Stopujeme přesně VI. díl

Už se nemůžete dočkat pokračování našeho seriálu o přesném stopování? Copak jsme si pro vás asi připravili tentokrát? Osvěžíme si společně práci v cyklických stopách a poté se budeme věnovat nácviku označování předmětů. Věděli jste, že předměty se trénují odděleně a klidně třeba doma v obýváku?

Stopujeme přesně VI. díl

Jaro je tady, sluníčko svítí, mráz je ten tam a na polích nám vyráží parádní oseníčko. Co víc si stopař může přát? Tak konečně „cyklíme“, až se z nás kouří. A ještě dlouho budeme… V úvodu dnešního článku si řekneme, jak dlouho ještě v cyklických stopách vydržíme a následně se vrhneme na další část pachových prací – označování předmětů. Jsem ráda, že jste s námi. Vítejte u dalšího dílu!

Cyklické stopy – proboha jak dlouho ještě?

Neříkejte, že vás cyklické stopy nebaví. Cyklické obrazce vás nabádají ke kreativitě a se psem si na stopě můžete dělat prakticky, co chcete. Ano, cyklické stopy baví většinu psovodů a většinu psů. Pokud ovšem patříte k druhé skupině, položíme si zásadní otázku – tedy jak dlouho je potřebné, nutné nebo naopak nežádoucí v cyklických stopách setrvávat?

Kdy je třeba vydržet

  • Váš pes je hektický
  • Nemá ustálený klid a rituál před stopou
  • Přechází lomy, v průběhu sledování stopy mění tempo
  • Zbytečně spěchá kupředu, přechází pamlsky
  • Nemá fyzickou ani psychickou výdrž na několik kol cyklické stopy po sobě

Pokud v některém z výše uvedených bodů poznáváte svého psa, setrvejte v cyklických stopách, dokud se pes „nevychodí“ a nezíská větší jistotu a klid.

Kdy je třeba cyklické stopy opustit a vyrazit kupředu

  • Pes se viditelně nudí, sbírá pamlsky, ale neprožívá stopu jako takovou (chybí drive)
  • První kolo jde pes v tempu a s nasazením, ale v dalších kolech už pouze sbírá pamlsky „ze zvyku“
  • Došli jste do fáze, kdy pes vydrží 40 minut precizně pracovat ve stopě a jeho výkon z posledních dvaceti cyklických stop hodnotíte jako výborný

Ačkoliv považuji cyklické stopy za výborný vynález, není žádoucí v nich setrvávat navěky. Pokud máte hektického psa nebo psa mladého, můžete cyklit klidně několik měsíců a opravdu vůbec nic nepokazíte – naopak, utvrdíte ho v pomalém a přesném sledování stopy. Ale pokud pes pracuje kvalitně a s jistotou, zbytečně dlouhé přešlapování na jednom místě by mohlo spíše uškodit. V horším případě se dostanete do fáze, kdy cyklická stopa bude pro vašeho psa zbytečně snadná a nebude mu připadat ani atraktivní, ani zábavná. Ale cyklická stopa už není jen o sbírání pamlsků – váš pes by už měl skutečně chápat, že jde především o vyhledávání zdroje pachu a „cestu“, která vede k nějakému cíli.

Každopádně v tuhle chvíli ještě všichni v cyklických stopách zůstaneme, budeme postupně zvyšovat obtížnost (stále podle pravidla, že vždy zvyšujeme pouze jedno kritérium) a budeme se minimálně do dalšího dílu bavit chůzí dokola.

Nejen stopováním živ je stopař!

stopujeme přesně Stejně jako každý jiný cvik ve sportovní kynologii, můžeme i stopu rozdělit do několika částí, které následně rozhodčí na zkoušce či závodu odděleně hodnotí. Prozatím jsme se bavili pouze o nácviku sledování stopy, nyní se začneme věnovat další části – a to je označování předmětů. Nejprve si řekneme, co se po nás vlastně bude chtít. V průběhu a zejména na konci každé sportovní stopy se nacházejí předměty kladeče stopy. Jedná se o předem napachované předměty předepsané velikosti a předepsaného materiálu, které kladeč umístí přímo do stopy v průběhu jejího pokládání. Úkolem psa následně je předmět označit předem zvoleným způsobem. Pokud vám není úplně jasné, kde se předmět přesně nachází a jak s ním má pes naložit, vřele doporučuji se podívat na nějaká videa na internetu.

