Chorvatský ovčák

Použití

Chorvatský ovčák je téměř všestranné plemeno, což znamená, že může být stejně dobře používán pro pasení hospodářských zvířat, či jako hlídací nebo společenský pes. Stoletý chov chorvatských ovčáků v údolí východní Slavonie, poblíž domů a na dvorech, vedl ke vzniku psa dobře přizpůsobeného všem situacím.

Krátký výtah z historie

Toto plemeno nejpravděpodobněji vzniklo během několika staletí z potomků takzvaného „psa rašelinného“ (Canis Familliaris Palustris) v oblasti východní Slavonie, která je dnes částí Chorvatska. Podle hypotézy v rukopisu biskupa Petra Bakice z roku 1719, který se odvolává na starší rukopis biskupa Petra z roku 1374, přivezli tyto psy do své nové domoviny novoosídlenci Chorvatska. Systematický chov chorvatského ovčáka započal profesor Stjepan Romič v roce 1935. Poprvé bylo toto plemeno představeno veřejnosti na 1. Národní výstavě psů v Záhřebu 29. a 30.10.1949. První standard plemene sestavil v roce 1951 Dr. Otto Rohr. FCI byl standard uznán 31.1.1969.

Celkový vzhled

• Chorvatský ovčák je středně velký pes špicovitého typu, původního vzhledu, s hlavou liščího výrazu, a s charakteristickou srstí a zbarvením.
• Budí dojem hrdého, hbitého, kompaktního, silného, ale ne hrubého psa.

Důležité poměry

• Obdélníkový rámec; délka těla přesahuje kohoutkovou výšku. Feny mohou být mírně delší než psi.
• Výška k loktům je 50% výšky v kohoutku.
• Délka mozkovny mírně přesahuje délku čenichu.

Povaha a temperament

• Chorvatský ovčák má živý temperament a vyrovnanou povahu; je věrný a oddaný svému majiteli. Nesmí být ani agresivní, ani bojácný, a musí se zajímat o všechno dění kolem sebe. Toto plemeno má vrozené vlohy pro práci s domácími zvířaty. Typickými vlastnostmi jsou přemýšlivost, odvaha, živost, vytrvalost, trpělivost a prozíravost při práci. Plemeno se snadno cvičí.

Hlava

• Hlava má tvar tupého klínu. Horní linie mozkovny a čenichu jsou rovnoběžné.

Mozkovna

• Lebka:
  Při pohledu ze všech stran je harmonicky zaoblená. Šířka lebky není větší než polovina délky celé hlavy. Typický je oválný tvar lebky. Čelní rýha není příliš výrazná. Nadočnicové oblouky nejsou výrazné. Týlní hrbol mírně patrný.
• Stop:
  Středně vyjádřený, prostřední hloubky i délky.

Obličejová partie

• Nosní houba:
  Nesmí být posazena výše nebo níže než je hřbet nosu. Okrouhlá. Nozdry dobře otevřené, ale ne příliš výrazné. Černá pigmentace celé nosní houby i vnitřku nozder.
• Čenich:
  Klínovitě se zužuje k nosní houbě. Nosní hřbet je rovný a rovnoběžný s horní linií mozkovny. Spodní čelist je silná a harmonicky vyvinutá.
• Pysky:
  Středně silné, těsně přiléhající k čelistem. Viditelné části jsou černé. Ústní koutky nejsou viditelné.
• Čelisti / Zuby:
  Čelisti silné, dobře vyvinuté. Zuby bílé a v čelistech pravidelně postavené. Nůžkový skus, ale klešťový skus je přípustný. Řezáky jsou v čelistech kolmo postavené. Úplný chrup (42 zubů podle zubního vzorce) je žádoucí. Chybění premolárů P1 a stoliček M3 se nepočítá. Chybění jiných zubů je nežádoucí.
• Líce:
  Nepříliš výrazné, suché, zaoblené a svalnaté.
• Oči:
  Střední velikosti, oválné, mírně šikmo uložené (pod úhlem 30-40°). Oko není ani vypoulené, ani hluboko uložené. Barva od černé po tmavě kaštanově hnědou. Oční víčka nesmějí být volná a nesmějí vykazovat žádné známky entropia nebo ektropia. Okraje očních víček musí být zcela černě pigmentované. Výraz očí musí být inteligentní, živý a zvědavý.
• Uši:
  Tvaru rovnoramenného trojúhelníku s mírně zaoblenou špičkou. Posazené na linii počínající na špičce nosu a procházející vnitřním očním koutkem. Velikost uší musí být v dobrém poměru k velikosti hlavy. Vztyčené nebo polovztyčené. U polovztyčeného ucha musí být vztyčeny 3/5 délky ucha a špičky, 2/5 délky, mohou být sklopeny. Nestejně nesené uši jsou vadné; totéž platí i pro vztyčené uši, které se při pohybu psa více či méně ohýbají.

