Dům hrůzy z Kamenice nad Lipou…

Vedení města obdrželo několik stížností od obyvatel na obtěžování zápachem a štěkotem psů z „chovatelské“ stanice manželů „Š.“ z Kamenice nad Lipou. Jak město tuto stížnost řešilo?

Město s chovatelkou „bojovalo“ víc než deset let. Chov psů a především zápach obtěžující okolí domu v centru města jsme se prostřednictvím pořádkové a přestupkové komise snažili omezit víc než deset let. Přepokládali jsme, že má v domě více psů, než uvádí. Až dosud jsme se ale nikdy nedostali dál, než na práh domu. Ani v případě, kdy jsme zhruba před dvěma lety přizvali na kontrolu pracovníky státní veterinární správy. Ti mohli zdravotní stav šesti hlášených psů zkontrolovat pouze na dvorku, protože povolení ke vstupu do domu nebylo možno získat. Zdravotní stav těchto psů byl v té době bez závad.  Paní jsme také v minulosti nabízeli jiný pozemek na okraji města, kde by psy mohla chovat. Na to nepřistoupila, odmítla nás. Teď už víme proč. Kromě pokut, které jsme opakovaně majitelce psů ukládali za porušování místní vyhlášky o obecných pravidlech udržování čistoty a pořádku a ochrany životního prostředí, jsme kvůli omezeným kompetencím samosprávy nemohli víc dělat. Proto jsme v minulém roce shromažďovali podklady pro podání žaloby v občanskoprávním řízení. K tomu už vzhledem k poslednímu vývoji událostí nedošlo.

Bude se vedení města Kamenice nad Lipou tímto případem ještě zabývat? A popřípadě jak?

Jsme rádi, že vše dopadlo dobře a že pejskové teď mají šanci na lepší budoucnost. Pro nás je důležité, že zmizí problémy, které jsme tu s jejich chovatelkou měli, a obyvatelé okolních budov budou nyní moci bez obav otevřít okna. Vzhledem k faktu, že celá záležitost bude nadále řešena trestním stíháním chovatelů Policií ČR ve spolupráci se Státní veterinární správou, není už tato záležitost v kompetenci města. Samozřejmě, pokud obě instituce budou potřebovat jakoukoli naši spolupráci, jsme připraveni ji poskytnout. Pokud bude vydán chovatelům zákaz chovu psů, což předpokládáme, budeme ve spolupráci s obyvateli bedlivě sledovat jeho dodržování.

Na dotazy odpovídal:

Mgr. Jaromír Pařík,

místostarosta města Kamenice nad Lipou

Státní veterinární správě se v minulých dnech povedl neuvěřitelný kousek, a to odhalit velkou množírnu psů. Jak jste na ni přišli? Na internetu se můžeme dočíst, že na tyto otřesné podmínky „chovu“, dá-li se tomu vůbec tak říkat,obyvatelé Kamenice nad Lipou upozorňovali již dlouhou dobu. Proč to celé tak trvalo?

Na podmínky chovu občané Kamenice nad Lipou sice upozorňovali delší dobu, ale tyto připomínky směřovaly na městský úřad, který je řešil sankcemi ve své kompetenci. Na Krajskou veterinární správu (KVSJ) přišel první podnět až v roce 2016. Inspektoři provedli kontrolu, při níž chovatelka odmítla jejich vstup do obydlí (obydlí je podle základní listiny práv a svobod nedotknutelné). Na výzvu ale postupně předvedla třináct psů, kteří nevykazovali známky nevhodných podmínek chovu, případně týrání a byli v imunitě proti vzteklině.

Další podnět obdržela KVSJ v prosinci 2017. Chovatelka opět odmítla inspektory vpustit do obydlí a postupně předvedla dvanáct psů. Z toho šest psů mělo taková poškození zdravotního stavu, že inspektoři přikročili prostřednictvím MěÚ Pelhřimov (takto je zákon na ochranu zvířat koncipován) k jejich okamžitému odebrání a umístění do náhradní péče. Následně byli tito psi veterinárně vyšetřeni a ošetřeni. Lékařskými zprávami bylo potvrzeno podezření KVSJ, že v nemovitosti dochází k týrání zvířat. KVSJ se proto obrátila na Polici ČR a iniciovala provedení domovní prohlídky, bez které nebylo možné v minulosti úroveň chovu posoudit.

