Čím vším může šokovat zájemce o štěně … aneb Má se chovatel smát nebo spíš plakat? 4. díl

Přátelé, vy nás opravdu bavíte! A my jsme za to rádi! Tolik vašich reakcí na tento náš „seriál – neseriál“ jsme vlastně ani nečekali. Takže tady pro vás od vás další porce historek tak nějak na hraně chápání nás chovatelů…

Střípky ze života chovatelů – asi tak nějak by se dalo nazvat čtvrté pokračování vámi zaslaných historek, které sám život napsal. Kdybyste si to totiž chtěli vymyslet, určitě byste nebyli tak originální, ani kreativní. Zejména některé situace jsou prostě tak „přitažené za vlasy“, že to zkrátka musí být pravda…

Chceme toho tmavého!

Asi před šesti lety z jedněch zájemců o štěně z naší chovatelské stanice při návštěvě vypadlo: „My bychom radši toho tmavého, bydlíme totiž u pole, a když ho ráno jenom vypustíme z kotce, tak nebude tolik vidět, že je špinavý…“  Tak jsem je se svou fenkou po boku vyprovodila svižným krokem z naší zahrady.

Běda, jak nebude aportovat!

Není tomu tak dlouho, co mne jeden zájemce doslova uzemnil otázkou: „Bude to štěně, doufám, umět aportovat? Jestli ne, tak já vám ho vrátím! Já chci totiž cvičit!“ A hádejte, jak to celé dopadlo?

Psa chci zítra! 

Nejvíc mě dostal jeden chlápek s tímto prohlášením: „Vysázím na stůl třeba 20 000, Kč, ale psa chci zítra, kluk má totiž v neděli narozeniny!“ A třešnička na dortu: „Nebojte se, já si toho psa srovnám, já jsem starej Svazarmovec!“

Kilo dvacet štěněte, prosím!

Tohle sice není od zájemce o štěně, ale s tématem to souvisí a moc mne to pobavilo. Na canisterapii jsme vzaly s kamarádkou také štěňata. Klientům se moc líbila, pochopitelně. A jedna asi  96tiletá babuška na ně tak koukala a pak se zeptala: „A to se kupují jak, platí se za kus nebo za kila?“

Společník na ryby?

Mne osobně asi nejvíce pobavil pán, který poptával křížence kavkazského pasteveckého psa s moskevským strážním psem jako společníka na ryby. Měl přání, aby s ním ten pes chodil v noci na ryby a tam ho hlídal. Jakože jen tak, na volno, bez plotu… Tak jsem si představila ty zmordované houbaře nebo jiné rybáře a vysvětlila mu, že to opravdu není dobrý nápad.

Přidám vám tři tisíce!

Také jedna do placu, a to přímo ze života:  „Přidám vám tři tisíce a naučte to štěně plavat!  Máme na zahradě bazén, tak ať se nám neutopí!“

Neprodám, neprodám a do třetice neprodám!

Ano, tak při posledním vrhu mi utkvěly v paměti hned tři perly. 

Paní posílám fotku tří týdenní fenky a ona se mě zeptala, jestli je plně socializovaná a že jí chybí kousek pigmentu, tak že prý co s tím budeme dělat?! Odpověděl jsem samozřejmě, že nic, a že jí fenku neprodám.

Další byly dvě mladé paní povoláním „manželka“, že když prý chtějí dvě štěňátka, tak jakou že ode mne dostanou slevu. Představovaly by si, že jim je dám za polovinu, když se budou vídat a že prý manželé jim víc nenechají v peněžence. Tak moje odpověď byla něco v tom smyslu, že stav jejich peněženky mě nezajímá, neboť stav mojí peněženky zas určitě nezajímá je.

Také se mi ozval pán, který chtěl fenu na sto procent, a že hned jakmile přiletí z ciziny, tak si ji vezme. Když uplynul smluvený termín, tak mu volám a on mi odpověděl, že dcera mu už koupila jinou a on že ví, že se měl omluvit, ale bylo mu to líto a neměl na to sílu.

Foto: archiv redakce, Roman Habásko, Tereza Knedlhans

«Máte i vy nějakou podobnou zkušenost se zájemcem o štěňátko a rádi byste se o ni podělili s ostatními? Tak neváhejte a napište nám na redakce@ecanis.cz! Jména nikoho ze zúčastněných uvádět nebudeme.»