Bože, pomoc! Můj pes asi brzy zešílí!

Také to znáte? Potkáte jiného psa, či se k vašemu psu někdo přiblíží a on je najednou jak smyslů zbavený? Štěká, vrčí, zmítá se na vodítku, útočí či se naopak krčí a snaží se utéci? Máte tedy reaktivního psa, který na všechny tyto podněty reaguje z důvodu strachu a jeho chování je motivováno pudem sebezáchovy. A zajímalo by vás, proč tomu tak je? Odpověď by vám mohl nabídnout i článek Martina Laca, který se na následujících řádcích pokusí agresivní chování psa vysvětlit.

Bože, pomoc! Můj pes asi brzy zešílí!

Agresivní chování psů je bohužel velmi častým a diskutovaným problémem. A málokdo zná přesné důvody takového strachu a reakcí s ním spojených. Ostatně příroda to tak nastavila a my se musíme naučit s tím pracovat.  A opravdu se i naučíme, jen musíme pochopit základ – původ té agrese!

Na úvod článku začneme základními pojmy:

  • Co je motivace?
    Nutí zvíře dělat to, co dělá.
  • Co je pud?
    Síla, puzení vpřed, základní potřeba, nutkavá energie.
  • Co je strach?
    Strach je pud, který motivuje jedince, aby reagoval na blížící se hrozbu. Hrozba je cokoliv, co může jedince ohrozit nebo zmenšit jeho šance na přežití. Strach vyvolává útěk, nehybnost nebo nouzové chování.
  • Co je agresivita?
    Agresivita je pud, který je zaměřený na likvidaci konkurence. Boj obnáší riziko. Evoluce vyvinula mechanismy, aby snížila intenzitu agresivního chování.

Kdy je pes „agresivní“?

  • Obranná agresivita – spouští ji hrozba
  • Sociální agresivita – spouští ji konkurent
  • Naučená agresivita –je dána předchozími zkušenostmi (např. uvolnění frustrace)

V praxi se však tyto okruhy velmi často prolínají.

Obranná agresivita

Obranná agresivita je spouštěna hrozbou, vždy obsahuje strach a cílem obranné agresivity je zbavit se hrozby. Pokud však hrozba pomine, obranná agresivita zaniká.

Zvířata sledují své okolí mnohem pozorněji než lidé a snaží se před lidmi držet tzv. útěkovou vzdálenost. Je-li tato vzdálenost dodržena, zvíře neprojevuje strach a neprchá. Přiblíží-li se člověk na stanovenou vzdálenost, zvíře couvá a snaží se ji ústupem zachovat. Útěková vzdálenost je přímo úměrná velikosti strachu – čím větší strach, tím větší útěková vzdálenost. Nemůže-li ji zvíře udržet (např. pes na vodítku), situace se stane pro něj kritickou. Při překročení kritické vzdálenosti se může objevit zoufalý útok na protivníka.

         kdy je pes agresivní

Útěková a kritická vzdálenost:

A – B kritická vzdálenost; A – C útěková vzdálenost; A – D pozorovací vzdálenost

Obranné chování zvířat se dělí na dvě velké skupiny projevů:

Aktivní obranná reakce – všechny způsoby chování, kterými zvíře aktivně uniká, či uhýbá před hrozícím nebezpečím. Rozsah aktivní reakce je veliký a začíná ucuknutím při leknutí. Nejtypičtějším projevem aktivní obranné reakce je útěk. Útok ze strachu nebo-li obranný útok (obranná agresivita) je extrémní formou aktivní obranné reakce.

Pasivní obranná reakce - charakterizuje určité znehybnění zvířete. Začíná se projevovat, tiskne-li se pes k noze psovoda. Pes je pasivní, strnulý, pohled je vždy od ohrožení.

Čím je zvíře sebevědomější, tím je hranice k aktivní obranné reakci a k její extrémní formě blíže. Čím je zvíře pasivnější a submisivnější, tím více bude tíhnout k pasivní obranné reakci. I to nejsubmisivnější zvíře v mezních podmínkách ukáže extrémní aktivní reakci – agresivitu.

