Pomáhají či vydělávají na touze jiných pomoci? Tentokrát od píky až po maturitu – Dogpoint.

Chcete adoptovat pejska, ale nevíte odkud a hledáte to správné zařízení? Pojďte se seznámit se soukromým útulkem pro opuštěné psy Dogpoint

Pomáhají či vydělávají na touze jiných pomoci? Tentokrát od píky až po maturitu – Dogpoint.
Iveta Panýrková 26.9.2017 3888x Útulky

Na počátku bylo pár statečných nadšenců, kteří chtěli zachraňovat psy. Začínali od nuly, a to doslova. Brali vše, co kdo daroval za odvoz. Od hřebíků až po pletivo či „vlnky“ na střechy kotců. Pár stlučených „zwingerů“ postavených v nepříliš vábném prostředí nedaleko Michelského lesa je už naštěstí dávno minulostí. Dnes mají vlastní krásný a plně vybavený útulek. Bezvadné prostředí pro pomoc opuštěným nebo týraným zvířatům. A to vše dokázali svou tvrdou prací a odhodláním pomáhat. Sama jsem je už v roce 2011 navštívila a jsem ráda, že dnes mohu vyzpovídat ředitelku soukromého útulku pro opuštěné psy Dogpoint paní Michaelu Zemánkovou.

Představte nám, prosím, nejprve vaši organizaci a jak dlouho už funguje? Tušíte, kolik psů jste již stihli za tu dobu zachránit?

Dogpoint je nezisková organizace (aktuálně se statusem obecně prospěšné společnosti). Fungujeme od roku 2011, kdy jsme se už od jeho časného začátku začali formovat. Naší organizací prošlo za těch necelých sedm let kolem šesti stovek psů.

                               

Jednou jsem již o vás psala, ale bylo to opravdu před mnoha a mnoha lety. Tenkrát jste sídlili u Michelského lesa v Praze. Nyní zjišťuji, že jste prošli obrovskou proměnou. Postavili jste útulek – povíte nám o něm víc?

Ano, prošli jsme opravdu ohromnou změnou. Od začátků, kdy jsme sháněli za odvoz každý kousek pletiva, každý hřebík a laťku na výrobu oplocení a psích bud až po oficiální a troufám si říct menší profesionální útulek. Není se čemu divit, potřebovali jsme nejdříve „něco dokázat“ a mít za sebou nějakou historii, po kterou jsme byli aktivní na poli záchrany psů. Myslím, že toto je běžný vývoj většiny neziskovek. Tzv. „od píky až po maturitu“.

                                  

                                                              Ošetřovna

Za celou dobu vaší činnosti jste se ničeho nezalekli a naopak se postavili čelem k různým množírnám, kauzám a vrhli se do boje o záchranu životů ne jednoho, ale třeba i několika desítek psů najednou. To je velmi nelehký úkol. Jak se to dá vůbec zvládnout?

S motivací a odhodláním se dá zvládnout téměř cokoli. Velmi nám v tomhle pomáhají nejen naše nabrané zkušenosti s těmito mnohohlavými značně zanedbanými smečkami, ale právě i stabilní místo, kde lze takovéto jedince ubytovat. Máme kvalitní zázemí karantény, a tak i zvířata v tomto stavu u nás mohou dostat další šanci, aniž bychom ohrozili zdravé psí čekatele na nové domovy. V tom spočívá i nevýhoda některých jiných organizací (a mimo jiné i počátky našeho fungování), kdy je potřeba zvířata rozmístit domů k dobrovolníkům, do tzv. dočasných péčí. Málokdo chce ale domů zablešeného a nemocného psa. Ať už kvůli dětem, nebo jiným zvířatům. A to zcela chápeme.

Toto bude asi těžká otázka, ale který případ či kauza ve vás zanechaly ty nejhorší vzpomínky? Kde byla záchrana opravdu těžká a nikdy vám nevymizí z paměti?

