Bavorský barvář

Krátký výtah z historie:

Všichni stopaři a barváři pocházejí z prapůvodních loveckých psů, honičů (brakýřů). Všichni čistokrevní honiči jsou v lovecké akci hlasití, s velmi vyvinutou schopností pronikat terénem, mají velmi jemný nos a jsou velmi jistí při sledování stopy, ať už drobné či velké zvěře.

Původně se ze smečky vybrali ti nejspolehlivější a nejjistější honiči, aby na řemeni dohledali ztracené stopy lovené zvěře.

Z těch nejposlušnějších a nejklidnějších honičů (brakýřů) byli vyšlechtěni tzv. vodící psi (kteří pracovali výhradně na studené stopě zdravé zvěře) a barváři (kteří pracovali výhradně na pobarvené stopě poraněné zvěře a byli považováni za „zkažené vodící psy“). Postupným křížením s plemeny geneticky blízce příbuznými vznikl na konci 18. a na začátku 19. století dnešní hanoverský barvář. Po roce 1848, tzn. po zániku velkých loveckých revírů a po zřeknutí se původních způsobů lovu ve prospěch lovu na čekané a při šoulání a po zkvalitnění palných zbraní, ke kterému v této době došlo, bylo třeba mít psy, kteří pracují „po výstřelu“. Ale především v obtížných podmínkách horských loveckých terénů bylo nezbytností mít psy, kteří při schopnosti pracovat na dlouhé šňůře zůstali dostatečně odolní, ostří a hlasití při pronásledování zraněné zvěře. V těchto oblastech se potvrdilo, že hanoverský barvář je příliš těžkopádný. Aby docílil potřebných výsledků v obtížných horských revírech, baron Karg-Bebenburg z Reichenhallu vyšlechtil po roce 1870 psa výrazně lehčího, který vznikl křížením hanoverského barváře s lehkými plavě zbarvenými horskými honiči. Tito psi postupně nahradili ostatní plemena v horských loveckých revírech, a to takovým způsobem, že dnes se tam bavorský barvář stal klasickým pomocníkem myslivců a lesníků. V roce 1912 byl založen „Klub bavorského barváře“, jehož sídlo bylo v Mnichově. V Německu tento klub zůstal dodnes jediným klubem, zodpovědným za chov tohoto plemene.

Celkový vzhled:

• Je to celkově harmonický, lehčí, velmi pohyblivý, svalnatý pes střední velikosti. Trup je poněkud delší než je kohoutková výška a hřbetní linie se mírně zvedá směrem k zádi; je postaven na ne příliš vysokých končetinách. Hlava je nesena vodorovně nebo mírně nad linií hřbetu; ocas je nesený vodorovně nebo šikmo spuštěný směrem k zádi.

Vlastnosti/povaha:

• je to pes klidný a vyrovnaný; je oddaný svému pánovi, vůči cizím se chová rezervovaně; je dávána přednost psům s pevnou povahou, kteří jsou si jisti sami sebou, jsou nebojácní a učenliví a nejsou ani bázliví, ani agresivní.

Hlava:

Část lebeční:

• je poměrně široká, nepatrně klenutá, střední rýha je zřetelná a nadočnicové oblouky jsou výrazné. Týlní hrbol je málo výrazný.
• Stop:  
  je zřetelný.

Část obličejová:

• Nosní houba: 
  je správně velká, nepříliš široká. Nozdry jsou otevřené. Je černá nebo tmavě červená.
• Čenichová partie:
  Od očí poněkud odsazená Je o něco kratší, než mozkovna, dostatečně široká, nikoli špičatá. Nosní hřbet je mírně klenutý nebo rovný.
• Pysky:
  dobře převislé, jsou středně silné, koutek je viditelný.
• Čelisti/zuby:
  čelisti jsou silné s perfektním nůžkovým skusem, zuby dobře postavené a kompletní, to znamená, že zadní strana horních řezáků se těsně dotýká přední strany spodních řezáků bez mezer, zuby jsou postaveny kolmo v čelistech. Počet zubů je 42. Klešťový skus je přípustný.
• Líce:
  jenom středně výrazné.
• Oči:     
  jasné, s živým pohledem; nejsou ani příliš velké, ani moc kulaté; jsou tmavě hnědé nebo o něco světlejší; pigmentovaná oční víčka dobře přiléhají k oční kouli.
• Uši/závěsy:    
  jsou o něco delší, dosahují maximálně k nosu. Jsou silné, nasazené vysoko, široké v místě nasazení a na konci zaoblené. Visí ploše po stranách hlavy, netvoří záhyby ani se nestáčí.

Krk:  

• je střední délky, silný; má mírný lalok.

