Nejde jen o ťukání do míčů – je za tím mnohem víc!

Treibball – nový sport v České republice. Sport, který si velmi rychle získává další a další příznivce z řad kynologů. A není se čemu divit. Snad není psa, který by se rád nehonil za balonem, a když je něco podobného navíc sportem, pak je nad slunce jasné, že zájemci o tuto aktivitu budou jen přibývat. Ale nenechte se zmást – treibball není jen to pomyslné honění balonu, je to především sport náročný na ovladatelnost psa. Je to také velká zábava a prověření sehranosti týmu. A právě o treibballu si budeme dnes povídat s Bohdanou Stoklasovou. Čeká na vás nejen zajímavý úvodní rozhovor, ale i mnoho fotografií, nákresů a videí. Dokonce vás pozveme i na online kurz treibballu u nás na www.ecanis.cz.

Nejde jen o ťukání do míčů – je za tím mnohem víc!

Když nám do redakce přišlo několik dotazů týkajících se treibballu, nedalo nám to a začali jsme pátrat a hledat správnou cestu, jak čtenářům tento sport co nejlépe přiblížit. Jedná se o velmi mladou kynologickou disciplínu, která však velmi rychle nachází své příznivce. A tak se vám dnes dostává do „ruky“ úvodní rozhovor s autorkou nového seriálu právě o tomto sportu –závodnicí, trenérkou a rozhodčí Bohdanou Stoklasovou. Co nám nový seriál přinese? Tak na to naleznete odpověď na následujících řádcích. Prozradíme vám ale i to, co tam nenajedete. Na seriál budou na www.ecanis.cz navazovat i další rozhovory například s předsedkyní klubu, úspěšnými závodníky a trenéry z různých destinací. Opravdu je se na co těšit!

Bohdano, máte dvě naprosto fantastické fenky. Na jejich práci s míči bych se vydržela dívat hodiny. Představte nám je?

Máme dvě fenky u nás stále ještě neobvyklého plemene, kterým je etlenbuchský salašnický pes, Barnie a Aishu. Barnie je matkou Aishy. Aishu jsme si nechali z prvního vrhu, který se narodil v naší chovatelské stanici z Lesní zahrady. Barnie bude v březnu osm a Aishe v lednu pět let. Na první pohled jsou si obě velmi podobné, ale povahově naprosto odlišné. Barnie je temperamentnější, více sebejistá, poradí si s každou situací, rychleji se vše naučí. Někdy je ale až příliš kreativní a vymýšlí inovace, což při závodech a zkouškách není vždy žádoucí. Aisha je klidnější a mazlivější – je to miláček vnoučat a všech návštěv. Na nácvik novinek potřebuje více času, více se spoléhá na naši pomoc, ale pak pracuje mnohdy přesněji a spolehlivěji. V tréninku i při závodech je tedy třeba pracovat s každou z nich jinak. I Aisha už je maminkou, takže Barnie tím pádem babičkou, i když se podle toho rozhodně nechová.

http://www.ecanis.cz/plemena/etlenbuchsky-salasnicky-pes_77.html 

Barnie Sweape http://www.zlesnizahrady.cz/barnie/barnie-cz.html a Aisha z Lesní zahrady http://www.zlesnizahrady.cz/aisha/aisha-cz.html .

Jsou v treibballu nějaké výkonnostní třídy? A pokud ano, jak jsou na tom vaše „holčičky“ a jakými úspěchy se můžete pochlubit?

trei V treibballu existují tři výkonnostní třídy. V rámci těchto tříd se ještě psi dělí na závodech do kategorií. Ve většině zemí jsou kategorie dvě – small (do 40 cm) a large (nad 40 cm). Toto dělení není pro nás vůbec výhodné, protože naše fenky jsou se svými 42 cm v kohoutku těsně nad horní hranicí. V Německu otevírají ještě třetí velikostní kategorii medium (31 – 45 cm), která je pro nás ideální.  Následující schéma pro kategorii large dobře ilustruje, jak s rostoucí výkonnostní třídou roste počet míčů i vzdálenost, ze které je pes musí dopravit do brány (TRB1: 3, TRB2: 6 a TRB3: 8 míčů). Naopak se zmenšuje brankoviště, což je prostor před bránou, do kterého smí psovod během závodu vstoupit. Začátečníci mají možnost závodit také. Pro ně je určen pouze jeden míč a psovod se smí volně pohybovat po hřišti.

