Dogdancing – jak na to? 2. díl

V dalším pokračování našeho „tanečního“ seriálu se dozvíte něco více o tom, jak si pro sebe vybrat vhodného čtyřnohého parťáka, jak moc důležitý je váš vzájemný vztah se psem nebo to, že úspěch na závodech a soutěžích je jen a jen na vás a na vaší píli a chuti dostatečně trénovat. A víc už neprozradíme, dejte se raději do čtení!

Minule jsme se seznámili s tím, co to vlastně dogdancing je a jak to má vypadat. Ale co když se rozhodneme si to sami vyzkoušet? Určitě si tedy v tuto chvíli říkáte, jak na to…

Které asi plemeno?       

Už víme, že na dogdancingu je fajn, že můžete tančit v podstatě s jakýmkoliv pejskem. Samozřejmě jsou plemena více a méně vhodná, záleží i na zdravotním stavu daného jedince, věku a také na tom, co si od toho slibujete, zda budete tančit „jen“ pro radost nebo byste chtěli i závodit.

Klub DDCCR si už léta vede různé statistiky a mimo jiné i přehled o plemenech, které se dogdancingu věnují a je to rozhodně zajímavé. Na předních místech v četnosti a oblíbenosti plemen, která tančí, drží prim rozhodně border kolie, za nimiž jsou v závěsu voříšci a dále sem patří např. australští ovčáci, chodští ovčáci, kavalírci, čivavy, belgičtí ovčáci, jack russel teriéři, pudlové, šeltie nebo retrívři. Jak je vidět, jsou to tedy plemena rozmanitá – malá, velká, temperamentní i trošku klidnější. Na druhou stranu se ve zmíněné statistice psích tanečníků najdou i rarity, jako jsou třeba louisianský leopardí pes, anglický buldok, welsh corgi pembroke, pitbullteriér, rhodéský ridgeback nebo pražský krysařík.

Trénovat se dá opravdu všude.

Zlatá střední cesta         

Jednou věcí je ovšem zvolit pro vás to správné plemeno a další je pak vybrat toho správného jedince v daném plemeni. Pokud míříte k závodní kariéře, asi bych se vzdala jezevčíka nebo baseta, jelikož jim jejich anatomie nedovoluje zvládat některé cviky. Ovšem pro potěšení? Proč ne!  Při výběru konkrétního pejska musíme mít na paměti, že by k nám měl pasovat. Rozvážnější a pomalejší páníčci si asi nepořídí borderku po rodičích s extrémním temperamentem, vytvořili by totiž velmi nesourodou dvojici. Mýtus, že čím větší má pes drive, tím lépe, také neplatí. Velmi rychlý pes je totiž jednak hůř ovladatelný, dělá chyby a je nepřesný, často může u tance štěkat a estetický dojem pak nebude zrovna nejlepší. Na druhou stranu ploužící se flegmatik bez života, který má zájem jen o to kde zalehnout nebo znuděně čichá po taneční ploše, rozhodně nebude dobrou volbou. Prostě jako všude i v dogdancingu platí zlatý střed!

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Fenku nebo pejska?                  

Dost často také lidé řeší otázku, zda je lepší fenka nebo pes. Z mých zkušeností musím odpovědět, že je to celkem jedno. Obě pohlaví mají svá pro i proti, fenky jsou většinou citlivější, potřebují jemnější vedení a hárají, pejsci zase běhají za holkama a většinou snesou při výcviku větší tlak. Rozhodně jsem v soutěžích na příčkách nejvyšších viděla spravedlivou měrou jak psy, tak i fenky.

Když se na soustředění zrovna netrénuje, jde se na společnou procházku.

ANKETA

Jak se díváte na problematiku množíren psů vy?

Máme doma „tanečníka“ a co dál?

Po nezbytné aklimatizaci vašeho nového štěňátka, či staršího pejska se můžeme pustit do práce. Mnozí si pod tím asi nejspíš představí trénink konkrétních cviků, ty otočky a packy a slalom apod… Ale nepředbíhejme událostem, všechno má svůj řád, čas a vývoj.

