Bretaňský ohař dlouhosrstý

Krátký výtah z historie:  

Plemeno francouzského původu, přesněji pocházející z centrální Bretaně. V současnosti je to nejpočetněji rozšířené plemeno francouzských ohařů.

Pravděpodobně se jedná o jednoho z nejpůvodnějších dlouhosrstých ohařů, k ustálení jehož typu došlo počátkem XX. století díky selekci a různým přikřížením.

Návrh standartu byl vypracován v Nantes v roce 1907, byl zveřejněn a schválen na prvním plenárním zasedání chovatelského klubu v Loudéacu (Cotes du Nord) dne 7. června 1908.

To byl první plemenný standard  „Klubu bretaňského ohaře s přirozeně krátkým ocasem“.

Celkový vzhled:

• Je to nejmenší ohař. Bretaňský ohař je brakoid s krátkým prutem či zcela bezocasý. Je harmonicky stavěný, má solidní kostru, aniž by se zdál těžký. Celek je kompaktní a silný, ovšem bez jakéhokoli sklonu k lymfatičnosti, zůstává dostatečně elegantní. Je to pes temperamentní, jeho pohled je živý a výraz inteligentní. Představuje typ malého „zavalitého COBA“ (cob je bretaňské plemeno koní – p.p.), plného energie, v jeho chovu byay tato zavalitost cílevědomě požadována a upevňována šlechtiteli tohoto plemene.

Důležité proporce:          

• mozkovna je delší než nosní hřbet, vzájemný poměr je 3 : 2
• velikost hlavy je ve správném poměru s tělem
• výška hrudníku je o málo menší než polovina kohoutkové výšky
• délka od špičky hrudní kosti k sedacímu hrbolu se rovná výšce v kohoutku ( pes je zcela kvadratický).

Vlastnosti, povaha:

• Je to pes adaptabilní na každé prostředí, sociabilní, jeho pohled je inteligentní a pozorný, je mentálně vyvážený. Je to všestranný stavěcí pes (ohař), použitelný na každý druh zvěře a v každém terénu, jeho lovecké vlohy se probouzejí brzy.
• Má hezké hledání, pohyb, výborný nos, zabírá velké pole, spontánně a pevně vystavuje, má vlohový aport a dobře se cvičí.

Hlava:  

• Představuje dobře cizelovaný reliéf. Kůže je těsně přiléhající.

ČÁST MOZKOVÁ:

• Její formy jsou mírně zaoblené z pohledu en face i z profilu. Při pohledu seshora jsou boční osy velmi lehce sbíhavé. Osy cranio-faciální jsou paralelní. Šířka mozkovny, měřená v oblasti jařmových oblouků, je menší než její délka. Nadočnicové oblouky příliš nevystupují, ale tvoří lehce zaoblenou linii. Dělící rýha i klenutí mozkovny jsou málo výrazné. Stop je mírně vyznačen. Týlní hrbol, stejně jako jařmové kosti, jsou středně výrazné.

ČÁST OBLIČEJOVÁ:        

• Nos:      
  Široký s dobře otevřenými nozdrami, vlhký, jeho zbarvení harmonizuje s barvou srsti, stejně jako s barvou očního víčka a sliznice pysků.

Čenichová partie:

• Nosní hřbet je středně dlouhý, boční osy čenichu jsou téměř paralelní.
• Pysky:  
  Nejsou převislé, jsou suché, a dobře přiléhající. Spodní pysk je velmi lehce překryt horním, jeho okraj je přiléhavý až ke koutku, který je málo zřetelný a uzavřený. Celé pysky jsou dobře pigmentované, bez depigmentace.
• Čelisti / zuby:
  Zuby jsou dobře postavené, kompletní a zdravé. Skus je nůžkový.
• Líce:
  Málo vyplněné, kůže k nim těsně přiléhá.
• Oči:
  Mírně šikmo uložené. Mají inteligentní výraz, milý a přátelský, jsou lehce oválné, nevystupují (nejsou vykulené), oční víčka jsou jemná a dobře přiléhají, jsou dobře pigmentovaná. Jejich barevný odstín ladí s barvou srsti, preferován je tmavý. Výraz očí v návaznosti na vysoké a pohyblivé zavěšení uší vytváří ten typický „bretaňský výraz“.
• Uši:
  Jsou vysoko zavěšené, trojúhelníkové, spíše širší než delší (neseny jsou směrem dopředu, konec boltce dosahuje ke stopu). Jsou pokryty zvlněnou srstí, především v horní partii, jejich konec je osrstěný hladkou srstí. Jsou vždy velmi pohyblivé, když je pes pozorný či v akci.

Krk:      

• Je středně dlouhý a svalnatý, má tvar komolého kuželu, je lehce klenutý, nikdy však slabý. Je dobře nasazený, bez laloku.