V nejvyšší třídě TRB3 vypadá práce s 8 míči na vzdálenost 20 m při závodě takto:

         

Obě naše fenky mají na svém kontě řadu vítězství i dalších medailových pozic ve všech výkonnostních třídách, kterými postupně prošly, z domácích i zahraničních závodů. V hlavním závodě nyní u nás obě závodí v nejvyšší třídě TRB3, ve hrách orientovaných na dálkovou ovladatelnost a na zahraničních závodech závodí Barnie všude ve třídě TRB3 a Aisha v případě větší obtížnosti ve třídě TRB2.

Tak o vašich čtyřnohých holkách už toho víme dost a teď o vás. Proč právě tento nový psí sport a kde jste se o něm dozvěděla?

K poslušnosti, které se také věnujeme, jsme hledali dynamický sport, který by vyhovoval temperamentu entlebuchů. Hledání ale nebylo jednoduché. Typický entlebuch má mohutné, poměrně těžké tělo a k němu krátké a subtilní nožky. To není právě ideální výbava pro žádný z akčních sportů typu agility, flyballu nebo frisbee. Ze stejného důvodu se entlebuch nehodí ani pro delší běhy, při běhu u kola přechází často do cvalu. Hledali jsme sport, který našim fenkám zaměstná nejen tělo, ale i hlavu, a který s nimi budeme moci i ve svém pokročilejším věku dělat naplno, aniž bychom je omezovali.

Treibball jsme prvně viděli na srazu entlebuchů, více ZDE, v září 2013. Ukázka se nám velmi líbila, ale sport se nám zdál poměrně složitý a měli jsme vážné pochybnosti o tom, zda bychom ho byli schopni se svými fenkami zvládnout, tak nám trvalo rok, než jsme se rozhodli treibball zkusit.

Jak jste s tím ale nakonec začali a kdo vás vše naučil, když je u nás treibball zatím v plenkách?trei 

V době, kdy jsme začínali, u nás neexistovala výcviková střediska pro treibball v podobě, jakou mají dnes, a všichni, kteří se treibballu věnovali, trénovali daleko od nás. Proto jsme začínali sami podle knížky a videí dostupných na internetu. Dokud jsme nezvládli základy, byla pro nás nejpohodlnější knížka v angličtině, takže naší první treibballovou instruktorkou byla díky své knize „Get the Ball Rolling“ Dianna L. Stearns žijící daleko za oceánem v USA.

Protože jsme začínali právě s touto knihou, seznámili jsme se hned na počátku s pojetím treibballu v USA, který byl od počátku mnohem pestřejší než ten evropský, držící se dlouho pojetí jeho zakladatele Jana Nijboera zaměřeného na valení míčů do brány. V USA zapojují do treibballu již mnoho let kromě číslovaných míčů a míčů různých tvarů řadu dalších prvků (zástěny, kužely, překážky atd.). V době svých začátků jsme v knize Dianny Stearns objevili obrázek míčů ukrytých za několika řadami zástěn, které musí pes najít a v určeném pořadí dopravit do brány. Tento úkol jsme tehdy pokládali za nereálný a dlouho nás pronásledoval jako výzva. Letos na jaře jsme ho zařadili do programu závodů v Pesoparku a Barnie tento obtížný závod v nejvyšší třídě TRB3 vyhrála. 

