- MERCH eCanis
podpořte naší činnostJedna z cest, jak můžete naši práci podpořit a něco hezkého si u toho pořídit, je zakoupení našeho MERCHE. Moc děkujeme za vaše objednávky.
- Vybavení
pro psyZajímavá nabídka běžných i profesionálních kynologických potřeb od českých výrobců.
- Tiskoviny
kalendáře, knihy, ...Polygrafické materiály s kynologickou tématikou. Vzdělání není nikdy dost.
- Krmení
maso, pamlsky, ...Kvalitní krmiva, pamlsky či jiné doplňky od předních českých výrobců, které pečlivě vybíráme.
Partnerský eshop:Švýcarský honič
Český název Švýcarský honič Originální název Schweizer Laufhund Zkratka plemene SVH Číslo standardu 59 FCI skupina VI. - Honiči a příbuzné Standard
Krátký historický nástin:
Švýcarský honič má velmi starý původ. Jeho přítomnost ve Švýcarsku v dobách starého Říma dokládá mozaika nalezené v Avenches, na níž jsou zobrazeni smečkoví psi, kteří se shodují ve varietách se švýcarskými honiči. Jeho vynikající lovecké vlastnosti v lovu zajíců oceňovali italští pejskaři v 15.století a Francouzi v 18.století. Původní chov švýcarského honiče byl s určitostí ovlivněn francouzskými honiči, používanými v Söldnern ve Švýcarsku. V roce 1882 byl vytvořen standard pro pět tehdejších variet švýcarského honiče. V roce 1909 byly standardy přepracovány, čímž naprosto vymizel thurgauský honič. 22.ledna 1933 byl pro všechny čtyři variety vytvořen společný standard. Původní varieta jurského honiče typu sv.Huberta již vymizela.
Celkový vzhled:
Středně velký pes. Jeho tělesná stavba svědčí o síle a vytrvalosti. Jeho suchá hlava s dlouhou čenichovou partií a dlouhýma ušima mu dodává vznešený výraz.
Jsou čtyři variety švýcarského honiče:
· bernský honič
· jurský honič
· lucernský honič
· švycký honič
Důležité proporce:
· délka těla : kohoutková výška zhruba 1,15 : 1
· kohoutková výška : hloubka hrudníku zhruba 2 : 1
· délka čenichové partie : délka mozkovny zhruba 1 : 1
Použití /povaha:
Je temperamentní a vášnivý lovec, jemné povahy, poslušný a závislý na svém pánovi.Hlava:
Lebeční část:
Mozkovna:
Je dlouhá, úzká, suchá, ušlechtilá; okrouhle klenutá lebka; týlní hrbol je zřetelný; osy mozkovny a nosního hřbetu jsou mírně rozbíhavé. Dělící rýha není; čelo není zvrásněné (kůže netvoří vrásky).;
Stop: není přehnaně vyvjádřený;
Obličejová část:
Nosní houba: celá černá, dobře vyvinutá, nozdry jsou široké;
Čenichová partie:
Je ušlechtile modelovaná, úzká, ani hranatá, ani špičatá; nosní hřbet je rovný nebo jen mírně klenutý;
Pysky: slabě vyvinuté; překrývají těsně spodní čelist; koutek je lehce otevřený.
Čelisti/zuby:
Čelisti jsou silné; s mohutným, pravidelným a úplným nůžkovým skusem, kdy kolmo v čelisti postavené horní řezáky těsně bez mezer překrývají kolmo postavené řezáky dolní čelisti. Klešťový skus je přípustný. Chybění jednoho nebo dvou premolárů (P1 nebo P 2) je přípustné. M 3 nejsou brány v potaz.
Líce: suché, oblouky nejsou výrazné;
Oči: tmavé nebo světle hnědé odpovídající zbarvení srsti, lehce oválného tvaru, středně velké. Oční víčka jsou dobře pigmentována a dobře přiléhají k oční kouli. Jemný výraz.
Uši: jsou zavěšeny pod linií očí a v zadní části mozkovny, ne však v její nejširší části. Délkou musí dosahovat alespoň ke špičce nosu. Chrupavka zevního zvukovodu (ušní mušle) neodstává (není zřetelná). Uši jsou úzké, spuštěné v záhybech a stočené, jejich konec je zaoblený a jsou pokryty velmi jemnou srstí.