Krk

• Střední délky, svalnatý, zužující se k hlavě, dobře spojený s trupem. Jeho horní i spodní linie jsou rovné. Je nesen v úhlu 45° k vodorovné linii a musí být bez záhybů volné kůže. Vypadá silnější díky bohaté hřívě, která je zvláště výrazná u samců.

Trup

Silný, harmonicky vyvinutý, přesto elegantní. Obrys těla je obdélníkový, to znamená, že délka těla mírně přesahuje výšku v kohoutku. U psů o 8-10%, u fen o 8-12%.

• Kohoutek:
  Mírně vystupující, s pozvolným přechodem do šíje.
• Hřbet:
  Přímý, vodorovný, dobře osvalený. V pohybu musí být pevný.
• Bedra:
  Krátká, dobře osvalená, dobře spojená s hřbetem a zádí, ve hřbetní linii málo patrná.
  U fen jsou bedra mírně delší než u psů.
• Záď:
  Dobře osvalená, silná, široká, mírně zaoblená a lehce spáditá.
• Hrudník:
  Hluboký, široký, objemný, ale ne sudovitý. Dosahuje k loktům. Žebra dobře klenutá.
• Spodní linie a břicho:
  Spodní linie mírně stoupá od prsní kosti k břichu, které je lehce vtažené.

Ocas

• Ocas představuje prodloužení linie zádi. Silný u kořene, pozvolna se zužující ke špičce, nasazený středně vysoko. Natažený dolů by měl dosahovat ke hleznům, nebo být mírně delší (asi o 2-3-cm). V klidu je nesený pod linií hřbetu obvykle šavlovitě nebo ve tvaru háku. Je-li pes vzrušen, zvedá ocas nad linii hřbetu, buď srpovitě zahnutý, stočený do kruhu nebo zcela zatočený (stočený ocas může být až položený na hřbetě). Bohatě osrstěný. Existují rovněž jedinci, kteří se narodili bezocasí nebo s krátkým ocasem, což je povoleno.

Končetiny

Hrudní končetiny

• Celkový vzhled:
  Proporční k tělu. Výška hrudních končetin od země k loktům je asi 50% výšky v kohoutku. Kosti silné, ale ne přehnaně, se silnými svaly. Pomyslná linie spuštěná z plecí přes lokty osou hrudní končetiny, je rovnoběžná se střední osou těla a kolmá k zemi.
• Lopatky:
  Střední délky, na horním konci zaoblené, dobře přiléhající k tělu, s nadloktím tvoří úhel 90-110°, což dovoluje normální pohyb loktů. Silně vyvinuté svalstvo.
• Nadloktí:
  Dobře připojená k trupu, silná a dobře osvalená, s vodorovnou linií svírají úhel 50°. Při pohledu zepředu rovnoběžná.
• Lokty:
  Dobře přiložené k trupu.
• Předloktí:
  Svislá a svalnatá. Lokty jsou umístěny na linii rovnoběžné se střední osou těla. Předloktí jsou při pohledu zepředu rovnoběžná. Kosti silné a proporční k tělu.
• Zápěstí:
  Leží v prodloužení svislé linie předloktí, pružná; hrášková kost by měla být dobře patrná.
• Nadprstí:
  Krátká a pružná. Při pohledu zepředu by měla být ve stejné linii jako předloktí. Při pohledu ze strany mírně šikmá.
• Tlapky:
  Oválné, prsty sevřené a dobře klenuté. Polštářky pevné, pružné a černě pigmentované. Drápy silné, zahnuté a rovněž černě pigmentované.

Pánevní končetiny

• Celkový vzhled:
  Silné, ale ne přehnaně mohutné, pružné v pohybu, se středním zaúhlením.
• Stehna:
  Dlouhá, široká, dobře osvalená. Na zadní straně mírně zaoblená.
• Bérce:
  Svalnaté. S vodorovnou linií svírají úhel 55-60°.
• Hlezna:
  Silná, pevná, široká. Při pohledu zezadu rovnoběžná.
• Nadprstí:
  Silná, pružná. Se zemí svírají úhel 80-90°.
• Tlapky:
  Oválné, ale o něco delší než přední. Polštářky pevné, pružné a černě pigmentované. Drápy silné, zahnuté a rovněž černě pigmentované. Mohou se vyskytnout jednoduché nebo dvojité paspárky; končetiny s paspárky nebo bez nich, jsou shodně hodnoceny.