Paradoxně v nás největší stopu zanechal pes, který nepřišel jako zanedbaný. Byla to fenka Kelly, která měla problémy s nevypočitatelnými agresivními útoky proti člověku. Vzpomínáme na ni jako na největší učitelku za dobu našeho fungování. Naučila nás veskrze všechno – od práce s teriéry, přes disciplíny bullsportů (dodnes využíváme na útulku jako součást fyzického vyžití pejsků) nebo manipulaci s problémovým psem, až po to, že nic není jen černobílé. Žili jsme totiž v přesvědčení, že takovéto chování je způsobeno špatnou výchovou. V jejím případě tomu tak bohužel nebylo. Šlo totiž o poškození mozku, což je dle nás opravdu výjimečná záležitost. Od té doby se snažíme u problémových psů NEJDŘÍVE vyloučit zdravotní příčiny (a opravdu někdy stačí jen malá bolístka, aby byl pes nevrlý).

                       

                                                       Karanténa

Jak u vás probíhá adopce psů včetně adopčního poplatku?

Nemáme moc rádi terminologii „adopce na slepo“ a už vůbec ne „dárek pro někoho“. Takže si zakládáme na tom, aby budoucí majitel přijel osobně, pejska si půjčil na společnou procházku a sám si na vlastní kůži vyzkoušel, jestli mu vybraný jedinec vůbec sedí a jestli on také sedí jemu. Tím se hodně minimalizují některé problémy do budoucna. A my pak máme klidnější spaní. Poté, co se majitel pevně rozhodne pro konkrétního pejska, sepisuje se tzv. adopční smlouva. Pejska odevzdáváme čipovaného, očkovaného, odčerveného, v dobré zdravotní kondici a dovolí-li to jeho stav, tak i kastrovaného. Adopční poplatek u nás činí 700,- Kč (čili to většinu nákladů ani nepokryje) a štěně za 1.000,- Kč.  Zadarmo psy vydávat nechceme (už jen z principu), ale zároveň se snažíme lidem vyjít vstříc a dát jim pejska „kompletně vybaveného“ za nižší cenu, než by koupili někde od množitele.

Kromě klasické adopce nabízíte i adopci virtuální. Vysvětlete našim čtenářům, o co se jedná, a představte nám psy, které je možné takto adoptovat.

Virtuální adopce je v podstatě forma podpory konkrétních pejsků u nás v útulku, kteří z nějakého důvodu jsou dlouhodobě neumístitelní, nebo mají natolik závažné problémy, které jim v adopci brání (obvykle je to cena za jejich léčbu, kterou žádný potenciální majitel nechce vynaložit). Kdokoli se tedy může stát „virtuálním páníčkem“ takového zvířete a posílat drobnou finanční podporu a tak mu v podstatě dopřát to, co potřebuje.

Aktuálně lze takto pomoci dvěma pejskům. Jednak je to patnáctiletý slepý a hluchý kříženec Flíček, který již má kvůli svému věku a stavu naprosto minimální šanci na umístění. Dále je to pak fena německého ovčáka Elsa z Vydří louky, která je sice povahově milionová, ale trpí Cushingovým syndromem. Bez léčby by byl její život velmi krátký. Léky jen na CS pro takto velkého psa stojí až šest tisíc měsíčně.

Zvažujeme i variantu, že do virtuální adopce přesuneme i našeho svěřence Darga – jedenáctiletého pitbula, který po opuštění páníčkem nezvládá navázat kontakt s jiným člověkem. A po dlouhé době strávené u nás v útulku už pomalu přestáváme doufat v zázrak, že by si ho někdo vzal.

    

      Hlavní výběh před rekonstrukcí.                                     Hlavní výběh nyní.

Další vaší aktivitou, kterou se zabýváte, je i odchytová služba, výcvik psů a provoz psího hotelu. Rádi bychom se o tom dozvěděli více.