Krk: je dlouhý, elegantní, správně osvalený; kůže na hrdle je volná, avšak bez výslovného laloku.
Tělo:
Horní linie:
Krk, hřbet, záď a ocas tvoří harmonickou a ušlechtilou linii.
Kohoutek:
Není příliš výrazný, krk je volně a elegantně nasazen.
Hřbet: je pevný a rovný.
Bedra: jsou svalnatá a pružná.
Záď: je dlouhá, v harmonickém prodloužení hřbetní linie lehce klesá. Není výše než kohoutek. Kyčelní kosti nejsou příliš vystupující.
Hrudník:
Je celkově hlubší, než je široký, dobře klenutý a dosahuje nejméně ke špičce loketního kloubu. Hrudní koš je podlouhlý a žebra jsou mírně klenutá.
Spodní linie a břicho:
Břicho je mírně vtažené; slabiny jsou vyplněné.
Ocas: je nasazen v prodloužené linii zádi, je středně dlouhý, směrem ke špičce se zužuje, na konci se mírně stáčí vzhůru, je ušlechtilý. V klidu nebo v mírném kroku je nesen spuštěný, bez výrazného zatočení; je-li pes ve střehu nebo v akci je nesen nad linií hřbetu, ale nikdy se nepřevrací až na hřbet nebo není stočený. Je dobře osrstěný, avšak bez klasovitě odstávající srsti (osiny).
Končetiny:
Hrudní končetiny:
Silně osvalené, suché, nepůsobí hrubě. Při pohledu zepředu jsou rovnoběžné, při pohledu z profilu jsou kolmo postavené, mají střední sílu kostry, tlapky směřují rovně dopředu.
Plece:
Lopatka je dlouhá a šikmo uložená, dobře přiléhá k hrudnímu koši; ideální úhel lopatky a ramenní kosti (scapulo-humerální úhel) je cca 100°.
Rámě: je poněkud delší, než lopatka, šikmé, těsně přiléhá k tělu. Osvalení je hladké.
Lokty: jsou přirozené přilehlé ke hrudnímu koši.
Předloktí:
Rovné, silné a suché
Zápěstní klub:
Silný a široký.
Nadprstí:
Je relativně krátké; při pohledu zepředu je ve svislé linii předloktí. Při pohledu z boku je lehce šikmé.
Přední tlapky:
Mají okrouhlý tvar; prsty jsou sevřené; polštářky odolné a tvrdé; drápy silné a jejich zbarvení odpovídá barvě srsti.
Pánevní končetiny:
Jsou silně osvalené, ve vyváženém poměru k hrudním končetinám; při pohledu zezadu jsou postavené kolmo a paralelně.
Stehno:
Dlouhé, šikmé, silné, osvalení je však ploché, zaúhlení pánve a stehenní kosti ( coxo-femoralní úhel) je cca 110°.
Kolena:
nevybočují ani dovnitř, ani ven. Úhlení femoro-tibiální je cca 120°.
Bérec:
Je relativně dlouhý, svalstvo a šlachy suché, pod kůží se jasně rýsují.
Hlezna:
Úhel hlezenního kloubu je zhruba 130°.
Záprstí:
Je poměrně krátké, kolmé a vzájemně rovnoběžné. Paspárky nejsou přípustné (s výjimkou zemí, kde je jejich odstraňování zakázáno zákonem).
Zadní tlapky:
Jsou oválného tvaru, prsty jsou sevřené, polštářky odolné a tvrdé; drápy silné a jejich zbarvení odpovídá barvě srsti.
Chody: pohyb je plynulý a pravidelný, harmonický a prostorný. Ze zadních nohou vychází správný odraz. Pohyb končetin je rovnoběžný a přímý. Kohoutek se pohybuje mírně a pravidelně nahoru a dolů, hřbetní linie zůstává při pohybu rovná a hlava a krk se vykyvují jenom málo.
Kůže: je jemná, pružná, dobře přiléhající k tělu, barevně odlišná u čtyř různých variet:
· bernský honič: černá pod černou srstí, pod bílou srstí je bílá lehce mramorovaná;
· jurský honič: černá pod černou srstí, pod červenou srstí je světlejší;
· lucernský honič: černá pod černou srstí, pod modře stříkanou srstí je světlejší;
· švycký honič: tmavě šedá pod oranžovou srstí, pod bílou srstí je bílo-černě mramorovaná;
Osrstění:
Srst: krátká, hladká, přiléhavá, velmi jemná na hlavě a uších;
Zbarvení:
· Bernský honič: bílý s černými plotnami nebo celým černým sedlem, se světlým až intenzivně tříslovým pálením nad očima, na lících, na vnitřní straně uší, a okolo konečníku; někdy lehce stříkaný (černě).