Předměty začneme do stopy pokládat až za hooooodně dlouho! Nicméně s přípravou na učení označování předmětů můžeme začít ihned. A můžeme tak využít čas, kdy nebude pěkné počasí a nám se nebude chtít do deště. Protože označovat předměty můžete začít klidně i doma v teplém obýváku!

Existuje řada metodik a osvědčených cest k tréninku stopování a každá má něco do sebe a uznávám, že každému se může osvědčit jiná. O tom jsme hovořili už v prvním díle našeho seriálu. V čem ale odmítám ustoupit – to je metodika učení předmětů mimo stopu. Ano, řada psovodů i ve vrcholové kynologii zastává metodiku učení předmětů ve stopě. Považuji to ovšem za nelogický až nemyslný postup, který popírá veškeré zásady tréninku zvířat, sportovní kynologii nevyjímaje. Nebudu rozebírat výhody a nevýhody, zejména proto, že kromě rychlosti postupu tato metodika žádné nevýhody nemá. A protože každý cvik v kynologii dělíme do jednotlivých částí, které můžeme procvičovat samostatně, i předměty budeme učit samostatně – abychom se k nim kdykoliv mohli samostatně vrátit a stále tento cvik zlepšovat.

Přinést, nebo zalehnout?                

Pes může oznámit existenci předmětu dvěma způsoby:

  • Označením
  • Aportováním

Ve sportovní kynologii poznáme dva způsoby identifikace předmětu. První z nich je tzv. označování, které používá naprostá většina psovodů – označuje se v jedné z poloh „sedni“, „lehni“ nebostopujeme přesně  „vstaň“. Druhou možností je aportování, které si ovšem pro svou náročnost a nepraktičnost mnoho příznivců nenašlo. Proto se i v našem seriálu budeme zabývat možností první, tedy označováním předmětů.

Ve které poloze je nejlepší naučit psa označovat? Záleží na konkrétním psovi i na konkrétním psovodovi. Většina psovodů preferuje označení vleže, protože je nejspolehlivější, ale i ostatní polohy mají něco do sebe a používají je i vrcholoví sportovní kynologové. Pojďme se společně podívat na jejich výhody a nevýhody.

Lehni

+  Spolehlivé (poloha „lehni“ je dost pevná na to, aby se pes samovolně od předmětu zvedl a vydal se samostatně do stopy)
+  Přesvědčivé (velmi dobře se hodnotí rychlost i přesnost)
+  Snadno se učí

- Na delších stopách pes může u předmětu trochu odpočívat
- V případě nepříznivého počasí nemusí být velká ochota k zalehnutí (zejména u krátkosrstých plemen)

Pokud pes nemá naučené „lehni“ tak, že se sklápí dozadu, ale z pozice „sedni“ si teprve lehá, může dojít k zalehnutí předmětu a následně obtížnému hledání předmětu psovodem a velké bodové ztrátě

Stůj

+ V případě nepřízně počasí nehrozí žádný problém – stát v blátě nebo v louži není tak těžké jako si do něj lehnout
+ Předmět je vždy viditelný, když ho pes navětří a zaujme polohu, tak ho bude mít téměř vždy na správném místě mezi předními tlapkami

- Nespolehlivé (v případě sebemenší chuti psa do nějakého pohybu k němu může dojít, stát na jednom místě není tak spolehlivé jako ležet nebo sedět a hrozí, že pes se sám bez povelu rozejde)
- Hůře identifikovatelné (na stopě se vám často může stát, že se pes z ničeho nic zastaví. Může ověřovat nějaký pach, nebo třeba jen odpočívat, a vy automaticky mylně vydedukujete, že označil předmět)
- Učí se poměrně těžko, protože při odměňování na předmětu může mít pes tendenci měnit polohu

Sedni

  • To je zlatá střední cesta, výhody i nevýhody jsou ve většině ohledů tak na půl mezi „lehni“ a „stůj“

Jakou polohu si vybrat záleží tedy pouze na vás, zvažte všechna pro a proti a rozhodněte se dřív, než se do učení předmětů pustíte. Osobně preferuji označování předmětů vleže, ale například i moje fena (holka z Prahy) má problém si lehat do bláta, a tak když je mokro označuje vestoje. Lze to samozřejmě i takto kombinovat, ale ať už je označení v jakékoliv poloze, musí být přesvědčivé a stoprocentní!

