Medaile zacinkaly hned několikrát!

Mistrovství světa v agility letos hostila Česká republika. A víte, že právě naši závodníci si doběhli i pro několik cenných kovů? Mrzí vás, že jste nemohli být u toho a přesto byste se rádi něco o celé akci dozvěděli? Pak jste na správném místě ve správném čase. O své dojmy se s námi totiž nepodělil nikdo jiný než Pavel Košek.

Mistrovství světa v agility je za námi! A právě Česká republika měla tu čest již podruhé krátce za sebou hostit druhý říjnový víkend akci tak obrovského významu, a to opět v Liberci. Výborný trenér i závodník v jedné osobě Pavel Košek po celý prodloužený víkend na místě nejen pomáhal, ale i sledoval zápolení jednotlivců i družstev přímo v hale. Tak nezeptejte se ho…

Pavle, máme za sebou akci obrovského významu, tak jaké jsou tvé bezprostřední dojmy?

Skvělé. Pořád se z těch zážitků nemohu vzpamatovat. Myslím, že se to prostě povedlo. Chodí gratulace od zahraničních závodníků a diváků, že to bylo výborně zorganizované. A českým týmům se povedlo dosáhnout na nejvyšší medaile, o kterých může agiliťák snít, takže to byla euforie i pro české fanoušky.

Mistrovství světa v agility hostila naše malá zemička již poněkolikáté a pokaždé v Liberci. Proč právě tady nebo čím je místní sportovní arena tak jedinečná?

Za akcí stojí Míša Bakrlíková, získala již při posledním mistrovství, které v Liberci proběhlo v roce 2012, důvěru národní organizace před projektem udělat to v Ostravě.  V roce 2012 se to povedlo mimořádně, v zápisu Komise agility FCI stojí: „...prezidentka komise paní Christa Bremer ocenila skvělou práci pořadatelů a prohlásila jménem celé komise, že to byl nejlepší šampionát v dosavadní historii pořádání MS FCI v agility. Poté za potlesku ve stoje pořadatelé odešli!!!“. Proto když Češi požádali o další pořadatelství, všichni se do Liberce těšili.

Liberec je město, které je díky zimním sportům na akci podobného charakteru připraveno. Jen to musí dát někdo dohromady – ubytovatele, camping kolem haly, securiťáky, zrežírovat program, zorganizovat skvělé a obětavé pomocníky, kteří mají neskutečně práce, zajistit pokládku umělé trávy v šibeničním termínu, přebudovat zázemí pro veterinární prohlídky a pro zázemí všech národních týmů a další milion věcí, které nejsou vidět. A ve všem vyhovět požadavkům Komise FCI, která akci dozoruje.

A k aréně – mluvil jsem s finskou pořadatelkou, která má na starosti MS 2019 v Turku. Liberecká hala je ideálně velká, moderní, má ideální stoupavost schodiště, možnost prodejních stánků na galerii, což prostě všude není.

Ty jsi letos pomáhal organizátorům a měl jsi mimo jiné na starosti i oficiální facebookové stránky mistrovství.

Ano. Facebook a sociální média jsou prostě fenomén doby, takže informace musely téci i touto cestou. Pro spoustu lidí se facebookové stránky se staly i kontaktním místem, takže jsem odpovídal na spoustu otázek ohledně parkování, teploty v hale, prostě co koho napadlo se zeptat. Do toho jsem se snažil komunikovat s facebookovou fanouškovskou skupinou, především, aby nevznikal konflikt mezi poskytovatelem placeného live streamu (smlouvu s ním uzavřelo FCI, nikoli český pořadatel), který měl na přenos práva, a fanoušky, kteří z pochopitelných důvodů hledali cesty, jak se o záznamy z placené části podělit.

Na mistrovství světa by si chtěl zasoutěžit asi každý, ale kvalifikační podmínky nejsou jednoduché. Kolik závodníků tedy může každá země postavit a jaká jsou kritéria pro jednotlivce i týmy?

Každá země nominuje do každé výškové kategorie tři závodníky do soutěže jednotlivců a čtyři do soutěže družstev. S reprezentačním výběrem jedou ještě náhradníci pro každou výškovou kategorii. Kritéria jsou v každé zemi trochu jiná. U nás to znamená absolvovat dvoje kvalifikační závody v ostré konkurenci a umístit se v bodovací tabulce co nejvýše. První tři týmy mají jistou účast v jednotlivcích. Do družstev může vybrat manažer reprezentace kohokoliv, kdo se umístil do 10. místa.

Ve startovním poli byla k vidění různá plemena. Prozraď nám, která však v jednotlivých velikostních kategoriích jednoznačně převládala.

