Maremmansko-abruzský pastevecký pes

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Toto staré ovčácké plemeno pochází z psů, kteří hlídali stáda, kteří jsou ještě dnes používáni v Abruzzech tam, kde se dodnes úspěšně udržel chov ovcí, a z pasteveckých psů, kteří dříve žili v toskánských Maremmách a Laziu. Zejména po roce 1860 upřednostňovali pastevci stád přirozené křížení obou původních plemen.

CELKOVÝ VZHLED: maremmansko-abruzzský ovčák je pes velkého formátu, silně stavěný, robustního vzhledu, přitom majestátní, s dobře vyjádřeným typem. Jeho stavba je při středních proporcích stavbou těžšího psa, jehož trup je delší než kohoutková výška, je harmonicky stavěný, stejně se zřetelem na velikost (heterometrie = normální poměry mezi velikostí a různými částmi těla) jako se zřetelem na profil (alloidismus = soulad mezi profilem hlavy a profilem trupu).

DŮLEŽITÉ POMĚRY: délka hlavy dosahuje 4/10 kohoutkové výšky; délka tlamy je o 1/10 kratší než délka mozkovny, délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku o 1/18. Hloubka hrudníku je o něco menší než polovina kohoutkové výšky (např. u 68 cm vysokého psa dosahuje hloubka hrudníku asi 32 cm).

POVAHA / TEMPERAMENT: jeho hlavní nadání pro hlídání a ochranu stád spočívá v tom, s jakým přehledem, odvahou a rozhodností plní zadané úkoly. Ačkoliv je hrdý a nesníží se k podlézavosti, projevuje svému pánovi a jeho okolí oddanou příchylnost.

HLAVA: hlava je celkově velká, plochá, kónická a připomíná hlavu ledního medvěda.

MOZKOVNA: lebka je široká, s lehce klenutými postranními partiemi. V profilu je také konvexní. Horní linie lebky a nosního hřbetu jsou lehce divergentní, což podmiňuje konvexnost profilu. Nadočnicové oblouky jsou středně vyvinuté, čelní rýha je málo vyjádřená. Okraj temene je sotva znatelný.

STOP: čelní přechod (stop) má být jen lehce vyznačený. Úhel nosní hřbet – čelo je vždy široce otevřený.

NOSNÍ HOUBA: poměrně velká, ve stejné linii jako nosní hřbet, s velkými nozdrami, vlhká a svěží, černě pigmentovaná. Při pohledu ze strany nesmí vystupovat před přední hranu pysků.

TLAMA: je zhruba o 1/10 kratší než mozkovna. V oblasti koutků pysků měřeno, musí hloubka tlamy odpovídat polovině její délky. Směrem dopředu se její šířka postupně zmenšuje kvůli konvergenci stran tlamy, ale vpředu zůstává rovná plocha. Oblast pod očima je lehce modelovaná.

PYSKY: horní pysky tvoří, při pohledu zpředu, svým spodním okrajem v místě, kde se stýkají, půlkruh s velmi malým poloměrem. Jsou málo vyvinuté a přesně zakrývají zuby spodní čelisti; i koutek pysků je málo vyjádřený. Následkem toho je spodní postranní profil tlamy tvořen pysky jen v přední části; v zadní části je tvořen spodní čelistí a koutkem pysků. Okraje pysků jsou černě pigmentované.

ČELISTI: robustní vzhled, normálně vyvinuté, s kolmo vsazenými a pravidelně rozmístěnými řezáky správné velikosti a v úplném počtu.

LÍCE: středně viditelné.

ZUBY: bílé, silné, nůžkový skus.

OČI: v poměru k velikosti psa ne příliš velké, barva duhovky je okrová nebo tmavě kaštanově hnědá. Oči jsou umístěny spíše na stranách, oční bulvy nejsou zapadlé ani vystupující. Bystrý a pozorný výraz. Oko je mandlového tvaru s černými okraji víček.