Obranná hrozba – další projev obranného chování. Zježená srst, vrčení a štěkot. Pes má pseudoagresivní výraz.

Sociální agresivita

Sociální agresivita je spouštěna konkurentem. Sociální agresivita neobsahuje strach a jejím cílem je řešení konfliktů s konkurentem. Pokud je konkurence eliminována, agrese zaniká.

Sociální agresivita se týká konkurence nad zdroji, jako jsou potrava, hierarchie, teritorium, kořist, sexuální partner a další. Čím je konkurent podobnější (hierarchické postavení), tím je větším konkurentem a agrese stoupá. Boj zahrnuje jistou míru nebezpečí a může vést k vážnému zranění nebo dokonce smrti. Proto evoluce vykazuje sklony k vyvíjení mechanismů, které omezí intenzitu agresivního chování:

Teritorialita – zvíře nemá důvod rozšiřovat svůj prostor, kde žije nebo kde shání potravu, pokud má pro sebe a pro ostatní členy své rodinné skupiny dostatek zdrojů. Proto konflikty obvykle vznikají jako hraniční potyčky.

Ritualizace agresivního chování je dalším z geneticky naprogramovaných omezení boje. Výhodou ritualizace agresivního chování je, že obě strany šetří energií a předchází se tak zranění zvířete. Ritualizovaná agrese nemá za cíl druhému ublížit (z tohoto důvodu je drtivá většina psích svárů jen spoustou křiku bez zranění), ale ovládnout protivníka.

  

Cílem sociální agrese je mít co největší vliv nebo kontrolu, být hlavní prioritou. => Dominance. Cílem dominance je ovládnutí druhého pomocí ritualizovaného chování.

Cílem sociálního strachu je naopak řešení hrozivé situace kapitulací => Submise. Cílem submise je zastavení agrese dominátora pomocí ritualizovaného chování.

Hierarchie nebo-li žebříček postavení je vztah dominance – submise ustavený a udržovaný pomocí ritualizovaného chování. Vztahy dominance – submise omezují používání agrese nebo strachu, což zabraňuje konfliktům. Dominance a submise vznikly jako evoluční nutnost představující stabilní strategii agresivních sociálních zvířat.

Naučená agresivita

Naučená agresivita se objevuje jako posílené chování agrese ze zkušenosti. K posílení agrese dochází vždy, když je agrese odměněna (posílena). Agrese je poté posílena jako jakékoliv jiné chování – vyskytuje se častěji či ve větší intenzitě.

Základní druhy naučené agresivity a jak jsou posilovány:

  1. Obranná agresivita – ze strachu může pes zaútočit na hrozbu (extrémní forma aktivní obranné reakce), útokem zahnal hrozbu. Agresivita (útok) byla odměněna ústupem hrozby. Vždy když se pes bude cítit ohrožen, sáhne ve svém repertoáru obranných chování k chování, které se mu vyplatilo a vedlo k cíli obranného chování – obrannáagresivita. Agresivní obranné chování bude opakujícími zkušenostmi dále posilováno =>strachová reaktivita.
  2. Sociální agresivita – z důvodu konkurence je pes agresivní, aby tento konflikt vyřešil. Čím je konkurence vyšší, tím je vyšší míra agresivity. Sociální agresivita také stoupá se sebevědomím zvířete. Pokud se psovi opakovaně podaří pomocí sociální agresivity vyřešit konflikt a odejít z něj jako vítěz, bylo toto chování (sociální agresivita) opět odměněno a tím pádem posíleno. Opakujícími zkušenostmi bude poté pes vůči svým konkurentům více agresivní =>agrese ke zdrojům (zdrojař či dominátor).
  3. Agresivita jako uvolňovač napětí – pokud se pes cítí frustrovaný nebo je ve stresu, potřebuje toto napětí dostat ven. Jednou z cest jak uvolnit toto napětí je agresivita. Pes tedy svůj organismus odmění uvolněním frustrace pomocí agresivity. Pokud se toto bude opakovat, tak vždy když je pes frustrovaný, tak uvolní své napětí do agresivity. Tuto agresivitu může směřovat k věcem, lidem, psům atd. Tato agresivita souvisí jak s bodem 1), tak i 2). Vyskytuje se však i samostatně. Například: Uvolnění frustrace (napětí) agresivitou během běhu agility. Pes se naučí doslova svojí zlost vybíjet agresivitou. Určitě znáte ten pocit, když jste naštvaní, jak byste nejraději do něčeho praštili.

