A pak že to nejde!

Slyšeli jste už, že o psech z páté skupiny plemen FCI se říká, že nejsou vhodní na výcvik. Ale k tomu je asi vhodné každé zvíře, ne? Jen musíte přijít na to jak na něj! A i takový je dnešní článek.

Příběhy obyčejných lidí patří vždy k těm nejlepším. A stejně tak je to i v případě slečny Elišky a jejího tříletého křížence huskyho. Tato dvojice je právě tou, která ukazuje, že tvrzení, že to s primitivními plemeny nejde, není vždy tak úplně pravdou. Ostatně posuďte sami...

Už jako malá holka jsem milovala zvířata a mým velkým snem bylo mít huskyho. Bohužel mi rodiče vlastního psa nedovolili. Můj sen se mi splnil až ve chvíli, kdy se rozvedli a my se s mamkou odstěhovaly. Když mi tedy konečně dovolila psa, ihned jsem začala hledat svého parťáka pro život. O pár týdnů později jsem si přivezla malého Miguella, v té době jsem však netušila, jak složitá bude naše společná životní cesta.

Jeho otec byl sibiřský husky s PP a matka byla kříženka sibiřského huskyho a akity inu. Bohužel jsem podpořila množitele a také se mi to vymstilo. V půl roce vážně onemocněl, dlouho se nemohlo přijít na příčinu jeho potíží. Veterinářka se domnívala, že by to mohla být neléčitelná rakovina střev. Navrhla dvě možnosti, eutanázii, nebo operaci z důvodu potvrzení diagnózy. Rozhodli jsme se pro operaci, abychom měli jistotu. Veterinářka mi dovolila s Miguellem strávit poslední chvíle před operací, kdy mu podávala sedativum. Byla jsem za to velice vděčná, protože v případě eutanázie by bylo naší poslední vzpomínkou to, jak mi v klidu a bez bolestí usíná v náručí. Naštěstí to byla řešitelná invaginace střev (vrozená vada) a po dlouhé rekonvalescenci nás čekala a snad ještě čeká spousta krásných let.

Nebudu lhát, není to s ním vždy jednoduché. Je to seveřan, je velmi tvrdohlavý a do práce se musí opravdu dobře namotivovat. Každý trénink se snažím dělat co nejzajímavější a stále vymýšlím nové způsoby odměn. Jelikož byl v tréninku na huskyho opravdu dobrý, tak jsem chtěla vyzkoušet, jak bude cvičit v prostředí, které nezná a kde je hodně nových psů. Proto jsme se přihlásili na naše první závody. Mě i rozhodčí Miguell velmi mile překvapil. Obsadil první místo ve freestyle, kde jsme předvedli sestavu z triků, a také první místo za překážkovou dráhu. Následně jsme se účastnili další voříškiády, kde se též umístil na prvním místě ve freestylu. Také jsme předvedli pár ukázek na různých akcích, a když se nám tolik dařilo v tricích, chtěli jsme novou výzvu, a tak jsme se připravili pod vedením trenérky na zkoušku ZZO, kterou jsme úspěšně složili. Naposledy, co jsme tenhle rok závodili, jsme se umístili na druhém místě opět ve freestylu.

Musím se přiznat, že kvůli své nemoci byl Miguell hodně rozmazlovaný, bylo mu vše odpouštěno a byl separovaný od jiných psů. Z výše uvedených důvodu se z něj stal dominantní, neposlušný pes, který byl agresivní na jiné psy. Tyto problémy bylo nutné řešit. Poslušnost jsme vyřešili v celku rychle, když už jsem nemusela brát ohled na jeho zdravotní stav a mohla jsem mu dopřát dosti psychického i fyzického vybití. Ovšem s agresivitou jsme velmi bojovali a bylo to naším hlavním kamenem úrazu. Dodnes v tomto směru spolupracujeme, ale už krásně zvládá být kámošem s fenkami, i se štěňaty a toleruje i některé psy. Momentálně je naším největším problémem lov zvěře, ale jsme na nejlepší cestě k vyřešení.

