„el dogo“ – to je argentinská doga!

Když se řekne Argentina, každý si vybaví nejslavnějšího fotbalistu v dějinách tohoto sportu, a tím byl samozřejmě Diego Armando Maradona. Jenže my pejskaři si vybavíme ještě něco úplně jiného. A je to samozřejmě jediné národní argentinské plemeno, které je bílé jako sníh, ale silné a drsné jako sama země, ze které pochází.

Argentinskou dogu rozhodně nepřehlédnete. Je to krásný, silný a impozantní pes, za kterým se kdekdo rád ohlédne. Potřebuje však pevné vedení a ve výchově naprostou důslednost a rozhodně se nehodí úplně pro každého. Byla vyšlechtěná poměrně nedávno a na jejím vzniku se podílí celá škála dalších plemen. Řadí se sice mezi molossy, ale nenechte se tím zmást, po jejich příslovečné těžkopádnosti u ní není ani památky. Naopak jde o čtyřnohého atleta, se kterým můžeme podnikat celou řadu nejrůznějších aktivit a sportů. Nechte se tedy více vtáhnout do světa tohoto argentinského pokladu… 

Jak pejsek a kočička dělali dort...

Antonio Nores Martinez

I tak by se dal vyložit vznik plemene argentinská doga, u jejíhož zrodu nebo spíše, jejímž tvůrcem je doktor Antonio Nores Martinez, který začal se šlechtěním nové rasy již ve velmi brzkém věku. Je jasné, že stvořit plemeno není věcí snadnou a je třeba k tomu znát především genetiku a mít jasnou představu o tom, co chce dotyčný hlavně získat. Doktor Martinez se narodil v roce 1907 ve městě Córdoba. Byl vynikajícím chirurgem, ale také universitním profesorem. Člověk vzdělaný s jasnou představou o tom, jak by mělo nové plemeno vypadat. Ví se o něm také, že byl vášnivým lovcem a při lovu vyzkoušel mnoho různých plemen, ale žádné nevyhovovalo jak jeho představám, tak ani požadavkům. Argentina je osmou nevětší zemí světa a je plná velkých nebezpečných šelem. Neměla ale takového psa, který by byl schopný úspěšně ochránit stáda tamního skotu před jaguáry. Zároveň však doktor Martinez toužil po psu, který by se dal uplatnit i při lovu divokých prasat. A tak se pustil do šlechtění nového plemene.

Kob de Las Pampas boar hunting

Jeho práce byla korunována skvělým výsledkem, argentina je totiž na dogu neobyčejně mrštná a obratná. Snoubí v sobě sílu molossa s temperamentem a pohybovým nadáním svých ostatních předků. Nesmíme však zapomenout, že jedním ze stěžejních psů při šlechtění byl i bojový pes z Córdoby, fenotypově nevyrovnaný kříženec buldoka. Tito psi ho zaujali svou naprostou neohrožeností, vytrvalostí v boji a pevností zákusu. Výběrem vhodných jedinců a přidáváním dalších plemen pak Martinez stvořil plemeno, jež pojmenoval argentinská doga.

cordoba

Roku 1928 sepsal první standard a dal se do dalšího šlechtění, do kterého pustil taková plemena, jako jsou pointr pro potřebný lovecký instinkt, pro výšku přidal vlkodava, pro mohutnost a sílu mastifa a mastina, bordeuxkou dogu a německou dogu, a také boxera. No řekněte, nepřipadá vám to podobné jako zadělávání dortu v české pohádce „O pejskovi a kočičce“? Jenže na rozdíl od těchto dvou se to doktoru Martinézovi opravdu povedlo. V roce 1964 byla AD uznána argentinským kynologickým svazem a začala být vedená v plemenné knize. Úplně prvním zapsaným psem se stal Kob de Las Pampas. V roce 1973 se plemeno dočkalo uznání od Mezinárodní kynologické federace FCI.