TĚLO:   

• Horní linie:
  Je tvořená hřbetem a bedry a je krátká.
• Kohoutek:
  Dostatečně pohyblivý a nepříliš výrazný, nikoli však nezřetelný.
• Hřbet:   
  Je krátký a pevný, mírně spadající k bedrům.
• Bedra:  
  Krátká, široká a svalnatá.
• Záď:      
  Je velmi lehce skloněná, široká a dobře osvalená.
• Hrudník:
  Dosahuje až k úrovni loketního kloubu, je široký se žebry dostatečně klenutými, nikoli však cylindrický. Sternální kost je široká a poněkud se zvedá směrem k zádi. Poslední žebra jsou dlouhá a pružná.
• Břicho: 
  Jen mírně vtažené.
• Slabiny:
  Nejsou volné ani tučné.

Ocas:                   

• Je vysoko nasazen, nesen horizontálně, nebo mírně svěšený, je často velmi pohyblivý, je li pes aktivní či pozorný.
• Bretaňský ohař se může narodit bezocasý nebo s vrozeně krátkým ocasem.
• Pokud je ocas krácený, ideální délka se pohybuje v  rozmezí 3 až 6 cm; nesmí být delší jak 10 cm.

KONČETINY:

Přední končetiny:

• Jsou rovné, jejich kostra je pružná a silná.
• Lopatka:
  Je značně pohyblivá, poměrně dlouhá (30% kohoutkové výšky), dobře přiléhající a silně osvalená. Její sklon je odpovídající tomu, že se jedná o plemeno pohybující se cvalem, svírá úhel s horizontálou 55 či 60°. Její přečnívající vrcholky jsou asi 5 cm vysoké.
• Ramena:
  Široká, silná a s výrazným svalstvem. Jsou jen o málo delší, než lopatka. Úhel, který svírají s lopatkou, se pohybuje mezi 115 až 120°.
• Přední nohy:
  Svalnaté a se správnou soustavou nervů. Jsou o něco delší, než ramenní kosti. Jejich postavení se musí blížit vertikále.
• Nadprstí: (Metakarpus): 
  Silné, ale mající dostatečnou pružnost, mírně šikmé (svírá s vertikálou úhel zhruba 10 – 15°).
• Přední tlapka:    
  Je téměř kulatá, prsty jsou sevřené, polštářky pevné, drápy krátké.

ZADNÍ KONČETINY:

• Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné.
• Stehna:
  Jsou široká, mohutně osvalená, svalstvo je dobře modelované. Stehenní kost svírá s horizontálou úhel pohybující se mezi 70 až 75°.
• Lýtka:   
  Jsou o něco delší než stehna, suchá a s dobře modelovaným svalstvem. Ve své horní části jsou široká, směrem k hlezennímu kloubu se zužují. Lýtková a stehenní kost svírají spolu úhel, blížící se 130°.
• Hlezna:
  Suchá, s viditelnými šlachami.
• Zánártí (Metatarsus):
  Je silné, postavené při pohledu z boku téměř vertikálně.
• Zadní tlapka:
  Je delší než přední, jinak je její charakteristika shodná.

Pohyb:  

• Jednotlivé ruchy jsou lehké, ale razantní, snadné a živé. Končetiny se pohybují v ose, aniž by vykazovaly vertikální oscilaci či se stáčely, hřbetní linie zůstává pevná. Cval je hlavním pohybem, jehož pes užívá v terénu, skoky jsou středně dlouhé, zadní nepředšlapují před přední. (sebraný cval).

Kůže:    

• Je jemná, přiléhavá a dobře pigmentovaná.

ZEVNĚJŠEK:      

• Srst:     
  Srst musí být jemná, ne však hedvábná, je rovná či velmi lehce zvlněná po těle. Nikdy nesmí být kudrnatá. Na hlavě a přední straně končetin je krátká, na zadní straně končetin tvoří srst praporce, které se u předních pozvolna zkracují až k nadprstnímu kloubu, u zadních do půli stehen a níže.
• Zbarvení:
  Existují následná zbarvení – bílá a oranžová, bílá a černá, bílá a kaštanová (hnědá), je strakaté, barevné plotny jsou umístěny nepravidelně. Může se jednat o bělouše (bílá je promísená barevnými chlupy či stříkáním, zvláště na čenichu a končetinách) nebo o strakoše (bílá je čistá, bez příměsi). U tříbarevných jedinců jsou znaky pálení v oranžovém či tmavším odstínu rozmístěny na nose a pyskách, nad očima a na nohou, na hrudi a pod kořenem ocasu. Úzká lysina (rozdělení barevné masky) na hlavě je žádoucí ve všech barevných rázech. Jednobarevné zbarvení není přípustné.