· Jurský honič: plavý s černým pláštěm, někdy s uhlováním (černá srst v plavé), nebo černý se znaky pálení nad očima, na lících, okolo konečníku a na nohou. Někdy se vyskytuje bílá skvrna na hrudi. Tato skvrna může být lehce stříkaná (černě nebo šedě).
· Lucernský honič „modrý“, tj. směs srsti černé a bílé, velmi silně skvrnitý, s černými plotnami nebo s černým sedlem; světlé až intenzivně tříslové pálením nad očima, na lících, na hrudi, okolo konečníku a na nohou. Celý černý plášť je přípustný.
· Švycký honič bílý s plavě oranžovými plotnami nebo sedlem; někdy s jednotně oranžovým stříkáním; celý oranžový plášť je přípustný.
BERNSKÝ HONIČ
JURSKÝ HONIČLUCERNSKÝ HONIČ
ŠVYCKÝ HONIČ
Velikost a váha:
Kohoutková výška: psi: 49 – 59 cm
feny: 47 – 57 cm
žádná tolerance se nepřipouští;
Vady:
Každá odchylka od výše uvedeného standardu musí být považována za vadu a musí být penalizována podle stupně její závažnosti a se zřetelem na její vliv na zdraví a pohodu psa.
· Neušlechtilý, neharmonický vzhled, slabě vyvinutá tělesná stavba,
· Odlišné proporce mezi délkou psa, hloubkou hrudníku a výškou v kohoutku
· Mozkovna příliš široká, příliš klenutá nebo příliš plochá
· Příliš výrazný stop
· Nosní partie příliš krátká anebo příliš dlouhá, příliš hranatá nebo špičatá
· Nosní hřbet konkávní
· Chybění více jak 2 zubů P 1 či P 2. M 3 nejsou brány v potaz
· Příliš vyvinuté pysky
· Světlé oko, pronikavý pohled; nepřiléhající oční víčka
· Ucho příliš krátké, příliš ploché, příliš hrubé /tlusté/ nebo příliš vysoko nasazené
· Krk příliš krátký
· Lalok přehnaně vyvinutý
· Hřbet pronesený nebo klenutý (kapří)
· Příliš spáditá nebo krátká záď
· Hrudní koš málo hluboký, málo klenutý anebo sudovitý
· Vtažené břicho, vpadlé slabiny
· Ocas špatně nasazený, nesený příliš vysoko, příliš zatočený, křivý, tlustý nebo pokrytý odstávající srstí
· Končetiny slabých kostí nebo špatně postavené
· Plece příliš strmé, příliš krátká ramenní kost
· Měkký (prošláplý) zápěstní kloub
· Nedostatečné zaúhlení zadních končetin, kravský nebo sudovitý postoj
· Přítomnost paspárků na zadních končetinách (s výjimkou států, kde je jejich odstranění zakázáno zákonem)
· Srst drsná, ne hladká.
· Chybné zbarvení a znaky:
Bernský honič: příliš mnoho černého stříkání v bílé. Barva pálení (plavá) anebo bílá na vnější straně ucha.
Jurský honič: jednobarevný. Příliš velká bílá skvrna nebo silně stříkaná skvrna na hrudi.
Lucernský honič: Chybějící modré stříkání, barva pálení (plavá) na vnější straně uší
Švycký honič: Příliš četné oranžové stříkání v bílé. Jednobarevné zbarvení. Bílá na vnější straně uší.
· Lehce bázlivé anebo lehce agresivní chování
Vylučující vady:
· Vysloveně bázlivé nebo agresivní chování
· Celková netypičnost
· Celá nosní houba depigmentovaná
· Předkus, podkus, zkřížený skus
· Ektropium nebo entropium (i když je operováno)
· Ocas zatočený do kroužku, zauzlený anebo zalomený
· Výška pod nebo nad hranicí, stanovenou standardem
Psi , kteří vykazují zřetelné fyzické abnormality anebo poruchy chování, musí být diskvalifikováni (vyloučeni z posuzování).
Pozn.: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.
▲ - Vybavení