Anketa majitelů – belgický ovčák malinois

Zaznamenali jste naši prosincovou anketu majitelů belgického ovčáka malinois? Pak věřte, že na ni přišlo hned několik reakcí od našich čtenářů, což nás v redakci velice potěšilo. A my vám nyní dvě z nich nabízíme k přečtení.

Belgický ovčák malinois je asi nejoblíbenějším typem z belgické čtyřky. Jak jsme již psali, tyto psy si oblíbili zvláště příznivci sportovní kynologie, tedy IGP, anebo ti z kynologie služební. Ale pozor – oni jsou maliňáci schopní opravdu každé práce, jak ostatně dokazují příspěvky níže.

Může za to náhoda...

Proč jsem si vybrala malinoise? Svým způsobem za to vlastně může náhoda. První malinoiska ke mně totiž opravdu přišla úplnou náhodou, Přijela na výcvik – lovila a zabíjela zvířata na farmě. Po čtrnácti dnech se majitelka rozhodla ji prodat a já si ji nechala na výcvik. Naprosto jsem propadla jejich povaze, nasazení do práce, válení na gauči s dětmi. A tak jsou tu s námi, žijí s námi, pracují s námi...

Je to ovčák, vždy to byl ovčák a vždy to ovčák bude!

Malinois je ovčák a tak je u nás i využíván. Moji psi se mnou pracují na ovcích, na kravách, na kozách, husách, kachnách. Na naší farmě v Irsku mi jsou spolu s borderkami neuvěřitelnou pomocí. Vedle každodenní práce na farmě si i rekreačně zakoušeme, běháme canicross, koloběžku i kolo, hopsáme si agility, děláme dog puller a vydržíme se válet celý den u pohádek na gauči.

Jistě, že mi na nich i něco vadí...

Co mi v chovu, výcviku nesedí?  Asi nejvíce mi vadí, že jsou malinoisové bráni jako stroje, že IGP a „kousací sporty“ dělají z maliny to správné plemeno. Vadí mi asociálové a nervózní jedinci používaní v chovu. Vadí mi a děsně mě to drásá napříč všemi plemeny, a to je to příšerné rozdělování  pracáka versus výstaváka. Opravdu hodně fandím každému, kdo se snaží mít jak pracovní, tak i výstavně vedené psy. Malinois je pro mě kamarádem a parťákem k dětem na gauč. Pes, který má obrovské srdce a je to neskutečný dříč...

Plány do budoucna – nejsem náročná...

Budu šťastná, když budu moc dělat pořád vše podobně, jak to děláme nyní. Mít báječnou smečku pohromadě, mít přátelské a milé společníky, kteří rádi vítají návštěvy, ale nestydí se zasáhnout a ochránit nás, když je potřeba... Chci, aby od nás odcházela hezká štěňata, zdravá a také přátelská. Aby to byli psi, kteří budou vždycky stát po boku svého páníčka a šli do všeho, co si pro ně pán připraví... A přidám ještě jedno globální přání – mnohem víc malinoisů na ovečkách!

Monika Vaňourek

PUTIRĀ kennel (IKC)

www.vanraj.eu

Vždy mě fascinovali dobrmani, ale maliny mě uchvátily!

Jako holku mě fascinovali dobrmani (vlastnila jsem malého pinče), jejich elegance a temperament. Ale jednou z podmínek doma bylo plemeno, které může bez problémů žít i venku, a to dobrman jen těžko. Později, s tehdejším přítelem, jsme začali jezdit na výstavy (měl ČSV) a mě u vedlejšího kruhu zaujala v té době málopočetná varieta belgického ovčáka – malinois. Byl to vlastně obyčejný přírodní pes – nahoru postavené uši, dlouhý ocas, přiměřená štíhlá hlava s malým uchem, krátké tělo a pořádná patrová srst (tedy krycí srst s podsadou), barevně zlatá s černou maskou. A bylo rozhodnuto. I ten dobrmaní temperament tam byl. Pak už jsem jen koukala po inzerátech v časopisech a v lednu 1995 jsem si jela pro svou první malinní holku – Bronu z Uliček. V té době u nás nebyl velký rozdíl mezi jednotlivými chovy a liniemi. A tak s Bronou začala má cesta s malinami, která trvá až dodnes. 

Nikdy jsem se nevěnovala jen jedné aktivitě...

Od začátku jsem se snažila dělat se svými psy nejrůznější činnosti. Chodili jsme na cvičák, skládali zkoušky podle všech v té době dostupných řádů, věnovali jsme se i záchranařině. Sjezdili jsme půl Evropy po výstavách a neposlední řadě došlo i chov. Mám se svými psy složeno přes 70 zkoušek z výkonu, včetně těch vrcholových. Z výstav jsme si odvezli spousty titulů, každý můj pes měl několik šampionátů různých zemí a u většiny to byl i titul nejvyšší, tedy Interšampion. Na jaře 1998 se narodil vrh „A“ mé chovatelské stanice - Kwanah a začala i má chovatelská kariéra. Později jsem čtrnáct let vykonávala funkci poradce chovu pro malinoise a v roce 2020 jsem byla jmenována  rozhodčím exteriéru pro belgické ovčáky. Nyní se již výcviku tolik nevěnuji, přes týden kvůli pracovnímu vytížení není čas, o víkendech jezdíme s kamarády po výstavách, ale není to jen o té výstavě, ale i o setkání a pokecu s přáteli a kamarády. 

Vadí mi extrémní rozdíly v povahách a exteriéru...