Záleží především na majiteli      

První důležitou informací je fakt, že si musíme uvědomit, že každé nové štěňátko má nějaké dědičné předpoklady, je mu dána nějaká povaha, ale o tom, jaký z něj vyroste pes a jak bude pracovat, vždycky rozhodujete vy a nikdo jiný. Dost často totiž jako alibismus slýchám slova typu: „S ním se nedá nic dělat, je takový neposlušný po tatínkovi…“ nebo „Kdybych měl borderku z pracovního chovu, to by bylo něco jiného.“ apod. Anebo také: „Bodejť by nebyla mistryně republiky, když má takového psa! Já si pořídím štěně ze stejné chovatelské stanice jako ona a ono bude také takové!“ a podobné omyly… Ne, ne, mistryní se stala proto, že využila potenciál svého psa, zvládla ho dobře vychovat a vycvičit a měla pevnou vůli. Nepomůže, když si pořídíte psa ze stejné chovky, pokud vy psa nezvládnete a nebudete schopní ho dobře vycvičit. Je dost lidí, kteří celý život hledají toho nejlepšího dokonalého psa, pořizují si nová a nová štěňata, začínají pořád dokola s výcvikem, aby stále dokola prohlašovali, že tenhle pes není k ničemu…

Společně sdílená radost z povedené zkoušky

“ První důležitou informací je fakt, že si musíme uvědomit, že každé nové štěňátko má nějaké dědičné předpoklady, je mu dána nějaká povaha, ale o tom, jaký z něj vyroste pes a jak bude pracovat, vždycky rozhodujete vy a nikdo jiný! „

Výborný vztah – polovina úspěchu! 

Dalším naprosto nezbytným předpokladem pro úspěch v dogdancingu je správný vzájemný vztah psovoda se psem. Úzký, přátelský a důvěrný vztah, kdy pes cvičí jednak pro svého pána, ale také proto, že ho to baví. Nezáleží ani tak na tom, jestli zvíře umí stojku a odrazy od těla, jako na spíše na tom, zda po celou dobu sestavy nespustí ze svého pána oči, je pozorný, vnímá a poslouchá. To je ten základ, bez kterého se nedá posunout dál. A věřte, že to někdy není tak lehké, jak to vypadá a je opravdu hodně dvojic, které s tímhle mají problémy. Hlavně s mladými pejsky v začátcích je třeba velké trpělivosti. Štěňátka nejsou schopná se déle soustředit, jsou roztěkaná a snadno svojí pozornost přenášejí na různé jiné vzruchy, stejně jako mladí pejsci prožívající pubertu mají období, kdy to vypadá, že všechno, co se do té doby naučili, zase hezky zapomněli. Takže nejprve trénujte vaši vzájemnou vazbu, navažte si svého pejska na sebe a odměňujte ho za to, že vám dává svoji pozornost. Nejprve začněte v klidném prostředí o samotě a později ztížíme kritéria přítomností dalších pejsků nebo lidí. Tady oceníte i správnou socializaci štěněte. Vy musíte být pro svého psa nakonec tím nejzajímavějším objektem. Mazlete se, hrajte si, učte přivolání a klidně pak můžete přidat i ty otočky a slalom. Mějte však na paměti, že teď si ještě můžete vypomoct pamlsky nebo hračkami, ale přijde doba, kdy budete se svým psem stát na tanečním parketu a skládat zkoušku – bez pamlsků a bez hraček. A právě tady se ukáže, jak na tom jste, jestli bude váš pes cvičit pro vás a nespustí z vás oči nebo se sebere a odejde uprostřed sestavy, protože ho zaujal jiný podnět.

Důležitý je neustálý oční kontakt.                           Tak takto přesně to vypadat nemá.
                                                                            Pes se nesoustředí ani na pána s pamlskem v ruce.

Ale protože chybami se člověk učí a žádný učený z nebe nespadl, tak i když třeba upadneme, zase vstaneme a půjdeme dál!

Foto: archiv Markéty Kunckové, Martina Irglová