Chovatelé, co říkáte?

Selekce v chovu na dědičná onemocnění! Testovat nebo netestovat, případně kolik toho vlastně testovat? To je téma, co říkáte? A čert, aby se v tom vyznal a co potom takový ten „běžný“ chovatel? I nám v redakci to vrtalo hlavou, tudíž jsme neváhali a položili právě tuto otázku dvěma renomovaným chovatelům. Takže pánové, co vy na to?

Chovatelé, co říkáte?

V současné době má veterinární medicína k dispozici celou řadu genetických vyšetření a DNA profilů na nejrůznější možná dědičně vázaná onemocnění. Myslíte si, že by bylo dobré zavádět v čistokrevném chovu povinně co nejvyšší počet takových zdravotních testů a na základě jejich výsledků poté provádět v populaci daného plemene i širší nebo přísnější selekci?

Otázka:
   „Je v čistokrevném chovu selekce na větší počet možných dědičných onemocnění tou správnou cestou?“

Selekce na více znaků naráz, je selekcí na nic!  

anketa Dříve než odpovím na podstatu problematiky, chtěl bych upozornit na to, že otázka směřuje k eventuálnímu vysvětlení způsobu „léčby“ důsledků a nikoliv příčin daného stavu.

Pokud nechceme uvažovat pouze teoreticky a budeme problematiku vztahovat konkrétně na současný stav v chovu čistokrevných psů v ČR, pak prvotní otázkou je: „Proč jsme snad u většiny plemen postaveni před nutnost selekce na více znaků, zvláště pak na ty s vazbou na dědičné vady a onemocnění?“ Odpověď je jasná, ale velmi nelichotivá pro výsledky naší chovatelské práce. Je to důsledek málo odborného nebo dokonce přímo chybějícího či nedůsledného systémového přístupu k řízení chovu psů. Mnohdy je vše alibisticky ponecháváno jen na chovatelích, lépe vyjádřeno, ve většině případů na nezkušených majitelích uchovněných jedinců bez jakékoliv koordinace jejich činnosti. Role řídících článků chovu na nejzákladnějších úrovních (chovatelský klub) až po centrální články je velmi nevýrazná až nulová. Kdo jiný by měl mít celkový přehled o vývoji populace a vést ji cílevědomě k dalšímu rozvoji. Zmíněné řídící články u nás, z většiny, degradovaly jen na administrativní a byrokratická seskupení. Navíc někdy hrají závažnější roli právníci než zkušení chovatelé. I komerční zájmy nadřazené nad zájmy chovatelskými docela významně, leč negativně ovlivňují situaci. To vše způsobilo, že se zvláště u některých plemen setkáváme až s dramatickým nárůstem geneticky vázaných onemocnění a doslova si nevíme rady, co s tím, resp. co napřed.

A nyní konkrétně k otázce. Selekce, resp. selekční tlak by měl být přímo úměrný velikosti populace určitého plemene. V každém případě však platí, že selekce na více znaků naráz, je selekcí na nic. Buďto dříve nebo později nás přiměje situace k nedůslednosti (což je fatální selekční chybou) anebo nebude tzv. na čem chovat. Z uvedeného tedy vyplývá, že by měl být u plemene, kde se vyskytuje více problémů, sestaven jakýsi žebříček důležitosti znaků, které chceme selekcí ovlivnit a řešit věc postupně. Určujícím faktorem závažnosti by měla být četnost výskytu vady v populaci a koeficient její dědivosti – vše opět v přímé úměře. K tomu je třeba stanovit i odpovídající zdravotní testy.

A tady dostáváme odpověď i na otázku kolik a které testy „plošně“ v populaci určitého plemene zavádět. Tedy především ty, na které bude prováděna důsledná selekce. Někdy se setkáváme s následujícím extrémem. Chovatel pod záminkou propagace dobrého zdravotního stavu svého chovu (což by bylo chvályhodné) nechá provést u svých psů zdravotní testy nejen nad rámec selekce, ale dokonce i na onemocnění, která se v populaci téměř nevyskytují anebo jen nahodile. Všechny výsledky zveřejní. To způsobí zejména u začínajících chovatelů podobný negativní efekt jako při přeceňování využívání šampiónů. I zde jistě každý cítí, jak nezastupitelné místo musí zaujímat odborné vedení chovatelských klubů.

Kdysi byly, až i na úrovni Chovatelské komise ČMKU, zahájeny práce na vytvoření systému kontroly dědičnosti zdraví u všech plemen psů ve spolupráci s VFU Brno. Tato aktivita se však nesetkala s porozuměním a byla likvidována.

Ing. Luděk Novák, CHS „z Páralovy zahrady“

zakladatel chovu hovawartů v ČR

http://zparalovyzahrady.weebly.com/


Nelze mít tolik kritérií k dosažení dokonalosti!    

anketa Plemeno coton de tulear chovám od roku 1992 a v roce 1995 jsem odchoval svůj první vrh. Přečetl jsem knihu od Jaromíra Dostála a spousty dalších článků o genetice, chovu a nemocích genetického původu. Myslím si, že genetické testy laboratoří jsou dobré ke zjištění příčiny, ale ne cestou selekce.

