Anketa majitelů – velškorgi cardigan

Chtěli byste poznat cardigany také z pohledu jeho běžných majitelů, kteří se prioritně nevěnují chovu, ale mají tyto psy jako parťáky pro normální rodinný život? Několika z nich jsme položili otázky, které zatím ještě v předchozích rozhovorech nepadly a věříme, že vám odpovědi na ně pomohou dotvořit si celkový obrázek o tomto báječném plemeni.

Je vidět, že velškorgi cardigan dokáže opravdu překvapit. I když spíše nás, kteří toto plemeno až zas tak neznáme, protože ti, co jej mají doma, tak moc dobře vědí, jak univerzální a v určitém slova smyslu i „drsné“ plemeno psů to je a že prakticky nic není překážkou. Nakonec ani ty malé nožky...

Otázky:

• Můžete nám nejprve představit sebe a svého psa?
• O cardiganech se tvrdí, že jsou to opravdoví ovčáci v malém těle. Co vše jste spolu vyzkoušeli a zvládli? A dokáže s vámi váš parťák držet krok třeba i na túrách v rámci dovolené? Podělíte se s námi o své zkušenosti?
• Jak moc je tento malý ovčák odolný? Může bydlet trvale venku, jak zvládá vedro, mrazy nebo deště?
• Má toto plemeno podle vás nějaký opravdový hendikep?

V cardiganech vidím univerzální plemeno!

Jmenuji se Petra, je mi 28 let a žiji v Praze. Moje korgi-cesta začala v roce 2018, kdy jsem si pořídila Pluta (Choose Your Own Way Kasmir Moravia), nestandardního červeného fluffy cardigana. S Pluťákem se věnujeme klasické poslušnosti, občas vytáhneme dog puller, nedávno jsme začali s obranami a také zkoušíme mantrailing. Partner má čtyřletého žíhaného cardigana Danila (Danilo aus Botenwald), se kterým se žádné řízené aktivitě nevěnujeme, pouze loni jsme vyzkoušeli dogtrekkingový závod CorgiTrek. Letos na jaře jsme do smečky přijali téměř dvouletou fluffy fenečku Leiu (Just a Dream Kasmir Moravia), která hledala nový domov. S Leiou jsme absolvovali základní výcvik poslušnosti a plánujeme se věnovat pasení, které jí při prvním seznámením s ovečkami šlo na jedničku.

My na „túrách“ běžně nenachodíme víc než cca 15 km, takže myslím, že spolu držíme krok tak nějak navzájem. Samozřejmě nevybíráme trasy po žebřících nebo v extrémně náročném terénu, ale i skalní města v Českém ráji naši psi bez problémů zvládli. Myslím, že je to vše o zvyku a tréninku psa, ušli jsme klidně i 20 km, ale třeba na canicross, bikejöring nebo delší dogtrekkingové trasy bych si netroufla ani já, ani oni.

Oproti „běžným“ ovčákům je pro mě důležité, že zvládnou bez problémů pobyt v kanceláři nebo víkendové lenošení a nevyžadují aktivitu 24/7.

Srst by celoroční pobyt venku jistě zvládla, ale hlavička spíš ne (smích). Naši psi jsou hodně vázaní na člověka, nedokážu si je představit spokojené někde v kotci nebo bez kontaktu s lidmi. Díky podsadě nemají zásadní problém v létě ani v zimě, není třeba používat zateplené oblečky nebo pláštěnky.

Žádný zásadní hendikep nevidím, jen mě vždycky naštve, když mi někdo tvrdí, že mám přešlechtěného psa, který nemůže chudák ani chodit, jak má krátké nohy a velké tělo. Já v cardiganech vidím univerzální plemeno, ze kterého můžete vychovat pracanty u ovcí, sportovce nebo klidně jen rodinné společníky – a v každé těchto rolí budou šťastní.

Petra Vaníčková

Je to vytrvalé plemeno, které na sobě nenechá znát únavu!

Arthas je tří a půl letý cardigan. Věnujeme se s ním aktivně noseworku a dog pulleru. Cardigani jsou velmi vytrvalým plemenem, které na sobě nenechá znát únavu. Bez větších problémů zvládne ujít do 20 km, delší trasy by už mohl být problém z hlediska zdraví kloubů.