Jak s agresí pracovat?

Výše jsme si vysvětlili základní pojmy, a jak agresivita vzniká a co je jejím cílem. Rychlé shrnutí:

  • Obranná agresivita>spouští hrozba>cílem je zbavení se hrozby
  • Sociální agresivita>spouští konkurent>cílem je řešení konfliktu s konkurentem
  • Naučená agresivita>spouští frustrace>cílem je uvolnění frustrace

Zásadně nedoporučujeme řešit agresi tresty, jakými jsou křik, zákazové povely, škubání na vodítku, fyzické tresty, psychický nátlak atd. Tento způsob řešení je založen na tom, že pes se bojí trestu od psovoda více než hrozby, která spustila obrannou agresivitu. S mírou agrese a tvrdosti psa poté musíte podněty od psovoda stupňovat, abyste přehlušili původní hrozbu, na kterou pes reagoval. Tento systém je válkou podnětů, která je ještě závislá na osobnosti psovoda. V tomto systému, který bohužel používá řada lidí, se pes učí bát se bát. Toto řešení nedoporučujeme!

Taktéž nedoporučujeme při obranném chování psa ho v přehnané míře vystavovat věcem, kterých se bojí, s cílem, aby si na ně přivykl (habituace). K přivykání dochází tehdy, když daný podnět nemá pro organismus žádný význam (neutrální význam). Váš pes již ale reakci má. Objeví se tedy dvě možnosti: buď se chování zhorší anebo to pes vzdá (pasivní obranná reakce) – zahlcení. Z těchto důvodu toto řešení nedoporučujeme!

Schéma řešení agresivního chování stojí na třech základních pilířích:

  1. Celkové posílení psa – zvýšení sebevědomí a samostatnosti
  2. Vysvětlení situace psovi, že tato situace je pro něj naopak výhodná, nikoliv nepříjemná
  3. Naučení psa náhradního chování místo agresivity

Tyto pilíře jsou budovány pomocí řady moderních postupů a metodik, které vedou k nápravě chování.

Schéma řešení strachové reaktivity:

A – D -> pozorovací vzdálenost = habituace
A – C -> útěková vzdálenost = kontrapodmiňování
A – B -> kritická vzdálenost = přesměrované chování

         strachová reaktivita

Reaktivní pes – pes, jehož reakce nedokáže majitel ovlivnit. Pes reaguje na podněty nezvyklými, prudkými, obranými či bázlivými reakcemi.U těchto reakcí mnohdy majitel není pro psa autoritou, která by mohla chování ovlivnit.

Zdroje: Vladimír Mikulica - Poznej svého psa, Roger Abrantes - Řeč psů a Vývoj sociálního chování psů


Diskuse k článku Bože, pomoc! Můj pes asi brzy zešílí!

Pravidla diskuse Nápověda

Redakce www.ecanis.cz nechce pravidly pro online diskuzi omezovat, platí však pravidla, která by měl každý diskutující respektovat. Pro zjednodušení je lze shrnout do tří zásadních bodů. Diskutující musí dodržovat pravidla slušného chování a zákony České republiky, a nesmí zneužívání diskuzí ke komerčním účelům. Každý, kdo tato pravidla ctí a dodržuje je v online diskuzi na www.ecanis.cz vítán.

Nápověda pro diskuzi