Domovní prohlídka proběhla 31. 1. 2018 a výsledek je vám znám. Domovní prohlídka je opatření, které musí nařídit soud a musí k němu být opravdu pádné argumenty. Ty jsme získali až v prosinci 2017 při kontrole a odebrání psů. Na internetu se samozřejmě můžete dočíst ledacos, zejména na sociálních sítích, bohužel to bývají dost často i neověřené, někdy dokonce i vymyšlené informace, proti nimž je těžké se ohradit a uvést je na pravou míru.

Jak mají tedy občané postupovat v případě podezření na týrání zvířat? 

Občané by měli v případě podezření na týrání zvířat informovat místně příslušnou Krajskou veterinární správu, která provede následně kontrolu, což už probíhá po mnoho let. Jen na KVSJ  bylo za rok 2017 doručeno přes sto dvacet takovýchto podnětů, které byly řešeny a v případě zjištěného porušení zákona na ochranu zvířat, případně zákona o veterinární péči byly řešeny v působnosti těchto zákonů. Za Kraj Vysočina mohu konstatovat, že jako veterinární správa máme velmi dobrou spolupráci s Policií ČR, s městskými úřady i se zájmovými organizacemi, které se postarají o odebraná zvířata. Za poslední dva roky díky této spolupráci skončily tři nejzávažnější případy týrání zvířat před soudem, kdy pachatelé byli odsouzeni a byl jim udělen zákaz chovu. Případ Kamenice n/L je rovněž řešen jako trestný čin.

Množírny jsou opravdu velkým problémem. Ta kamenická je opravdu děsivá nejen podmínkami, ale i obrovským počtem týraných psů. Na stránkách uvádíte, že jich bylo 212. Patří tato kauza mezi největší svého druhu? A má SVS případně záznamy o všech množírnách zjištěných na území ČR v určitém období?

Ano, případ množírny v Kamenici nad Lipou byl skutečně děsivý podmínkami chovu i množstvím týraných psů, kterých bylo nakonec 212. Jednalo se o největší kauzu za posledních dvacet čtyři roků, po které se welfare zvířat věnuji. Krajské veterinární správy se o množírnách psů dozvídají až při podání podnětů.

V listopadu vešla v platnost novela zákona o Hlášení chovu pěti a více fen starších 12 měsíců. Má to být jistý krok k likvidaci množíren, ale jak jsme se mohli minulý týden přesvědčit, příliš to nefunguje. Nepoctivci se prostě podobně jako manželé z Kamenice stejně nepřiznají. Je toto nějak kontrolovatelné či postihnutelné?

Novela veterinárního zákona sice nařizuje hlášení více jak pěti fen na SVS, ale máte pravdu v tom, že se přihlásili pouze zodpovědní chovatelé a o těch problémových se dozvídáme až při podobných kauzách. Pokud se při kontrole zjistí, že chovatel nenahlásil chov s více než pěti fenami, bude mu udělena pokuta do výše 20.000 Kč.

Na dotazy odpovídal:

MVDr. Jan Bořil

vedoucí oddělení péče o pohodu zvířat

Krajská veterinární správa SVS pro Kraj Vysočina

V tabulce jsou zahrnuti i psi zabavení SVS v prosinci 2017.

Co se přesně dělo v Kamenici nad Lipou?
 

Kolem této kauzy je hodně velký povyk a není také divu. Nese si smutné prvenství hned v několika v kategoriích– nejvíce týraných psů, nejotřesnější podmínky a nejdéle působící „známá“ množírna v ČR.  Obyvatelé upozorňovali na problémy mnoho let. Nám se podařilo najít a oslovit ženu, která přímo sousedí s problémovými manželi. Ženu, jejíž rodina se řadu let snažila o záchranu týraných zvířat. A ženu, která konečně a nečekaně jednou fotkou rozvířila onen kolotoč a dala tak šanci na nový život 212 nešťastným psím dušičkám. A tak jsme statečnou Janu Hudínkovou poprosili, aby do celé kauzy vnesla ještě více světla.

Jano, podle čeho jste usoudila, že se jedná o množírnu psů? To se to sousedé nesnažili nějak zamaskovat?

Upřímně, to že je vedle něco v nepořádku, to celá naše rodina tušila již dlouhá léta. První byla má prababička, pak babička, následně maminka a teď i já, jako další majitelka domu. Denně se z toho baráku ozýval štěkot nebo kňučení, čas od času se objevilo několik pejsků pod záclonou v okně. Ale za špinavými skly nebylo patrné, v jakém stavu pejsci jsou. A také hlavně ten šílený zápach, to si nikdo nedokáže ani představit.

