A mazej do Boudy!!!

Chtěli byste vyzkoušet třeba agility, dogdancing, obedience a zatím se rozhodujete, kam a ke komu budete chodit? Věnujete se sportu, který lze cvičit i v hale a v zimě nebo v dešti nevíte, kam se „vrtnout“? Sháníte nějaký krytý cvičební prostor pro soukromou akci? Potřebujete svému pejskovi koupit na trhu něco ne zrovna příliš obvyklého? Nebo byste stáli o úžasné profi fotografie? To vše a mnohem více můžete poměrně snadno získat! Stačí jen „vlézt přímo do Boudy“…

Jak již sám název napovídá, jde o slovní hříčku a pozorný čtenář si tedy jistě všimne toho velkého písmenka B a poněkud zpozorní… Pes a bouda k sobě samozřejmě neodmyslitelně patří, tady však jde o něco malinko jiného, i když prvotní inspirace se k tomuto klasickému obydlí pro naše čtyřnohé kamarády jistě váže. Co je to tedy vlastně za „Boudu“? Žádná bouda, přátelé, ale fantastický projekt Míši Husákové a Aničky Zatloukalové pro nás pejskaře! Ale to už nám jistě rády povědí podrobněji ony samy osobně… 

Míša:

Prvního psa jsem měla asi v osmi letech, byl to takový ten správný šmudla, který měl hlídat objekt, jenže on spíš na každého dělal oči, a vrtěl ocasem. Tátovi ho bylo líto, tak když chodil okolo, ho přes plot krmil. Ten „smeták“ vzal jednou roha, no a namířil si to rovnou do hospody, kde seděl táta a skočil mu tam rovnou do klína. Slovo dalo slovo, a pes byl náš.

U mě díky němu vznikl prototyp psa, kterého k životu potřebuji. Milý, vtipný, zábavný, ale klidný a hlavně roztomilý, chlupatý a skvělý k dětem. Tedy asi není divu, že jsem nakonec skončila u samojedů, kteří vše výše uvedené splňují absolutně do puntíku.

Anička:

V naší rodině žili psi prostě odjakživa. Mým prvním psíkem byla pudlice Deniska, a mojí srdeční záležitostí jsou s tím jejich bojovným srdcem, plandajícíma ušima, a tím i nadpozemsky dlouhým tělem jezevčíci. Moje Nikinka byla první „obětí“ mých kynologických a trenérských pokusů. V podstatě ale byla fakt geniální. Stačilo, abych se zapovídala s kamarádkou, a ona věděla, že když jí řeknu „zůstaň“, fakt to nemusí platit dvě hodiny a vydala se sama domů. Čekala před panelákem, a když se otevřely dveře, vlezla dovnitř, dosoukala ty svoje krátké nožičky do druhého patra, a tam štěkáním upozornila rodiče, že je doma včas na svačinku…

V naší rodině se dále objevily kavalírky, které očarovaly svojí povahou a krásným vzhledem moji maminku, a to, že já jsem nakonec skončila u borderek a belgičáků, je asi tím, že jsem neklidný neposedný blíženec, pořád mám nutkání něco dělat, přílišný klid mě skoro děsí, takže jsem asi předobrazem pořekadla „Jaký pán, takový pes“.

Byl to původně pracovní název, možná jsme chtěly ze začátku něco extra, ale najednou nám to dávalo obrovský smysl, a když kolega udělal grafickou podobu loga, bylo jasno. Bouda ke psu prostě tak nějak neodmyslitelně patří!

Slavnostní otevírání Boudy v roce 2016

Zjistily jsme, že nemáme kde cvičit, že na nás nezbývá čas u trenérů. A my takové jsme – když se nám nelíbila situace ve školství a měly jsme obě malé děti, otevřely jsme si školku, když jsme neměly kde cvičit, otevřely jsme si Boudu, když jsme neměly kde pást ovečky, dotáhly jsme je do Nehvizd, a když jsme byly nešťastné, že se na jednom místě nedá sehnat skvělá psí hračka, výcvikové pomůcky, které by se daly na hned místě vyzkoušet, otevřely jsme si Budku, tedy kamennou prodejničku s výcvikovým prostorem v Praze.