        

Video jsme umístili do skupiny Treibball in Europe https://www.facebook.com/groups/137732986778884. Netušili jsme, že Dianna skupinu sleduje, tak nás velmi překvapila a potěšila její trei reakce. Něco takového jsme si v době svých začátků s knihou Get the Ball Rolling nedokázali vůbec představit.

Ale zpět k našim začátkům. Jakmile se naše první treibballové pokusy dostaly do stadia, kdy bylo možné je natočit a poslat k posouzení těm, kdo již měli u nás s treibballem delší zkušenosti a vždy byli ochotni poradit a opravit naše chyby, už bylo vše snazší.

Počáteční trénink asi nebyl snadný, s čím jste nejprve začali? A co by měl podle vás pes určitě ovládat, než se se svým majitelem do treibballu vůbec pustí?

Začínali jsme stejně, jako dnes začínají naši žáci v Pesoparku (http://www.pesopark.cz). Jen to bylo více metodou pokus-omyl, takže nám to na rozdíl od nich trvalo mnohem déle, než se dostavily první výsledky. Své úplné začátky nemáme natočené, až později jsme se rozhodli, že natočíme svoji treibballovou cestu krok po kroku http://www.zlesnizahrady.cz/treibball/treibball-cz.html, abychom to usnadnili všem, kteří budou u nás s tímto sportem začínat a nebydlí blízko tréninkových center. Na internetu lze najít velké množství videí, ale není vždy snadné najít inspiraci právě pro fázi, kterou určitý tým prochází. Úplné začátky jsme tedy dotočili dodatečně s jinými psy. Nejprve však musí pes zvládnout ťukání do míče. Existuje řada způsobů, jak ho to naučit a každému týmu vyhovuje něco jiného. Někteří psi krásně a brzy sami nabízejí žádoucí chování, jiné je třeba navést pamlskem. Začínajícím týmům ukážeme různé metody a mohou si vybrat, která jim nejvíce vyhovuje. I my sami jsme obě fenky učili různě. U Barnie se nám osvědčilo použití nalepovacích papírků do dlaně a posléze jejich přenesení na míč, jak bylo popsáno v knize. U Aishy tato metoda nefungovala, ale s pamlsky pod míčem se naučila ťukat rychle. Takže jsme vlastně použili obě metody zachycené na tomto videu.

           

V poslední době se nám nejvíce osvědčilo vyšťouchávání těžšího pevného míčku z kroužku nebo z misky.

      

Není třeba dávat pozor na to, aby pes v začátcích míč neprokousnul a u těžšího míče si ťukání velmi dobře uvědomí a rychle zafixuje a také se naučí držet při ťukání čenich dole. Přechod na velký míč je pak velmi snadný a rychlý. Než pes začne s treibballem, měl by ovládat základní poslušnost – povely sedni, lehni, čekej, zůstaň. Také by měl být dobře socializován na přítomnost cizích psů i lidí, aby ho to pak při práci nerozptylovalo. Máme nyní v tréninku několik psů, kteří přišli bez těchto návyků. Jsou šikovní, naučili se rychle a hezky pracovat s míčem. Ale nemohou se posunout dál, protože dostatečně neposlouchají povely psovodů a nedokáží se mezi cizími lidmi a psy plně soustředit. trei 

Ani jsem se nezeptala, jak byly vaše fenečky staré, když jste se do treibballu pustili. A kdy je podle vás vůbec nejlepší začít?

V době, kdy jsme s treibballem začínali, bylo Aishe jeden a půl roku a Barnie čtyři a půl roku. Začít lze prakticky kdykoli, ale samozřejmě je výhodou, když pes začne brzy. Štěňata u nás začínají trénovat formou hry kolem půl roku.   

Treibball u nás ušel v tomto roce opravdu velký kus cesty. Dokonce proběhlo i první oficiální Mistrovství ČR v treibballu. Zúčastnila jste se? A které výkony vás oslovily?