My s Miguellem na cvičák nechodíme. Jednou jsme se tam byli podívat kvůli socializaci, ale nezalíbilo se nám to. Mně osobně spíš přišlo, že cvičák funguje na principu – ukážu ti, co můžeš se psem dělat, ale neporadím ti jak. Našli jsme si soukromou trenérku na přípravu zkoušky ZZO, která nám ukázala, co vše zkoušky obnáší, jak probíhají a co se na nich smí a nesmí. Bohužel jsem nebyla spokojená s přístupem, kterým nás vedla. Sice jsme zkoušku složili, ale mě šlo přednostně o to, za jakých podmínek jsme ji složili. Mým cílem je, aby Miguell skládal zkoušky s radostí a chutí do práce, a ne aby to jen odchodil, protože panička zavelela. Trenérka uměla dokonale pracovat s pracovními plemeny, ale individualitě severského plemene absolutně nerozuměla. Momentálně jsme tedy sami za sebe a cvičíme podle našeho stylu a musím říct, že nám to zcela vyhovuje a jdou vidět značné pokroky.

Ano, nedávno jsem si pořídila štěně BOM. Nad maliňákem jsem přemýšlela už dlouhou dobu a říkala jsem si, že pořídit Miguellovi kámoše na hry a procházky, není vůbec špatný nápad. Zároveň jsem chtěla jedno pracovní plemeno, abych měla co nejvíce zkušeností. Přeci jen maliňák potřebuje zase naprosto jiný přístup, než husky, také je o dost citlivější a má často abnormální reakce vzhledem ke své nervové soustavě, takže to je pro mě další výzva.

Zásadní rozdíl vidím v tom, jak dlouho s každým můžu cvičit. Vzhledem k věku Flynna nelze ještě délku tréninku srovnávat, ale velký rozdíl vidím již teď. S Miguellem, aby ho trénink bavil, byl smysluplný, tak nesmím překročit limit dvacet minut. Flynnem, i když je ještě štěně, tak dokáže efektivně trénovat už teď patnáct minut, ale to samozřejmě nedělám, se štěňátkem se trénuje jinak. Ale v dospělosti si myslím, že určitě zvládne cvičit minimálně dvakrát tak déle jak s Miguellem. Další rozdíl je např. v reflexním oblouku. U maliny nestihnu ani doříct povel a on už ho provádí, u huskyho vyslovím povel, ještě mu vteřinku trvá, než si uvědomí, co má vlastně dělat. Další věcí je například tělesná stavba. Flynn je hubený, mrštný a bude i menšího vzrůstu na rozdíl od velkého, mohutného a lehce neohrabaného Miguella. Tam jdou znát třeba rozdíly na obratech, ale co musím říct, u Miguella jsem si při výcviku opravdu dala záležet na dobré koordinaci těla a pacek, takže on je i na svou stavbu v celku obratný.

Ano, je to tak, lidé z okolí, když viděli, co se svým psem dělám, mě poprosili, jestli bych jim nepomohla s výcvikem toho jejich. Samozřejmě jsem souhlasila, pro mě je to další zkušenost a k tomu mohu pomoci někomu dalšímu k lepšímu soužití s jeho čtyřnohým parťákem.

V roce 2022 mám v plánu složit zkoušky ZZO1, DwD1, F1 a určitě se účastnit dalších závodů, udělat další ukázky sestav triků. Tento rok jsem už byla akční a zařídila si plac na tréninky pro lidi, kterým pomáhám s výcvikem, i pro mě samotnou, kde jsou agility i poslušnostní překážky a mnoho dalšího. Také se podílím na organizaci Dogfestu (největší psí akce v ČR) a tam budu pořádat srazy plemen (husky a malinois). Také spoluorganizuji další dva závody, chcete-li vědět jaké, pak sledujte náš IG husky_miguell, tam se včas dozvíte o závodech vše potřebné. Jako poslední věc, co mám v plánu, je na jaře otevřít kurz pro štěňata. Chcete-li vědět více informací, koukněte na s-laskou-ke-psum.webnode.cz.

A vzkázat bych chtěla jen jednu jedinou věc: „Nic není nemožné, a i necvičitelná plemena dokážou skvěle cvičit!“

Iveta Panýrková

Foto: archiv Elišky Bubnové