Snažíme se vše okolo psů – nejen našich – uchopit globálně, máme každá svoji chovatelskou stanici, chceme si v rámci kynologie zkusit všechno – od chovatelství, přes výcvik, produkty, sebevzdělávání, po provoz a organizaci akcí, které se psů týkají.

Plocha haly ve Vraném nad Vltavou

Jde o jednotný model, a to jak po technické, tak i vizuální stránce. Ale přerovská Bouda by se nedala řídit na dálku z Prahy, jsme tedy velmi vděčné, že nám v jejich počátcích nesmírně pomohla Jana Janků, a dále Sabina Koubková. Každá z nich dle svého zaměření přivedly do Boudy pejskaře z okolí, kterým v místě chyběly kurzy handlingu, poslušnost, dogdancing, agility a flyball a to samozřejmě není všechno.

Plocha haly v Přerově

Provozujeme většinu psích sportů, které se dají dělat v hale. Agility, dogdancing, školky pro štěňátka, poslušnost, hoopers, obedience, výstavní tréninky, nosework… Pak jsou to i zkoušky a závody ze všech možných sportů, ale i různé tematické semináře, víkendová soustředění a třeba nyní dáváme dohromady juniorský dogdancing tým. V našich halách se konají i kvalifikační závody, v Přerově proběhlo i Mistrovství ČR juniorů v dogdancingu.

V těchto prostorách je sice v zimě zima, ale ve Vraném máme již zateplenou část v nové dřevostavbě, a do Přerova podobný koncept chystáme, ale psovodi si na zimu nestěžují, psům je většinou chladnější prostředí příjemnější, lépe se jim totiž cvičí. V létě jsou naše haly naopak vhodným osvěžujícím útočištěm.

Zateplená dřevostavba ve Vraném

Jinak u nás trénují nejen úspěšní vyhlášení trenéři, ale dáváme šanci i začínajícím trenérům, o jejichž kvalitách jsme přesvědčené. Nenutíme nikoho z nich, aby byl jen náš, chceme, aby se prezentovali i jinde, přijde nám to důležité, a bereme to tak, že my potřebujeme spokojené trenéry, kteří se k nám rádi vrací, a nechtějí o své místo v Boudě přijít.

Dodnes vzpomínáme, jak nervózní jsme byly, když jsme poprvé pořádaly oficiální závody v dogdancingu! My jsme obě obdařené přebujelou fantazií, takže jsme si vykonstruovaly katastrofický scénář, hodný hollywoodského hororu, jak nic nebude fungovat. Samozřejmě nakonec klaplo vše ke spokojenosti rozhodčích i závodníků.

Katharina Henf představuje v Boudě Rally Dogdancing.

Díky Boudě a samozřejmě trenérům, kteří si sami zvou hosty ze zahraničí, jsme měly tu čest v Boudě osobně přivítat například Richarda Curtise, což je přední britský závodník, který několikrát vyhrál prestižní závod v dogdancingu v kategorii Freestyle na Cruft´s. K nám do Boudy ho pozvala na posuzování svého závodu naše úspěšná závodnice, rozhodčí, a trenérka Vanda Gregorová. A opravdu se jednalo o unikátní návštěvu, protože pan Curtis velmi nerad cestuje, a v Čechách byl úplně poprvé! Dále to byla opět na Vandino pozvání Katharina Henf, což je zakladatelka zajímavého sportu s názvem dogdancing rally. Bouda byla prvním místem, kde byl tento sport poprvé představen.

Seminář s Kenem Ramirezem

Co se týče českých jmen, jsou to lidé, kterých si neuvěřitelně vážíme, a jsou to VŠICHNI NAŠI TRENÉŘI! A dále je potřeba zmínit Michaelu Čermákovou a Františka Šustu, kteří u nás představili svůj skvěle promyšlený koncept výstavních tréninků. Nesmíme zapomenout zmínit ani Roberta Goldweina, což je dobrá duše Boudy, kamarád a produkční v jednom, který nám neuvěřitelně pomáhá, a navíc se mu povedl husarský kousek, společně právě s Frantou Šustou „dotáhl“ do Čech Kena Ramireze, a my jako Bouda jsme měli možnost podílet se na jeho semináři, který se konal v Praze.