Mistrovství ČR v Herolticích jsme se s manželem a s oběma fenkami účastnili nejen jako závodníci, ale připravovali jsme i část programu. Program byl velmi bohatý a zajímavý, kromě hlavního závodu zaměřeného na rychlost (dovalení již zmíněných míčů v počtu 1-3-6-8 podle výkonnostní třídy do brány) byl zařazen ještě parkur prověřující hlavně schopnost psů mířit

trei

a námi připravená hra „Kolotoč“ prověřující dálkovou ovladatelnost psů a jejich schopnost pracovat na větší vzdálenost s různými prvky, nejen s míči.

trei

Novinkou byla bohatá zahraniční účast. Kromě týmů z Polska, které se již závodů u nás několikrát zúčastnily, přijela i Anja Jakob z Německa se svými třemi psy. Anja už vyhrála velké množství závodů v Evropě a je i několikanásobnou vítězkou Světové treibballové ligy a také známou instruktorkou.

V hlavním závodě se nám příliš nedařilo. Paralelně s Mistrovstvím ČR jsme trénovali na své první závody v Německu. Zahraniční závody orientované na dálkovou ovladatelnost vyžadují jinou povelovou techniku (více povelů) při zahájení závodu, než na kterou byly naše fenky zvyklé. Takže se jim zahájení s omezeným povoleným počtem povelů podle našich pravidel příliš nepovedlo (stejný problém měli i všichni zahraniční účastníci) a „díky“ penalizaci stačil druhý nejlepší čas Barnie jen na bramborovou medaili. Lépe se nám dařilo v parkúrech, kde byla Barnie druhá a v závěrečném „Kolotoči“, tam Aisha vyhrála ve třídě TRB2 L a Barnie ve třídě TRB3 L, kde za sebou nechala silnou zahraniční konkurenci. Na Mistrovství ČR předvedli účastníci ve všech třídách mnoho kvalitních výkonů. Nejzajímavější jsou vždy výsledky vítězů v nejvyšších třídách. Na Mistrovství ČR to byl především úžasný výkon i rekordní čas Agrise s Renatou Kolomazníkovou v hlavním závodě

 

V parkúrech předvedl krásnou práci Malouk s Anjou Jakob.

  

A na „Kolotoči“ naše Barnie

  

Samozřejmě nás potěšila i řada vítězství a dalších medailových pozic našich žáků z Pesoparku.

trei Již to zde mnohokrát padlo, jedná se o mladý sport, a tak u nás tolik závodních příležitostí není. Vy však občas soutěžíte i v zahraničí. Kam jezdíte a jak vypadají závody jinde v Evropě?

V letošním roce jsme vyjeli dvakrát na závody do Německa. V Německu mají dvoje různá pravidla a vzhledem k tomu, že u nás připravujeme revizi těch stávajících, chtěli jsme si v praxi vyzkoušet závody podle obou variant.  Zásadní rozdíl mezi tamními závody a těmi našimi spočívá v tom, že zatímco u nás je hlavní závod zaměřen pouze na rychlost a druhé kolo zaměřené na přesnost je teprve ve fázi teoretických příprav (přesnost a dálkovou ovladatelnost prozatím prověřujeme jen ve formě doplňkových treibballových her), v Německu již je druhé kolo zaměřené na přesnost práce a dálkovou ovladatelnost realitou. Závody jsou tak v porovnání s našimi zajímavější, spravedlivější a klidnější, protože šance všech účastníků (včetně pomalejších, ale zpravidla přesnějších psů) jsou vyrovnané. Je třeba si uvědomit, že treibball v Německu má podstatně delší historii než u nás. Zatímco týmy, které stály u jeho zrodu u nás, trénují pět let, řada německých týmů cvičí ale již deset let. Po několika letech je přestalo bavit pouhé ťukání míčů do brány. A protože počet míčů a délku trati nelze stupňovat donekonečna, rozhodli se pro druhé kolo zaměřené na přesnost, které by učinilo hlavní závod pestřejším a dalo šance i pomalejším týmům. Původním cílem byla jednotná německá pravidla. Tým, který je připravoval, se shodl na hlavních zásadách: dvě kola, odstranění omezení v počtu příkazů na začátku závodu (protože pes na začátku do míčů ne vždy jen ťuká, ale obíhá je, čeká za nimi na povolení rozhodčího ke startu atd. a je nutné mít možnost mu po vyslání ke skupině míčů sdělit, co má udělat), odstranění vysokých penalizací, protože obava z nich vede ke zbytečnému stresování týmu před závodem i v jeho průběhu. Penalizace zůstaly, ale jsou mírnější a lépe rozložené, takže drobná chyba neznamená ztracený závod. Ke shodě se nepodařilo dojít u konkrétního provedení závodů a způsobu vyrovnání šancí pro rychlejší a pomalejší psy a v rozdělení psů do kategorií podle velikostí, proto jsou výsledkem původně společného snažení dvoje pravidla. V Lautertalu jsme se tak setkali s otevřenou bránou bez postranních pomocných bariér, která rychlé psy opravdu zpomalovala, protože se častěji netrefili a museli míče dolovat z prostoru kolem brány. Ve druhém kole měli psi za úkol nejprve oběhnout dvě formace míčů ve tvaru osmičky a pak dopravit do brány v přesném pořadí podle barev.

