Adoptovat seniora je úžasnou záležitostí!

Přemýšlíte o adopci staršího pejska? Tak neváhejte, stojí to za to a ne každý má zrovna čas a schopnosti vychovávat štěně. Nabízíme vám nyní třeba i jako inspiraci k přečtení jeden smutný příběh, avšak se šťastným koncem…

Štěňátka, štěňátka a zase štěňátka. Ano jsou roztomilá, krásná, ňuňací a snad všichni je proto mají rádi. I my si je rády pomazlíme a hrajeme si s nimi, ne že ne. Ale musíme vám říct, že je nám smutno z toho, že spousta lidí, kteří se k nám přijedou podívat, a zahlédnou prcky v ohrádce, se už vůbec nejdou podívat na ty ostatní „staré“ pejsky. Pořád propagujeme a prosíme za adopce seniorů, a protože nemáme rády, když někdo jen mluví a sám nekoná, vypravily jsme se se sestrou do jiného útulku pro jednoho takového dědouška.

Seznamte se s Péťou…

…hluchým, skoro slepým, vylysalým sotva chodícím pejskem, který ale má stále své city a potřebuje být milovaný. Péťa je dvanácti až čtrnáctiletý kříženec knírače. Do útulkového kotce se dostal přibližně před rokem poté, co mu zemřel jeho majitel. Několik dní s ním byl zavřený doma a čekal, až se páníček zase probudí. Bohužel se již neprobudil, místo toho jej cizí lidé odvezli a zavřeli do kotce. Byl smutný a z jeho očí se pomalu vytrácela jiskra. Ostatní pejsci přicházeli a zase odcházeli a on tam pořád zůstával sám a bez povšimnutí. Nechtěl moc jíst a nožky mu z věčného ležení přestávaly sloužit. Trápil se, byl sám a už nevěřil, že se to může změnit. Čekal, až ho matka příroda z toho vězení vysvobodí…

Ožívá každým dnem!

Ani ošetřovatelé v tom útulku nevěřili. Vůbec nechápali, že opravdu chceme odvézt Péťu. Říkali nám, vždyť on už je na tom špatně, skoro nevidí, a že mu dávají tak měsíc života. A my na to, že to nevadí, že ho stejně chceme. A tak jel Péťa zase domů. K nám! Je to myšák. Máme ho čtrnáct dní a on každým dnem rozkvétá a ožívá. Ze sotva chodící trosky je pes, který se umí radovat, poskočit si a popoběhnout, zahlédne-li stín člověka, aby si došel pro pohlazení. Má zase radost. Adoptovat seniory je prostě úžasnou záležitostí. Jsou vděční a hrozně roztomilí. Za tu občasnou loužičku ta radost v jejich očích prostě stojí.

∼Adoptovat seniory i za tu občasnou loužičku prostě stojí! Vyváží to radost v jejich očích!∼

Rozhodně nelitujeme!

Péťa byl v pondělí na odběrech krve, je vidět, že ho něco trápí. Až budeme mít výsledky, budeme snad moudřejší a podaří se nám mu ještě trochu ulevit. Určitě ale bude potřebovat trocoxil na bolavou páteř a nožky. Tento pejsek už nebude k adopci nabízen, bydlí u nás v útulku, má zde vlastní pokojíček v domě, kam si může zalézt, když chce spinkat a nebýt otravován dětmi a ostatními pejsky. Naše smečka ho přijala bez problémů, a tak tu má své plnohodnotné doma s láskou a veškerou péčí.

Dočetli jste až sem? Dojal vás tento příběh? Tak věřte, že starých pejsků jako je právě Péťa, žije v útulcích velké množství… Nečeká tam nějaký právě na vás? Co myslíte?

Foto: archiv Miniazylu Voříškov
www.voriskov.cz