Historie chovu v ČR

Chov v České republice není nikterak veliký. Za loňský rok bylo u nás do plemenné knihy zapsáno jen 74 jedinců. Plemeno u nás zastřešuje Moloss klub ČR a Klub málopočetných dogovitých plemen psů. První zápis argentinské dogy se uskutečnil v roce 1986 a byla to fena Duda Knausser de Agens, kterou tenkrát importoval dr. Šebek z Jihlavy. Tato fena dala také první vrh AD v ČR a to v roce 1989. Obecně se dá říci, že chov argentinské dogy u nás není na nějaké vysoké úrovni. Chovatelská základna není moc velká, ale nadějí nám jsou importy. Ostatně ani informací na webech mnoho nenajdeme. Pokud bychom měli být kritičtí, tak chovatelé nemají dobře udělané prezentace svých chovatelských stanic. Je velice obtížné vybrat si štěně nebo jen CHS, když přehled prakticky neexistuje a když už ho najdete, tak odkazy na jednotlivé stránky nefungují. Pokud bychom chtěli chov i plemeno samotné trochu více přiblížit dalším lidem, bylo by šikovné ho také více propagovat a ne na stránky klubu umístit jen standard a nic dalšího. Chybí nám prostě informace. Pokud bychom se chtěli podívat na chov za hranice, tak velmi mnoho kvalitních jedinců najdeme od Maďarska níže. Rájem pro argentinské dogy je například Srbsko. Rozdíl je také v tom, že v těchto státech neplatí zákaz kupírování uší tak jako u nás.

Zákaz kupírování výrazně změnil vzhled AD

Kupírování uší má své odpůrce i své zastánce. Faktem je, že v České republice je zakázaný, ale my se stále s kupírovanými jedinci setkáváme. Otázkou je proč? Co lidi vede k tomu, že si kupírováním svého psa úplně zavřou dveře k další činnosti, kterou mohou se svým psem vykonávat? Ano, můžeme si říkat, že kupírovaná AD je prostě DOKONALÁ! To můžeme tvrdit i u ostatních plemen. A ano, můžeme to obhajovat, že když se pes například popere, odnesou to uši jako první. Jenže lidi! Proč by se ten pes, který má být socializovaný a pod dohledem svého majitele, měl prát? A ano, můžeme tvrdit, že protože má ušní boltce, tak trpí záněty uší. Těžko říci – nejsme veterináři. Pravdou však je, že kupírování uší je u nás a nejen u nás, zakázané. A je prakticky jedno, zda to psovi sluší, či nikoliv.

Andělsky bílá ještě nedělá anděla

I tak by se daly popsat povahové vlastnosti argentinské dogy, která je sice andělsky bílá, to však neznamená, že se jedná o psa, který by byl úplným beránkem.  Jde o plemeno, které je silně loajální ke svému pánovi a je ale zároveň silně teritoriální. To znamená, že váš příbytek rozhodně bez problémů uhlídá. Pokud se budete svému psovi plně věnovat, budete jej dostatečně zaměstnávat a budete hlavně důslední, nikdy s ním nebudete mít problémy. Je ale třeba si uvědomit, z jakých plemen vznikl, a nemůžeme tedy počítat s tím, že se bude přátelit s ostatními zvířecími obyvateli našeho domova (kočky, slepice apod.). To ale neznamená, že si na ně nemůže zvyknout a bydlet s nimi, řekněme, v souznění. Vše ale vyžaduje řádnou výchovu a socializaci. To samé platí pro soužití s jinými psy. Je třeba si uvědomit, že k cizím psům se může projevovat velice dominantně.

Jak jsme již zmínili, jde o opravdu své rodině velice oddané plemeno. Výborně vychází s dětmi, ale vždy musíte pamatovat na to, že není dobré ponechávat malé děti se psem o samotě. A to nejen v případě argentinské dogy, toto pravidlo platí napříč všemi plemeny i neplemeny. Výchova je poměrně náročná a je třeba se socializací začít opravdu brzy a provádět ji kvalitně. Pokud toto vše dobře zvládneme, bude nám argentinská doga dělat po celý svůj život báječného společníka i ochránce.