Tyto služby provozujeme jako doplňkové k hlavní činnosti, kterou je samozřejmě pomoc psům v nouzi.  Všechny však mají jeden společný cíl – zlepšit naši finanční samostatnost, abychom nebyli závislí jen na darech od veřejnosti. Právě díky této aktivitě si pak můžeme dovolit alespoň jednoho stabilního pracovníka, i když je to žalostně málo.

Odchyt toulavých psů je k dispozici jak fyzickým osobám, tak i obcím, které chtějí nebo potřebují tuto službu využít. Hotelové ubytování nabízíme pouze v případě, že máme volnou kapacitu – pejsci jsou ubytováni v kotcích, čehož obvykle využívají majitelé velkých psů, problémových psů (výchovný problém, nebo se nesnesou s jinými), nebo psů, kteří například nevydrží sami doma, nebo neustále štěkají.

Výcvik psů provozujeme formou individuálních konzultací a lekcí dle potřeb majitele.

Sedmnáctého června jste psali o nové šanci pro přemnoženou smečku z Týnce. Jak to s nimi vypadá dnes?

Co se týče pejsků, kteří byli umístěni u nás v útulku, tak část z nich už má své nové domovy a část na ně stále čeká. Všichni však „ušli“ obrovský kus cesty a z naprosto „nepolíbených“ psů jsou pejskové uvrtění a radostní, kteří chodí s venčiteli na procházky jak nějací profíci (a to dříve neznali ani obojek, ani vodítko). Postupně se stále učí soužití s člověkem, ale v podstatě už jsou připraveni k adopci.

                           

                                                            Izolace

Máte velmi pěkný přístup ke zvířatům. A jak jednou projde pejsek vaším útulkem, nikdy na něj nezapomínáte a snažíte se mít o něm přehled i dál. Jak vám toto jde? A neobtěžuje třeba váš zájem nové majitele? Jaký mají oni přístup?

Jde to, ale je to velmi časově náročné. Tady opět narážíme na to, že nemáme dostatek lidí, kteří by se věnovali jednotlivým úkonům, co se útulku týče. Někdy bohužel i přes sebevětší snahu kontakt s novými majiteli ztratíme. Někteří však s námi komunikují velmi aktivně, zasílají fotky a zprávy (A ono když ráno otevřete e-mail a máte tam krásnou zprávu z nového domova, tak to člověka hrozně nabije!) a jiní se téměř neozývají – buď zapomenou, nebo je vše v pořádku, a tak je to ani nenapadne. Setkali jsme se ale i s názorem, že naše (byť sporadické) informování se o pejskovi, je lidem nepříjemné a jeví se jim jako nějaká kontrola.

Jak řešíte případy, kdy si někdo zvíře adoptuje a následně zjistí, že to z nějakého důvodu neklape? Lze pak psa případně vrátit, jak to probíhá a stává se vám toto vůbec?

Ano, stává se to. Každý útulek to má ale nastavené jinak. U nás se snažíme, abychom znali historii psa i poté, co opustí brány útulku. Pokud to však v nové rodině nejde, máme smluvně dáno, že se pejsek musí vrátit zpět k nám. V případě, že se ale najde někdo, kdo by si ho vzal rovnou k sobě bez toho, aby musel zpět k nám do útulku, tak s tímto člověkem sepisujeme novou smlouvu.

 

     Adopcí nezměníte celý svět, ale změníte celý svět jednomu psovi!

 

Proč by měli lidé psíka adoptovat?

V prvé řadě by ho měli adoptovat, protože ho opravdu adoptovat chtějí. Lidé, kteří si berou své čtyřnohé kamarády z útulku, jsou v jistém směru uvědomělí a nekupují či neprodukují psy, když různé depozity  jsou jich stále zoufale plné a to mnohdy i naprosto skvělými jedinci. Adopcí nezměníte celý svět, ale změníte celý svět jednomu psovi!

