Rotobull

V tomto dubnovém čísle jsme se rozhodli věnovat prostor cíleným křížencům a nejde vynechat toho nejznámějšího křížence a to – rotobulla. První rotobull Rony byl skvělým služebním psem, který spustil ten obrovský boom kolem těchto psů. To bylo v devadesátých letech a ještě dnes se o rotobullech stále mluví jako o výborných služebních psech s ohromnou silou a nasazením.

S tím ale souvisí i fakt, že nikdo dnes pořádně neví zda jde o křížence pitbulů, bullteriérů nebo stafordů. A pokud se Vám tato otázka také honí hlavou, pak je tento rozhovor pro Vás tím pravým.

Vy jste byl u zrodu, snad nejznámějšího cíleného křížence a to rotobulla. Prozraďte nám, co to vlastně ten rotobull je? A proč zrovna tato volba?

Rotobull je kříženec rotvajlera a bulteriéra. No a ten první vrh byl vlastně asi taková náhoda, protože někdy v devadesátých letech na policejní chovce v Domažlicích se prostě tito kříženci objevili. To už asi dnes nikdo nedopátrá. Byla tam asi čtyři štěňata, podle mě to nebylo jako cílený, pravděpodobně se to asi stalo někomu náhodou a objevili se tam u nás na té ,,chovce,,. Tak si to tam rozebrali, to už asi dnes nikdo neví kdo si jakého vzal. Ale tenkrát dostal tip Karel Budeš, ten ještě sloužil na Železniční a jednoho toho psa si vzal. To byl asi jediný, který se dostal do služby. Tamti se dostali nejspíš asi civilistům, to už dnes nedopátráme. Karel si vzal toho psa a domluvil se s náčelníkem, že když udělá zkoušky, tak ho vezmou do služby. On to přezkoušení udělal a oni mu ho zvali do služby. Pak Železniční policii zrušili a Karel přešel k Policii a začal s tím psem jezdit na výjezdy. Takže to byl vlastně ten první rotobull, který byl u policie. Jmenoval se Rony. Jedná se o houževnaté plemeno, které i z toho psychologického momentu ze vzhledu toho psa, které šlo do práce s velkým nasazením.

Jak tedy ,,chov,, rotobulla pokračoval?

Karel byl takový experimentátor, takže on v té době měl doma ještě stafordku a jeho napadlo nakrýt tuto stafordku Ronym. To byl vlastně úplně ten první vrh, ale protože v tom byl ten staford, tak to nebylo zrovna úspěšné. Některá ta štěňata sloužila v Ostravě, ale oni je používali pro pořádkovou jako na stadiony atd. Pak se jeden další kolega dostal ke štěněti, které bylo někde u civilistů a bral si ho někdy ve dvou letech a dostal se také do služby. Tato práce kolem rotobullů byla vlastně práce kynologické skupiny na Mělníku. No a Zdeněk měl tady to štěně z toho spojení staford x rotvik a tam bylo vidět, že to je taková slepá ulička s tím stafordem. Potom Karel sehnal fenu rotvajlera a nakryl ji Ronym. Už to nebyl rotobull 50% na 50% ale už tam byl větší podíl RTW. Z toho byla štěňata a něco šlo mezi civilisty, to jsme ani nějak neregistrovali. Mám pocit, že nějaký šel k městské policii, ale každopádně si Karlel jednoho nechal. A tehdejší šéf psovodů, řekl, že za to, že kryl Ronym musí dát jedno štěně i policii. Tehdejším tamnímu řediteli se tento projekt velmi líbil a podporoval jej. Takže já jsem tedy měl o to druhé štěně zájem, jakože si jej vezmu, ale zase ta policejní mašinérie kolem toho. Nakonec to nedovolili a štěně si nechali. Štěně bylo napřed jako na chovce a pak jej dali do předvýchovy. Takže když to tímto způsobem nešlo, tak já jsem měl svou soukromou fenu RTW. Tak jsem si říkal, že si udělám svůj soukromý vrh. A protože jsem chtěl zase štěňata, která by byla v krvi 50% na 50%, a tak jsem hledal kvalitní jedince bulteriéra pokud možno s pracovní zkouškou. Bohužel se mi to nepodařilo. Měl jsem vybrané tři jedince ale nepodařilo se ji nakrýt. Oni byli prostě malí.

Já ale vím, že jste vrh nakonec udělal. Kým jste tedy Vaši fenu nakryl?

Takže když už hořel termín toho hárání jsem se domluvil s Karlem a nakryli jsme ji Ronym, který ty pracovní vlohy měl. Tehdejší šéf kynologie na Mělnicku řekl, že už žádného rotobulla tam nechce, on toho nebyl příznivcem. To štěně, co jsem si vybral já, si ode mě vybral Roman Šonský, jemu se to podařilo a dostal psa do služby. Mně pak šéf kynologie řekl, že pokud chci rotobulla do služby, tak jedině to štěně z předchozího vrhu co bylo na předvýchově. Že žádného rotobulla už tam nechce. No a tím pádem jsme měli tehdy na té mělnické skupině ve službě tři ty rotobully. Toho Ronyho, pak mladého co měl Roman Šonský z mého vrhu a já jsem měl toho Uba z předchozího vrhu jakoby od Karla. Jo a Zdeněk tam měl ještě toho z vrhu ze Stafordkou se kterým tedy moc spokojený nebyl. Takže se uvažovalo jakoby dál o dalším vrhu. Ten se udělal na mé rotvajlerce a jeden pejsek se dostal do stavu. To už však bylo takové špatné protože ten šéf kynologie už to dost bojkotoval a nechtěl je tam. Ale nám se tehdy podařilo přes Jirku Novotného, který tehdy dělal nejvyššího kynologa na kraji, takže jsme toho našeho kynologa obešli a i tohoto psa jsme dostali do stavu. Takže na Malnicu byly čtyři ti rotobullové a jeden s tou stafordkou. Karel byl vlastně s tím Ronym i na policejních přeborech, Roman Šonský také a také s ním závodil i v TARTu. Já s Ubem jsem jezdil také TART. Pak nějakou dobu nebylo nic a nakonec Karla napadlo, že s tím BAdem což byl syn po Ronym nakreje takovou šikovnou bullteriérku, co měl jeho známý. Aby se tam vrátil zase nějaký podíl toho bulteriéra. Z toho byla také štěňata, něco šlo mezi lidi do civilu, jednoho si nechal Karel a jednoho jsem si vzal já. Oni byli konstitučně jiní, byli drobnější ale zase byli rychlejší. A to byl z té naší mělnické kynologie poslední počin. Pak už jsme nic dalšího nepodnikali.

Povídá se, že rotobull vynikal obrovskou silou. Jak  byste Vy popsal jeho klady?

On měl obrovské nasazení v práci. Ohledně té síly, tak ono to bylo jen pár vrhů a defacto se to k ničemu nedopracovalo. Každý ten pes byl úplně jiný. Rony ten byl tedy obrovský silný pes, ten měl k 50 kilům. Tak je jasné, že takovýto pes nebyl až tak rychlý při takové konstituci. Zase na druhou stranu dokázal, když se dělolo někde dohledávaní a figurant byl schovaný třeba nahoře na skříni, tak si pro něj Rony dokázal vyskočit z místa.

Co si myslíte o tom, že ještě dnes můžeme najít inzeráty kde lidé prodávají rotobully?

No, to je otázka spíš co nazývají rotobullem, protože spousta lidí si myslí, že se jedná o křížence rotvajlera a pitbulteriéra. Věřím, že si tím mnoho lidí chce přivydělat.

Foto Lenka Rytychová.