Kritéria pro hodnocení označování předmětů jsou:

  • Přesnost
  • Rychlost
  • Spolehlivost

Přesnost znamená předepsanou pozici psa vzhledem k předmětu. Musí být vždy taková, že pes zaujme rovně ve směru stopy danou pozici a to tak, že předmět bude mezi jeho předními tlapkami. Na předmětu nesmí ležet, stát, tlapkou ho zakrývat či jinak se ho dotýkat, předmět nemá být mimo zaujaté polohy, ani výrazně před psem a už vůbec ne za psem. Za každou drobnou nepřesnost při označení si vysloužíte bodovou ztrátu.

Rychlost zaujetí polohy je rovněž kritériem pro bodové hodnocení každého jednoho označeného předmětu. Nejrychleji je samozřejmě možné označit vestoje, pes v tom případě ovšem musí opravdu „zaflekovat na místě“ – nesmí přešlapovat nebo předmět minout a potom se k němu vracet. O něco pomalejší je označení vsedě a ještě pomalejší označení vleže. Pokud ovšem máte správně a dostatečně rychle natrénovaný cvik „lehni,“ potom bude rychlé označení vleže velmi efektivní.

Spolehlivost je při označování předmětů naprosto klíčová, protože bodové hodnocení předmětů tvoří dvacet procent všech bodů, které můžete na stopě získat a pokud se o ně připravíte, budete mít co dohánět. A řekněme si upřímně – stopa může být pro psa různě těžká, můžete mít smůlu na obtížný terén, na nepříznivé počasí, nešikovného kladeče atd. Ale předměty jsou pořád téměř stejné a nechci tvrdit, že jsou to body zadarmo. Ale v některých případech mohou být snáze dostupné, než body za sledování stopy. Proto věnujeme předmětům hodně pozornosti a v budoucnu se k nim budeme ještě několikrát vracet. Protože jejich spolehlivé označování bude velmi ovlivňovat vaše úspěchy či neúspěchy v pachových pracích. Když budete mít krásnou stopu s drobnými chybkami a jen díky neoznačení předmětů dostanete pouze 75 bodů, bude vás to velmi mrzet.

V tuhle chvíli byste měli zvážit všechna pro a proti, sebekriticky se podívat na možnosti vaše i vašeho psa a vybrat si jednu z poloh. V našem seriálu se budeme věnovat té nejběžnější – tedy poloze „LEHNI“.

  stopujeme přesně

Jdeme na to!

Pokud jste v poslušnosti zastánci klikr tréninku a „šejpujete,“ potom pro vás začátek bude hračka a můžete číst tak trochu mezi řádky. Pokud trénujete klasicky způsobem navádění, vezmeme to pěkně od začátku. Připravíme si předmět. Na úvod začneme nějakým koberečkem, textil je nejběžněji používaným materiálem pro předměty na stopě. Originál předmět na stopu, jak nám ho popisuje zkušební řád (budeme vycházet z mezinárodního zkušebního řádu IPO) má maximální rozměry 3 x 10 x 1 cm. Pro náš účel nácviku ale použijeme předmět větší, aby byl pro psa trochu srozumitelnější a pro nás jednodušší manipulace s ním. Zajdeme si do prodejny koberců a poprosíme o vzorek nebo jednoduše použijeme nějaký zbytek, který máme doma a ustřihneme si předmět o velikosti cca 10 x 10 cm. Před použitím si předmět náležitě napachujeme, protože naším cílem není, aby pes označoval jakýkoliv předmět, který na stopě najde (což se vám může stát), ale pouze předmět, který bude obsahovat pach kladeče – v tuto chvíli tedy váš pach. Napachování předmětu znamená opatření předmětu pachem kladeče, což můžete udělat například tak, že si předmět na delší dobu dáte do kapsy, nebo ho během chvilky napachujete třením o partie vašeho těla, kde se pach koncentruje. Nikdy nepoužíváme předměty, které napachovala jiná osoba, nebo dokonce předměty, které přišly do styku s nějakou potravou. Na téma napachování a vypachování předmětů si budeme povídat v některém z dalších dílů, až se posuneme k cizím stopám a používání nových předmětů. V tuto chvíli nám stačí předmět pěkně napachovat vlastním pachem a jdeme na to!

Pro nácvik budeme používat jak jinak, než potravu.

