Kanárská doga

Krátký výtah z historie

pes molossoidního typu, pocházející z Tenerife a oblasti Gran Canaria (Kanárské ostrovy). Je pokládán za výsledek křížení mezi “majonero”, původním prehispánským psem těchto ostrovů, a dalšími molossy Kanárských ostrovů. Toto křížení dalo vzniknout etnické skupině psů typu mastif střední velikosti, žíhaný nebo plavý s bílými znaky, se specifickou molossoidní stavbou a přesto mrštný a silný s výrazným temperamentem, věrný, robustní a plný života. Během 16. a 17. století počet těchto psů značně narostl a četné zmínky v historických textech z doby před dobytím ostrovů, především v “Cedularios del Cabildo” (obecní sčítací registry) dokazují jejich využití jako hlídací psi a ochránci dobytka.

Celkový vzhled

• středně velký molossoidní pes rovného a pravoúhlého profilu s černou maskou. Robustní a vyvážených proporcí.

Důležité poměry

• tělo je delší, než je kohoutková výška – tento znak je markantnější u fen.
• Poměr čenichové partie lebky je 60-40%. Šířka lebky je 3/5 z celkové délky hlavy.
• Vzdálenost od lokte k zemi by měla být 50% z kohoutkové výšky u psů a o něco méně u fen.

Povaha a temperament

• klidný vzhled, pozorný výraz. Obzvláště přizpůsobený ke střežení a tradičně užívaný k nahánění dobytka. Vyrovnaný temperament a velmi sebevědomý. Tlumený a hluboký štěkot. Poslušný a poddajný ke členům rodiny, velmi odevzdaný svému pánu, ale může být podezíravý k cizím. Sebejistý, ušlechtilý a trochu odměřený. Když je ve střehu, má pevný a ostražitý postoj (přístup).

Hlava

• mohutná, brachycephalického typu (= krátká mozkovna) kompaktního vzhledu, krytá silnou kůží. Má tvar lehce prodloužené krychle. Linie mozkovny a čenichu jsou paralelní nebo lehce sbíhavé (konvergující).

Lebeční partie

• Lebka:
  mírně klenutá (konvexní) v příčném i podélném směru. Čelní kost je plochá. Šířka je téměř identická s délkou. Výrazný jařmový oblouk, s dobře vyvinutými tvářovými a žvýkacími svaly ale ne vyčnívající, kryté volnou kůží. Týlní hrbol je jen lehce naznačen.
• Stop:
  stop je výrazný ale ne strmý či přehnaný. Střední rýha mezi nadočnicovými oblouky je dobře definována a zaujímá okolo dvou třetin lebky.

Obličejová partie

• Nosní houba:
  široká, silně černě pigmentovaná. V jedné linii s hřbetem nosu. Nosní dírky jsou velké, aby umožnily dýchání.
• Tlama:
  kratší než mozkovna, normálně tvoří okolo 40% z celkové délky hlavy. Šířka odpovídá 2/3 lebky. Má velmi širokou základnu a lehce se zužuje směrem k nosní houbě. Hřbet nosu je plochý a rovný, bez náznaku střechy.
• Pysky:
  horní pysk je svěšený, i když ne příliš. Při pohledu zepředu se horní a dolní pysky setkávají a tvoří obrácené V. Pysky mohou být mírně odlišné. Vnitřní strana je tmavě pigmentována.
• Čelisti/Zuby:
  nůžkový skus nebo mírný předkus, max. 2mm. Klešťový skus je přípustný ale nežádoucí, kvůli způsobované zubní erozi. Špičáky jsou široce posazeny. Zuby jsou velké a pevně usazené. Velké stoličky, malé řezáky a dobře vyvinuté špičáky.
• Oči:
  mírně oválného tvaru, střední až velké. Posazené daleko od sebe, ani zapadlé ani vystupující. Oční víčka jsou černá a pevně přiléhající, nikdy ne povislá. Barva je od tmavé po střední hnědou, v závislosti na barvě srsti. Nikdy by neměla být světlá.
• Uši:
  střední velikosti, široce nasazené s krátkou, jemnou srstí. Volně spadají po stranách hlavy. Pokud jsou složené, pak do tvaru růže. Uši jsou nasazené mírně nad linií očí. Uši nasazené příliš vysoko a blízko u sebe jsou považovány za neobvyklé. V zemích, kde je dovoleno kupírování, musí být vztyčené.

Krk

• kratší než je délka hlavy. Kůže na spodní straně je volná, tvoří mírný lalok. Krk je mohutný a rovný, má tendenci být válcovitý a svalnatý.

Trup

dlouhé, široké a hluboké.