Bouda ve Vraném má svoji integrovanou dřevostavbu, děti si obvykle vystačí s „psími věcmi“, ať už jsou to balanční podložky, kužely nebo tunely. Děti kynologů se navíc chovají k našemu majetku s dostatečnou úctou! Na děti myslíme ale i jinak, stavíme ten juniorský dogdancing tým, v Přerově zase „frčí“ junior handling, a v obou halách se při neoficiálních závodech nebo na tuneliádách myslí vždy i na malé ratolesti, snad i budoucí kynology.

V našich Boudách jsou umístěny i obrazovky, tedy doprovod nemusí nutně být v místě výcviku, ale může sledovat veškeré dění právě na nich, a k tomu si třeba vypít kafe nebo čaj.

Co je možná úsměvné, ale nikdy bychom neměly halu, kde není toaleta!!!

Oblíbené výstavní tréninky s Míšou Čermákovou a Frantou Šustou

Ano, to je možné v obou halách, a jsou k tomu poměrně často využívané. Veškeré vybavení je poskytnuto v ceně nájmů, v obou prostorech je možné využít projektor pro pouštění prezentací, a pokud si to klient nepřeje, necháváme mu volný prostor pohybu bez dohledu. V našich halách máme kamerový systém, tedy víme, že se nám nic nezničí a nic se také neztratí.

My ideálně chceme, aby se tam dalo sehnat všechno! Aby si lidé v místě, kde si kupují běžné věci pro psy, jako je krmivo nebo vodítko, mohli koupit i výcvikové pomůcky, pelíšek, hlavolam…

Snažíme se hledat věci a značky, které na českém trhu chybí, a my víme, že by mohly uspět. Dáváme si do našeho obchůdku jen takové produkty, které bychom obě chtěly a ve většině případů je máme pro naše smečky i doma.

Milujeme podložky LickiMat, které mají za úkol pejska uklidnit při stresových situacích, ať už je to strach z bouřky, z veterináře, při separačních úzkostech, ale třeba i při „prachsprostém“ česání. Jedná se o takovou plastovou, zdravotně nezávadnou podložku, která má určitou strukturu, kterou tvoří různé čtverečky, křížky, bodlinky apod. Na podložku se namaže pasta, a pejsek, ale i kočka ji začne olizovat, olizováním se uvolní endorfiny, což je hormon štěstí, a má to i pozitivní vliv na chrup a celkově na čistotu dutiny ústní.

A co se týče zoubků, nedáme dopustit na Bubeck, což jsou sušenky pro psy, takové přírodní zubní kartáčky.

Je to středně velká cvičebna, kde budou trenéři připraveni poskytnout cennou radu a předvést svůj um nejen týmům, kteří trénovat chtějí a jdou cíleně za tím, ale i lidem z ulice, kteří řeší nějaký problém, a potřebují se na někoho obrátit.

To je naším cílem, prostě se rozšířit i do dalších míst v Čechách, kde budou naše prodejny s cvičebnami. Když vám totiž v tréninku něco půjde nebo pomůže, bude možné si danou pomůcku „dole“ hned koupit a nečekat, až to pro vás někdo vyrobí, nebo dodá.

Navíc v rámci focení našich produktů nás napadlo mít v rámci cvičebny i malý fotoateliér, kde bychom mohli dát prostor zkušeným „zvířecím“ fotografům, ale i těm začínajícím, ale mnohdy velmi talentovaným, kteří se nemají kde realizovat.

Každý měsíc bychom chtěli čtenářům představit nový produkt, ať už tím, že je geniální, nebo neuvěřitelně praktický, že se bez něj prostě nikdo neobejde. A nezůstane jen u představení, o produkt se bude rovnou i soutěžit!!!!!

Sabina Koubková a Jana Janků - kde jinde, než v Boudě

Naše plány se sice den ode dne mění, stavíme někdy vzdušné, někdy i stabilnější zámky, ale naším cílem je mít haly Bouda tam, odkud si lidé stěžují, že jim tam něco podobného chybí, a mít Budku v každém městě, městečku, kde je hodně psů. A protože jsme národem pejskařů, takže takřka všude!!!

Moc děkuji za velmi příjemný a poutavý rozhovor, budu držet palce, ať vám všechno klapne a už se těším brzy v Boudě na osobní shledanou!

Foto: archivy Míši Husákové, Aničky Zatloukalové, kynologické haly Bouda, Dogdancing klubu ČR a Markéty Sousedíkové; Michaela Weidnerová

https://www.vboude.cz/