez prokázaného původu, aby se mohli zúčastnit výstavy se svými domácími mazlíčky a společně se psy s PP pak mohli porovnat celkový vzhled, dojem a přístup ke psovi na jedné straně jako výhradně mazlíčka a člena rodiny a na druhé straně nejen to, ale také k výstavnímu „pokladu“ i z chovatelského hlediska. Po celkem osmi pořádaných výstavách lze i sledovat, kolik z majitelů psů bez PP již usoudilo, že další člen rodiny bude raději s PP a toto je i záměrem výstavní kategorie pro pejsky bez PP.

V ČR je aktivních ještě několik dalších klubů, přinejmenším co se týče pořádání výstav. Ne všechny však uznávají všechny barevné variace a také ne všechny jsou opravdu registrované. V některých případech jde pouze o soukromou živnost, tudíž udělují tituly jen „svým“ psům a spousta vystavovatelů pak odchází se zklamáním, proč ten jejich pes nevyhrál, když byl na první pohled lepší. Jiné záležitosti kromě výstav jsou v klubech interní a nemám tedy bližší informace o tom, zda je v jejich zájmu více než jen vnější aktivita na výstavách.

Samozřejmě pro svou drobnou velikost a přizpůsobivost jsou vhodnými společníky pro každého, kdo je alespoň trochu aktivní. Jde o oddaného milujícího parťáka do pohody i nepohody, ale také o teriéra a lovce. Není to tedy pes, který bude lenošit celé dny na gauči. Ke svému životu potřebuje kromě lásky a pozornosti i řádný pohyb. Není nijak zvlášť náročný na péči, jelikož úprava srsti je ponechána na majiteli a každému vyhovuje něco jiného. Někdo upřednostňuje střih, jiný raději češe culíky. Ovšem hlavní výhodou tohoto plemene je, že jednak opravdu nelíná a jeho srst není srstí, ale jsou to vlasy. Je tedy vhodný i pro alergiky, kteří se musí vyhýbat chlupatým zvířatům.

Žádáme každoročně o uznání plemene jak Českomoravskou kynologickou unii, tak přímo jim nadřazené FCI v Belgii. Z Belgie přichází pravidelná odpověď, že územně patříme pod ČMKU a musíme se tedy obracet na ně. Z ČMKU nepřichází nikdy žádná odpověď, přestože žádosti jsou odesílány jak elektronickou poštou, tak poštou pozemní a doporučenou k rukám tří představitelů výboru ČMKU. Bohužel i přes skutečnost, že ve všech sousedních státech již FCI řadí barevné jorkšíry alespoň mezi FCI neuznaná plemena, u nás tomu tak není a ze strany ČMKU není ani žádná snaha o nápravu. Bohužel většina klubů vydávajících rodokmeny pro barevné jorkšíry (nejčastěji jsou to zahraniční kluby se zastoupením v ČR, která zaštitují všechna plemena) vydává rodokmeny nekontrolovaně, takže vlastně i absolutně neřízeně. Plemeno se tímto způsobem nemá šanci zdokonalovat tak, jako kdyby jeho plemenitbu převzalo FCI a k chovnosti by tak byla bonitace výhradní podmínkou. Ceny těchto psů by se pak samozřejmě rozdělily na ceny psů pod záštitou FCI a štěňata NON FCI by na hodnotě výrazně klesla, ale právě toto by byl i způsob k odbourání činnosti chovatelů, kteří nekontrolovaně množí toto plemeno výhradně pro peníze a naopak ti poctiví chovatelé by rádi přešli pod FCI.

Je v podstatě jedno, jestli jsme zakladateli plemene my či oni, protože původ různých barev lze složit z celého světa a podílíme se na něm i my. Jde jen o to, jaká země o uznání plemene požádá a ve které bude plemeno uznáno jako první. Tímto bych také chtěla poukázat i na skutečnost, že letos byl uznaný první barevný jorkšír (nyní už tedy ne jorkšír) s barvou trikolor jako nové plemeno biewer teriér a to pod American Kennel Club (AKC), jenž je americkou variantou evropské organizace FCI. Jeho velikostní standard je 4 – 8 pounds, tj. 1,8 – 3,6 kg.

Pro lajka je asi nejjednodušší cestou se dotázat prodávajícího, která organizace či klub PP vydala nebo pod kým má prodávající registrovanou chovatelskou stanici a posléze dle získaného názvu vyhledat na internetu, zda je klub opravdu registrovaný, má přidělené IČ ministerstvem vnitra nebo zda je registrovaný jako spolek u krajského soudu. Pokud tomu tak není, pravděpodobně se jedná právě o ten pouhý papír s výpisem předků, jako to mívají například králíci nebo morčata.

Já děkuji za váš zájem o toto úžasné plemeno a i za váš čas a prostor, který mu věnujete.  Spíš než tajné přání mám jedno velké a bohužel zřejmě nesplnitelné a tím je to, aby se nejen všichni psi, ale všechna zvířata vždy dostala do dobrých rukou, kde je vykompenzovaná láska, péče a zodpovědnost a to nejen k chovu, ale zejména k živému stvoření jako takovému.
 

Foto: archiv Colorful Yorkshire Terrier Club, z. s.

https://www.cytclub.com