  

V Dachau byly míče v obou kolech číslované a musely být dopraveny v přesném pořadí. V prvním kole byly sestaveny do klasické pyramidy, ve druhém do různých obrazců.

Na začátku se pes po vyslání musel vždy srovnat za určeným míčem, zklidnit se a čekat na povolení rozhodčího ke startu.       

  

Tolik naše německé zkušenosti.

     trei

A máte nějaké informace i o treibballu mimo Evropu?

Pojetí treibballu v USA jsme znali od počátku z knihy, podle které jsme začínali. Nyní jsme získali nové zkušenosti díky účasti ve Světové treibballové lize https://worldtreibballleague.com. Ta má základnu v USA. Vzhledem k účasti týmů z Evropy, USA, Austrálie a Nového Zélandu se hraje virtuálně. Každé dva týdny je třeba splnit zadaný úkol a zaslat k posouzení dokumentační video.  V obtížnější kategorii, kam se přihlásil manžel s Barnie, jsou úkoly velmi těžké. Pracuje se na velkou vzdálenost, pohyb je přesně předepsán, některé obtížné sekvence je třeba provést dvakrát, aby bylo jasné, že se úkol nepodařilo splnit náhodou. V některých úkolech se pohybují předepsaným způsobem pes i psovod nezávisle na sobě, ale musí být udržen kontakt.              

trei Závod je velmi náročný nejen na dálkovou ovladatelnost, ale i na prostorovou orientaci a paměť psovoda. Já bych si se svou špatnou prostorovou orientací nebyla schopna složitější sekvence zapamatovat, proto se přihlásil jen manžel. Jedná se opravdu o náročnou soutěž, která není pro každého. Soutěží zde ale i týmy, které již závodily v nejvyšších třídách v době, kdy my jsme ještě vůbec neznali význam slova treibball. Takže je logické, že laťka je vysoko a konkurence je veliká. Možnost vidět treibballové týmy z různých kontinentů při práci je nesmírně cenná.

Dá se říci, že je to vhodná aktivita pro všechna plemena nebo alespoň pro většinu z nich? Co si to tom myslíte?

Zakladatel treibballu Jan Nijboer vytvořil tento sport pro border kolie, které pro něj mají ideální předpoklady. Treibballu se ale velmi úspěšně věnuje široká škála plemen včetně těch, které jsou pro něj zdánlivě méně vhodná.

  

Treibball je týmová práce a vhodné plemenné predispozice jsou jen polovinou úspěchu. Druhá polovina záleží na souhře týmu, motivaci psa a chuti do společné práce s psovodem. U nás prozatím vyhrávají závody především rychlí psi, protože hlavní závod je zaměřen zejména na rychlost. V zahraničí je plemenná skladba v tréninku i na stupních vítězů s ohledem na jinak nastavená pravidla podstatně pestřejší.