Mohla byste nám tedy přiblížit, v jakých podmínkách tam nebozí psi žili? A zmínila jste se i o hluku a zápachu…

Ano, slyšet to bylo. A co se zápachu týká, neumíte si to představit. V zimě to ještě šlo, ale v letních měsících, když se v rozpálených ulicích města linul ten příšerný odér, snad každému duchapřítomnému člověku muselo dojít, že takový zápach nemůže udělat několik oficiálně na městském úřadě nahlášených psů. A to opomíjím množství much, které samozřejmě neskutečný puch přitahoval. Ale jak říkám, neustálé stížnosti byly ignorovány a po opakovaných přestupkových pokutách na městském úřadě majitelé sousedního domu a množírny manželé „Š.“ pouze několik dní poté sprchovali vybetonovaný maličký plácek na svém pozemku vedle vchodu do domu vodou, která společně s výkaly několika šťastnějších pejsků, kteří se dostali z klece, tekla všem sousedům do přilehlých zahrad. Takže si asi dovedete představit, že pěstovat tam zeleninu, kterou budete pak chtít jíst, opravdu nešlo.

Zajímalo by mě, zda jste někdy viděla lidi chodit si tam pro štěňata? Anebo jak štěňata odváželi? 

Nikdy jsem neviděla venku jediné štěně, ani že by si tam někdo pro ně jezdil, pouze čas od času v přepravce odnášel pan „Š." nějakého psa, anebo tam chodili jiní lidé s jinými psy. Říkali jsme si, že to je třeba na připuštění. Ale upřímně nestojím u okna a nepozoruji, co se děje u sousedů během dne. Vždy to bylo náhodné setkání na ulici, když jsem šla kolem.

Jací jsou nebo byli vaši sousedé jako lidé? Přijde nám, že vlastnit tolik psů v takových podmínkách může pouze nemocný člověk.

Jací byli? No, to mi řekněte? Jaký může být někdo, kdo je schopný ubližovat zvířatům, nestarat se o ně a být nezodpovědný vůči němé tváři, kterou má v péči? Kdo může žít v domě, který je prosáklý močí, že tam ochránci zvířat, hasiči a policie vstupovali pouze v dýchacích maskách? Tito lidé žili, jedli a spali v domě, kde po zemi byly jen psí exkrementy. Ať si každý udělá obrázek sám, jací byli. Potkávala jsem je minimálně, myslím, že mnoho přátel neměli. Nikdo by tam na návštěvu do takového zápachu určitě nešel.

Neměla jste sama někdy chuť nějakého pejska tam odtud zachránit a vzít ho třeba k sobě? 

Určitě všechny! Protože doma mám dva pejsky a snažím se jim dávat tu nejlepší péči a hlavně lásku. A tihle pejsci od sousedů neměli nic. Ale ani v nejhorším snu by mě nenapadlo, že jich tam bude přes dvěstě. A když vím, že není reálné zachránit je tím, že bych si je vzala všechny domů do lepší péče já, snažím se pomáhat, jak se dá. Spolupracuji s útulky, posílám peníze do sbírky a sama jsem i sbírku zorganizovala. A všichni lidé se srdcem na dlani, a nakonec se ukázalo, že jich není málo, začali nosit granule, konzervy, odčervovací tablety, hračky pro psy, savé hadry… Úplně všem, kteří se zapojili, patří obrovský dík. A pravidelně přinášené dary odvážím do útulků.

Vy jste byla jednou z prvních, ne-li úplně první, kdo na toto „podnikání“ upozornil úřady. Proč si myslíte, že trvalo tak dlouho, než se něco konečně začalo dít? 

První rozhodně ne, na tento problém upozorňovala pravidelně moje maminka, která zasílala opakované stížnosti na Městský úřad Kamenice nad Lipou. Tam se to následně řešilo jako přestupek, sousedé dostali směšnou pokutu. A čas běžel. Takových sezení bylo za ta léta několik. Psaly se i petice proti chovu psů u manželů „Š.“. Podepisovaly je stovky lidí a znovu se nic nestalo. Snad jen dostali další pokuty. Nikdo nechtěl slyšet o problému a skutečně s tím něco dělat a nějak efektivně to řešit.

Asi je těžké žít vedle takové hrůzy a vědět, že nemohu pomoci. Vy jste však bojovali všichni v rodině, ať už dopisy, peticemi, či a to je trochu paradoxní, fotografiemi. Co tedy vyhrálo a zajistilo psům záchranu?

