Dlouhosrstá kolie vs. mini kolie

Ano, je to malý vtip. Tento měsíc budeme porovnávat dlouhosrstou kolii s šeltií a ne mini kolií – protože věřte, že nic takového jako mini kolie není. Jenže podobnost těchto dvou plemen až na výšku je opravdu veliká a proto ten malý žertík v nadpisu. Snad nám jej chovatelé prominou.

Kdo jsou a kde se vzala?

Dlouhosrstá kolie – dříve také nazývaná skotskou kolií pochází ze skotské nížiny a své jméno dostala po místním černohlavém plemeni ovcí známém jako colley. Je to však ovčácký pes evropského původu a na území Velké Británie se nejspíše dostal společně s Kelty. Jako mnoho jiných psů vděčí za svou popularitu královně Viktorii. V šedesátých letech minulého století při návštěvě panství v Balmora ji tito atraktivní psi nadchli, a tak si několik kolií odvezla na windsorský zámek. K velké popularitě plemene přispěl i film Lassie se vrací.  Původně je to pes ovčácký, dnes spíše společenský.

Šeltie – neboli shetlandský ovčák pochází ze Shetlandských ostrovů na pobřeží Skotska. Z těchto ostrovů pochází také shetlandští poníci a malé ovce, kterým byla ovčáckým psem, nebyla však používána na hlídání stád, ale spíše na to, aby stádo držela pohromadě. Na těchto ostrovech prakticky nejsou velké šelmy.

Lze najít rozdíl ve vzhledu?

Dobrá otázka, tak na ni zkusíme najít odpověď. Kolie je považována za psa s největší krásou a  klidnou důstojností. Žádná část těla není v nesprávném poměru vzhledem k celku. Stavba těla se vyznačuje silou a aktivitou, bez známek těžkopádnosti a jakýchkoli stop hrubosti. Šeltie je malý, dlouhosrstý pracovní pes velké krásy, bez známek těžkopádnosti a hrubosti, pohyb pružný a půvabný. Srst mají obě plemena krásnou a dlouhou. U kolie kopíruje vnější linie těla, velmi husté. Krycí srst rovná a na dotek hrubá, podsada měkká, hebká a velmi hustá, téměř skrývající kůži. Hříva a náprsenka jsou velmi bohatá. Prakticky na každém kousku těla má kolie hustou a bohatou srst až na masce a obličeji srst hladká, na špičkách uší krátká, směrem k nasazení ucha srsti přibývá. Šeltie má dvojí, krycí srst, která je dlouhá, hrubé textury a rovná. Podsada měkká, hustá a přiléhavá. Límec a náprsenka velmi bohatá. Praporce na hrudních končetinách bohaté. Pánevní končetiny až k hleznům hojně osrstěné, od hlezen dolů srst spíše hladká. Srst na obličeji krátká, hladká. Srst by měla bohatě pokrývat tělo psa, ale neměla by převládat nebo zastírat obrys jeho těla. Krátkosrstí jedinci jsou vysoce nežádoucí, kdežto u kolie se krátkosrstí jedinci vyvinuli v samostatné plemeno.  

U kolií se vývoj vzhledu nebo ještě lépe srsti značně změnil za posledních 20 let. Staří kynologové pamatují kolie, které byly v srsti daleko slabší ale po pracovnější stránce daleko výkonnější.

Nejpatrnější rozdíl v plemenech je výška. Zatímco kolie je pes s kohoutkovou výškou u psů 56 – 61 cm a feny 51 – 56 cm. Šeltie jsou plemenem malým a jejich kohoutková výška je tedy psi 37 cm a u fen 35,5 cm. Pokud se díváme na ostatní části těla jako je hlava, trup, nohy, ocas vše je opravdu bez patrného rozdílu.

Jakou barvu mohou mít?

Ve zbarvení srsti najdeme další rozdíl v plemeni. Zatím co u kolie se uvádí tyto barvy sobolí, sobolí a bílé, trikolor a blue-merle. U šeltie je navíc černo-bílá a černo-tříslová. Takovou kolii bychom asi těžko hledali.

Více o historii, vzhledu, použití na www.ecanis.cz v sekci atlas psů.

Foto: M. Budínská, V. Kučeriková