Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.

Abychom si rozuměli – motivování, podmiňování 6. díl

Také hledáte tu svou správnou cestu a jak svého psa správně motivovat? To je věčné téma pro ne jednoho z nás… Ale ne každý se od motivace dokáže odpoutat a podávat stejně dobré výsledky i bez ní. Co s tím?


Abychom si rozuměli – motivování, podmiňování 6. díl
Pavel Beer 6.5.2019 2431x Začínáme

K tomu abychom si rozuměli, jsou důležité formy používané k motivování, tedy i volba podmiňování. V současné době se setkáváme s různými názory na tuto volbu, někdo proklamuje operantní podmiňování. S tím se setkávám ve většině případů a méně často je zmiňované klasické podmiňování, tj. podle I. P. Pavlova – tady mám trochu problém, myslím si totiž, že velká část kritiků si pod pojmem klasického podmiňování představuje jen násilí.

Na vysvětlenou je dobré vzít v úvahu, jak jsou uvedené pojmy jen ve stručnosti vysvětlovány, tedy u operantního podmiňování využívám činností psa, které odměňuji. Pojmenovávám – zabudovávám do výcviku a říká se tomu pozitivní výcvik, u klasického podmiňování navozuji situace já a upevňuji je. Mohu i stejnou formou, tedy pomocí odměn a zabudovávám je do výcviku. Je dobré ukázat si na příkladu, jak je ta hranice mezi těmito činnostmi tenká.

Gesta – dobrý sluha a zlý pán. Gesta!

Abychom si rozuměli – motivování, podmiňování 6. díl

Jakou formou podmiňování je vlastně chůze a činnosti psa u nohy psovoda s pomocí ruky s pamlskem? Já pomocí ruky navozuji situace a pes na ně reaguje, ať si to tedy každý odvodí sám. Chtěl jsem jen poukázat na to, že odpůrci klasického podmiňování nemusí vidět za touto metodou jen násilí, je toho mnohem víc, tedy kombinace obou metod se nevylučuje. Dovolím si dále rozvinout některé věci, které nevědomky upevňujeme a nedokážeme včas překlopit, a tím vytváříme dva rámce chování. Pes nám bez těchto pomocných projevů – příklad ruky, řeči těla, různého nahýbání a naklánění, nefunguje. Mnozí psovodi se o tom přesvědčí, až na vlastních akcích. Teprve tam zjistí, že jejich pes nerozumí ústnímu povelu, pokud není doprovázen gesty, protože pes se naučil reagovat na gesta, která předchází povelu. I tady je to třeba včas překlopit, tedy podpůrným gestům začne předcházet ústní povel.

Příliš povyku škodí...

Další nešvar, který vidím u mnohých činností je, že pozdě přecházíme na korektní chování a neustále jásáme, i když pes už požadované cviky umí. V případě, když cvik zkazí místo korektní nápravy, navozujeme situace, jako když jsme ho to učili a pokud zareaguje, chválíme ho, jak o život. Vidím v tom velký problém, náš pes si svoji chybu neuvědomuje a hrozí, že později tyto situace začne vyhledávat a sám navozovat, a to zejména tehdy, když budeme nuceni cvičit bez těchto projevů na vlastní akci. Začne například cvičit bez povelu, dívat se jinam a podobně, protože už dlouho se nic nedělo. S tím, že pes začíná určovat pravidla a páníček si to vůbec neuvědomuje, se setkávám velmi často.

Vzhledem k tomu, že cvičím sportovní kynologii, zkusím uvést několik příkladů, se kterými se setkávám. Mnozí z nás si stěžují, že na stopách pes nesbírá pamlsky, tyto přechází a snaží se dostat na konec. Na stopě se neudrží, je velmi aktivní nebo o stopu nemá zájem. V tomto případě si musíme uvědomit, že i tuto činnost je třeba psa naučit. Jinak dle mých zkušeností svým projevem, sérií povzbuzování a motivačních pochval jej vlastně ženeme dopředu v pachovém mraku. Pak ve snaze o nápravu jej držíme, chaoticky se mu snažíme ukazovat pamlsky na zemi a dochází k nedorozumění. Této činnosti je třeba cíleně využít podmiňováním a správnými reakcemi na chování psa ho to naučit.