Foto: archiv Dogpoint

http://www.dog-point.cz


 

                                                   Virtuální adopce

 

                        

- Elsa je sedmiletá celočerná ovčanda s průkazem původu. Je to důkaz toho, jak strašnou smůlu dokáže pes mít. Bohužel změnila několik majitelů, ten poslední to celé nechal zajít až do současné fáze. Elsa by si opravdu hodně zasloužila dobrý domov, kde by ji měli rádi a kde by nebyl problém s tím, že bude muset být celoživotně na lécích. Má obrovskou chuť žít – za kontakt s člověkem by se rozkrájela (je hodná i na děti), miluje balónky, klacíky a procházky.

                       

- Flíček je patnáctiletý psí stařík, vzhledu typického vesnického voříška, který žil celý život v bytě se svým stejně starým kamarádem Punťou. Váží 10 kg. Je nenáročný, klidný, tichý. Zvídavější než jeho kamarád Punťa, a to i přes jeho hendikep. Jeho stav odpovídá věku – slepota, hluchota. Má problémy s udržením moči.


                                                                                  K adopci

                       

 - Dargo je desetiletý pitbulteriér. Dostal se k nám po tíživé situaci v rodině. Byl zvyklý doprovázet svého majitele po městě – ruch a podněty z tohoto prostředí jsou bez problémů. Jediné, co nesnese, jsou jiní psi, údajně i feny (nemůžeme ověřit, momentálně nemáme na útulku žádné fenky). Byl rovněž navyklý na život v bytě, kde zvládal domácí hygienu. Umí několik základních povelů, zájem o hru s ošetřovateli dosud příliš neprojevil. Je po operaci boule na zadku, při které byl rovnou vykastrován. Chybí mu také pár prstů na zadní noze – údajně už od narození. Není to nic, co by ho trápilo, pouze na nohu méně došlapuje.

                       

- Kakao je asi pětiletý kříženec střední velikosti. Váží 16 kg, ale z toho jsou bohužel tak 4 kg tuku, který nutně potřebuje zhubnout. Pochází z přemnožené šedesátihlavé týnecké smečky. Neměl šanci se za svůj život naučit, jak být správným a spořádaným psem. Je výcvikem a socializací nepolíbený. Ale pozor! Je to ohromný šikula a s lidmi nemá špatnou zkušenost, takže k nim je velmi přátelský. Jen okolí a nových věcí, které nezná, se zprvu bojí.

                     

- Brok je asi sedmiletý kříženec střední velikosti. Byl zvyklý pobývat ve skupině psů (byl k nám umístěn od o.s. zastavmeutrpení), u nás na většinu psů reaguje klidně, potřebuje ale čas k seznámení. S fenkami nemá problém. Má naučenou hygienu, umí si na povel sednout, přijít na zavolání, chodit u nohy, chodit na vodítku, žebrat, brát si pamlsky z ruky a to velice něžně a opatrně. Z počátku (při změně prostředí) je nedůvěřivý, o to více pak v uzavřených prostorách, kde se cítí „zahnaný do kouta”. Stačí ale chvíle, aby pochopil, že není potřeba se bát, a pak už si vesele vykračuje na procházku.


Kontakty

Telefon: +420 607 018 218

E-mail: info@dog-point.cz

 

Adresa útulku:

Lhotky 60

Malotice PSČ 281 63

 


Září 2017

Vyšlo: 16.9.2017
Prázdniny jsou za námi a hezké počasí bohužel také. Nezbývá tedy nic jiného, než nazout holiny, zakuklit se do adekvátních modelů, obrnit se pevnými nervy a vzhůru k novým zítřkům ...
11 článkůStáhnout časopis

Diskuse k článku Pomáhají či vydělávají na touze jiných pomoci? Tentokrát od píky až po maturitu – Dogpoint.

Do diskuze můžete přispívat po přihlášení.