UŠI: jsou nasazeny vysoko nad jařmovými oblouky, zavěšené, avšak velmi pohyblivé. Jsou trojúhelníhové (tvaru V), jejich špičky jsou špičaté, nikoliv zaoblené. V poměru k velikosti psa jsou malé. U psa střední velikosti nesmějí uši přesahovat 12 cm délky. Báze ucha je středně široká. Kupírování uší je tolerováno jen u psů, kteří jsou skutečně používáni jako ovčáčtí psi (pozn. překl.: v ČR je kupírování uší zákonem zakázáno).

KRK: horní profil je lehce klenutý. Délka krku dosahuje nejvýše 8/10 délky hlavy, tj. krk je vždy kratší než hlava. Je mohutný, velmi silný a svalnatý, bez laloku, pokrytý dlouhou a hustou srstí, která, obzvlášť u psů, tvoří dobře viditelný límec.

TRUP: mohutně stavěný, jeho délka přesahuje kohoutkovou výšku o 1/18.

HORNÍ LINIE: probíhá rovně od kohoutku k zádi, která je ale lehce spáditá.

KOHOUTEK: poněkud vystupuje z hřbetní linie, je široký, protože obě ramenní lopatky leží daleko od sebe.

HŘBET: z profilu rovná linie, jeho délka dosahuje asi 32 % kohoutkové výšky. Hřbetní linie harmonicky přechází v bederní partii, která má lehce klenutý profil s dobře do šířky vyvinutým osvalením. Délka beder činí 1/5 kohoutkové výšky, jejich šířka zhruba odpovídá jejich délce.

ZÁĎ: široká, silná a dobře osvalená. Sklon mezi kyčlemi a bází ocasu dosahuje asi 20° k horizontále. Tato hodnota stoupá k 30° a více, když se za základ vezme linie ilium-ischium. Z tohoto důvodu může být záď maremmansko-abruzzského ovčáka označena jako strmá.

HRUDNÍK: prostorný, dosahující až k lokti, hluboký a ve střední části dobře vyklenutý. Jeho obvod přesahuje kohoutkovou výšku o asi ¼. V polovině výšky hrudníku dosahuje největší šířka nejméně 32 % kohoutkové výšky a směrem dolů postupně klesá, hrudník ale zůstává až k oblasti hrudní kosti prostorný. Hloubka hrudníku musí odpovídat polovině kohoutkové výšky. Hrudní koš je dobře klenutý, žebra leží šikmo a dostatečně daleko od sebe, poslední žebra jsou dlouhá, šikmá a dobře otevřená.

SPODNÍ LINIE: profil hrudní kost – břicho je vyznačený dlouhou partií hrudní kosti v podobě půlkruhového oblouku s velmi velkým poloměrem, která lehce stoupá k břichu.

OCAS: kvůli strmé zádi hluboko nasazený, při normálním nesení dosahuje pod hlezno. V klidu je nesen svěšený, v pohybu je nesen ve výši hřbetní linie a na konci je poměrně silně prohnutý. Je dobře a hustě osrstěný, bez praporce.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY: při pohledu ze strany i z profilu zcela rovné a kolmo postavené. Celkově dobrých proporcí vzhledem k tělu, jednotlivé části hrudních končetin jsou v souladu.

PLECE: dlouhé, šikmé a se silným osvalením, musí být při pohybu volné. Délka odpovídá zhruba čtvrtině kohoutkové výšky. Sklon k horizontále dosahuje 50 až 60°.

NADLOKTÍ: v horních dvou třetinách dobře přiléhají k tělu, jsou silně osvalená. Jejich sklon k horizontále se pohybuje mezi 55 a 60°, jejich délka dosahuje asi 30 % kohoutkové výšky. Jejich poloha je téměř rovnoběžná se střední rovinou trupu. Zaúhlení mezi lopatkou a kostí nadloktí se pohybuje mezi 105 a 120°.

LOKTY: normálně přiléhající k hrudníku, pokryté jemnou kůží. Musí být uloženy paralelně se střední rovinou těla. Vrchol loketního kloubu musí ležet na myšlené kolmici spuštěné ze zadního vrcholu lopatky. Zaúhlení loketního kloubu je mezi 145 a 150°.

PŘEDLOKTÍ: rovné a kolmé, s mohutnou kostrou. Je poněkud delší než nadloktí a jen o něco kratší než třetina kohoutkové výšky. Délka hrudních končetin od země k lokti dosahuje 52,8 % kohoutkové výšky.