Tělo:

• Horní linie:
  od kohoutku směrem k pánevním končetinám lehce stoupající.
• Kohoutek:
  je nezřetelný; přechod krku ve hřbet je plynulý.
• Hřbet:
  pevný, pružný.
• Bedra:
  relativně krátká, široká, velmi dobře osvalená.
• Záď:   
  dlouhá, rovná.
• Hrudník:
  je středně široký, s výrazným předhrudím; hrudní koš je oválný, hluboký a dlouhý, s daleko dozadu dosahujícími žebry.
• Spodní linie a břicho:
  postupně se zvedá směrem k zádi; břicho je mírně vtažené.

Ocas/PRUT:

• je středně dlouhý, dosahuje maximálně k hlezennímu kloubu; je vysoko nasazený; je nesený vodorovně nebo spuštěný mírně šikmo dolů.

Končetiny:

Hrudní končetiny:

• Při pohledu zepředu jsou přední nohy rovné a postavené rovnoběžně; při pohledu z boku jsou postaveny pod tělem. Jsou správně zaúhlené.
• Lopatka:
  lopatka je dobře šikmo uložená se sklonem k zádi, silně osvalená.
• Nadloktí:
  dlouhé, se silným, suchým svalstvem.
• Loket:
  přiléhá k tělu, není ani vytočený, ani vbočený.
• Předloktí:
  je suché, kolmé, se silnými kostmi; dobře osvalené.
• Zápěstí:
  je silné.
• Nadprstí:
  je mírně šikmé se sklonem dopředu.
• Přední tlapky:
  mají lžícovitý tvar, prsty jsou klenuté a sevřené; polštářky jsou dostatečně silné, odolné a dobře pigmentované;v postoji stejně jako v pohybu jsou rovnoběžné, nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou černé nebo v barvě rohoviny.

Pánevní končetiny:

• Celkově:
  mají silné kosti. Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžně postavené. Jsou správně zaúhlené.
• Stehna:
  jsou široká, velmi svalnatá.
• Koleno:
  silné
• Bérec:
  relativně dlouhý, s výrazným svalstvem a nervstvem.
• Hlezno (hlezenní kloub):
  silné.
• Záprstí:
  krátké, kolmo postavené.
• Zadní tlapky:
  mají lžícovitý tvar, prsty jsou klenuté a sevřené; polštářky jsou dostatečně silné, odolné a dobře pigmentované;v postoji stejně jako v pohybu jsou rovnoběžné, nevytáčejí se ani ven, ani dovnitř. Drápy jsou černé nebo v barvě rohoviny.

KROK/CHODY:

• prostorné chody, dobrý nákrok i odraz; končetiny hrudní i pánevní se pohybují rovně a paralelně; Pohyb je lehce pružný.

Kůže:

• je silná a dobře přiléhá k tělu.

Osrstění:

• Srst:
  uzavřená, rovná a přiléhavá, středně drsná, málo lesklá; na hlavě a na uších je jemnější; tvrdší a delší na břiše, končetinách a ocase.
• Zbarvení:
  tmavě červené, jelení červeň, červenohnědé, červenožluté, také plavě žluté až žemlově zbarvené; červeno-šedé (jako zimní srst jelena), také s pálením nebo tmavou příměsí. Na hřbetě je základní zbarvení nejintenzivnější. Čenich a uši jsou tmavé. Na ocase je většinou příměs černých chlupů. Malá světlá skvrnka na hrudi je přípustná („brakýřská hvězda“).

Výška a Váha:

• Kohoutková výška:    
  Psi:      47 – 52 cm
  Feny:   44 – 48 cm
• Tolerance:
  Z uvedených hodnot neexistuje žádná tolerance, ani směrem nahoru, ani směrem dolů, ani pro feny, ani pro psy.

Vady:

• Jakákoliv odchylka od jmenovaných bodů musí být považována za vadu a musí být penalizována podle stupně její závažnosti a podle jejího vlivu na zdraví a pohodu psa.

Hrubé vady:

• Nosní houba masově zbarvená.
• Nevýrazný předkus nebo podkus. Částečný klešťový skus.
• Příliš volná víčka.
• Hřbetní linie příliš pronesená nebo vyklenutá (kapří hřbet).
• Hrudní koš příliš plochý nebo sudovitý.
• Silně vybočené nebo vtočené lokty.
• Zadní nohy silně přestavěné.
• Úzký postoj pánevních končetin, kravský nebo sudovitý postoj, ať už v postoji, nebo v pohybu.
• Srst příliš jemná nebo otevřená (řídká).
• Silná odchylka ve zbarvení. Černé zbarvení se sytě hnědými (červenými) znaky.
• Výška vybočující z hranic, stanovených standardem.

Vylučující vady:

• Agresivita nebo bojácnost.
• Výrazný předkus nebo podkus, zkřížený skus.
• Chybějící zuby (s výjimkou P 1).
• Ektropium, entropium.
• Od narození křivý ocas.
• Slabá povaha.

Jakýkoliv pes, vykazující fyzickou abnormalitu anebo poruchu chování, musí být diskvalifikován.

Pozn.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.