Bohdano, vy nyní pro náš eCanis magazín budete pracovat na seriálu, který tento sport dokonale představí. Pokuste se čtenářům trochu přiblížit, na co všechno se mohou těšit?

Seriál představí tento nový kynologický sport z různých úhlů pohledu. Začneme teorií – charakteristikou a historií treibballu, stručně si přiblížíme pravidla, podle kterých se závodí u nás a v zahraničí. Bez trochy teorie se neobejdeme, ale pro oživení a snazší pochopení použijeme fotografie a videa ze závodů doma i v zahraničí. Představíme si treibball v celé jeho pestrosti a šíři a projdeme společně jednotlivé fáze, kterými je třeba během nácviku projít. I zde se mohou čtenáři těšit na bohatý doprovodný materiál – schémata, fotografie a videa.

Na tomto seriálu je naprosto fantastické, že se pustíme i do online kurzů. Jak to bude vypadat?

Formou online kurzu si projdeme treibballové začátky. Vystavíme vždy popis úkolu a návodné video, podle nichž si budou moci čtenáři první treibballové krůčky vyzkoušet a zaslat k posouzení vlastní videa. Samozřejmě budou mít možnost se zeptat, pokud jim úkol nebude jasný nebo jim nácvik nepůjde. Uvidíme, jaká bude odezva a podle ní se rozhodneme, zda a jak budeme v kurzu pokračovat.

Již tuto sobotu, vyjde prosincové číslo našeho PDF časopisu, který je ke stažení zdarma. A čtenáři v něm už nyní najdou první díl. Pokuste se je na něj trochu nalákat.

V prvním dílu se čtenáři dozví základní informace o treibballu a seznámí se s historií tohoto nového sportu. Pokud máme přiblížit treibball formou seriálu, je tento převážně teoretický úvod nutný. Nikdo se ale nemusí bát „suché“ teorie, oživíme ji použitím fotografií a videí. Zde je naše úvodní video, v němž bychom chtěli všem ukázat, jak může treibball zpestřit život nejenom jim, ale i jejich psům a také to, že treibball je pestrá a všestranná zábava nejen na rovné hřiště, ale i do kopců a do lesa.

 

Podělíte se s námi o své plány na rok 2018?

V roce 2018 máme v plánu účast na domácích závodech, s nejvyšší pravděpodobností budeme hlavními organizátory Mistrovství ČR v treibballu v Pesoparku, určitě navštívíme závody v Německu a pravděpodobně i v Nizozemsku, abychom zažili soutěže konané podle nových nizozemských pravidel. I v roce 2018 bude pokračovat naše účast ve World Treibball League https://worldtreibballleague.com, znovu se přihlásíme do pokračování treibballového kurzu Anji Jakob Treibball Challenge http://www.zlesnizahrady.cz/treibball/Challenge-cz.html, který jsme absolvovali v letech 2016 – 2017 a velmi nám pomohl zlepšit dálkovou ovladatelnost obou fenek. A budeme pokračovat jako instruktoři treibballu v Pesoparku http://www.pesopark.cz v Uhříněvsi.

Foto: Bohdana Stoklasová

www.zlesnizahrady.cz


Diskuse k článku Nejde jen o ťukání do míčů – je za tím mnohem víc!

Pravidla diskuse Nápověda

Redakce www.ecanis.cz nechce pravidly pro online diskuzi omezovat, platí však pravidla, která by měl každý diskutující respektovat. Pro zjednodušení je lze shrnout do tří zásadních bodů. Diskutující musí dodržovat pravidla slušného chování a zákony České republiky, a nesmí zneužívání diskuzí ke komerčním účelům. Každý, kdo tato pravidla ctí a dodržuje je v online diskuzi na www.ecanis.cz vítán.

Nápověda pro diskuzi