Mám vyzkoušený postup – vše je o chválení a správných reakcích.

Abychom si rozuměli – motivování, podmiňování 6. díl

Tedy začínám jen s nášlapem, dám do něj pár pamlsků, udělám několik kroků a položím hromádku pamlsků. U nášlapu neuvádím psa do směru stopy, ale psa ke kolíku pustím a po povelu klidným hlasem „hledej“ nechám vyhledat a sníst pamlsky, najít kupku, kde psa pochválím. Velmi aktivně stopu v klidu ukončím. Těchto stop mohu udělat několik po sobě, pokud je u hromádek pamlsků aktivní, mohu na délku těla přidat další hromádku a pamatuji, že než narazí na ty pamlsky, tak mlčím. Reaguji radostně jen tehdy, když je najde, aby pochopil, co je cílem našeho snažení. Postupně prodlužuji stopu a zmenšuji hromádky, ale důležité je opět reagovat jen v případě, když pes najde pamlsky. Tímto postupem ho zpomalím, zpřesním, prohloubím čuchání a ukážu mu, co se od něho žádá. Takto jsem naučil hledat a jíst na stopách pamlsky všechny psy. Důležité je při této činnosti postupovat s větrem v zádech. Postupně se tím dostanu, pokud mám dost trpělivosti, k tomu, že pes hledá i nepatrné pamlsky, které mohou být v každé šlápotě. Je to jen poznámka k základním projevům psovodů a psů na stopách.

Bez motivačních prvků a pamlsků

Pokud se týká nácviku a stabilizace poslušnosti, tedy práce bez pamlsků a motivačních prvků, (to by si zasloužilo hodně prostoru, ale jen okrajově). Nejčastějším nešvarem je získávání pozornosti psa motivačním prvkem nebo pamlskem. To je velmi nebezpečný precedens, který, když je dlouhodobě prováděný, dělá velké potíže. Stručně popíšu: pes je nesoustředěný na psovoda, ten vytáhne míček nebo pamlsek a naláká psa na sebe, tedy na ten prvek, dá povel a vyrazí, je to základem problému. Pravidla začíná určovat pes, protoýe pochopil, jak spustí to, co ho baví. Jak si tedy počínat? Pamatujte, že všemu předchází povel a jsme zase u podmiňování a způsobu, pro který se rozhodneme. Kdo jde cestou operantního podmiňování, opakuje povel a čeká, až se pes dostane do stanovené pozice, potom reaguje. Ten, kdo jde klasickou formou podmiňování, může použít určitou formu při nucení pro docílení vyžadované pozice – se zachová stejně.

Pozor na emoce

Abychom si rozuměli – motivování, podmiňování 6. díl

Jako dost závažný problém považuji reakce psovodů na chyby svých psů. Například psovod, pokud se mu pes dostane od nohy nebo zpomalí, prostě dělá nějakou chybu, psa, který přesně ví, co má dělat, opraví a po docílení pozice psa chválí stejně, jako když ho to učil. Tady je třeba být opatrný, pokud pes udělal chybu ve cviku, který má zažitý, měl by poznat z našich reakcí, že je to chyba. Jinak hrozí, že tyto situace začne navozovat záměrně. Jinak řečeno oprava, pozice a případné přerušení činnosti po nějaké době. Setkávám se velmi často s tím, že když pes začíná takzvaně vadnout – zpomalovat nebo hůře provádět vyžadované činnosti, bývá poslušnost přerušena ve snaze – abychom neztratili drive. Tady je třeba dávat pozor a rozčipovávat poslušnost dřív, než k tomu dojde tak, aby mu to chybělo a ne naopak. Jinak pes rychle pochopí, že lajdačením docílí uvolnění a dostane se z placu. Zkusme si uvědomit, že pes se učí pořád, i když my si to neuvědomujeme a získané zkušenosti plynoucí z našich chyb nebo nepochopení, se staví potom proti nám.

 

Foto: Romana Fajmanová

Kam dál ...