Všichni psi z celé vsi - JAKO NA JEVIŠTI

Stařičká Tatra několikrát zakašlala a ztichla, tak a zase jsme dojeli. Před námi ještě dva nákupy psů nabídnutých pro potřeby armády a půl republiky domů po zasněžených a nevalně udržovaných cestách. Co naplat, víme již, že jsme natankovali naftu, která do vozidla nepatří a tak jako secvičený tým světové značky, vyskakujeme do chumelenice a provádíme bůhví po kolikáté čištění přívodu paliva.

. Konečně jsme hotovi, utíráme zmrzlé ruce do čistící vlny a s pocitem nejistoty vyrážíme dál. Máme od rána již čtyři hodiny zpoždění, ale nic se s tím nedá dělat, čas an možnost vypláchnout nádrže a vyměnit palivo nemáme. Na prvním svodu psů vydrželi všichni prodávající. Jsou z blízkého okolí, pohoštění zajištěno a v teple útulné klubovny je jin docela dobře, ani nám nevynadali. Koupili jsme polovinu nabídnutých psů, vypili v letu horkou kávu a jedeme dál. Tatřička přestala zlobit, zřejmě nám chce vynahradit všechno utrpení. Začalo hustě sněžit, vítr proměnil silnici v bílou řeku a pokud nejsou podél stromy nebo patníky, nevíš ani, kde se zatáčí. Naštěstí je Morava rovná země a tak jedeme skoro po paměti bez úrazu, až na místo posledního nákupu. Žádná klubovna zde tentokráte není, jen pole za domem organizátora nákupu. Nikdo tam samozřejmě v téhle sibérii není, buďto všichni zmrzli a nebo čekají někde za rohem stavení, aby nás lynčovali za zpoždění. Ale ukřivdil jsem jim. Psi jsou uvázáni na slámě ve stodole a jejich pánové na tom nejsou také zle. Díky moravské pohostinnosti a organizačním schopnostem pána domu se baví dobře, na lynčování zapomněli a jsou rádi, že nás vidí živé a zdravé. Je skoro dvacet hodin. Nejprve si trochu odpočineme, stejně už čas nevrátíme a po nákupu dojedeme jen do místa nějaké posádky, kde nás nechají vyspat. Na Grabštejn dorazíme až zítra dopoledne, teda pokud Tatřička vydrží, nebo se nestane něco nepředvídaného. Příjemný odpočinek skončil a moc se nechce zvedat, kdyby tak šlo natáhnout se na hodinku vedle rozpálených kamen, ale nedá se nic dělat, musíme do práce. Přezkoušení psů jsme vymysleli tak, že řidič s Tatrou zajede na umrzlé pole, bude svítit na veterinární prohlídku psů i přezkoušení požadovaného výkonu. Zatím se všem daří, jsem rád, že žádný pes nebyl doposud vyřazený a prodávající nečekal na výkup čtyři hodiny nadarmo. Dospěli jsme ke zlatému hřebu programu, zadržení prchajícího pachatele s protiútokem na psa. Kontrolní výkon se tomu v kynologické mluvě říká a je to docela hezká podívaná pro diváky. Méně zábavná ovšem někdy bývá pro toho, kdo pachatele imituje, neboť při tomto výkonu je pes blízko a jeho pán hezky daleko a co se děje mezi tím nežli doběhne, je pouze věcí psa a figuranta. Nejhorší jsou ovšem psi, kteří do ochranného rukávu příliš nekousali a po zjištění, že je tvrdý, hledají měkčí uchopení, což bývá pochopitelně na těle cvičného pachatele zločinu. Dnes jsou samozřejmostí kvalitní ochranné oděvy, ale v té době byly takřka prkenné, ve kterých se nedalo pořádně chodit, natož běhat a tak většinou každý zkušený figurant pracoval pouze v montérkách. Provádím poslední instruktáž. Postavíte se všichni do řady. Jakmile vběhnu do kužele světel a zvednu ruce, budete postupně z levého křídla vypouštět psy a hned za nimi poběžíte. Jakmile mě pes zadrží a vy doběhnete, odeberete si psa, nasadíte mu náhubek a vrátíte se obloukem zpátky. Je to každému jasné? Jasné, zahučelo sborem poněkud nesrozumitelně. Dobrá, navlékl jsem ochranný rukáv a vběhl na osvícené pole, jako na jevišti v divadle, pomyslím si a místo potlesku se ozývá zuřivý štěkot rozvášněných psů. Zvedám ruce na znamení vypuštění prvního psa a dávám se na útěk. Nějaký křik se za mnou ozval a ten do tohoto scénáře rozhodně nepatří, to vím zcela jistě. Pozor, pozor, slyším již zřetelně. Otáčím se tedy a už vím proč to varování. Zprava i zleva se na mě řítí místo jednoho dva psi. Tak přeci nerozuměli, bleskne hlavou, ale na víc není čas, musím vyváznout se zdravou kůží. Mám štěstí, že jeden ze psů je o něco rychlejší, toho chytím na rukáv prvního. Podařilo se, teď otočka se zakousnutým psem a nastavit místo na rukávu druhému, snad se dá na fintu nachytat. Dal a skočil, tak jak jsem předpokládal. Teď mám na rukávu dva psy a musím těch zmítajících se osmdesáti kilo udržet v tahu a nedopustit, aby některý z nich povolil, pustil se do druhého a nebo do mě. Ale už jsou tady psovodi a stahují z rukávu svoje psy, všechno dobře dopadlo. Zbývající část výkupu proběhla bez jakýchkoliv problémů a tak jsme opět radostně zasedli ve vyhřáté světnici a dokončili potřebné písemnosti související s výkupem. Uspělo všech pět nabízených psů a psů skutečně dobrých, kteří se nebojí světel ani tmy. Jsme všichni nadmíru spokojeni a zvláště my, když je nám nabídnut i nocleh.

Od té doby proteklo našimi potoky hodně vody, ale kdykoliv sjíždím mohelnickým kopcem na Moravu, nezapomenu se podívat na pravou stranu, do dnes již zastavěných polí.