Ostře a naruby...

Je tma! Ze vzduchu je cítit ten známý pach stoupajícího napětí. Hustotu tmy z dálky prořezává slabý záchvěv plápolajících ohňů. Cítím, jak povoluje tah vodítka a můj pán dává jedním slovem jasný povel: „DRŽ!“ Vzbudili jsme vaši zvědavost? Čtěte tedy dál…

Ostře a naruby...

Je tma! Ze vzduchu je cítit ten známý pach stoupajícího napětí. Hustotu tmy z dálky prořezává slabý záchvěv plápolajících ohňů. Cítím, jak povoluje tah vodítka a můj pán dává jedním slovem jasný povel: „DRŽ!“ A už je to jenom na mně... Řítím se temnou nocí a v dáli slyším zvuk rychle utíkajících kroků. Už ho vidím a teď už mě nic nezataví. Hurá, mám ho!

Tak nějak to začalo v pátek dvanáctého října na již pětadvacátém ročníku známého obranářského speciálu ve Studénce. A kdo tam nebyl, určitě udělal velikou chybu.

Běžím temnou nocí jako o život...

Ono vlastně tak trochu o život jde. Pořádně totiž nevidím, vím jen zhruba směr, jakým mám běžet. Ukázal mi ho můj parťák. Už vidím ohně. Možná opravdu tudy. Ženu, co to dá a najednou zahlédnu postavu. To bude jistě ON. Zaberu, co to jde. Odrážím se od země, otevírám tlamu a secvaknu zuby. Už ho mám.  Adrenalin mi doslova vaří krev a já nepouštím a držím. Bojuji ze všech sil, i když i ty mě již pomalu opouštějí.

  

Samotný závod začal již tradičně v pátek po setmění. Na soutěžící čekala dvě kola nočních obran. Hladké zadržení a pověstné vyhýbačky. Terén byl prakticky stejný jako loni. Psi se vypouštěli ze vzdálenosti cca padesáti metrů do tmy. Cestou na ně čekalo několik zapálených pochodní a na konci pak figurant.  Většina psů s touto disciplínou problém neměla. Čtyři psi však ztratili orientaci a dostali nulu. Jiné to bylo s nočním vyhýbáním – tři psi neobdrželi vůbec žádné body, a to buď za ztrátu orientace, nebo nedokázali figuranta zadržet. Na plný počet dosáhl pouze Ladislav Huděc s Kurtem.  Po nočních obranách páteční závodní den skončil.

 

Zdání klame...

 Jdeme na pochůzku. Je to jako každý jiný den. Moc dobře vím, co je mým úkolem. Jdu sebejistě vpřed. Uši mám nastražené a nos již pomalu na něco upozorňuje. Ha! Tam v dáli někdo stojí a kdosi na nás volá. Nezdá se mi být nebezpečný, pán s ním v klidu rozmlouvá. Něco je však cítit ve vzduchu. Cosi se mi tu nezdá... V mžiku nás někdo napadá z boku. Věděl jsem, že není něco v pořádku. Okamžitě se otáčím, odrážím se od země a zabořuji své velké zuby do protivníka...

 

   

 

Jednou ze sobotních disciplín byl i přepad při pochůzce. Musím pořadatele opravdu pochválit za způsob provedení této části závodu. Loni bylo nutné zdolat obrovskou vzdálenost, lezlo se z nepříjemné kluzké stráně dolů. Letos se šlo po rovině. V dáli stál figurant v ringovém obleku a snažil se pokřikováním upoutat pozornost psa na sebe. Ten byl ale nečekaně napaden z boku. Dá se říci, že psi se tohoto úkolu zhostili velmi dobře.

 Nezávodíme především proto, abychom porazili ostatní, ale abychom byli s ostatními...∼ 

(Born to run, Christopher McDougall, ISBN 978-80-204-2433-4)

 

 Mám přeci nos, ne?

Stojíme u prosklených dveří. V rozlehlé budově je klid jak v hrobě. Můj pán je však přesvědčen, že se uvnitř někdo ukrývá. Dává povel a já se vrhám dovnitř. Všude je ticho a klid. Jenže já mám něco, před čím se nedá schovat. Mám svůj nos. Cítím, jak se z jedné části budovy line pach člověka. Okamžitě se odebírám tím směrem a natahuji nos. Závan sílí. Je tak silný, že není možné, aby zde nikdo nebyl. Jenže já ho nevidím. Co teď? Co mám dělat? Cítím ho, ale nevidím. Přemýšlím. Znovu si oběhnu prostor. Zvedl jsem ještě více hlavu. Ano! Pach je ještě výraznější. Není pochyb o tom, že tu je. Leží nahoře. Vytrvalým štěkotem volám svého pána...