Připravte si tedy pamlsky, granule, cokoliv co bude pro vašeho psa v dané chvíli dostatečně atraktivní a také si zvolte vhodný povel, který budete pro označování předmětů používat. Na stopě jako takové samozřejmě žádný další pomocný povel k označení předmětu není povolen, na stopě používáme pouze jeden povel na začátku stopy a ten znamená obojí – tedy hledej stopu a po cestě najdi a označ předmět. Ale v tréninku potřebujeme žádoucí chování psovi nějak označit, a na tréninkových stopách takový povel budeme používat velmi často. Osobně doporučuji povel „hledej,“ protože je srozumitelný a pro psovoda snadno použitelný.

Krok č. 1       

Předmět si položíme na zem, na něj položíme pamlsek, a ten následně zakryjeme rukou. V jaké pozici je pes je nám v tuto chvíli jedno, s největší pravděpodobností jakmile vezmete do ruky krmivo a dáte mu jasně najevo, že se blíží nějaká aktivita, bude na vás dotírat a bude očekávat, co přijde. Jakmile položíte na předmět pamlsek a rukou ho zakryjete, váš pes se s největší pravděpodobností začne do ruky dobývat. To je v pořádku. Pokud to bude dělat příliš násilným způsobem a používat drápy, vezměte si rukavice. Jeho aktivita je každopádně žádoucí. Co je ovšem podstatné – vy mu v tuto chvíli žádný povel dávat nebudete, nechceme, aby si pes lehal na povel „lehni“, ale chceme mu spojit s pozicí „lehni“ předmět – předmět bude v budoucnu povelem. Tj. počkáme, co přijde. Pes se nám dobývá do ruky, a pokud máme psa chytrého (nebo naklikaného), dříve či později si sám od sebe lehne – buď proto, že začne nabízet chování, nebo jednoduše proto, že vleže se mu bude do vaší ruky snáze dostávat. Přesně v ten moment, kdy si pes lehne na zem, použijeme slovní pochvalu, kterou běžně používáme pro označení žádoucího chování a s pochvalou odklopíme ruku a odkryjeme pamlsek, který necháme psa sebrat. V této fázi tréninku NIKDY nedáváme pamlsek z ruky, ale necháváme psa, aby si ho sebral přímo z předmětu, protože chceme upevnit vazbu psa na předmět, nikoliv na naši osobu. V případě, že delší dobu pes nelehá, můžeme mu pomoct jemným tlakem na zadek a položit ho mechanicky. Následně předmět posuneme o kousek dál a několikrát zopakujeme. Průměrně inteligentní pes po třech až pěti pokusech okamžitě začne u předmětu lehat sám od sebe. V tuto chvíli pes sice ještě nereaguje na předmět, ale ve skutečnosti reaguje na nás – tedy na naši pozici dřep a ruka na předmětu. Ale to časem změníme, nebojte. Jakmile si pes začne sám automaticky lehat k předmětu, kdykoliv na něj položíte ruku s pamlskem, přidejte povel. Povel jako u každého tréninku přidáváme v začátku tak, že ho dáváme v momentě, kdy ho pes už plní, abychom spojili povel s chováním, které pes předvádí. Končíme stejně – pochvala, odklopení pamlsku, pes sbírá pamlsek. Lekci ukončíme a po malé pauze (nebo klidně až večer) můžeme pokračovat.

  stopujeme přesně stopujeme přesně

Krok č. 2      

Pes už má spojený povel s lehnutím u předmětu, resp. v tuto chvíli u naší ruky. Abychom v něm probudili více chuti do tohoto cviku, zainteresujeme pomocníka, který nám psa podrží několik metrů od předmětu. Stejný scénář – předmět, pamlsek, ruka – vydáme povel „HLEDEJ“, s povelem pomocník vypouští psa, který by měl co nejrychleji přiběhnout a okamžitě zalehnout u předmětu. Jakmile se tak stane – bez ohledu na rychlost a přesnost psa – odměňujeme. Ještě před tím, než psovi dáme povel, můžeme ho i trochu nahecovat – ukázat předmět, „hele, co mám“ a ukázat granulku, aby byl správně motivovaný, protože zatím mu ten kousek koberce opravdu nic neříká. Trénujeme do té doby, než je pes opravdu správně motivovaný, a i když ho pomocník drží, viditelně se snaží se k předmětu dostat. V tuto chvíli nám jde především o motivaci na předmět a pochopení pozice zalehnutí přímo u předmětu. Jediné, na čem v tuto chvíli trváme, je, aby pes měl předmět mezi předními tlapkami – což nebude tak složité, protože tak se mu nejlépe bude sbírat ten pamlsek. NIKDY neodměňujeme psa, když leží jakkoliv šikmo, ale vždy pouze v této pozici.