Tady je deset nejčastějších plemen s počty, z nichž si lze udělat jasnou představu, jak to s plemeny v agility je: border kolie (184), šeltie (149), pudl (35), Parson Russell teriér (28), pyrenejský ovčák (16), papillon (12), mudi (8), belgický ovčák Malinois (7), australská kelpie (6), Jack Russell teriér (5)

A co třeba nějaký „exot“? Všimla jsem si na startovní listině třeba medium družstva bíglů…

Bíglové byli nesmírně populární a běželo jim to. Samozřejmě agility je v každé zemi trochu jiné. A byly například země jako Chorvatsko, které vůbec nepostavily kategorii small a medium, protože je ve své zemi nepovažují za konkurenceschopné pro účast na MS.

Samozřejmě nejvíce nás určitě zajímá, jak si vedli naši závodníci.

Máme mistryni světa – v kategorii large je to Terka Králová a Say. Máme vicemistryni světa – v kategorii medium to vybojovala Katka Malačková a Izzy. České družstvo medium ve složení Martina Magnoli Klimešová a Kiki, Eliška Panáčová a Jive, Radka Mokrišová a Easy a Kateřina Malačková a Jackie se stalo vicemistrem světa ve družstvech. Navíc se to stalo doma.

Zaznamenal jsi nějaké záludnosti na některé z připravených tratí?

Sešla se ideální kombinace rozhodčích. Mirja Lapanja je známá svými technickými tratěmi a náš Petr Pupík má v tratích hodně dynamiky, kdy se řeší spousta věcí v maximální rychlosti. Tratě nebyly jednoduché, rozlišovačky, překážky mimo pořadí neustále v zorném poli, křížení kolem zón, náběhy do slalomů, psovodi ani psíci si nikde nemohli slevit.

Oslovil tě speciálně nějaký konkrétní výkon nebo dvojice?

Velký sportovní příběh se šťastným koncem je příběh Terezy Králové. Tereza je fenomén. Při jejích bězích tichne hala, je to jako v kostele, diváci se zatajeným dechem sledují výkon, o kterém vědí, že je špičkový. Cítí, že před sebou mají něco mimořádného a bez rozdílu na národnost to tlačí očima, aby se nic nestalo. Tohle se děje pravidelně. Tereza byla od roku 2011 mockrát krůček od titulu mistra světa. Ale něco se vždycky přihodilo, spadl segment dálky, laťka nebo krůček do strany přinesl nešťastnou diskvalifikaci. Vyšlo to letos.

A co nějaká perlička z mistrovství?

Mám těch perliček hodně, ale při přestavbách parkúru se tančí. Hrozně se mi líbila situace, kdy francouzští fanoušci učili úžasné tanečnice z A-stylu, které o přestávkách tančily společně s  diváky, choreografii tance, který se tančil na mistrovství světa ve Francii.

Krásné bylo, že na ceremoniálech byla vždy vlajka Mexika, které se na MS přihlásilo, ale zemětřesení zabránilo jejich týmům vyjet.

Kde se poběží příští rok?

Při závěrečné ceremonii byla vlajka mistrovství světa předána do rukou švédských pořadatelů. Takže chvíli to bude Skandinávie, v roce 2018 Švédsko a 2019 Finsko.

Suma sumárum aneb české úspěchy v číslech

Mistři světa v jednotlivcích large (Tereza Králová a Say)
Vicemistři světa v jednotlivcích medium (Katka Malačková a Izzy)

Vicemistři světa ve družstvech medium

1. místo agility jednotlivců large (Tereza Králová a Say)

2. místo jumping jednotlivců large (Tereza Králová a Say)

1. místo jumping družstev medium

1. místo jumping družstev large

Všechno je jednou poprvé         

Česká kategorie small byla poslední dobou terčem kritiky. Že není mezinárodně konkurenceschopná, že se u nás v této kategorii běhá na jistotu. Nicméně nastupuje nová generace týmů, které dokazují, že konkurenceschopní jsou. Jednou z nich je i Lucie Krauskopfová s Kessy, reprezentantka, která se blýskla 5. místem ve finále letošního European Open. A toto byl její první start na mistrovství světa.

Jaké je to postavit se poprvé na start mistrovství světa, jak jsi to celé prožívala?

Je to neuvěřitelný adrenalin a silný zážitek. Měla jsem štěstí, že jsme nastoupily na domácí půdě, a to ještě všechny ty zážitky a emoce umocnilo.

Na reprezentačním týmu byla vidět velká soudržnost, jaká byla atmosféra v týmu a co vám kladl na srdce team leader?

Atmosféra v týmu byla pohodová. Team leader zdůraznil, že jsme tam proto, že jsme byli vybráni jako ti nejlepší. A že věří, že předvedeme ty nejlepší výsledky.

Co bys řekla někomu, kdo je právě na začátku své agilitní dráhy, v podobné situaci, jako když jsi ty sama začínala?

Řekla bych, že i bez ideálních tréninkových podmínek lze něčeho dosáhnout. Chce to trpělivost. Nevzdat se, když se nedaří. Zároveň si ale nedávat příliš vysoké cíle a ke všemu přistupovat s respektem.

Foto: Pavel Košek

www.kossek.info