 

Důmyslný úkryt v opuštěných budovách zamotal hlavu nejednomu psu. Musíme uznat, že letošní skrýš byla naprosto dokonalá. A i na psech, kteří v limitu ukrytou osobu nenašli, bylo vidět, že se všichni motali na stejném místě – cítili pach, ale nedokázali najít přesné místo. Naprosto dokonalou práci předvedl Čert Kristýny Mechlové a Tony Jindřicha Šulce, kteří si za svůj výkon odnesli plný počet bodů (50). Tím však vyhledávání pachatele nekončí. Z objektu se jde na terény a ty byly opět záludné.

   

Jak z apokalyptického filmu

 Jdeme lesem, všude trny a houštiny. Můj pán se chvíli s někým baví. Potom cítím, jak mě odepíná z vodítka a dává povel. Běžím. Vím, co mám dělat. Natáhnu čenich, co to jde, a utíkám. Terén je těžký. Není snadné se tudy protlačit. Přesto to nevzdávám a prorážím houštiny s nosem napjatým. NIC! Slyším hlas svého pana. Volá mě zpět. Běžím. Posílá mě na druhou stranu. Hustý terén mi pročesává srst. Dobíhám až ke zdi. Otáčím se zpět a uháním ke svému pánovi. On mě vysílá dál. Hledám a nevzdávám to. Jsem unavený, mé srdce a touha najít mě však stále žene dál...

 

 

Revíry jsou v této soutěži podle mě jednou z nejtěžších disciplín. Terén je náročný, prakticky nikým nevyužívaný a tak je tam mnoho houštin a křovin. Oblast, která se má prohledat, je rozlehlá. A zde bylo vidět i mnoho chyb při ovládání psa. Někdo ho nechal běhat sem a tam. Někdo se snažil přesně řídit každý jeho krok a to byla asi ta správná cesta. Figuranti zde čekali dva. Klasicky záludně až na konci terénu. Jenže, to nikdy nemůžete dopředu vědět. Bohužel se mi nepodařilo natočit žádného psa, který by tento úkol splnil. Skupina, se kterou jsem jela, byla neúspěšná. Snad tedy přineseme video z dalšího ročníku...

 

  

 

Poslouchat se musí...

I policejní pes musí poslouchat. Součástí výcviku jsou také poslušnosti. Opět musím přiznat, že od loňska byl vidět velký posun vpřed. Tito psi již předvádí krásnou soustředěnou chůzi a ovladatelnost. Mnoho chyb bylo v aportech, které nejsou dotažené tak, jak jsme zvyklí ze sportovní kynologie. Ovšem to, co zde v poslušnostech předvedli polští kolegové, to bylo naprosto úchvatné. Krásné, přesné a chtivé poslušnosti – jen radost pohledět.

 

Likvidace výtržnosti byla opět báječná podívaná 

Moc pěkné zákroky bylo možno vidět při této „drsné“ disciplíně.  Vše vypadlo tak, že psovod se psem přišel ke dvěma hlasitým a strkajícím se uličníkům a snažil se je uklidnit. Pes byl plně soustředěn na dění před ním, když se z boku rozlétly dveře a do prostoru „vpálil“ rychlostí blesku a s řevem třetí útočník. Někteří psi „přepnuli“ rychleji, jiní pomaleji. Zde však byla dobře vidět práce psovoda. I když byl pes skvělý, avšak psovod zaváhal, hned je to stálo body.

To nejtěžší na konec...

 V tomto případě to nejtěžší na konec. Vrcholem dne byly dvě disciplíny. První – zadržení prchající osoby, kdy se do cesty postavila bariéra z balíků slámy. A druhou byl kontrolní výkon s protiútokem. Nejenže před psy stála již zmiňovaná bariéra, která zde má svůj důležitý význam. Za prvé z perspektivy psa se za hromadou slámy figurant ztratil. Za druhé musí pes běžet mnoho desítek metrů jen s pocitem, že tam někde zahlédl pachatele. Na to už musí mít srdíčko. Navíc musí řešit zúžený prostor, kdy ho bariéra prakticky vytlačila blíže k divákům, což je pro psa opravdu náročné. A nakonec na něj ještě zaútočil sebevědomý figurant.

 

 

Oslava spolupráce – tak trochu jinak...