  stopujeme přesně stopujeme přesně stopujeme přesně

  stopujeme přesně stopujeme přesně stopujeme přesně

Krok č. 3       

stopujeme přesně Když máme správně namotivovaného psa, který se těší, jakmile uvidí předmět a utíká honem honem si k němu lehnout, můžeme začít pracovat na rychlosti a správné pozici, tedy začneme trvat na tom, aby pes ležel nejen s předmětem mezi předními tlapkami, ale především aby ležel rovně, tj. nevyvaloval se na bok. A to nejen ve fázi zalehnutí, ale také ve fázi, kdy u předmětu už leží a kdy už pamlsek sebral. Až do chvíle, než psa uvolníme, by měl totiž setrvat ve správné pozici „lehni“. Podle našeho již osvojeného vzorce „vždy zvyšujeme pouze jedno kritérium“ samozřejmě také vždy trénujeme pouze jedno kritérium! Na to nikdy nezapomínejte! Takže jakmile začnete pilovat rovnou pozici „lehni“, nesmíte chvíli hledět na rychlost, ale dbát pouze na přesnost a tu odměňovat bez ohledu na rychlost. A naopak – až potom začnete procvičovat rychlost zalehnutí, budete odměňovat rychlost bez ohledu na přesnost. Jediné, na čem musíte vždy trvat, je pozice předmětu mezi předními tlapkami. Protože bez té se v budoucnu zkrátka neobejdete. Jako třetí kritérium, které můžeme zvýšit, je zmenšení předmětu. Začneme postupně a dostaneme se až na požadovaných 3 x10 cm. Psovi to bude s největší pravděpodobností úplně jedno, pokud je předmět kvalitně napachovaný, rozměry pes neřeší.

 Krok č. 4

Zhruba po deseti až patnácti trénincích (záleží na vaší píli a možnostech vašeho psa) se dostanete do fáze, kdy bude označení předmětu přesvědčivé, rychlé a naprosto přesné. Opravdu není třeba to pilovat příliš dlouho, při učení předmětů platí, že jakékoliv delší setrvání v jedné fázi může být na škodu a zbytečně prodloužit fázi další. Proto s postupem do dalšího kroku příliš neotálejte – pokud jste ovšem spokojení s úspěšností tréninku kroku předchozího. Čtvrtý krok bude poměrně zlomový. Až doteď jsme si pěkně hráli, nyní zapojíme mozek našeho psa na trochu větší obrátky. A to tak, že odbouráme celý povel, který jsme psovi dávali naším tělem. Už si nedřepneme k zemi a nepoložíme ruku na předmět, ale předmět na zem prostě položíme (viditelně položíme, aby si ho pes všiml, ideálně kousek před psa) a zůstaneme stát. Předmět dáváme na zem s povelem „hledej.“ Možná vás překvapí, že ačkoliv jste doteď mysleli, že váš pes povelu rozumí, bude na vás nechápavě koukat. Jak známo, psi daleko více vnímají naši řeč těla, než povely, protože ve své říší se domlouvají především prostřednictvím signálů těla a zvuky pouze minimálně. Neklesejte na mysli, je to otázka jednoho tréninku! V první fázi mu můžete na předmět ukázat, zopakovat povel, trochu ho namotivovat, a jakmile si lehne, tak opět odměnit – pochvalou a pamlskem, který opět umístíme na předmět, nedáváme z ruky. Budeme opakovat tak dlouho, dokud se pes nepřeorientuje ze sledování naší řeči těla až na sledování předmětu. Konec čtvrtého kroku by měl vypadat tak, že kdykoliv položíte (hodíte) předmět na zem, pes by měl okamžitě u předmětu zalehnout. Pokud budete správně trénovat, nebude mu třeba ani povel „hledej“, ale bude to dělat automaticky. Povelem se mu stane ležící předmět.