• Horní linie:
  rovná, bez deformací a držena dobře vyvinutými ale stěží viditelnými svaly. Mírně stoupá od kohoutku k zádi. Výška zádi je o  1 – 2 cm větší než kohoutková výška.
• Záď:
  střední délky, široká a oblá. Nemá být dlouhá, aby neomezovala v pohybu. Záď je u fen obvykle širší.
• Hrudník:
  má velkou kapacitu a dobře vyvinuté hrudní svaly. Při pohledu jak zepředu tak z boku je hluboký, sahá nejméně k loktům. Obvod hrudníku se obvykle rovná kohoutkové výšce + 45%. Hrudní koš je dobře klenutý.
• Spodní linie a břicho:
  mírně vtažené, nikdy ne vystupující. Slabiny jen mírně naznačené.

Ocas

• široký u kořene, zužující se ke špičce. Sahá k hleznu, ale nepřesahuje. Středně vysoko nasazen. V akci nesen jako šavle, ale bez stáčení nebo naklánění směrem k hřbetu. V klidu visí rovně s mírně zahnutou špičkou.

Končetiny

Hrudní končetiny

• Plece:
  dobře uloženy dozadu.
• Nadloktí:
  dobře úhlené, šikmé
• Předloktí:
  dobře vyvážené, rovné. Silné kosti a dobře osvalené.
• Lokty:
  nesmí být ani příliš blízko žebrům ani vyčnívat
• Metacarpus (nadprstí):
  velmi pevné a mírně svažující se
• Tlapa:
  kočičí tlapy s oblými prsty, které nejsou příliš uzavřené. Velmi vyvinuté a černé polštářky. Drápy jsou tmavé, bílé drápy jsou nežádoucí, ačkoliv se mohou objevit ve spojitosti s barvou srsti.

Pánevní končetiny

• Celkový pohled:
  při pohledu zezadu jsou silné a rovnoběžné, bez vychýlení.
• Stehno:
  dlouhé a dobře nasvalené
• Koleno:
  zaúhlení není příliš výrazné, ale nesmí být nedostatečné
• Hlezno:
  vždy nízko postavené
• Zadní tlapy:
  o něco delší než přední tlapy, jinak identické

Chody / pohyb

• v pohybu je Kanárská doga mrštná a pružná, pohyb je velmi prostorný, krok dlouhý. Ocas je nesen nízko a hlava nesena jen trochu nad úrovní hřbetu. V pozoru je hlava i ocas nesena vysoko.

Kůže

• silná a pružná. Více volná na krku a kolem něj. Ve střehu tvoří kůže na hlavě symetrické záhyby, které se vějířovitě rozvinují od mezioční rýhy.

Osrstění

• Srst:
  krátké, hrubé, dobře přiléhající bez podsady (může se objevit na krku a zadní straně stehen) Spíše drsné na dotek. Velmi krátké a jemné na uších, trochu delší na kohoutku a na zadní straně stehen.
• Barva:
  všechny odstíny žíhané, od teplé tmavě hnědé po světle šedou nebo plavou. Všechny odstíny plavé až po pískovou. Bílé znaky jsou přípustné na hrudi, na krku nebo hrdle, předních tlapách a prstech zadních tlap, ale tyto by měly být minimální. Maska vždy černá a nepřesahuje úroveň očí.

Výška a hmotnost 

Kohoutková výška :                 

• Psi :  
  60 -  66 cm.
• Feny:
  56 -  62 cm.

U velmi typických jedinců je přijatelná tolerance 2 cm nad i pod tyto limity.

Váha

Minimum:

• Psi :          
  50 kg. 
• Feny:       
  40 kg.                   

Maximum:                 

• Psi :                         
  65 kg.
• Feny:     
  55 kg.

Vady

• Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se považuje za vadu a hodnocení její závažnosti by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky a jejímu vlivu na zdraví a kondici psa
• Klešťový skus

Vážné vady

• Vada je považována za vážnou, pokud ovlivňuje výraz a limituje typ psa
  Nesprávné proporce hlavy
  Extrémně sbíhavé linie mozkovny a čenichové partie (příliš vyznačený stop)
  Bedra a kohoutek stejné výšky
  Nekorektní postavení končetin
  Kvadratická stavba
  Trojúhelníková hlava, úzká (nemá tvar krychle)
  Tenký, zakroucený nebo deformovaný ocas. Vysoko nasazený
  Pronesený nebo klenutý hřbet.
  Světlé (žluté oči), velmi blízko u sebe nebo šikmo, zapadlé nebo vystupující
  Přílišný předkus
  Nedostatečná maska
  Chybějící zuby (s výjimkou P1).

Diskvalifikující vady

• Agresivní nebo přehnaně plachý pes
• Jakýkoliv pes jasně vykazující fyzické nebo povahové abnormality by měl být diskvalifikován
• Zcela depigmentovaná nosní houba
  Nepřijatelné bílé znaky
  Podkus.
  Záď níže než kohoutek. Klesající horní linie
  Modré oči nebo nestejná barva
  Kupírovaný ocas.

Poznámka: psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá v šourku.