 O tom, že Jiří Ščučka k obranářskému speciálu prostě patří, není pochyb. A že tento člověk patří mezi elitu našeho trenérství také ne. A o tom, že dnes již není figurantem a nikde ho tuto činnost předvádět neuvidíme, se opět přít nemusíme. A tak se v hlavě přítelkyně Jiřího Ščučky Jitky Džbánkové a Petra Kozáka zrodila zajímavá myšlenka. Oslavit tento slavnostní den a dlouholetou výbornou spolupráci tím, že by Jiří Ščučka odfiguroval hladké a kontrolní výkony juniorů. A tak slovo dalo slovo a s nápadem se šlo přímo za hlavním aktérem, a to jen dva týdny před soutěží. Pan Ščučka tuto výzvu přijal a se ctí se jí zhostil, jak ostatně mohli všichni vidět.

    

 

Dvě výročí ve Studénce

Letos slavíme sté výročí od vzniku samotného československého státu. A ve Studénce tentokrát měli hned dvě výročí. Jako poctu stému jubileu bylo startovní pole závodníků rozděleno do tří barev podle naší trikolory. Červená – pro psovody, kteří se v předchozím ročníku umístili do šestého místa, modrá a bílá pro pozvané nebo pro ty, kteří se přihlásili sami. Toto rozdělení by mělo pokračovat i v dalších letech.  Druhý výročím je fakt, že se letos jednalo již o 25. ročník této soutěže, na které změřil své síly rekordní počet závodníků v novodobé historii.

 

Sláva vítězům, čest poraženým...

Zase je noc a my jsme zde. Všude kolem štěkot psů. Adrenalin se mnou dělá divy. Nic se ale neděje. Nejdeme nikoho hledat, jen se zde stále tleská. Nevím, co to přesně znamená, ale jsem připraven zakročit, když bude třeba. Najednou slyším pána, jak dává povel. Jdeme pomalu vpřed. Ze svého parťáka cítím radost. Přicházíme k divnému útvaru, kde jsou již další dva psí kámoši. Pán mi ukazuje vpřed na nejvyšší příčku. A já jako vždy uposlechnu jeho příkaz. Sedám si a rozhlížím se, koho mám zajistit? Co se bude dít? Nakonec slyším z úst svého pána: ,,Skvělá práce Kurte – děkuji ti parťáku.“...

 

 Letošním vítězem tohoto náročného závodu se stal Jiří Huděc s Kurtem. Jejich celkový bodový zisk byl 431 bodů. Na druhém místě stanul Jindřich Šulc s Tonym a třetí příčka patřila Michalovi Vlachovi s Cyrusem. V druhém ročníku soutěže družstev zvítězili policisté oddělení služební kynologie Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje – pprap. Ladislav Huděc s Kurtem a prap. Jindřich Šulc s Tonym.

I letos bojovali junioři...

 ...bohužel jen čtyři, ale ostudu rozhodně neudělali. Jak všichni víme, obranářský speciál má svého bratříčka, který se jmenuje Junior Cup. Závodí v něm psi do tří let věku. Rozdíl mezi těmito závody je ve slabším tlaku figurantů při jednotlivých disciplínách na psy a také, že jsou zde vynechány oba revíry. Pokud jde o hladké zadržení a kontrolní výkony na hlavním place, tak zde junioři vždy nastupují první.

 

Něžné pohlaví se umí bít...

Do tohoto závodu nastoupily i čtyři ženy. Dvě z nich patří k civilním psovodům a prakticky to byli jediní civilní závodníci. Smekám před jejich odvahou a připraveností. Můj velký obdiv měla stejně jako loni Jana Koptíková a její Cyrus. Tato dáma se hrdě vrhala do náročných disciplín a nedala se.

 

Mé oči nezůstaly suché

Musím přiznat, že na závěr jsem byla opravdu dojatá. U slavnostního vyhlášení mě, jak se říká, dostalo hned několik věcí. To opět vypovídá o skvělé práci pořadatele. Tou první byla kytička a poděkování všem ženám v závodu. Dárek a slavnostní rozloučení se psem Cyrusem Jany Koptíkové, který se letos vzhledem ke svému vysokému věku účastnil naposledy. A v neposlední řadě na mne opět zapůsobil fakt, jak se během závodu myslí na pozůstalé po policistech a hasičích.

Na policejních závodech nemohl chybět...

 Určitě stojí za to zmínit i fakt, že nad celým závodem drží letitou záštitu policejní ředitel plk. Mgr. Tomáš Kužel, který je velkým příznivcem kynologie. Osobně mě velmi překvapilo, jak se pan ředitel na závodě příkladně choval a dokonce i sám přiložil své ruce ke společnému dílu a pomáhal nosit ceny. Bylo vidět, že dokáže ocenit nejen tvrdou práci pořadatelů, ale hlavně poctivost, dřinu a píli všech závodníků a jejich čtyřnohých parťáků.

