Statečné psí srdce bije v Citě

Další záchranář, kterého jsme vyzpovídali je sympatický Ladislva Pozdníček, který se svou fenkou labradora Citou jsou nezbytnou součástí záchranářského týmu, ale také letos jeho fenka dostala ocenění Statečné psí srdce.

Statečné psí srdce bije v Citě

Láďo, stejná otázka jako pro všechny záchranáře v tomto čísle. Proč jste si zvolil zrovna tento druh výcviku a věnoval jste se někdy v minulosti i něčemu jinému?

K záchranařině jsem se dostal víceméně náhodou. Někdy v roce 1999 jsem  s první fenkou labradorkou Dorkou začal s přáteli obnovovat kynologický cvičák v Klášterci nad Ohří a vzhledem k našemu osazení jsme se rozhodli věnovat se agilitám. Takže mé první kroky v pejskařině patřily agilitám. Dorka byla šikovná a měla i úspěchy. Ale později došlo k úpravám zkušebního řádu a já si řekl, že to pro zdraví labradora nebude to pravé ořechové vzhledem ke zdraví a začal se poohlížet po něčem jiném. V té době jsme se už věnovali canisterapii. Doslechl jsem se o psích záchranářích a jel se s ní seznámit do tehdejší Karlovarské brigády. Oba nás to nadchlo a už jsem u ní zůstal dodnes.

Představte nám Vašeho psího parťáka.

Mým současným parťákem je žlutá devítiletá fenka labradora Cita. Je to pro mě naprosto úžasný a spolehlivý parťák. Má už vedle sebe mládí a tak předává své zkušenosti dál. Za svůj dosavadní pracovní život složila nespočet národních i mezinárodních zkoušek, byla na mistrovství světa, složila IRO atest, několikrát atest MV GŘ HZS ČR, jezdí na ostré zásahy… Vlastně ona mi dopřála dosáhnout na vše, nač se dá v záchranařině celkově dosáhnout, včetně úspěchu v ostré akci.

Se svým psem máte složené atesty a mě by zajímalo, jak takové ,,ostré,, akce zvládáte?

Myslím, že je zvládám dobře a nemám s tím problém. Člověk, který se přihlásí na atesty, si musí být vědom do čeho jde. Nejde už o žádnou hru a nebo zkoušku. Máte za sebou tým lidí, který čeká na váš výsledek, na vaše rozhodnutí. Musíte být připraveni na psychický tlak ať už ze strany PČR či HZS a nebo z nebezpečnosti místa zásahu a z toho plynoucí nebezpečí hlavně pro psa. Není při nich prostor pro nervozitu, nejistotu, neprofesionální chování. Člověk by měl dokonale znát chování svého psa a číst jeho chování.

Která z oněch akcí ve Vás zanechala nejsilnější emoce a proč? Popište nám, co se stalo?

Ty akce byly dvě. První a nejemotivnější byl zásah v Předlicích, kde došlo ke zřícení dvou podlaží a podle prvotních zpráv to mělo zavalit dvě osoby. Po přijezdu na místo už byla vyprošťována jedna osoba, kterou to zavalilo jen zčásti. Informace o druhé osobě se různily, a tak přišla řada na psí parťáky, kteří dávali najevo, že tam skutečně někdo je. A tak se začalo odstraňovat velké množství suti. Po částečném odstranění požádal velitel zásahu o opětovné prohledání prostoru kvůli přesnější lokalizaci osoby. Když jsem tedy vzal Citu na místo a poslal ji prohledávat prostor, tak se po chvilce zastavila, rozhlédla se a najednou se rozběhla ke mně, pryč z prostoru. Ve chvíli, kdy doběhla ke mně, se na místo, kde před chvilkou stála, zřítila část stropní konstrukce, která nejevila sebemenší známky uvolňování se. Vyšli jsme ven s tím, že se nikomu nic nestalo. A Cita místo nějakého stresu, začala obcházet unavené hasiče, hrát si s nimi a vynucovala si hlazení. Po několika minutách, kdy se musel prostor odvětrat, se na místo vrátila a dokončila svou práci. Po dalších několika hodinách se bohužel potvrdilo značení psů a bylo nalezeno tělo druhé osoby. Druhý zásah byl veselejší. Byli jsme požádáni o pomoc při hledání chlapce, který se nevrátil domů. V tomto případě Cita po necelých dvou hodinách dávala štěkáním najevo, že ho našla v opuštěné rozpadající se budově bývalého statku. Chlapec byl v pořádku a mohl se vrátit domů. Za tento počin získala Cita ocenění Statečné psí srdce.

Vzpomenete si ještě na své první nasazení? Jaké to tenkrát bylo?