Výška:  

• Psi         
  minimálně 48 cm, s tolerancí –1 cm
  maximálně 51 cm s tolerancí +1 cm
• Feny      
  minimálně 47 cm s tolerancí – 1cm
  maximálně 50 cm s tolerancí +1 cm
• Ideální výška:      
  pro psy  49 – 50 cm
  pro feny 48 – 49 cm

Chyby:  

• Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a budou penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
• Povaha:             
  bázlivost, vyplašený pohled
• Linie hlavy:       
  velmi lehce rozbíhavé
• Nos:                                   
  s nepatrnou depigmentací, vnitřek nozder depigmentovaný
• Zuby:                  
  klešťový skus, špatné postavení zubů
• Čenichová partie:
  špičatá
• Pysky:                
  těžké, příliš málo vyvinuté, volné
• Oči:                     
  vykulené, mandlového tvaru nebo kulaté
• Uši:                     
  nasazené příliš nízko, s úzkým úponem
• Hřbetní linie:     
  prosedlá nebo klenutá
• Záď:                    
  příliš úzká, příliš spáditá
• Břicho:               
  spuštěné, nebo příliš vytažené (chrtovité)
• Tlapky:                               
  otevřené, příliš dlouhé nebo příliš kulaté
• Krk:                     
  příliš krátký, tlustý, mírný lalok
• Bedra:                
  dlouhá, úzká a slabá
• Slabiny:             
  přehnaně vtažené, což je často spojené se slabými bedry, postrádající prostor
• Končetiny:         
  se slabou kostrou, vybočující lokty, sbíhavé paty
• Srst:                    
  krátká po těle

Hrubé vady:

• Povaha:             
  temperament flegmatický
• Mozkovna:        
  jařmové oblouky příliš široké, stop příliš výrazný, nadočnicové oblouky příliš vystupující
• Oči:                     
  světlé, se zlým pohledem, dravčí
• Krk:                     
  přehnaně dlouhý, s patrným lalokem
• Pohyb:               
  vadný pohyb

Vylučující vady:

• Všechny povahové vady:
  pes kousavý, agresivní na druhé psy nebo vůči člověku
• Chybějící typ:    
  nedostatečnost plemenného typu, jedinec ve svém celku nepřipomíná svoji rasu
• Výška:                
  vybočující z hranic, stanovených standardem
• Linie hlavy:       
  typická rozbíhavost os mozkovny a nosu
• Netypická strakatost:
  bílá skvrna na uchu nebo oko umístěné v bílém podkladu
• Oči:                                     
  velmi světlé, každé jinak zbarvené, šilhavost, entropium, ektropium
• Čelisti:                
  nestejné délky (předkus, podkus)
• Zuby:                                  
  P1 a M3 jsou považovány za zuby nedůležité. Z ostatních zubů lze připustit pouze chybění 2x PM2 nebo 1x PM2 a 1x PM3. Pokud tyto jinak přípustně chybějící zuby sousedí v jedné řadě, je to vada vylučující. Také každý jiný ve výčtu nejmenovaný chybějící zub je důvodem k vyloučení.
• Pigmentace:     
  výrazná depigmentace nosní houby nebo očních víček.
• přítomnost paspárků či jejich základu
• těžké morfologické anomálie

N.B.     Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

Pracovní standard bretaňského ohaře
 

Bretaňský ohař je malý energický pes, inteligentní, s živým pohledem, plnokrevný cob ( to je plemeno bretaňského koně, silné a odolné, krátkých a zavalitých linií).

• Pohyb:
  živý, veselý, bujný. Cval je energický a prostorný, není ani drobivý (krátké skoky), ani příliš skákavý (dlouhé skoky).
• Nesení hlavy:
  hlava musí být při hledání nesena nad linií hřbetu, nikoli však příliš vysoko. Linie mozkovna-čenich je lehce skloněná. Pohyby hlavy jasně vyjadřují reakce na pachy zvěře. V obtížných podmínkách je rychlost hledání volena tak, aby bylo zajištěno dokonalé prohledání terénu.
• Hledání:
  musí být inteligentní, systematické, nikoli mechanické, pes musí pracovat v souladu s terénem a musí být stále ve vlivu vůdce.
• Vystavování:
  po navětření zvěře pes musí autoritativně vystavit a zablokovat zvěř. Vystavování misí být od počátku spontánní, pes vystavuje v takové poloze, v jaké dostal pach do nosu, čenich musí vždy směřovat ke zvěři.
• Postupování:
  musí být spontánní, dávající jistotu, že kontakt lovec-zvěř bude neustále zajištěn až do jejího vzlétnutí. Odmítnutí postupování je hrubá chyba, pokud ovšem pes zvěř nevystavil zcela nakrátko a ta je v jeho bezprostřední blízkosti, což mu znemožňuje postupovat.
• Přinášení:
  přinášení ze země i z vody musí být účinné, spontánní, radostné a rychlé.