  

Obranářský speciál SKP Ostrava

 

  1. ročník konání

Od samého začátku stojí včele Mgr. Petr Kozák.

Jedenáct let přispívají Nadaci policistů a hasičů.

Je zde možné získat „Atest psa obranáře“.

S týmy ozbrojených složek ČR mohou změřit své síly i civilní psovodi.

Volná wifi v areálu – bylo tak možné sledovat online výsledky a videa.

Pro všechny byla pozvána kapela a hrálo se a tancovalo až do rána.

Skvělé ubytování pro soutěžící

Dokonalá kuchyně

 Slovo závěrem...

Nerada píši, že už je tento skvělý závod za námi. Hluboce se klaním před panem mjr. Mgr. Petrem Kozákem, který ho celých dvacet pět let báječně řídí. Svou práci bere velmi vážně, o tom nakonec vypovídá i dokonale zorganizovaná soutěž. Smekám také před celým jeho týmem a samozřejmě i před samotnými závodníky. Udělalo mi velkou radost, že jich letos bylo požehnaně.

Poděkování však patří i těm, bez kterých by nešlo tak složitou akci uskutečnit. Patří mezi ně rozhodčí Jiří Ščučka, prap. Josef Šesták – VS ČR Věznice Břeclav (revír v objektu + likvidace výtržnosti + zákusy), nprap. Roman Vala – CS ČR Výcvikové středisko CS ČR Heřmanice (revír v terénu + zákusy Junior Cup), Daliboru Klementovi (přepad při pochůzce), Veronika Staniová  (poslušnost) a dále figuranti pprap. Libor Kostera, pprap. Michal Řehoř – oba policisté oddělení služební kynologie KŘP Moravskoslezského kraje, prap. David Polzer – VPŠ a ŠPS MV Holešov (přepad při pochůzce + likvidace výtržnosti), Michal Olbrecht (pomocník u přepadu při pochůzce) prap. Jiří Zatloukal CS ČR + Tomáš Chovanec (revír v terénu) a pprap. Vítězslav Drexler PČR OSK KŘP MSK (revír v objektu).

 

 

 

Říká se, že u nás je pět opravdu těžkých závodů, které stojí za to navštívit (Obranářský speciál Studénka, Memoriál pplk. Jana Ryby, Memoriál Jiřího Hvězdy, Saharské ringo, Mladkov). Není však pochyb, že obranářský speciál ze Studénky mezi ně patří. A nejde jen o náročnost cviků, ale také o organizační schopnosti pořadatelů.Obranářský speciál Studénka

Foto: K. Šeba

 

Opět byl pokořen rekord, který všechny dojal!

Během obou dnů si návštěvníci a závodníci mohli kupovat losy do tomboly za symbolických 30,- Kč. Cen bylo opravdu hodně, ale to není v tuto chvíli podstatné. Důležité bylo, že tato tombola byla určena pro dobrou věc a její výtěžek putuje k „Nadaci policistů a hasičů“. Organizátoři tento nápad realizují již jedenáctým rokem a s hrdostí mohou letos říci, že zbořili bank a podařilo se jim vybrat 26.478,- Kč, což je za těch deset let úplně nejvíce. Za tento počin je před pořadateli nutno obrovsky smeknout.

www.nadacepah.cz

Četli jste článek s loňského ročníku?

Reportáž psaná při lampičce

Tvrdé obrany, odrazy, úhyby a přepady – to vše je součástí Obranářského speciálu SKP Ostrava, který proběhl minulý rok.Připomeňme si krásný závod. Zde je reportáž z loňského ...

17. říjen 2017 Reportáže

Podívejte se zpětně na rozhovor s mjr. Mgr. Petrem Kozákem

Nejtvrdší obranáře uvidíte ve Studénce

O druhém říjnovém víkendu na nás čeká další ročník oblíbeného Obranářského speciálu ve Studénce. Tento atraktivní závod představujeme již druhým rokem, avšak letos se koná ...

6. říjen 2017 Služební kynologie

Děkujeme všem sponzorům.

   

 

  

 
 
MUDr. Hana Burianová

Diskuse k článku Ostře a naruby...

Pravidla diskuse Nápověda

Redakce www.ecanis.cz nechce pravidly pro online diskuzi omezovat, platí však pravidla, která by měl každý diskutující respektovat. Pro zjednodušení je lze shrnout do tří zásadních bodů. Diskutující musí dodržovat pravidla slušného chování a zákony České republiky, a nesmí zneužívání diskuzí ke komerčním účelům. Každý, kdo tato pravidla ctí a dodržuje je v online diskuzi na www.ecanis.cz vítán.

Nápověda pro diskuzi