Na to člověk nemůže zapomenout. Zazvonil telefon a na druhém konci se ozval hlas z krajského operačního střediska HZS, že nás potřebují nedaleko Karlových Varů. Že tam došlo k požáru a následnému zřícení stropních konstrukcí jednoho zámečku. Podle informací se pohřešoval správce areálu. Naštěstí vše dobře dopadlo, správce se našel a psi nejevili známky, že by pod sutí někdo byl. Cestou na zásah jsem byl hodně nervózní, ale po příjezdu už na nervozitu nebyl čas a zmizela. Cita mě velmi mile překvapila jak se s jistotou popasovala s naprosto neznámou situací, kdy šlo o čerstvé požářiště, kde bylo mnoho pachů, tepla, špíny a byla všude cítit spálenina.

Se psem i závodíte. Jaký závod je pro Vás TOP a co Váš nejúspěšnější závodní úspěch.

Dnes už nezávodíme. Ale jako pro každého sportovce bylo pro nás top závodem Mistrovství světa v Holandsku, kde se nám podařilo splnit limit zkoušky a skončit na 31. místě z asi 64 týmů z celého světa. Největší úspěchy pro nás jsou medailové pozice na třech Mistrovstvích ČR psovodů složek IZS.

Co je v záchranařině podle Vás nejtěžší – nejnáročnější ať z pozice psa, tak psovoda.

Nejtěžší je, asi jako všude jinde, porazit vlastní ego. Samozřejmě je těžké připravit dobrého psa, který bude úspěšný ve sportu, v praxi anebo třebas v obojím. Člověk se musí naučit znát a pracovat se svým psem, pracovat sám se sebou a pracovat v týmu. Potřebuje tým lidí, kteří s výcvikem pomůžou ať už radou, figurováním, podporou… Jsou potřeba stále nové terény a prostory, bez kterých není možná kvalitní příprava. Záchranařina není o jednotlivcích…

Určitě je to velmi náročné na čas. Jak to zvládáte skloubit s rodinou a prací?

Náročnost se odvíjí od toho, na jakou úroveň záchranařiny se chcete dostat. Pokud si určíte nejvyšší cíle, je to velmi časově i finančně náročné. S prací se mi to naštěstí daří skloubit celkem dobře, zaměstnavatel mi vychází maximálně vstříc. Co se týká rodiny, tak tenhle problém řešit nemusím.

Je něco co Vám na záchranařině vadí nebo co byste spíše dělal jinak?

Samozřejmě jsou věci, které by člověk dělal při současných zkušenostech trochu jinak. Je to stejné jako v životě. V záchranařině jsem si díky Citě splnil vše, na co se v ní splnit dá a jsem jí za to vděčný. Poznal jsem díky ní spoustu míst, přátel, získal ohromné množství zkušeností a díky tomu všemu už na záchranařinu koukám trochu jinak. Jsou i věci které mi vadí, ale většina z nich by se měla řešit jinde, než na tomto místě. Všichni bychom měli mít na paměti, že záchranařina by měla být hlavně posláním, koníčkem a měla by nás spojovat v cestě k dosažení stejného cíle. A ne aby tomu bylo naopak.

Láďo, Vaše fenka dostala ocenění Statečné psí srdce – řekněte nám za co si tak významné ocenění získala.

Ano, máte pravdu. Získala ocenění Statečné psí srdce za rok 2016. Toto ocenění získala za nalezení 13 letého chlapce, který se nevrátil domů. Jeden srpnový večer se ozval telefon a byl jsem požádán, zda bych s Citou nepomohl při pátrání po chlapci, který se nevrátil domů. Pomoc byla pro nás samozřejmostí a během chvilky jsme už byli na cestě. Na místě čekala hlídka PČR a několik dobrovolníků. Bylo nám řečeno, co je potřeba propátrat, řekli jsme si postup pátrání a vyrazily. Jednalo se o areál firmy na zpracování dřeva a opuštěný rozpadající areál bývalého statku. Po necelých dvou hodinách se z jedné budovy ozval štěkot City. U City byl hledaný chlapec, zdravý a v pořádku. Chlapce si převzala hlídka PČR a pro nás práce skončila. Rozloučili jsme se a vyrazili k domovu.

Děkuji Vám za rozhovor

Iveta Panýrková

Foto: Archiv Ladislav Pozdníček

 

 

 

 

Květen 2017

Vyšlo: 16.5.2017
V minulém čísle jsme se pokusili o srovnání dvou známých sportovních plemen. Ani tento měsíc tomu nebude jinak a naleznete zde materiál od Moniky Vaňourek, která se Vám pokusí přinést ...
19 článkůStáhnout časopis

Diskuse k článku Statečné psí srdce bije v Citě

Pravidla diskuse Nápověda

Redakce www.ecanis.cz nechce pravidly pro online diskuzi omezovat, platí však pravidla, která by měl každý diskutující respektovat. Pro zjednodušení je lze shrnout do tří zásadních bodů. Diskutující musí dodržovat pravidla slušného chování a zákony České republiky, a nesmí zneužívání diskuzí ke komerčním účelům. Každý, kdo tato pravidla ctí a dodržuje je v online diskuzi na www.ecanis.cz vítán.

Nápověda pro diskuzi