Vyhrála fotografie, kterou jsem pořídila jednou v ranních hodinách. Manželé „Š.“ totiž pejsky v maličkých skupinách pouštěli na vybetonovaný plácek na dvorku. Na fotografii jsem zachytila zubožené pejsky obalené výkaly a močí, se zahnisanýma očima, špinavé a vychrtlé. V tu chvíli jsem na nic nečekala a zcela znechucena tím, co se tam asi děje, dala fotografie na sociální síť. Najednou to bylo hmatatelně vidět a chytlo to za srdce spoustu lidí, fotografie dokonce sdílelo přes čtyři sta uživatelů. Nebyla to jen dlouhosáhlá psaná stížnost, kterou se nikdo léta nechtěl zabývat. Ale najednou díky všem, kteří fotografie sdíleli, se akce rozjela správným směrem. Během pár dní přijela k sousedům konečně kontrola – Ochránci zvířat a Krajská hygienická stanice z Pelhřimova s mými fotografiemi a hledali vyfocené pejsky. Při kontrole našli venku pouze dvacet jedna psů a šest z nich byli ve velmi špatném stavu, ty ihned odvezli. Prosila jsem je, aby zkontrolovali i vnitřek, protože jsem tušila, že jsou po celém domě. Často se ozýval štěkot i ze sklepa nebo z půdních prostor. A to se povedlo až koncem ledna. Celý dům ukrýval přes dvě stě pejsků žijících v otřesných podmínkách, které jste sami mohli vidět na fotografiích pořízených ze záchranného zásahu.

Dnes už se všem pejskům daří lépe, jsou umístěni v depozitech a je o ně postaráno, a to i díky vám. Jaký je to pocit, že se to konečně podařilo?

I přesto, že už vím, že je o pejsky postaráno, a že jsou v dobrých rukou, je mi z celé situace strašné smutno. Tím, čím si museli projít, je poznamenalo do konce života. Jednak psychicky – nedůvěra v člověka, bojácnost, třes, ale i fyzicky – někteří měli chronické záněty, jizvy, byli slepí, měli zanesená ouška. Z celého života v klecích nedokázali ani chodit. Měli přerostlé drápy, shnilé zuby. A mnoho dalšího, co by lépe diagnostikoval veterinář. Nemají naučené hygienické návyky. Ale věřím, že se dostali do rukou odborníků a že se spoustě z nich podaří najít po určitě době důstojný domov a milující páníčky. A já, když půjdu každé ráno do práce, bude to už s pocitem, že ti pejsci už nejsou v domě hrůzy a podařilo se mi je s obrovskou pomocí zaangažovaných institucí zachránit. A i maminka si oddychne. V létě nemohla přes neuvěřitelný zápach ani otevřít okno a vyvětrat. Nyní se jí bude také žít lépe. A ano, jsem velmi ráda, že je tento horor za námi a my všichni sousedé manželů „Š.“ začneme žít kvalitní život, a nejen my, ale hlavně ti zachránění pejsci.

Dá se říci, že jste byla přímým svědkem značně odporné a slušným lidem nepochopitelné činnosti. Kdybyste měla tu možnost, jak byste potrestala viníky?  

Setkala jsem se na sociální síti s mnoha názory, jak by se měli viníci potrestat, co všechno jim dělat, třeba to, co oni prováděli svým svěřencům. Co by si zasloužili, a aby se jim to vrátilo. Ale i když je pro mě takové chování nepochopitelné, nebudu plýtvat svou energií na vyřčení nějakých soudů. Od toho tu jsou naše zákony a já doufám, že budou po zásluze podle právního řádu České republiky potrestáni. A to hlavně proto, aby se předešlo něčemu podobnému a už žádní pejsci nemuseli toto prožít. Místo planých řečí a soudů se snažím pomoci svými činy.

Je nad slunce jasné, že je třeba udělat vše pro to, aby se množírnám konečně zastavil tok peněz a týrání psů ustalo. Co byste poradila lidem, kteří vědí o podobném zařízení, rádi by pomohli, ale neví jak? Kam se obrátit a kam to třeba ani nemá smysl?

Těžko komukoliv radit, každý případ je určitě specifický, ale rozhodně by lidé neměli být lhostejní ke svému okolí. A možná by pomohlo, kdyby se daná upozornění a následné stížnosti braly opravdu vážně od samého začátku, tak by to třeba za ta léta nemuselo dojít tak daleko. A tolik nevinných tváří nemuselo tak dlouho trpět.

Foto: záchranné organizace, Jana Hudínková, internet

Videa: Ladislav Lacina - Galgo v nouzi

My se můžeme jen modlit, že zprávy vidí a čtou i další majitelé množíren a své chovy hrůzy zruší. Snad i jim dojde, jaké ohavnosti na živých tvorech páchají!