Při pořízení bychom také neměli zapomenout na to, že se jedná o velké a silné zvíře a je třeba být k sobě sebekritičtí, zda jsme vůbec fyzicky schopní takového psa udržet na vodítku. Toto plemeno má bohužel nezaslouženou pověst „bojového psa“ a to argentinu pasovalo na seznam psů, kteří do některých zemí nesmí vůbec vstoupit. Je třeba při cestování myslet i na tento nepříjemný fakt.

Není to žádná nemotora

Ačkoliv se jedná o plemeno řadící se mezi molossy, jejich neohrabanost a těžkopádnost je jim cizí. Argentina zdědila po svých předcích mrštnost a obratnost a je tak vhodná pro různé psí sporty. Známe mnoho případů, kde „bodovala“ jako úspěšný sportovní pes, ale také třeba jako canisterapeutický či slepecký pes. Dělat se s ní dá při správném vedení prakticky vše. Pokud se nechcete věnovat sportu, nevadí. Argentina vám bude dobrým společníkem i na dlouhých procházkách a túrách. Pozor však na její silně vyvinutý lovecký pud, který jí byl dán od jezinek do vínku. Ostatně k čemu všemu se toto plemeno hodí a co s ním můžeme podnikat, nám již více přiblíží naše čtvrteční rozhovory s majiteli a chovateli.

Poměrně nenáročný pes

Už při pohledu na tyto krásné ladné bílé psy je nám jasné, že není třeba vynakládat příliš mnoho času na péči o srst a její vyčesávání. Postačí nám gumové hřbílko, kterým i promasírujeme tělo. Ostatně uvidíte sami, jak se to vaší AD bude líbit. Krátká srst ale také značí jednu obrovskou nevýhodu – chlupy budou prostě zapíchané všude! Možným „kamenem“ úrazu jsou jejich uši. Původně se provádělo kupírování, které je u nás od roku 2004 zakázané. Povislé ucho tak může zapříčinit záněty zvukovodů. Proto je třeba uši pravidelně kontrolovat, čistit a v případě, že něco najdete, ihned konzultovat s veterinárním lékařem. Ušní boltec se dá také snadno poranit, ač už během šarvátky s jiným psem, či při toulkách v lese. Má totiž hustě rozvinutý cévní systém a při poranění silně krvácí. Další péče je prakticky běžná jako u ostatních plemen, otírat ospalky, stříhat drápky, pokud si je neobrousí sám apod. Problémem u AD ještě může být konec ocasu, který si mohou také velmi často poranit. Už jen tím, jak jím radostně vrtí při setkání se svým páníčkem. Taková zranění se nejen špatně ošetřují, ale i celkově se ne zrovna dobře hojí.

Zdraví je jen jedno!

Antonio Nores Martinez

Argentinská doga trpí prakticky vším tím, čím ostatní velká plemena. V období růstu je nutné dbát na správný vývoj a vývin kostry. Štěně je třeba nepřetěžovat a udržovat ho v přiměřeném pohybu a dopřát mu správnou stravu. Velkým problémem u velkých a obřích plemen je například torze žaludku a ani v tomto případě není argentina ušetřená. Dále vzhledem ke své bílé barvě a jednomu z předků (bulteriér) zdědila dispozici k hluchotě. Dnes však existuje tzv. BAER test (Brain-stem Audio Evocated Responzes). Jde o testování dědičné hluchoty, což je genetické poškození sluchu, které je nevratné. Štěňata se vždy rodí všechna slyšící a ohluchnou postupně v prvních týdnech svého vývoje. Dalším problémem spojeným s bílou barvou mohou být různé alergie a intolerance. Jinak se jedná o celkem zdravé plemeno, které se průměrně dožívá okolo dvanácti let.

Iveta Panýrková

Foto: pxhere.com, modernmolosser.com, archiv Roman dogman Zelenka

ZDROJE: modernmolosser.com, dogoargentino.com