Chody / pohyb

• Chody jsou dlouhé se silným posunem zádi. Pohyb musí být plynulý, nesmí být patrné žádné nepravidelnosti. Během pohybu musí být hřbet pevný, končetiny se nesmí křížit nebo vysoko zvedat. Žádoucím pohybem je klus, protože je pro psa během práce s dobytkem nejméně únavný.

Kůže

• Kůže na hlavě musí být napnutá a nesmí vykazovat žádné vrásky. Pružná a tenká, především na uších a předloktích. Kůže musí dobře přiléhat k tělu. Je břidlicově pigmentovaná. Oční víčka, nosní houba, vnitřek nozder, vnější strana pysků, polštářky tlapek, drápy, okolí konečníku a vulva (u fen) černě pigmentované. Vnitřní strana pysků a sliznice tlamy rovněž dobře pigmentované, čím tmavší, tím lepší.

Osrstění

• Srst:
  Bohatá, hustá, poměrně jemná dobré kvality, to znamená, že není na pohmat ani měkká jako vlna, ani hrubá. Skládá se z pesíků a podsady. Pesíky jsou vlnité až kadeřavé s délkou 6-14 cm, odstávající a pružné. Na hřbetě nesmí srst tvořit pěšinku. Podsada je hustá, měkká a kompaktní. Spolu s pesíky tvoří výborný ochranný kryt těla psa. Dlouhá srst je na krku (límec), hřbetě, zádi, žebrech, zadní části předloktí (třásně), zadní straně stehen (kalhotky) a na ocasu (vlajka), pokud není ocas krátký. Nejdelší srst je na kalhotkách a u kořene ocasu. Na přechodu mezi krátkou srstí obličejové části hlavy a delší srstí v týle je srst dlouhá asi 3,5 cm.
  Krátká srst je rovná, s délkou asi 1-1,7 cm. Nalézá se na čenichu, čele, uších, okolo očí, na lících, na přední straně předloktí a nadprstí a na tlapkách. Na pánevních končetinách je krátká srst od tlapek po hlezna. Feny mívají obvykle kratší srst a méně bohatou než psi.
• Barva:
  Barva srsti je černá. Menší množství bílých chlupů rovnoměrně rozmístěných v základní barvě (pokud je bílá srst sotva viditelná) je povoleno. Bílé pruhy v srsti, stejně jako silně bíle prokvetlé skvrny na těle a nohách nejsou povoleny. Bílý znak na prsou je povolený, pokud je malý (maximálně 5 cm). Bílé znaky na ostatních částech těla nejsou povoleny. Podsada musí být černá. Během línání bývá často podsada šedavá či má hnědý nádech, což není považováno za vadu.

Velikost

Výška v kohoutku:    

• Psi:
  45-50 cm.
• Feny:
  43-48 cm.
• Odchylka:
  +/- 3 cm je tolerována u psů a fen výborného typu a stavby těla.

Vady

• Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by měla být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, by měla být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa a na jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.

Diskvalifikující vady

• Agresivita nebo přílišná bázlivost.
  Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality musí být
  diskvalifikován.
• Mozkovna kratší než čenich.
  Netypicky krátký čenich.
  Nosní hřbet příliš klenutý nebo prohnutý.
  Volné nebo krátké pysky. Pysky, které při zavřené tlamě nekryjí zuby.
  Více než 20% nosní houby nepigmentované; s výjimkou dočasné či trvalé ztráty pigmentu v důsledku zranění při práci.
  Podkus nebo předkus, zkřivené čelisti.
  Všechny formy šilhání. Modré oči.
  Nepigmentovaná oční víčka (i jen slabě pigmentovaná).
  Zcela sklopené uši nebo známky úpravy uší.
  Délka těla kratší než výška v kohoutku.
  Krátkonohost (achondroplazie).
  Zcela nepigmentovaná kůže.
  Srst na kohoutku kratší než 4 cm.
  Zcela rovná srst, přehnaně jemná, vlněná srst.
  Dlouhá srst, plstnatá srst po celém těle (šňůrová srst).
  Bílé znaky nebo pruhy na jakékoliv části těla kromě hrudi.
  Bíle prokvetlá srst na těle a končetinách.
  Bílé znaky na hrudi větší než 8 cm.
  Výška v kohoutku mimo toleranci danou standardem.

Poznámka:

• Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
  Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno, mohou být
  použiti v chovu.