Bernský salašnický pes

Krátký výtah z historie

Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes.  Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno „dürrbachský pes“ (německy „Dürrbächler“).  Po předvedení těchto psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů  těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili „Švýcarský klub dürrbašských psů“ a stanovili charakteristické znaky plemene. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.

Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů „bernský salašnický pes“, rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je „bernský salašnický pes“ díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.

Celkový vzhled

• dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami;  harmonický a vyrovnaný.

Důležité proporce

• poměr výšky v kohoutku k délce těla měřené od hrudní kosti k vrcholu sedací kosti je asi 9:10;  spíše kompaktní než obdélníkový pes.
• Kohoutková výška je k hloubce hrudníku v ideálním případě v poměru 2 : 1.

Povaha a temperament

• spolehlivá, pozorná, ostražitá a nebojácná v každodenních situacích; dobromyslná a příchylná vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.

Hlava

• Silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těžká.

Mozkovna

• Lebka:
  při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha.
• Stop:
  výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený.

Obličejová část

• Nosní houba:
  Černá.
• Tlama:
  silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný.
• Pysky:
  přiléhající, černé.
• Čelisti / zuby:
  úplný, silný nůžkový skus (na M3 se nebere zřetel). Klešťový skus se toleruje.
• Oči:
  Tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uložené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou.
• Uši (zavěšené):
  středně velké, vysoko nasazené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha vzadu vzpřímené, přičemž přední okraj ucha zůstává přiložen k hlavě.

Krk

• silný, svalnatý, středně dlouhý.

Trup

• Horní linie z profilu:
  Od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně.
• Hřbet:
  pevný, rovný a vodorovný.
• Partie beder:
  Široká a silná; při pohledu shora lehce vtažená.
• Záď:
  měkce zaoblená.
• Hruď:
  široká, hluboká, dosahující až k loktům, s vyjádřeným předhrudím; hrudní koš co nejdelší, širokého oválného průřezu.
• Dolní linie z profilu a břicho:
  Od hrudního koše k pánevním končetinám lehce stoupá.

Ocas

• huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ní.

Končetiny

• Silná stavba kostí.

Hrudní končetiny

• Hrudní končetiny při pohledu zpředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené.
• Plece:
  Lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
• Nadloktí:
  dlouhé, šikmo postavené.
• Loket:
  dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř.
• Předloktí:
  silné, rovné.
• Přední nadprstí:
  při pohledu ze strany stojí téměř svisle, je pevné; při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí.
• Tlapy hrudních končetin:
  Krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř.

Pánevní končetiny

Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.

• Stehna:
  dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
• Kolenní klouby:
  Výrazně zaúhlené.  
• Lýtka:  
  Dlouhá, dobře šikmo postavená.
• Hlezno:
  silné, dobře zaúhlené.
• Zadní nadprstí (nárt):
  Téměř svisle postavené. Paspárky se musí odstranit (s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování pasapárků zákonem zakázáno).
• Tlapy pánevních končetin:
  Trochu méně klenuté než tlapy hrudních končetin; nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.

Chody

• Ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.

Osrstění

Srst

• Dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná.

Barva

• Temně černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi;  s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno.
• čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima a dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
• bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
• Žádoucí: Bílé tlapy a špička ocasu.
• Toleruje se: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.

Velikost

• Kohoutková výška:
  Psi:
  64 - 70 cm
  Feny:
  58 - 66 cm

Chyba

• Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru s odchylkou.
• Nejisté chování.
• Jemná stavba kostí.
• Nepravidelné postavení řezáků, pokud zůstává zachován skus.
• Chybění jiných zubů než nejvýše dvou PM1 (prvních třeňových zubů). na M3 se nebere zřetel.
• Osrstění:
• Vysloveně kadeřavá srst.
• Chyby kresby a barvy:
• Chybějící bílá kresba na hlavě.
• Příliš široká lysina nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků.
• Bílý límec.
• Velká bílá skvrna na šíji (největší průměr přesahující 6 cm).
• Skvrna na řiti (největší průměr přesahující 6 cm).
• Bílá na hrudních končetinách výrazně přesahující polovinu nadprstí (holínky).
• Rušivě asymetrická kresba na hlavě nebo na hrudi.
• Černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi.
• Nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
• Hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy.

Vylučující vady

• Agresivita, bojácnost, vyslovená plachost.
• Rozštěp nosu.
• Podkus, předkus, zkřížený skus.
• Jedno nebo obě modré oči („břízové oko“).
• Entropium, ektropium.
• Zalomený ocas, zatočený ocas.
• Krátká nebo patrová srst.
• Chybějící trojbarevné zbarvení.
• Základní barva jiná než černá.

Poznámka: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.