Mnoho chovatelů, aniž bych se chtěl kohokoli dotknout, ví o genetice pramálo. Mě doposud chov dokáže překvapit a mám respekt k přírodě. Bohužel vím, že mnoho a mnoho chovatelů podlehlo trendu, marketingovým tahům ať už laboratoří nebo chovatelských stanic. V přírodě vždy fungovala přirozená selekce. Člověk k záměrům upevnění znaků a potřeb začal s umělou selekcí a vznikla tak plemena. Některá plemena přetrvala desítky jiná i stovky let jako zdravá a životaschopná lokální generace. I u divokých zvířat je důležitý genofond a jeho variabilita, která zaručuje zdraví a nedochází k degeneraci druhu. V současné době ti, kteří se pyšní geneticky čistými psy na různá onemocnění, jejichž počet se neustále zvyšuje, hledají opět ke krytí jen čisté jedince. Tohle není cesta a tak by to nemělo pokračovat.

V českém chovu se vyskytla hluchota, vady srdce, nemoci slinivky, rozštěpy, vady růstu... Testují se ovšem zvířata na nemoci, o kterých jsme se dozvěděli jen z laboratoří, které propagují testy. Není tohle divné a rozporu plné? Chovatelé říkají, že udělají pro zdraví psů a odchovávání zdravých štěňat vše. Lze to ale? Choroby ale mutují, a tak u pár nemocí jaksi testy přestaly fungovat a tak „čistým“ psům se narodila postižená štěňata. Nemocí je mnoho, mnoho a mnoho a testů vzniká čím dál tím více. Takže selekce už není jen na vzhled (samozřejmě se upřednostňují šampioni), na povahu a upotřebitelnost (i když to už je u mnoha plemen v pozadí zájmu), ale i na nemoci a hlavně na přenašeče. Představme si tedy příklad, že ze tří set narozených štěňat má padesát majitelů zájem o chov, z toho zůstane patnáct psů samců a čtyři z nich budou špičkoví představitelé plemene a z nich jeden bude převažovat v chovu díky další selekci. Opravdu si někdo myslí, že pes je Superman bez chyby? Ne, ne, i ten jediný dokonalý pes má vady, které však zatím nikdo neobjevil. Takhle se zužuje genofond a každý genetik vám řekne, že to je cesta do pekel. Myslí si opravdu chovatelé, že jsou jen nemoci, na které jsou testy anebo počítají s tím, že budou testovat psy na třicet chorob za pět let? Ano, vždy fungovala příbuzenská, liniová plemenitba pro upevnění znaků. Ale zároveň si chovatelé vážili cizí krve jako obohacení. Člověk si nemůže myslet, že zužováním selekce docílí něčeho dokonalého a zdravého. Opravdu nelze mít tolik kritérií k dosažení dokonalosti. Vždy a možná díky selekci čím dál častěji bude docházet k novým a novým onemocněním a i když si umím představit scifi scénář, jak mi počítač vybere jediného vhodného jedince na moji fenu, tak opravdu tohle má být cílem? Když uvidím, že chovatelé začnou zodpovědně přistupovat k testům a budou hrdě svoje „clear“ psy křížit s přenašeči, pak tomuhle trendu začnu věřit. Po mnoho let fungovalo zažité –neopakovat krytí, které přineslo vadu. V současné době podléhají chovatelé falešné naději, že jen krytí s vyšetřeným psem dá zdravá štěňátka. A pak jsou překvapeni, když se objeví vady, na které nebyl pes testován a bohužel i díky mutaci genu ty, na které testován byl. Nic není jednoduché a chov už vůbec ne.

Tom Houdek, CHS „Přátelé Jetynky“

dlouholetý chovatel plemene coton de tulear

Foto: archiv chovatelů

« Také vám vrtá hlavou nějaká konkrétní otázka a zajímalo by vás, jak se k ní staví ostatní chovatelé?

Tak neváhejte a pošlete nám ji na redakce@ecanis.cz a my jim ji položíme! »


Červen 2018

Vyšlo: 16.6.2018
Prázdniny nám již pomalu klepou na dveře a my přinášíme červnové číslo opět doslova nabité informacemi a články se zajímavými tématy. Nově, pro ty co si ještě nestihli všimnout, ...
12 článkůStáhnout časopis

Diskuse k článku Chovatelé, co říkáte?

Pravidla diskuse Nápověda

Redakce www.ecanis.cz nechce pravidly pro online diskuzi omezovat, platí však pravidla, která by měl každý diskutující respektovat. Pro zjednodušení je lze shrnout do tří zásadních bodů. Diskutující musí dodržovat pravidla slušného chování a zákony České republiky, a nesmí zneužívání diskuzí ke komerčním účelům. Každý, kdo tato pravidla ctí a dodržuje je v online diskuzi na www.ecanis.cz vítán.

Nápověda pro diskuzi