Za posledních cca patnáct let se bohužel malinois dost změnil. Ještě v 90. letech byl malinois jedno tělo, jedna duše s ostatními varietami, lišil se jen délkou a barvou srsti. Belgičák je všestranný nenáročný pes, který vždy pomáhal na statku se stádem ovcí nebo u jiného dobytka, hlídal stavení a byl celý den na nohou, připravený pomoci svému pánovi, na kterém byl citově závislý. K cizím lidem nedůvěřivý, ke své rodině úžasným partnerem. Vadí mi právě to, co se děje s malinoisem v současné době. Vadí mi extrém v povahách i v exteriéru. Vadí mi, když malina vypadá jako jiné

plemeno – obrovské uši, široké hlavy typu bull, dlouhé tělo s proneseným hřbetem, celkově špatná přední fronta, žluté oko, extrémně krátká srst s chybějící podsadou. To není ten pes, který by v pohodě po mnoho let pomáhal na statku. Vadí mi také extrémní kořistnický pud, který se vydává za chuť k práci, vadí mi lidi, kteří dělají z maliny stroj, který umí jen do něčeho kousat a vysoko skákat. Malinois má být partnerem, který vám naslouchá, pracuje pro vás a ne jen za hračku. Vadí mi, pokud se někteří chovatelé a majitelé schovávají „za povahu“ a nechtějí vidět chyby u svých psů. Malinois je úžasný právě tím, že je dokonale všestranným psem, který se svým majitelem bude dělat veškeré činnosti, co bude majitele v tu chvíli bavit – ať jsou to stopy, obrany, agility, záchranařina, caniscross, nebo cestování po horách, spaní pod stanem, po výstavách nebo jen válení se doma na gauči. Podstatné je to, že to dělá se svým páníčkem.

Plánů mám hodně...

Plán do budoucna? Dělat, co mě baví. Jezdit dál na výstavy, aby návštěvníci viděli, jak má malina vypadat. Trošku se vrátit k výcviku, složit nějaké ty pracovní zkoušky jak všestranné, tak i z pasení. V chovu dělat zajímavá spojení, BOM v sobě spojují krásu a výkon, chtěla bych obohatit svůj chov o málo se vyskytující krevní linie. Dělat ty pohodové a standardní psy, kteří s námi jsou do velmi vysokého věku plní elánu, temperamentu a zdraví.   

Zuzana Mrňáková

Chovatelská stanice Kwanah

www.kwanah.cz

Maliny jsou pro mě tím pravým!

V dětství a mladém věku jsem měla německé ovčáky. Vyhovovali mi, ale pak jsem náhodou přišla k zanedbanému štěňátku křížence malinois a jeho povaha mě naprosto uchvátila. Byl skvělý, můj první pes v bytě, který se mnou dělal vše. Jmenoval se Sam, od něj pochází i název mé CHS Sammar. Sam byl osudovým psem a odstartoval můj první nákup čistokrevné malinois fenky Cayi. Ta mě utvrdila v tom, že maliny jsou pro mě tím pravým. K ní po smrti Sama přibyl pejsek Armian. Dostali mě hlavně tím, že to jsou prostě parťáci, jsou inteligentní, přizpůsobiví a ochotní se mnou dělat cokoliv, kdykoliv a bezmezně mě milují. Mám i dva tervuereny a i oni jsou skvělí a téměř se od našich malin neliší. Od naší Cayi máme doma čtyři děti, se kterými jsme se nedokázali rozloučit, ale nelitujeme, jsou prostě boží.

Moji psi se mnou dělají naprosto vše!

Věnuji se hlavně výstavám, ty mě baví. Ovšem maliňáci potřebují pracovat, a tak chodím na cvičáky a věnuji se sportovní kynologii na rekreační úrovni. Máme složené i nějaké zkoušky, ale cvičíme hlavně pro radost a nejvyšší zkoušky neskládáme. Na výstavách se nám daří, máme řadu titulů a jedny z nejvyšších met v celkovém bodování výstav. Jinak moji psi se mnou dělají všechno a přizpůsobuji jim všechen svůj volný čas. Jezdí se mnou i do práce, na nákupy, návštěvy. Spí se mnou v ložnici a někteří i v posteli.

To věčné rozdělování mi opravdu nesedí...

V chovu mi nesedí rozdělování na pracovní a exteriérové linie. Rozdělení variet je jasné, měly by se lišit pouze typem srsti. Malina má vypadat stejně jako tervík bez délky srsti, ale bohužel tomu tak často není a do slov „pracovní linie“ se schovává nestandard a omlouvá se to prací... Jenže když malina dobře kouše, je to super, to k ní prostě patří, ale musí i vypadat jako malina, což se bohužel velmi často neděje a spousta lidí si stojí za tím, že hlavně když to kouše... Ale jsou i chovatelé, co jim exteriér jedno není a snaží se produkovat zvířata standartní, zdravá, ale i pracovitá a nepřeskoková, která vám neudělají z bytu kůlničku na dříví a je možné je použít i jinak než na půl hodiny na place, když se vytáhnou ven z kotce. Z takových linií mám doma zvířata já a neměnila bych.

U mě jsou to především výstavy...

V budoucnu chci pokračovat v chovu, výstavách i cvičení. Ráda bych navštívila víc výstav v zemích, kde jsem ještě nebyla. Mám mladou fenku po mém skvělém psovi a feně, které mám jako děti a ona je jejich dokonalou kopií. Po ní si chci jednou nechat psí holčičku a tyto povahy rozšiřovat dál.

Marie Terzievová

CHS Sammar Bohemia