Co dělat, aby nám pes opravdu rozuměl?

Máte někdy pocit, že váš vlastní pes vůbec nechápe, co po něm chcete? Nebo správně nereaguje na vaše příkazy, zákazy a nemá radost ani z pochvaly? Na vině může být i nevhodně zvolená hlasová intonace. Co to je a jak ji využít ve svůj prospěch, se dozvíte na následujících řádcích.

Co dělat, aby nám pes opravdu rozuměl?

Asi každý z nás by si přál, aby mu jeho pes správně reagoval skoro jen na mrknutí oka, vnímal všechny povely i zákazy a vůbec aby fungoval prostě tak, že nám to okolí bude tiše závidět. Ale ruku na srdce, umožňujeme mu to my našimi postoji, pro něj čitelným chováním a jasnou a srozumitelnou komunikací? Bohužel tomu dost často tak není a my se nestíháme divit.

Nepolidšťovat – to je základ!

Co dělat, aby nám pes opravdu rozuměl? Pes s námi žije jako domestikovaný druh již téměř od nepaměti, mnohé z nás provází doslova po celý život a my bychom to už ani jinak nechtěli. Na jeho přítomnost jsme si už zvykli jako na ranní kávu a dělá nám vlastně dobře. Ale naučili už jsme se s nejlepším přítelem člověka správně komunikovat a vydávat jemu srozumitelné a jasné povely a pokyny? Nepolidšťujeme ho příliš? A buďme teď k sobě upřímní, určitě to každý z nás občas udělá. Avšak co na to pes? Většinou má v hlavě zmatek. Jak tedy k němu vysílat takové signály, aby jim opravdu porozuměl? Jak mu dát jasně na vědomí, co po něm požadujeme?

Není to tak složité

Nejdříve je potřeba si uvědomit, že i když to tak někdy vypadá, pes opravdu nerozumí významu všech našich slov, pořád je to jenom zvíře. Možná namítnete, že máte již zažitou určitou povelovou techniku, kterou váš parťák dokonale ovládá. Samozřejmě. Pes je schopen naučit se určitým cvikům a ty pak přesně na daný povel vykonávat. Především se ale orientuje podle naší hlasové intonace a vzhledem k tomu, že je na ni velmi citlivý a vnímavý, je taktéž schopen se podle toho vcítit do naší nálady a pocitů.

A jsme u jádra pudla!Co dělat, aby nám pes opravdu rozuměl? 

Ano, adekvátně zvolená hlasová intonace je to, čím se budeme zabývat, a na co je náš pes schopen velmi dobře reagovat. Zkusme si nyní osvojit základní principy vzájemné komunikace a naučit se využívat různou hlasovou intonaci při výchově, výcviku, ale i v běžném každodenním společném životě v náš prospěch. Pes je schopen naprosto přesně rozlišit zejména tři základní druhy hlasové intonace. Jsou to pochvala, příkaz (povel) a zákaz.

Jak chválit, velet, či zakazovat?

Pochvala je z hlediska výchovy velmi důležitá a bývá také většinou spojena s nějakou odměnou (pamlsek nebo hračka). Má psa utvrdit v jeho správné a žádoucí činnosti a také ho pozitivně motivovat v dalším učení a výcviku. Chválit, a to zejména malé štěně anebo mladého psa za správně vykonaný povel nebo cvik musíme opravdu pořádně, až přehnaně (např. „To je hodný! To je dobře!“) Dalo by se to přirovnat třeba ke chválení malého dítěte („Jé, ty ses vykakal na nočníček! Ty jsi můj šikulka!“). Nakonec mezi psem a dítětem, ať mi někteří prominou, v tomto ohledu zas takový rozdíl není. Z našeho hlasu musí prostě vyzařovat obrovské nadšení a radost. Jedině tak to celé má kýžený efekt.

Příkaz (povel) musí být naopak rázný, stručný a vyslovený naprosto nesmlouvavě (např. „Sedni!“). Ihned po jeho splnění následuje jako kladný podnět pochvala.

Zákaz musí být vysloven rozzlobeně nebo chcete-li přísně až hřmotně s výrazem naprosté nevole a nesouhlasu v našem hlase. Už samotná intonace hlasu musí být psovi nepříjemná a jako výsledek by se mělo dostavit okamžité přerušení nežádoucí činnosti (např. „Fuj!“). Nakonec o zákazových povelech a trestech jsme v našem magazínu již psali ZDE.

Pozor na unylý monotónní hlas!

Co dělat, aby nám pes opravdu rozuměl? Mnoho lidí si bohužel nedá říct a tato základní pravidla komunikace dost podceňuje. Pokud totiž budeme se psem jednat monotónně ve všech situacích a v žádném případě nebude možné rozlišit, zda právě „usínáme a mluvíme při tom napůl ze spaní” nebo psovi něco zakazujeme, nemůžeme se pak divit, že ho vůbec nezaujmeme, bude nás brzy ignorovat a stejně si dělat vše po svém. Řada majitelů se třeba na veřejnosti stydí svého psa pořádně pochválit. Přece nebudou vypadat jako blázni a trdlovat někde na ulici kolem psa, ne? Zkusme se nad to trochu povznést a to „divadýlko“ kolemjdoucím klidně zahrát. Funguje to, uvidíte sami.

Význam slov není důležitý

To, že na správné hlasové intonaci opravdu velmi záleží, si můžete hned doma na úplně jednoduché situaci sami vyzkoušet. A okamžitě uvidíte, jak bude váš pes reagovat. Zkuste na něj hrozivým hlasem zařvat: „Ty jsi ale hodný!” On z toho určitě nebude mít radost. A víte proč? Protože bude vnímat především intonaci vašeho hlasu, nikoliv obsah slov, které ale určitě zná a za jiných okolností ho potěší. A můžete to i otočit. Zavolejte na něj mazlivým a radostným hlasem: „Ty ošklivej, smradlavej prevíte, pojď ke mně!”, určitě se k vám přižene s vrtícím ocasem a ještě navíc dostanete mokrou pusu. Tak to prostě je…

Co tedy říci závěrem?Co dělat, aby nám pes opravdu rozuměl? 

Rozsah vašeho hlasu je velmi široký a jeho melodie opravdu variabilní a pestrá. Tak toho koukejte pořádně využít! Usnadníte si tím komunikaci s vaším psím kamarádem a budete si lépe rozumět. Správná intonace dokáže divy! Věřte tomu!

Foto: archiv redakce


Diskuse k článku Co dělat, aby nám pes opravdu rozuměl?

Pravidla diskuse Nápověda

Redakce www.ecanis.cz nechce pravidly pro online diskuzi omezovat, platí však pravidla, která by měl každý diskutující respektovat. Pro zjednodušení je lze shrnout do tří zásadních bodů. Diskutující musí dodržovat pravidla slušného chování a zákony České republiky, a nesmí zneužívání diskuzí ke komerčním účelům. Každý, kdo tato pravidla ctí a dodržuje je v online diskuzi na www.ecanis.cz vítán.

Nápověda pro diskuzi