Krok č. 5

Máme krásné, rychlé a přesvědčivé označení předmětu, pes nesleduje nás, ale předmět, a je mu jedno, v jaké pozici se nacházíme. A tak je na čase zvednout další kritérium – a to je materiál. Podle zkušebního řádu můžeme používat jakékoliv dobře pachovatelné materiály, jako jsou např. textil, filc, kůže, dřevo nebo plast. Na sportovních stopách nikdy nenajdeme předměty z kovu. A abychom byli připravení na všechno, už v základním tréninku naučíme psa na různé materiály. Předměty si buď můžete zakoupit – hodně výrobců kynologických potřeb prodává předměty, které přesně odpovídají zkušebnímu řádu – nebo si je můžete sami doma snadno vyrobit. Zkušený stopař nic nevyhodí, ale všechno spotřebuje na předměty. Přesný rozměr v tuto chvíli nehraje až takovou roli, důležité bude střídání materiálu a kvalitní napachování předmětů před použitím. Hodit se může: jakýkoliv zbytek koberce nebo silnější látky, na kousky můžeme nařezat nehodící se dřevěné šatové ramínko, kožený pásek, ze kterého už jsme „vyrostli,“ nebo plastovou hadici či víčko od malé krabičky. Stejně jako jsme v minulých dílech řešili barvu pamlsku vzhledem k barvě terénu, budeme jednou stejným způsobem řešit i barvu předmětu tak, aby pro psa nebyl příliš viditelný. Ale v tuto chvíli nám jde pouze o to, abychom střídali materiály a naučili psa spolehlivě označovat cokoliv, co má náš pach. Třeba i kreditku nebo klíče od auta, aby ho v budoucnu na stopě nic nezaskočilo.

  stopujeme přesně

Standardní předměty z materiálu filc, kůže, dřevo

  stopujeme přesně

Předměty z různých materiálů

Krok č. 6

Posledním krokem, kterého potřebujeme dosáhnout ještě před tím, než položíme předmět do stopy, je přenesení označování předmětu do cizího prostředí. Až doposud jsme trénovali doma. V obýváku, na zahradě, případně na cvičáku… a nyní bychom měli psovi oživit trénink tak, že vezmeme s sebou předmět na procházku. A budeme označovat kdekoliv. Položíme předmět na poli, na cestě, v lese, na louce, na silnici, vedle dětského hřiště, před obchodním centrem… zkrátka opravdu kdekoliv, abychom psa ujistili v tom, že označování předmětu se může provádět kdekoliv, kdykoliv, a VŽDY z toho kouká nějaká odměna!!!

Bylo toho na vás dnes moc? Nezoufejte!

Na označování předmětů až do perfektního zvládnutí kroku č. 6 máte několik měsíců. Předměty začneme pokládat do stopy až ve chvíli, kdy odbouráme valnou část pamlsků, a k tomu se i ti nejpilnější z vás dostanou opravdu až na podzim. Ti méně pilní až na jaře příštího roku. Takže na předměty nemusíte tlačit. Samozřejmě, že čím dříve budete připravení, tím lépe. Protože hotový krok č. 6 můžete vesele procvičovat každý den i bez toho, abychom předměty zatím použili. Ale pokud se k němu dopracujete až na podzim, vůbec nic se nestane.

Milí stopaři, přeji vám krásný začátek jara – užívejte sluníčka a stopujte a stopujte! Těším se s vámi příště na shledanou, a kdo vydrží 40 minut v cyklické stopě, příště už bude moci vyjít do šlapaných stop!

Stopám zdar!

www.katcinasmecka.cz

Foto: Katka Houšková, Zuzana Nováková


Duben 2018

Vyšlo: 16.4.2018
Je až neuvěřitelné, jak je měsíc krátká doba. Vždyť jako by to bylo teprve včera, co jsem psala březnový úvodník a již je tu ten dubnový. A tak se nám to vše krásně rozjíždí a ...

Diskuse k článku Stopujeme přesně VI. díl

Pravidla diskuse Nápověda

Redakce www.ecanis.cz nechce pravidly pro online diskuzi omezovat, platí však pravidla, která by měl každý diskutující respektovat. Pro zjednodušení je lze shrnout do tří zásadních bodů. Diskutující musí dodržovat pravidla slušného chování a zákony České republiky, a nesmí zneužívání diskuzí ke komerčním účelům. Každý, kdo tato pravidla ctí a dodržuje je v online diskuzi na www.ecanis.cz vítán.

Nápověda pro diskuzi