Na naší dovolené s radostí šlapal celý týden, každopádně Arthas je na výdrž trénovaný ze sportů.

Cardigani jsou nejradši doma se svým páníčkem, ale pobyt venku by jejich kožich zvládl bez problémů. Známe pár cardiganů, kteří bydlí na zahradě. Mají podsadu, zima je pro ně příjemnější než horko. Náš Art s námi zvládl 15 km v hlubším sněhu a vypadal spokojeněji, než při krátké procházce v létě.

U cardiganů jsme na žádnou zásadní nevýhodu nenarazili, snad jen nutnost omezit chození ze schodů, tento druh pohybu by se měl hlídat a kontrolovat po celý jejich život. Právě kvůli klukům plánujeme budoucí výstavbu domečku bez patra a schodů.

Michal Lebeda

Moje Lilly jde se mnou do všeho po hlavě!

Mojí Lilly je pět let, je to malý, ale šikovný psík. Parťák do nepohody, který jde do všeho se mnou po hlavě. Není tedy problém zajet na závody Extreme Dog Race, jediným problémem je běh, který Lilly nemá ráda, ale od toho má mě, že ji buď vezmu do náruče, nebo se prostě zastavíme a odpočívá. Miluje dog puller, miluje klacíky a tenisové míčky. Miluje svoji rodinu, ale k cizím je obezřetná. Jídlo je pro ni číslo jedna. Sní vše kromě salátů. Je uštěkaná, vyžaduje si pozornost. Má agresivní sklony, bohužel je to rodové, její rodiče jsou agresivní psi. Ale já vždy říkám, že jsme si ji vymazlili k obrazu svému.

Naše fenka je od malička zvyklá na túry. Chodíme minimálně dvě hodiny procházky a zvládne to ujít bez problémů. Jediné, co nemusí, jsou kopce. Lilly je dle mého názoru jediný cardigan v republice, který tolikrát vyšel na Sněžku. Jezdí se mnou pravidelně na aktivní dovolené a zvládneme i kolem 30 km,  je plavec, miluje vodu.

Lilly je odolná až až, doma vesměs pouze přespává a jinak je celý den venku. Za jakéhokoliv počasí.

Žádné problémy neshledávám, ale co vidím a slyším, tak dost často se potýkají s problémy kyčlí... Ale podrobnosti bohužel nevím.

Pavla Trtíková

Holky s námi rozhodně dokáží držet krok!

Mám doma celkem tři cardigany – fenky. První a nejstarší je Fany (3 roky), druhá se jmenuje Eleven (2 roky) a pak je tu Admirál (1 rok). Pokud jde o činnosti, tak speciální aktivity neděláme pravidelně žádné. Chodíme ale na cvičák – klasická poslušnost, ovládání psa v běžném životě a zároveň se všemi psy doma dělám hersenwerk, základy noseworku, blbiny z dogdancingu a trávíme hodně času venku na procházkách.

Holky s námi rozhodně dokáží držet krok. Máme poměrně aktivní dovolené – několikrát do roka (3 – 4x). Vždy jsme v horách, ať v Čechách nebo v zahraničí. Psi s námi chodí každý den na túry – cca 10 km, někdy 15 – 20 km, to je ale třeba přizpůsobit počasí a pokud dáme delší trasu, tak následující den odpočívají. Dále s námi jezdí na paddleboardu a na kajaku. Postupně všechny psy učím, aby měli rádi vodu, což se zatím daří.

Naše holky s námi sice bydlí v domě (na zahradě nespí, i když mají boudu), ale je to z důvodu mé ohleduplnosti vůči našim sousedům, protože v noci mohou štěkat, ale zima ani chlad jim nevadí. Naopak v zimě, když napadne sníh, tak jsou velmi spokojené a válení se a skákání ve sněhu doslova milují.

Hendikep vidím v intenzivním línání, kterému jsem nevěřila, že může být tak silné, ale je tomu tak. Abyste neměli domácnost pokrytou souvislou vrstvou chlupů, je potřeba o jejich srst stále pečovat a stále ji vyčesávat.

Lenka Růžičková

Iveta Panýrková

Foto: archiv dotazovaných