ZÁPĚSTNÍ KLOUB: je kolmým prodloužením předloktí. Silný, suchý, hladký a dobré mohutnosti. Vystupující.

NADPRSTÍ: nikdy ne kratší než 1/6 celkové délky hrudní končetiny. Je velmi suché, s minimem podkožní tkáně. Při pohledu z profilu je lehce šikmo vpřed postavené.

PŘEDNÍ TLAPKY: velké, kulaté, s uzavřenými prsty, krátké a hustě osrstěné. Drápky nejlépe černé, tolerovány jsou i kaštanově hnědé.

PÁNEVNÍ KONČETINY

CELKOVÝ VZHLED: při pohledu zpředu i zepředu jsou postaveny kolmo. Celkově jsou v dobrém poměrnu k trupu, jednotlivé jejich části si harmonicky odpovídají.

STEHNO: dlouhé, široké s vystupujícími svaly a lehce konvexně zaobleným zadním okrajem. Jeho šířka, měřená od okraje k okraji, dosahuje ¾ jeho délky. Odshora dolů a zezadu dopředu je maličko šikmé. Úhel mezi kyčelní kostí a stehenní kostí dosahuje zhruba 100°.

BÉREC: je poněkud kratší než stehno, jeho délka odpovídá 32,5 % kohoutkové výšky. Jeho sklon vůči horizontále dostahuje asi 60°. Stavba kostry je silná, osvalení suché, zaoblení bérce vyjádřené.

KOLENO: leží zcela v kolmé linii končetiny, není vytočené ven ani vtočené dovnitř. Kolenní kloub je dosti široce otevřený a zaúhlení se pohybuje mezi 135 a 140°.

HLEZNO: dobré síly. Jeho vnější strany jsou velmi široké. Zaúhlení se pohybuje mezi 140 a 150°.

NADPRSTÍ: silné, suché a široké. Jeho délka odpovídá 30,9 % kohoutkové výšky. Případně se vyskytující paspárky musí být odstraněny.

ZADNÍ TLAPKY: jako přední tlapky, jen oválnější.

POHYB: dlouhý krok a prodloužený klus.

KŮŽE: po celém těle dobře přiléhající, poměrně silná. Sliznice jsou černě pigmentované, stejně jako polštářky tlapek i prstů.

OSRSTĚNÍ

SRST: velmi bohatá srst. Dlouhé pesíky, poměrně hrubá na omak. Srst dobře přiléhá k tělu, podobá se koňské hřívě. Lehké zvlnění je tolerováno. Srst tvoří límec na krku a středně dlouhé praporce na zadní straně končetin. Je poměrně krátká na tlamě, lebce, uších a přední straně končetin. Na trupu dosahuje srst délky 8 cm. Podsada je bohatá jen v zimě.

BARVA: jednobarevná bílá. Tónování do slonovinového, bledě oranžového nebo citrónového odstínu je tolerováno, ale jen do omezené míry.

VÝŠKA A HMOTNOST:

Výška v kohoutku:     psi: od 65 do 73 cm.

feny: od 60 do 68 cm.

Hmotnost:      psi: od 35 do 45 kg.

                        feny: od 30 do 40 kg.

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. To samé platí u jedinců, kteří se trvale pohybují mimochodem, a u těch, u kterých nebyly odstraněny paspárky.

ZÁVAŽNÉ VADY:

Hlava: konvergence ohraničujících linií mozkovny a tlamy, vyjádřený nebo deformovaný předkus.

Ocas: nesený zatočený nad hřbetem.

Velikost: pod nebo nad hranicí uvedenou ve standardu.

Pohyb: pes, který se vytrvale pohybuje mimochodem.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

Nosní houba: zcela depigmentovaná.

Hřbet nosu: viditelně klenutý nebo konkávní.

Oči: velká nebo oboustranná depigmentace víček, březové oko, oboustranné šilhání.

Čelist: podkus.

Ocas: chybějící ocas nebo pahýlovitý ocas, je jedno, zda vrozeně nebo v důsledku zásahu.

Srst: kudrnatá.

Barva: srst barvy isabela, skvrny barvy isabela, slonovinové skvrny, černé tónování.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.